Info č. 25 - jaký byl herní rok 2023

 

Další rok je u konce a mě zase čeká takové lehčí bilancování herních aktivit, které jsem stihnul, nebo taky toho, co jsem nestihnul :-) Od poslední rekapitulace, kterou jsem provedl na konci léta, konkrétně v srpnu, uplynuly už jen čtyři měsíce, v kterých se toho zase až tak mnoho nestalo, a tak to budu mít jednodušší a jen navážu na Info č. 24., v kterém jsem seznam recenzovaných, případně k tomu dohraných her, rozepsal obšírněji. Omezím toto období tedy jen na suchý seznam, ať je roční rekapitulace kompletní a rozepíšu se v tomto směru jen o posledních čtyřech měsících. 

Rekapitulace dohraných her za rok 2023, hvězdička je u her, které jsem dohrál letos poprvé: 

1. Shadow of the Comet (Call of Cthulhu),  - v dávných časech asi 2x pokus o rozehrání. Letos konečně poprvé dohráno do konce*
2. Prisoner of Ice (Call of Cthulhu 2) - dohráno poprvé*
3. Alone in the Dark - v dávných časech asi 2x pokus o rozehrání. Letos konečně poprvé dohráno do konce*
4. Alone in the Dark 2 - dohráno poprvé*
5. Alone in the Dark 3 - dohráno poprvé*
6. Time Gate: Knight's Chase - dohráno poprvé*
7. Gobliiins - kdysi dohráno asi do 1/3, letos dohráno do konce poprvé*
8. Master of Orion 2: Battle at Antares - dávno dohráno mnohokrát, letos opětovné dohrání po letech
9. Gobliins 2: The Prince Buffoon - kdysi dohrána první lokace v rámci demoverze, letos hra dohraná do konce poprvé*
10. Goblins Quest 3 - kdysi splněna jen loď v rámci dema, letos hra dohraná poprvé*
11. Cruise for a Corpse - kdysi pokus o rozehrání, letos dohráno do konce poprvé*
12. Dungeon Master - PC verze dohrána někdy v 90. letech, letos dohráno v Amiga verzi s tvorbou vlastních map a odeníčkováním.
13. Simcity 2000 - opětovné dohrání po letech (zastavění celé mapy prosperujícím městem).
14. Future Wars: Time Travellers - dohráno letos poprvé*
15. Operation Stealth - dohráno letos poprvé*
16. Sid Meier's Alpha Centauri + Alien Crossfire - opětovné dohrání po letech
17. Orion Conspiracy - dohráno letos poprvé*
18. System Shock (1994) - kdysi zahrané do 3/4 hry, letos dohráno do konce poprvé v Enhanced remasteru a odeníčkováno*
19. The Gene Machine - dohráno letos poprvé* 
20. Disco Elysium - dohráno letos poprvé*
21. Codename Iceman - dohráno letos poprvé*
00. Planescape: Torment - kdysi rozehráno někam asi do poloviny, letos druhý pokus o dohrání, NEDOHRÁNO, tahle hra mi prostě nesedla, nebaví mě, bohužel.
22. Wizardry 8 - před 12 lety zahráno do 2/3 hry, dokončeno až letos využitím mých starých save pozic, tedy poprvé* 
23. Superhero League of Hoboken - kdysi jsem to vzdal někde v polovině, letos dohráno do konce poprvé*
24. Leisure Suit Larry 6: Shape up or slip out! - kdysi pokus o rozehrání, letos dohráno poprvé*
25. Shannara - kdysi dohráno, letos opětovné dohrání, chtěl jsem jen pár obrázků pro recenzi a nešlo se pak od toho odtrhnout:-)
26. The Black Cauldron - letos dohráno poprvé*
27. The Summoning - letos dohráno poprvé a také odeníčkováno*
28. The Legacy: Realm of Terror - kdysi marný pokus o rozehrání, letos dohráno poprvé*
29. Elvira: Mistress of the Dark -  kdysi marný pokus o rozehrání, letos dohráno poprvé*
30. The Legend of Kyrandia Book One - opětovné dohrání po letech.
31. Elvira 2: The Jaws of Cerberus - kdysi hráno několik prvních lokací, letos dohráno poprvé*
32. Broken Sword: The Shadow of the Templars - opětovné dohrání po letech.

