Alone in the Dark

Platforma: PC / Žánr: Adventure / Developer: Infogrames / Vydavatel: Infogrames / Rok: 1992

Alone in the Dark, od firmy Infogrames, je právem považován za průkopníka žánru survival horor a to hlavně díky 3D stylu zpracování. Ne, že bychom tady neměli už dříve hry s horovým tématem. Ne, že bychom tady neměli hry, v kterých šlo o holé přežití. Klidně bych takovým survival hororem mohl označit například Cadaver. A asi budu trochu divný, ale zrovna tahle hra mě během hraní Alone in the Dark několikrát napadla. On se totiž Alone in the Dark skoro hraje tak trochu jako klasická rohovka - sběr předmětů, puzzly, likvidace nepřátel, mírné akční pasáže. Jenže to není jen jeden pohled z rohu na scénu v 2D, ale jde tentokráte o pohled na postavu z různých směrů, které se přepínají jakoby střihem a záběrem z jiné kamery, což navozuje dojem 3D prostoru. Samotné objekty v místnostech jsou místy kreslené, místy 3D. Hlavní postava i nepřátelé nejsou kreslené 2D sprity, ale 3D polygonové modely. Obrázky okolo napoví více.

Slůvko survival znamená přežít a co se týče hororu, jde o témata, mající navodit strach, děs, a vyvolávat z jiných dimenzí obludy nepředstavitelné odpornosti a krutosti. A umístit děj do osamělého temného baráku, to nadchne vždycky. Tady firma Infogrames sáhla, stejně jako později ve hře Shadow of the Comet, po odkazu díla H.P. Lovecrafta. A nemohl jsem si pomoci, o rok později vydaný Shadow of the Comet mi přišel jako ryze adventurní prequel právě ke hře Alone in the Dark. Ve spisech a knihách se i tady dozvídáte o kultu Cthulhu, narazíte nepřekvapivě na deníky starého známého lorda Boleskina, který referuje o průletu Halleyovy komety kolem Země, přičemž dochází k průchodu zlých prastarých do našeho světa skrze město Illsmouth (v originále Lovercraftova díla Innsmouth). Stejně tak zajímavé jsou ovšem spisy nějakého piráta jménem Ezechiel Pregzt, věnujícího se okultismu v sídle, který před staletími vybudoval.

A díky nějakým okultním praktikám k jednomu z takových průchodů zla do našeho světa došlo pravděpodobně i v domě, v kterém se odehrává náš příběh. Jeremy Hartwood se léta páně 1924 oběsil ve své vile Decreto v Luisianě. Jeho smrt byla podezřelá a nic nenasvědčovalo, že by se zrovna tento muž měl věšet, a tak lidé brzy začali přičítat jeho smrt temným silám. Dům se stal opuštěným a lidé se mu vyhýbali. Budil však zájem sběratelů starožitností a jeden z nich vyšle do domu soukromého investigátora Edwarda Carnbyho, aby prozkoumal a zhodnotil jedno starobylé piano, jenž vlastnil zemřelý Jeremy Hartwood ve svém domě.

A právě role Edwarda Cranbyho se ujmete a sympatické je, že autoři mysleli i na to, že hry nejsou jen mužská záležitost, a tak hráčkám umožní plně se vžít do ženského charakteru, Emily Hartwood, která je vedle Edwarda na výběr na začátku hry. Je to neteř zesnulého Hartwooda, která se o piano zajímá rovněž, ale z jiného důvodu, než Edward, vyslaný sběratelem starožitností. V pianu má být tajná schránka a Emily věří, že právě tam Jeremy Hartwood ukryl dopis s vysvětlením jeho sebevraždy.

Ať už vyberete kohokoliv, přijedete k domu, projdete cestou až k velkým vstupním dveřím, s neblahým pocitem, že vás někdo sledoval z okna, a vstoupíte dovnitř. Dveře, které za vámi zapadnou, zřejmě zavřel průvan. Věřme tomu. Co jiného by to mohlo být? Vystoupáte po schodech do horního patra a vejdete místnosti. Tady je to piano! Než se k němu stihnu přiblížit, vysype se sklo z okna a něco vletělo dovnitř.....

