Romance of the Three Kingdoms 2
Platforma: PC / Žánr: Strategy-TBS / Developer: KOEI/ Vydavatel: KOEI / Rok: 1989
Věřte mi to nebo ne, ale přenést se do starověké Číny v abstraktně zpracované tahové strategii, zhostit se role vůdce ovládajícího mnoho slavných generálů a obřích desetitisícových oddílů armád, je neuvěřitelně zábavné. A tohle mi třeba taky nemusíte věřit, ale do tématu Tří království a historie starověké Číny, ale i dalších historických období z různých asijských koutů světa (Japonsko, Monglolsko), uměla vždy vtáhnout nejlépe firma KOEI. A díky tomu si mě její hry naprosto získaly. Historické strategie od KOEI, na první pohled založené na bázi čísel, statistických tabulek a jedné statické mapy rozčleněné na regiony (hlavně v případě těch starších), byly a jsou neuvěřitelně komplexní. Doslova dokáží přepsat dění na monitoru do historických románů ve fantasii hráčů. Samozřejmě pozdější jejich hry začaly obsahovat i ty další technické náležitosti v podobě mnohem bohatší a detailnější grafiky. Ale teď se budu věnovat jedné z těch opravdu starších.
Romance of the Three Kingdoms 2, jak už číslovka napovídá, je druhou hrou v sérii. Kdybych to chtěl vzít pragmaticky a popsat vám, jak taková strategie funguje, nosil bych sem jen dříví do lesa. Vše jsem v podstatě již popsal v recenzi na Romance of the Three Kingdoms 1. Mohl bych to opsat a říci - až na pár malých změn se to hraje úplně stejně a tak tedy víte, o čem Romance of the Three Kingdoms 2 je. Ale já samozřejmě pokud možno nic ze svého předchozího článku opisovat nebudu a udělám to jinak. Nebudu se pouštět do absolutních detailů ovládání hry tak komplexně, jako jsem to učinil v recenzi na první díl, protože je to opravdu až na pár drobností stejné. Zároveň budu aspoň pro začátek článku dělat, jako bych v tomto momentě první díl nikdy nerozebíral. Prostě někdy v roce 2012 jsem si zahrál Romance of the Three Kingdoms 2 a pokusím se o tom poreferovat.
Po spuštění hry a výběru scénáře naskočí pro KOEI naprosto klasická mapa s ohraničenými a očíslovanými regiony. Každým tahem postupně dáváte do jednotlivých provincií příkazy, co se v nich bude konat. V případě PC verze zapomeňte na kurzor myši a připravte si numerickou klávesnici, protože veškeré velké události se odehrají poté, co nacvakáte sekvenci čísel, pod kterými se skrývají jednotlivé úkony. Seznam čísel a činností je vždy naštěstí přehledně zobrazen v pravé části obrazovky.
Počet úkonů v každé provincií se odvíjí od počtu generálů, kteří se v provincii nacházejí. Úkoly mohou zastávat různé. Od zemědělského zušlechtění provincie až po opevnění provincie novými pevnostmi. Každá provincie si žije svým životem, má své hospodářství, produkci potravin, příjem peněz i výrobu. Musí čelit ale i různým nepřízním osudu typu extrémní forma počasí nebo nemoci typu mor. Prosperita každé provincie je velmi žádoucí, protože dalším úkolem generálů je zde verbovat armády, vyzbrojovat se, obstarávat pro armádu dostatek peněz a jídla, aby pak při vojenském tažení vojáci nedezertovali. Můžete také zkoušet verbovat další generály. Každý má přitom své specifické vlastnosti jako v nějaké RPG hře. Někteří se hodí právě více pro správu provincií, jiní vynikají ve schopnostech válčení.
Prostřednictvím generálů tak pořádáte z jednotlivých vašich provincií výpady do sousedních nepřátelských regionů a tak se pokoušíte rozšiřovat vlastní říši. Jakmile zaútočíte na sousední provincii, což je dobré dělat i koordinovaně s dalšími vašimi generály, nastane v některém následujícím kole střet s nepřítelem. Ten nastane samozřejmě i v případě, že některý z nepřátel se rozhodne obsadit nějakou vaší provincii a zaútočí na vás. Strhne se bitva, která se odehrává na užším prostoru, v podstatě v detailnějším výřezu dané provincie, v které vidíte hory, louky, lesy, řeky, pevnosti a hlavní město. A také čtverečky s čísly, označující vaše i soupeřovy armády. Číslo udává počet mužů v tisících. Každý čtvereček také představuje jednoho generála, který vede do boje své muže. Největší ztrátou pak je, když generál v bitvě padne.