A teď k těm hrám a taky dalším článkům trochu podrobněji.  Do čísla 25 jsem vše už popsal v Infu č. 24, takže bych měl pokračovat z výše sepsaného seznamu od hry s pořadovým číslem 26. Ono to pořadí tady není úplně přesné z hlediska hraní, ale sedí z hlediska uvedení článku k této hře. The Black Cauldron jsem totiž na etapy po různu hrál tak v rozmezí půl roku, než jsem jej dohrál. S recenzí jsem si dával trochu na čas, protože to nebyl úplně hvězdný kousek a hodil se spíše jako výplň do období, kdy nebudu mít co na blog napsat v případě rozehrání něčeho rozsáhlého, co mi zabere třeba dva měsíce. A taková rozehrávka něčeho velkého se právě děla, takže The Black Cauldron posloužil jako pauza mezi sepisováním deníku k monstrózní hře The Summoning. Ta se stala pro mě velkým překvapením, i přesto, že jsem měl dávno vnitřně nastaveno, že to bude pecka. A jen se to potvrdilo, viz herní deník ke hře The Summoning s reporty č. 1, 2, 3, 4 a samozřejmě nechyběla i recenze s vysokým hodnocením.

Jelokož hraní a deníčkování The Summoning bylo opravdu velmi náročnou prací (byť neskonale zábavnou), odpočinul jsem si od něj na chvíli i vzpomínkou na jednu strategii z konzole Nintendo DS, kterou jsem dohrál už někdy před patnácti lety a pro sběr obrázků jsem si znovu cvičně projel pár map z kampaně. Jedná se o skvělou tahovku Advance Wars: Dual Strike. 

Do času na hry mi hodně zasáhla jiná skvělá záležitost a to bylo mistrovství světa v ragby. Pro tenhle sport mám velkou slabost a tak jsem byl přikován výjimečně k televizní obrazovce a sledoval všechny zápasy. V této souvislosti jsem se rozhodl opět na chvilinku opustit vody vyloženého retra a zavzpomínal na vynikající sportovní simulaci ragby na PC, konkrétně Rugby 08. Poslední dvě zmíněné hry jsem teď samozřejmě nedohrával ani nehrál nějak intenzivně, šlo o čistý pohled do minulosti a jsou tak mimo ten seznam dohraných her.

Nakonec jsem si udělal čas i na rozbor dalšího legendárního čísla časopisu, tentokráte šlo o Excalibur č. 12. Hraní The Summoningu jsem měl tedy už za sebou, zbývalo jen dotáhnout do finále to deníčkování, které se proměňovalo doslova v dřinu proloženou úvahami, že tohle bude poslední herní deník, který k nějaké hře napíši. 

Do toho mě napadlo si rozehrát něco jednoduššího, co bude nenáročné, ale zároveň nebude úplná pitomost. Sáhl jsem po něčem, čemu jsem se pokoušel dát kdysi už dvakrát šanci a s rozhodnutím, že mě to tentokráte bude bavit a budu k tomu přistupovat jako ke hře cíleně takto stavěné, jsem to rozehrál potřetí. Jedná se o Dungeon Hack. Nefiguruje mezi dohranými hrami. Projel jsem totiž opět několik levelů a ověřil jsem si, že jde o repetitivní spíše nezáživnou záležitost, která baví chvíli pěknými obrázky, ale z hlediska mechanik se pořád dokola opakuje totéž. Proto jsem si dovolil napsat i recenzi s konečně finálním skóre, jak tu hru vnímám. Třeba ji jednou do toho finále dotáhnu, nicméně můj pohled na ní se již nezmění.

Když jsem začal nabývat pocitu naprosté herní vyčerpanosti (Dungeon Hack nezaujal a do ničeho dalšího se mi moc nechtělo), ale i té pisatelské, kdy jsem dával téměř již textařsky vyčerpán do kupy poslední a čtvrtý díl deníku ke hře The Summoning, přišel listopad a shodou okolností s dušičkovou atmosférou mě napadlo splnit jeden letitý rest. Sáhnul jsem po hře The Legacy: Realm of Terror. Navzdory pekelné obtížnosti mě to naplnilo novou energií a po dohrání tohoto zajímavého mixu dungeonu s adventurou se nabízelo splnění restu dalšího, obdobného charakteru. 

Tím byla Elvira: The Mistress of the Dark. Samozřejmě jsem potom pokračoval druhým dílem Elvirou 2: The Jaws of Cerberus. Zatímco Elvira 1 byla sice obtížná a plná otravných soubojů, finální dojem převládal velmi pozitivní a měl jsem skvělý pocit, že jsem konečně pokořil tolik známou klasiku, kterou jsem tak dlouho odkládal. Druhý díl Elviry byl však ryzí tryznou. Pokud jsem se však chtěl na tu pěknou grafickou podívanou dokoukat až do konce, musel jsem projít deset pater naprosto frustrujících nudných dungeonů. Dohrání se tak protáhlo s občasnými nápady to prostě vzdát a na oddych jsem si musel mezitím dávat jiné kousky.