Hra takto začíná ostrou akcí a uvede vás do dění jak se patří. A tady hráč začne chápat, kudy se bude ubírat zdárné řešení problémů v této hře. Nejprve je nutno zapnout menu a hra se naštěstí pozastaví. Zde si v klidu můžete vybírat akce. 1. boj, 2.otvírání / prohledávání, 3. použití předmětu a pak 4. posouvání předmětů. Menu vám dále vyobrazuje inventář a taky hit pointy postavy. Vyberete z menu boj a s přidržením klávesy space, pomocí šipek doleva/doprava, mlátíte pěstmi, nebo šipkou dopředu kopete. Takto příšeru, která vlétla oknem, umlátíte, nebo se boji vyhnete a včas okno zatarasíte skříní prostřednictvím příkazu Posunout. To vše musíte ale dělat v součinnosti s pohyby postavy. Musíte ke všemu přijít (šipka dopředu), ke všemu se správně natočit (šipky do stran). Je to vlastně tak trochu i simulátor pohybu 3D postavičky v 3D prostoru. Mimochodem v poslední fázi hry přibude i funkce jump, abyste přeskákali nějaké ty propasti a překážky, ale není to naštěstí nijak zvlášť náročné na zručnost

Musím uznat, že ačkoliv nejsem úplně fanoušek 3D grafiky, ani prorůstání 3D prvků do původně 2D grafiky (tedy až na výjimky jako jsou např. Ultima Underworld, System Shock), tak Infogrames jsou mistři a dokázali skoro nemožné. Jako jedni z mála mě uchvátili prostorovým prostředím, přepínáním pohledů na scénu z různých kamer a ani mi nevadilo hranolovité 3D ztvárnění hlavní postavy. Vše je tak mistrně a precizně vizuálně propracováno (na svou dobu pochopitelně), že jsem si doslova užíval procházení různých chodeb, pokojů, salónků a hal, které nabízely několik pohledů na situaci, dle toho, do kterého kouta daného prostoru jste si to namířili s postavou, že jej prozkoumáte, zda tam není něco důležitého.

Psal jsem na svou dobu, ale pro mě i dnes má hra v původní grafice své kouzlo a líbí se mi tak jak je. Stěny místností jsou pokryty staromódně působivými texturami, místy bohatšími, jindy jakoby úmyslně úspornými, čímž umocňovaly tísnivou atmosféru. 3D objekty jako postele, stoly, truhly, skříně, skvěle zapadají do prostor se zdmi s pixelově kreslenými tapetami, závěsy, nástěnnými lampičkami, obrazy a skvěle navozují pocit hmatatelnosti a vaší přítomnosti přímo tam, na místě. Třešničkou na dortu jsou závěrečné prostory v podzemních jeskyních pod domem. Malebné lokace viděny z rohového pohledu, s kamennými pilíři, vyčuhujícími nad hladinou podzemního jezera, mi opět připomněly trochu toho Cadavera, akorát jako by byl ve 3D.

Plynule se přesunu k drobným nedostatkům. Postavy, ať už mužský nebo ženský charakter, jsou 3D modely (jak jsem na začátku zmínil) a bohužel působí značně hranolovitě. Jejich pohyb je pomalý a prkenný Dnes to vypadá popravdě směšně, ale pokud se vžiji zpět do doby, kdy cokoliv prostorového a zároveň pohyblivého, znamenalo výrazný pokrok, musím uznat, že mi to do celého konceptu hry tak nějak nerušivě zapadalo. Možná naopak pomalý a rozvážný pohyb zabránil tomu, aby se ze soubojů stala zběsilá akce, příliš tlačící na hráčovu hbitost a tím si hra zachovala více adventurní charakter. Podobně v 3D jsou zpracovány i potvory, které díky tomu trpí kapku tím, že moc nejde rozeznat, co je obluda vlastně zač. Samozřejmě po čase vám dojde, že tohle je zombík, támhle to pavouk, ale občas narazíte na jakousi změť geometrických tvarů, které je těžké rozklíčovat, co je to vlastně zač.

