Gobliins 2: The Prince Buffoon

Platforma: PC / Žánr: Adventure / Developer: Coktel Vision / Vydavatel: Coktel vision / Rok: 1992

Druhý díl Goblinů, tedy Gobliins 2, se nese ve stejném duchu, jako jeho slavný předchůdce. Několik gobliních postaviček s různými schopnostmi kooperativně řeší puzzly v nádherně pohádkově kresleném prostředí, ať už jsou to různé městečka, hrady, lesy, nebo interiéry domů. V tomto se v podstatě nic nemění. Co se však změnilo znatelně, to je přístup goblinů k řešení rozličných zapeklitých situací. Tou první výraznější změnou je, že začínáte jen s dvěma postavičkami, nikoliv třemi, jako tomu bylo v díle prvním. Počet postav vtipně odrazili autoři hry i v názvu, kdy počet písmen "i" udává počet goblinů, které budete ovládat. 

Druhou změnou je způsob, jakým se goblini budou projevovat. Už tady nemáte jasně vykonávané činnosti dle profese, tedy kouzelník, mlátička a zvedač věcí. Zvedat věci mohou obě postavy. Jejich činnosti se však liší dle povahy. Goblin jménem Fingus je inteligentní slušňák. Takže v rozhovorech vždy bude dbát na etiketu a v terénu bude řešit ty problémy, které jsou inteligenčně náročnější. Pak tady máme goblina jménem Winkle. To je takový tupoun, který si v rozhovorech nebere servítky a narovinu vybalí, co chce vědět a ještě je schopen dotazovanému vynadat. Tento goblin bude na tu hrubou práci a v terénu bude jednat spíše silou a škodolibým záškodnictvím.

Musím uznat, že se díky tomu otevřel obrovský prostor k nápaditosti, jak řešit jednotlivé puzzly a už to není tak "jednoduchá" záležitost, jako v případě prvního dílu, v kterém bylo jasné, koho na co použít. Tady jsem musel přeci jen více zkoušet a hledat, zda se řešení skrývá ve slušnosti, nebo bude třeba škodit, či zda to lze vyřešit rozumem anebo hrubou silou. Samozřejmě zůstala deviza gobliních her, a to kooperace obou postav. Autoři toho náležitě využili a díky tomu tady zažijete opravdu spoustu zábavy a legrace. 

Potřebuji si něco vzít a někdo to hlídá? Nabízí se hned jasné řešení. Jedním goblinem vymyslet způsob, jak odvést pozornost a druhým za zády nebožákovi věc seberete. Potřebujete do sklenice nalít vodu z velké pumpy? No tak jeden bude pumpovat, druhý držet sklenici. Potřebujete odehnat žábu na prameni? No zkusit to můžete po dobrém anebo po zlém, však na to máte určené postavičky, jednu zlou, druhou hodnou.

Hra obsahuje velkou spoustu skvělých humorných situací. Ty odhalíte různými neúspěšnými pokusy vyřešit nějaký rébus. Každá chyba je náležitě oceněna nějakou vtipnou situací, za kterou vás postižený goblin vyplísní, zatímco ten druhý se mu škodolibě směje. Je tady prostě spousty srandiček a škodolibých vtípků. Hodně mě bavil Winkle, kterému když zadáte složitější úkol, tak dojde na inkriminované místo a zatváří se nadmíru tupě. Při delší nečinnosti goblini nezahálejí a krátí si chvilky různými skopičinkami, kotouly, hvízdáním, pohazováním si věci, kterou zrovna drží v rukou. Ostatně takto se chovali goblini i v díle předešlém.

Vrátím se ještě k řešení puzzlů, protože tady musím taky něco i zkritizovat. V předešlém díle bylo v případě nutné současné kooperace dost času na to jedním goblinem něco načít a dalšími dvěma činnost dokončit, podle toho, kdo co uměl pro danou situaci. Nenastal zde frustrující nátlak typu - do sekundy to musíš stihnout uklikat, jinak situaci propásneš. Bohužel, Gobliins 2 jsou těmito vteřinovými časovými  nátlaky doslova prošpikovaní a to až neúnosně a mnohdy vyžadují doslova sekundovou přesnost a také na pixel přesné kliknutí. To se pak začnete ztrácet v tom, co je dobrou cestou k řešení a co je zbytečné zkoušet. 