Grafika postarších her KOEI zhruba do poloviny 90. let je něco, co vám buď přiroste k srdci anebo vás to nezaujme pravděpodobně nikdy. Já jsem ten první případ a jsem tím stylem PC verzí her od KOEI naprosto fascinován. Barvy jsou ukládány do mřížky a pravidelně se střídají s černými pixely, takže celé to působí, jakoby obrazec grafik vytečkoval. Tohle používali KOEI v EGA grafice, ale pak také ještě ve VGA dokázali tento dojem zachovat, než se rozhodli jít nakonec s dobou a přinesli obvyklé SVGA či dokonce prostorové prvky do svých pozdějších her. Ta tečkovaná forma grafiky, kterou u KOEI her vidíme zhruba do poloviny 90. let, má zvláštní osobitou atmosféru a vždycky si s tímto spojím hru odehrávající se v Číně nebo Japonsku. A ta abstraktnost tomu dodává zvláštní pobídku vlastní fantasii, která dokáže člověka vtáhnout jako napínavá kniha.
Když jsem zmínil PC verzi, udělal jsem to úmyslně, protože KOEI samozřejmě vydala své hry v konzolových verzích a v úplně jiném grafickém zpracování, ve více barvách a tak nějak více uhlazeně. Sice taky pěkně, ale je to případ od případu, kdy to na konzoli dokáže zachovat tu atmosféru a vypadá to třeba lépe, než na PC a naopak, kdy ta PC verze má tu atmošku přeci jen lepší a více tak nějak odráží obraz té doby a toho prostředí, v kterém se hra odehrává. V případě Romance of the Three Kingdoms 2 je to pro mě takové nerozhodné a líbí se mi jak PC, tak třeba i SNES zpracování. Ale pro příklad u takového Genghis Khana 2 nebo Nobunaga's Ambition 2 jednoznačně upřednostňuji PC verzi, naopak Uncharted Waters se mi lépe hrál ve SNES verzi.
Nemohu opomenout i hudební složku hry. V konzolových verzích je naprostou samozřejmostí neustálý melodický doprovod. U PC verzí her tomu tak úplně vždy není. Nicméně u Romance of the Three Kingdoms 2 i v PC verzi hraje moc pěkná hudba, která zvukově trochu připomíná hudbu Duny 2.
Nakonec se přeci jen nevyhnu porovnání s prvním dílem. Romance of the Three Kingdoms 2 popravdě působí spíše jako remake prvního dílu než hra, která by přišla s naprosto překopaným novým systémem, hromadou vylepšení či novým převratným zpracováním. Pochopitelně grafika působí uhlazeněji, kompaktněji a vše se ovládá tak nějak méně komplikovaně a méně krkolomně, než tomu bylo u prvního dílu. Pár změn doznaly všechna menu a číselné ovládání hry. Samozřejmě k lepšímu. Vše je tedy přehlednější a svižnější. Mapa bojiště vypadá rovněž mnohem přehledněji a přívětivěji.
V samotném systému hry došlo spíše k vnitřním změnám jednotlivých funkcí, než že by se překopal systém od základu. V prvním díle se mi zdálo, že generálové jsou naprosto nezvladatelní a když se vás rozhodli zradit, tak to prostě udělali, i kdybyste jim snesli modré z nebe. Takže celá hra byla neustálá škatulata, kdy jste sice pracně dobývali území odvěkého nepřítele a brali mu jednu provincii za druhou, mezitím jste ale ztráceli vlastní území v týlu, v kterých vaší generálové vyhlašovali nezávislost na vaší říši. Samozřejmě tento prvek v druhém díle zůstal také, ale zrada je zde mnohem ojedinělejší díky nově zavedenému reputačnímu systému. Možnost neustále své generály uplácet tak, aby jejich loajalita zůstávala na stovce, je tady účinnější a vesměs ta stovka v loajalitě je na rozdíl od prvního dílu v devadesáti procentech funkční.