Druhou stranou mince tohoto 3D zpracování a pohybu postavy, je občasná nepřehlednost. Správně se natočit k obludě, abyste ji úderem trefili je někdy peklo. Ještě větší peklo je správně zamířit, pokud máte k dispozici střelnou zbraň. Nejraději jsem bojoval mečem, to se vždy nějak stihnete naštelovat tak, abyste trefili a pak vedli sérii útoků, díky kterým se nepřítel nestihne ani rozmáchnout.

Hledání předmětů a jejich využití na okolní prostory, je dost obdobné zpracování, které jsem kritizoval již u následné hry od Infogrames, Shadow of the Comet (ta je ovšem ve 2D). Musíte totiž dojít na správné místo a doslova narážet do stěn, skříní, truhel a pomáhat si stisky mezerníku s nastaveným příkazem search, aby se spustila akce - tedy že něco najdete nebo něco otevřete. Naopak skvělé je, že volně ležící a viditelné věci pohodlně seberete tím, že se k věci přiblížíte a automaticky naskočí obrázek předmětu s příkazy vzít nebo nechat ležet.

Podobné je to s používáním věcí. Musíte postavu správně naštelovat na správném místě, jinak použití předmětu nezafunguje. Ale zase musím říci, že mi Alone in the Dark v tomhle přišel o něco shovívavější. Možná i proto, že nepřetéká předměty zapadlými v kdejakém zákoutí a že opět tento styl interakce s prostředím plně zapadá do konceptu celé hry. Tady bych opravdu na point and clicku nelpěl, i když bych občas nepohrdnul popisným textem, co přesně v některých využitelných místech vidím.

Hra má obtížnost pekelnou, neubránil jsem se několik nahlédnutím do návodu a bohužel, jak bylo 3D tehdy pro hráče, i vývojáře, zajímavé, tak jeho dobová nadčasovost byla dvousečná. Ne vždy je jasné, co máte kde dělat, ne vždy je čistě vyobrazeno, že tady půjde o aktivní prvek daného prostoru. Tím občas nedocvakne nápad, který by na daném místě šlo využít. Oceňuji ovšem možnost řešit některé věci dvojím způsobem - adventurní logikou, anebo hrubou silou či hbitostí. Některé nástrahy prostě můžete buď odstranit, anebo oběhnout. Některé zombíky obalamutíte a takříkajíc odkloníte k jiným zájmům, anebo je natvrdo vybijete. Jak je libo.

Souboje jsou vesměs také adventurní záležitostí. Některé potvory jednoduše sice umlátíte, ale pak jsou tu takové, které nejdou zabít a musíte se jim jen vyhnout, na jiné musíte použít speciální zbraň. Naštěstí se nemusíte bát frustrací typu - už to neuhraji, protože mi došly náboje. Brzy zjistíte, že je můžete ušetřit, když budete používat meč a střelivo ponecháte na ty nejtužší obludy. Přesto se občas neubráníte loadům, když se vám nepovede včas natočit k nepříteli správně a on získá díky tomu iniciativu a nedá vám šanci.

Alone in the Dark je úžasné nadčasové originální dílo. Všechny drobné neduhy spláchnou vlny z nadšení, jak je úžasně vystižena atmosféra ve stísněných chodbách domu, halách se schodišti, salóncích, i pokojíčcích, které mohly být za lepších okolností i útulné. Finále graduje v úchvatných jeskynních jezerech. Využití díla H.P. Lovecrafta vyloženě vybídlo k tomu, aby celkový dojem z prostředí a atmosféry byl pozvednut ještě o kousek výše nad již tak vysoce nastavenou laťku. Příjemný je i rozsah hry. Ona není v podstatě dlouhá a dům není moc rozlehlý, takže si naplno užijete každičké místnosti bez pocitu, že zbytečně bloudíte po po rozsáhlých prázdných prostorech. Jsem rád, že jsem po tomto kousku po dlouhých letech opět sáhl a tentokráte jej dohrál do úspěšného konce a napravil tak starý rest v podobě x rozehrání, ovšem tehdy bez úspěšného dokončení hry. Nyní si mohu odškrtnout, splněno, dohráno, taky popsáno. Budu se těšit, a vy se taky těšte, na článek o Alone in the Dark 2 :-)

Hodnocení: 90%

Ringo