Těmi byly na mou žánrovou preferenci nezvyklé autíčkové závody Crazy Cars 3, na které jsem měl vynikající vzpomínky z let, kdy jsem měl první počítač a hrával jsem naprosto vše, co se mi dostalo pod ruku. A nebyla to jediná akčnější záležitost, která mi pro tentokráte ulehčovala od trýznivých chvil při dohrávání Elviry 2.

Příhodně totiž vyšla parádní česká plošinovka Bzzzt, v které jsem jedním dechem projel 29 úrovní z 52. Zatím jsem hru nedojel do konce, bude to chtít ještě hodně trpělivosti, jelikož se jedná o docela obtížnou záležitost. Ale jednou to dám. Každopádně jsem za polovinou hry a podchytil jsem z ní myslím vše, co mi nakonec dovolilo sepsat recenzi i na tuto horkou novinku. Vzhledem ke zpracování je to vlastně retro styl, takže to můj blog vydrží (když už vydržel zánovní, ale naprosto vynikající Disco Elysium, že:-)

A blížíme se k závěru. Prosinec jsem začal oddechovým znovu dohráním klasiky The Legend of Kyrandia: Book one. K tomu jsem rozebral další číslo časopisu, tentokráte Score č. 4. K závěru roku jsem nabyl pocitu, že poslední dobou strašně zanedbávám japonskou tvorbu, což mě vedlo k zavzpomínání na jednu tahovou strategii mixnutou jRPG, přesněji tedy řečeno, šlo o sRPG Shining Force.

Cvičné znovu dohrání legendárního Broken Swordu konečně vyřešilo jeden můj velký pisatelský rest. Recenze byla v plánu už před třemi lety, dokonce jsem ji měl už pomalu rozepsanou, ale nějak jsem pořád cítil, že tuhle hru si chci před recenzováním znovu dohrát a udělat pořádnou obrázkovou galerii k tomu. Takže konečně se i tato pro mě jedna z nej adventur objevuje zde na blogu. A zároveň se stal poslední hrou roku 2023, kterou jsem dohrál.

Tímto ale ještě nekončila práce na blogu. Úplný závěr roku totiž patří něčemu, co jsem plánoval rovněž už dlouho a stále se to nedařilo z časových důvodů. Ono to je časově náročná záležitost. Pociťuji totiž naléhavou touhu udělat si takovou revizi u série Heroes of Might and Magic. První tři díly mám samozřejmě dávno dohrané (bez datadisků tedy, nemám moc rád bobtnání her datadisky popravdě). Značnou dobu jsem kdysi strávil i u dílu pátého. Ale pořád to mám jaksi neucelené. Přeci jen ty datadisky k dílu třetímu bych asi dojet chtěl a u dílu čtvrtého cítím, že mu musím přeci jen dát šanci a konečně se oprostit od někdejší averzi těsně po vyjití, kdy jsem byl značně rozladěn z grafiky a taky mnoha nových pravidel. Tato série si ale zaslouží i větší zastoupení zde na blogu, protože to je přeci jen moje srdcovka a skoro před třemi lety napsaná recenze jen na první díl je sakra málo. A tak poslední herní recenze roku 2023 patří právě Heroes of Might and Magic 2: The Succession Wars. 

Ještě před touto recenzí jsem se ale věnoval ještě jedné záležitosti. Byla to tak trochu zpověď o mé sbírce starých čísel časopisů Score z 90. let a nějakými těmi vzpomínkami a zážitky s tímto časopisem. Časopis Score je pro mě, coby čtenáře, nesmazatelnou součástí důležité etapy mého života, v které se formoval můj snad největší koníček a tím jsou počítačové hry. A v rámci toho se stal vlastně koníčkem i ten časopis samotný. Jeho opakované čtení, vžívání se do zážitků redaktorů z hraní her, těšení se na každé další číslo...a později také smutek z rozpadu oblíbené redakce, kdy odchod klíčových redaktorů bylo něco jako rozpad nejoblíbenější kapely.  