Zatímco první díl i v případě nutnosti stihnout něco v určitém čase na hráče počkal dostatečně dlouho a jasně naznačil, že by tudy mohla vést cesta, druhý díl v tomto smyslu, když to přeženu, doslova rozbíjí tuto původní myšlenku. Napadne vás řešení, zkusíte jej, ale ono neklapne, zkusíte ještě 3x, jestli jste náhodou neklikli špatně a stejně to nezafunguje (protože jste špatně klikli). A to jen a jen proto, že jste se ve správném momentě třeba netrefili. Moc tomu nenapomohou ani nepřehledné situace, kdy se goblini stavějí před sebe tak, že se vzájemně překrývají a vy jednoho potřebujete rychle vybrat a pořád omylem klikáte na toho druhého. 

Tyhle momenty vlastně pak kazí puzzle samotný o sobě. Když už to má být na čas, ok, ale proč vteřina nebo dvě a proč to trefování se do prostoru o velikosti pixelu nebo dvou? Proč tam nejsou ty dostatečné prodlevy, jako u prvního dílu? Když k tomu připočítám, že logika si tady taky zašla na pořádný mejdan, zatímco jednička mi přišla krásně přísně logická, tak si jen mohu trochu smutně posteskávat, proč mi Gobliins 2, s ambicemi jasně první díl převálcovat, v konečném důsledku nepřišli tolik zábavní. A nebudu nijak zastírat, že jsem mnohé situace vyřešil kouknutím do návodu.

A teď k tomu, co patří k devizám této série, Gobliins 2 nevyjímaje. A to je grafika. To úvodní náměstíčko a zátiší kouzelníkova domku s kašnou, mám už 30 let vypálené do sítnice a vždy na to rád vzpomínám. To bylo prostě něco. Byl to v té době můj první kontakt s gobliní sérií, byť to tehdy bylo teprve jen demo s třemi obrazovkami, co jsem si přinesl na disketě. Plnou verzi jsem získal mnohem později. No a jedničku jsem tehdy znal vlastně jen z Excaliburu, než se mi později dostala na comp k zahrání. Ale zpátky k té grafice. Už první  Gobliiins byli kresleni parádně, Gobliins 2 vypadají ještě vyšperkovaněji a na každou obrazovku je radost pohledět, viz obrázky okolo. 

Přibyly prokreslené detaily a obrazovky jsou různorodější a tak nějak ještě více uhlazenější. Té různorodosti nahrává i to, že je hra o něco rozsáhlejší a tak si tady hráč užije větší množství krásných rozmanitých scenérií. Jediné, co mi trochu chybělo, tak ta dolní dekorativní informační lišta, co měl první díl. Tady místo toho po většinu hry koukáte na prázdné podlouhlé okno, v kterém se v případě hovoru objevují dialogové texty. 

Rovněž struktura levelů doznala změny. Obvykle se rozprostírají až na tři obrazovky a řešení už není vázáno na jednu jedinou lokaci. Zmizel ukazatel životů, takže chyby nejsou trestány, můžete jich udělat kolik chcete a vlastně i musíte, a tím se bavíte, jak vaši goblini "trpí" :-) Celá struktura hry směřuje již spíše k regulérní adventuře, než jen k nějaké logické hříčce. Můžete kdykoliv ukládat pozici, není už to řešeno kódy. 

I zde má hra nějaký ten příběh. Vašim cílem bude osvobodit prince Buffona ze spárů zlého trolla Amoniaka. Princ není zrovna sympatický, je to malé rozežrané děcko, ale králi slíbíte, že jej osvobodíte a dovedete zpět. V pozdějších fázích se k vám princ Buffon přidá v omezené formě jako třetí člen party do kombinace. 

Gobliins 2 jsou úžasnou a nádhernou logickou (i nelogickou:-) adventurou. Je to opravdu nádherná podívaná. Stejně tak je to většinou podívaná zábavná, plná legrace a je zajímavé řešit a sledovat celé to dění na obrazovce. Škoda jen, že to autoři přepálili s časovými a někdy hodně nelogickými puzzly, které naopak zase o něco tu radost z hraní snižovaly. Více rozporuplně tento odstavec snad ani znít nemůže :-) Chtěl jsem původně hodnotit o něco výše, než první díl, s kterým jsem asi v článku srovnával více, než je na jeden článek zdrávo. Ale za ty momenty docela časté frustrace dávám naopak o pět procent méně. I tak je ale pro mě Gobliins 2 nesmazatelnou legendou a někdy příště se budu těšit u třetího dílu.

Hodnocení: 85%

Ringo