V boji byl značně omezen smrtící účinek ohně, takže jednotky v dalších kolech v ohni neumírají komplet, ale ztrácí jen 1000 mužů. Podpořilo to více taktický rozměr bitvy, že lze před ohněm prchat, tím zachránit třeba několik tisíc mužů a další tah po zasažení ohněm neznamená okamžité smazání desetitisícových jednotek z mapy, jako tomu bylo u prvního dílu. Další drobná systémová změna je v multiplayeru, kdy se hot-seat rozšířil z původní možnosti osmi hráčů u jednoho počítače na dvanáct (umíte si to představit? Já ani v těch osmi:-).
Stále i tady platí ta schopnost KOEI strategií poutavě přimknout hráče k tématu s reálným historickým pozadím. Hra vás dokáže mírně i dovzdělat, popřípadě ve vás vzbudit hluboký zájem o dané téma, které si pak začnete sami hlouběji studovávat v touze znát o tom více. Hra tady nabízí reálná historická období, tedy scénáře, které odrážejí opravdové historické události a souvislosti. A jsou v podstatě totožné s těmi, které již představil první díl. Přibyl však jeden scénář navíc, datovaný od roku 220 našeho letopočtu. Přenést se tedy můžete do těchto období, viz obrázek:
Je zajímavé, jak ve hře všechna místa, časy, i jména sedí a během hry vás bude fascinovat možnost zvratu historicky daných okolností. Vyberete si stranu, která bude potlačovat povstání, sjednotí Čínu a udělá z ní neporazitelnou říši? Uděláte to za vojevůdce, kterému se to podařilo historicky opravdu nebo si vyberete stranu nějakých vzbouřenců a stejně tu Čínu sjednotíte, akorát tedy za jiné generály, zatímco pravého císaře porazíte? A bacha, územních celků je tady opravdu hodně, generálů, které na svou stranu získáte sympatiemi, diplomacií, úplatky či silou, je také spoustu, jen je získat na vaší stranu. Jak v takové hře napíšete nebo přepíšete dějiny je tady jen a jen na vás.
Jestli si nakonec kladete otázku, zda je druhý díl lepší než první, tak já říkám že ano. Někteří fandové prvního dílu sice hru zatratili pro některá zjednodušení, koncept však zůstal zcela stejný a mnohá zjednodušení jsou krokem správným směrem k lepší hratelnosti. Není to tak hard core jako jednička, ale v porovnání s jinými strategiemi to hard core stále zůstává.
Romance of the Three Kingdoms 2 považuji v celé rozsáhlé sérii za díl, který by měl být tím, kterým je dobré začít nebo si jej dodatečně vyzkoušet, protože má v sobě osobitost a atmosféru prvního dílu a zároveň spoustu příjemných kosmetických změn dělajících hru více user friendly. Pokud byste namítli, že na co hrát tuhle stařešinu a nejít rovnou do fantastické Romance of The Three Kingdoms 11, anebo když už old school, proč nezačít u čtverky na PC nebo PS1, popřípadě osmičky či desítky na PS2, tak na to bych měl takovou jednoduchou odpověď. Romance of the Three Kingdoms 2 je i díky svému starému zpracování tak trochu jiná hra, jiná forma zábavy a každý díl přispívá v sérii trochu něčím jiným, i když se často mohou jevit jako příliš podobné, lišící se jen ve využití technologického pokroku (někdy se liší i zásadněji tím, že některé díly nejsou tahové, ale realtimové). Pak už jde jen o to, zda tuhle konkrétní hru chcete v rámci série minout nebo si ji naopak rozhodně nenecháte ujít.
Hodnocení: 90%
Ringo
Hra vyšla kromě PC také například na Amigu, NES a později dokonce v barevnějším remaku na Segu Mega Drive a SNES. Níže si můžete prohlédnout screenshoty z některých těchto verzí. Konzolové verze měly oproti PC přeci jen více grafických prvků a pokročilejší interface. Místo číselných příkazů se gamepadem vybíralo z textových barevných menu. Na druhou stranu vymizela svižnost oproti výběru příkazu přímým kliknutím na číslo v PC verzi.
NES verze:
SNES verze:
Komentáře
Okomentovat