Broken Sword: The Shadow of the Templars
Mysteriózní téma točící se kolem templářů, křesťanské mytologie, různých konspirací a tajných spolků přesahujících svou existencí celá staletí, bylo vždy velmi přitažlivé. Hojně jej využívala literatura i kinematografie. A že se zájem o toto téma promítne i do počítačových her nemůže být ničím překvapivým. Jednou z takových her je právě adventura Broken Sword: The Shadow of the Templars. Pokud bych měl snahu autorů ponořit se strhujícím způsobem do mystéria opředeného kolem templářských rytířů k něčemu připodobnit, pohybuje se stylově přibližně někde mezi knihami "Svatá krev a svatý grál" z roku 1982 (napsanou třemi autory, Michaelem Baigentem, Henrym Lincolnem a Richardem Leighem) a knihou "Šifra mistra Leonarda" z roku 2003 (od autora Dana Brawna), která pak získala i filmovou podobu.
Díla tohoto typu, která se zabývala pátráním po historických faktech ohledně osob figurujících v Bibli či celé křesťanské mytologii, mi přišly vždy fascinující. Vzpomínám také na film, nebo seriál, jehož název si teď nevybavím, v kterém církev likvidovala lidi, kteří odhalili tajemnou video nahrávku nalezenou ve vykopávkách z dob, kdy žádný film nemohl existovat, a který svým obsahem v podstatě popíral historickou roli Ježíše Krista. Celé křesťanství by se tak jevilo jako obrovský podvod. Abych se vrátil k podstatě tohoto článku, který má být o hře Broken Sword, tak tato hra z dílny Revolution Software patří mezi další strhující díla, která nám mají šokujícím způsobem osvětlit jednu z dalších konspirací křesťanského světa a historického odkazu starého několik set let, který proniká do všedních dní současné reality.
Americký turista George Stobbart si užívá pobytu v Paříži a když tak jednoho dne popíjí na zahrádce kávu a užívá si podzimní atmosféry posledních teplých dní v roce, vejde do kavárny klaun s nafukovacími balónky a harmonikou. To by ještě nemuselo být nic zvláštního, jenže tento klaun následně prchá, bez balónků, bez harmoniky, ale s jakýmsi kufříkem v ruce. Následuje exploze v kavárně, která zabije nějakého muže u baru. Evidentně nešlo o náhodu, ale o úkladnou vraždu. George Stobbard, zainteresovaný do celé události tím, že byl jejím svědkem a mohl být rovněž na seznamu mrtvých, se rozhodne na vlastní pěst pátrat, co a proč se tady vlastně stalo. Prchajícího klauna už sice nedostihne, ale seznámí se s místní reportérkou Nicole Collard, která bez váhání spěchala místo činu nafotit. Slovo dalo slovo a George se s Nicole domluvili, že budou po záhadě pátrat spolu.
Detektivní příběh, vražda, podivné okolnosti, které se jen hromadí, to je to správné lákavé napětí, kterým dokáže Broken Sword připoutat hráče naprosto dokonale. Když se pak poodkrývá závoj zastírající další okolnosti a odhalí se, že vražda se stala kvůli nějakým prastarým svitkům, je navozen příjemný mrazivý pocit slibující dobrodružství plné nejen detektivní práce, ale také spousty záhad sahajících do hluboké historie. Proč se kvůli ní vraždí ale i dnes? Co může historický nález zvrátit natolik, že je lepší za cenu zločinů vše uchovat v utajení? Vyvstane spousta otázek, k nimž chcete odpovědi hned teď, ale budete si muset dát mravenčí práci se spoustou rébusů, puzzlů, a také cestováním po různých koutech nejen Paříže, ale i dalších částí světa, abyste odhalili pravdu kolem kultu templářských rytířů, kteří by snad měli být už jen reliktem dávné historie.
Broken Swor určitě nebyl první hrou zabývající se nějakým tím mystériem. Byl tady například slavný a snad nepřekonatelný Indiana Jones IV: And the fate of Atlantis. Ten však zasahoval do prastarých mytologií různých období v několika koutech světa. Broken Sword se ovšem soustřeďuje podrobně na to jedno. Na templářské rytíře, jejich význam, jejich historický konec a jejich duchovní následovníky. Velkou shodou okolností je, že Broken Sword nebyl jedinou templářskou adventurou roku 1996. O další takové jsem tady psal na konci ledna tohoto roku a šlo o neméně strhující záležitost Time Gate: Knight's Chase. Zda mezi oběma hrami docházelo během vývoje ke vzájemné inspiraci je těžko říci. Spíše bych řekl, že si každý projekt žil samostatně svým životem a šlo o náhodu, že se objevily v témže roce dvě vynikající hry s templáři.