Na závěr zmíním pár úprav na blogu. Týká se změny mých TOP her v "Herním Profilu". Jednou pro vždy jsem vyřešil dilemata ohledně TOP 10 v jednotlivých mých oblíbených žánrech. Her je už tolik, že vybrat jen 10 nej se jen tak lehce nedá. Proto jsem TOP10 změnil jen na TOP a naskládal do něj prostě ty nejlepší hry, které jsem tady na blogu hodnotil v rozsahu 95% - 100%. Takže v takovém TOPu může klidně figurovat i 15 nebo 20 her. U pár her došlo i k drobné korekci v hodnocení a poskočilo z 90% na 95% právě z důvodu, že je v té TOPce rozhodně chci mít a pravidlo 95% - 100% by je z toho vylučovalo. S odstupem času jsem si uvědomil, že dotyčné hry jsou pro mě tak zásadní, že těch 95% měly prostě dostat a já jim je nedal jen ze zdrženlivosti, abych nevypadal, že pomalu všemu chci nacpat stovku:-) A abych se vyhnul dalším dilematům ohledně pořadí, tak můj TOP žebříček pořadí prostě nemá a hry v něm jsou seřazeny dle abecedy. Fakt se sám se sebou nechci hádat, jestli je lepší Indiana Jones 4 nebo Gabriel Knight, nebo v případě toho Gabriela zda je lepší první nebo druhý díl:-)

Když už jsem u změn v některých již dávno napsaných článcích (ve zmíněné korekci hodnocení), provedl jsem i doplnění již starého herního deníku z dokončení The Dark Queen of Krynn a dodal do něj obrázky všech map, které jsem kdysi nakreslil v DJovém editoru Dungeon Mapper na www.oldgames.sk. K obdobnému kroku se chystám i v případě neúplného reportu ze stále nedohraného Might and Magic 2, ale to bude na delší dobu, je to skoro 30 map. 

A pak tady mám ještě pár cílů do budoucna. Za prvé je to doladění stále neúplně zpracované sbírky originálek her, zejména v konzolové sekci. A za druhé je to doplnění vlastních obrázků ke těm starším článkům na hry, u kterých jsem v prvním roce blogu sháněl obrázky po různu z internetu, jelikož jsem aktuálně neměl k dispozici screenshoty vlastní. A týká se to i několika článků, v kterých jsem hru recenzoval vzpomínkově a aktuálně jsem si ji znovu nezahrál a tím pádem obrázky nezískal. To je takové mé předsevzetí pro zlepšení obsahu a pro mě autorského zadostiučinění. A bude to na dlouhé lokte, protož to znamená každou tu hru pustit a kousek ji projet, abych získal dostatečné množství reprezentativních screenů. Vlastní obrázky vždy více potěší. Naštěstí již dávno převažují ty články, ke kterým jsem si udělal screenshoty svoje:-) 

No a co jsem letos všechno nestihl? Určitě stojí za zmínku docela daleko rozehrané hry, které jsem načal na začátkuroku 2023, tedy The Lost Vikings (ke kterým jsem se asi po 27 letech vrátil s cílem je konečně dojet až do konce) a  Woodruff. Dále mám již několik měsíců ve fázi rozehranosti Kings Quest 7. Rád bych dojel plošinovku Bzzzt a taky všechny tratě v Crazy Cars 3, když už jsem to načal. Na vánoční svátky jsem dále měl naplánováno hrát Great Naval Battles 2 a taky adventury Simon the Sorcerrer 1 a 2 nebo taky Kyrandii 2. No nedostal jsem se ani k jednomu a tak mi tohle zbývá na ten nový rok.

Na závěr chci jako loni (respektive v roce 2022) vyhlásit nejlepší pařby za rok 2023 a vyhodnotit tu absolutně nej hru. Je to velmi těžké rozhodování a proto se budu držet těchto kritérií. Musí to být dohraná hra až do konce poprvé letos, čímž mají smůlu naprosté klasiky dohrané již kdysi dávno, jako např. Dungeon Master, Sid Meier's Alpha Centauri nebo Master of Orion 2. Ovšem netýká se to hry v případě, že jsem ji kdysi jen hrál, ale přitom nedokončil, takže např. System Shock (1994) klidně může pomýšlet na umístění. Musí to být hra dohraná kompletně od začátku až do konce letos, což znamená, že Wizardry 8  má tedy smolík, protože jsem ji měl rozehranou léta a teprve letos ji dokončil, přitom by byla jedním z adeptů na vítězství. 

Do užšího výběru nejlepší trojky jsem naprosto jasně bez váhání zařadil tyto hry: System Shock (1994), Disco Elysium, The Summoning. A teď vyhlášení absolutního vítěze.........a tím se stává....System Shock (1994) (Enhanced verze originál hry z roku 1994).

To by bylo pro rok 2023 vše a tímto přeji všem co nejlepší rok 2024, hlavně zdraví a ten úspěch k tomu jako příjemný bonus.

Ringo