Proč ty další hry okolo zmiňuji je kvůli faktu, že z Broken Swordu je inspirace právě prvně zmíněným Indiana Jonesem IV cítit na sto honů, ale pokud byste čekali odsudek za neoriginalitu, tak marně. Autoři se toho totiž zhostili bez toho, aby něco nestoudně kopírovali. Naopak si jdou vlastní cestou a inspirace zůstává jen v tom tématu spojujícího náš reálný svět s historií a mysticismem, s kterým jsou lidi schopni pracovat naprosto bez skrupulí za hranici zákona, spolčeni do takřka mafiánských spolků, které spojuje víra v nějakou věc, za kterou si jdou klidně přes mrtvoly.
Atmosféra, přitažlivé téma a příběh jsou samozřejmě hybnou silou každé kvalitní adventury. Čím však Broken Sword tehdy ohromil a vzbudil zájem možná i u těch, kteří dosud na žádnou adventuru nesáhli, byla ohromující kreslená grafika. Vyznačovala se sytou pestrobarevností, ale nepadala do hlubin nějakého kýče. Naopak působila vkusně a vše, co vyobrazovala, vypadalo naprosto věrohodně. Ať už to byla atmosféra podzimní Paříže plná kavárniček s výhledem na historickou katedrálu, Irské podhradí s typickou místní hospůdkou, výlet do blízkovýchodních končin nebo luxusní Villa De Vasconcellos ve Španělském městě Murcia, vše dýchalo vtahující atmosférou, kterou grafici dokázali vystihnout pocity hráče, který se jakoby zúčastnil samotných výletů do cizích krajin sám osobně. A tu španělskou lokaci považuji snad za nej lokaci v adventurách vůbec hned po Azorských ostrovech z Indiana Jonese IV.
Hudební doprovod byl ke hře zvolen zřejmě úmyslně neintenzivní. Místy se ozývají jemné tóny v pozadí. Když se odehraje něco důležitého, hudba postupně zesiluje, zazní naléhavý part, aby pak zase lehce ztlumila. Dominující jsou pak hudební projevy v konkrétních lokalitách, kdy třeba někdo hraje na klavír a spíše to zapadá do okolních zvuků prostředí, než že by šlo o hudební doprovod nějaké dějové linky.
A nyní je na čase se podívat na to, jak se Revolution Software poprali s celkovou herní náplní, puzzly, rébusy a zda se jim to povedlo skloubit s celkovou náladou hry. Jejich předchozí adventury Lure of the Temptress a Beneath a steel Sky mi totiž přišly takové nemastné, neslané a zatímco prostředí by bylo zajímavé, jednotlivé puzzly mi moc zábavné nepřišly. Broken Sword však nemá s předchozími dvěma marnými pokusy Revolution Softu prorazit na vrchol adventurního nebe nic společného. Broken Sword totiž není pokus, ale pokud si mohu dovolit tento expresivní výraz, Broken Sword je to adventurní nebe.
Puzzly přesně zapadají do děje. Nebudete tady dělat nic extrémního, co by vybočovalo ze smyslu vašeho pátrání, rébusy jsou navíc zábavné, komplikované, ale nakonec přísně logické, že při troše snahy lze brzy skoro na vše přijít bez návodu. Dobře, abych byl přesný, jeden moment s pověstným kozlem hlídající hrad byl na hraně jen díky tomu, že tady na hráče autoři vyrukovali trochu s jinou herní mechanikou, než je po většinu hry obvyklé a jde tak trochu o časový puzzle. Jinak tady nejsou naštěstí žádné kruté podpásovky, jednosměrné uličky bez možného návratu k předmětům a podobně. Ovládání celé hry je velmi příjemné a připomíná vlastně v tomto smyslu nadčasovou The Legend of Kyrandia z roku 1992. Levým tlačítkem provádíte činnosti, pravým prohlížíte objekty. Ovládání jednoduché na to, abyste se mohli soustředit opravdu jen na náročné puzzly.
Ruku v ruce s puzzly půjde i neustálý sběr informací. A když na něco takříkajíc kápnete, neustále to konzultujete s Nico ať už v jejím apartmá, nebo přes telefon. Systém rozhovorů je tady přehledný a svižný. Klikáním na jednotlivá témata v podobě obrázkových ikon v dolním menu, nebo výběrem předmětů v inventáři v menu pro změnu horním, posouváte rozhovor kupředu a získáváte další informace a možnosti se vydat do nových lokalit, o kterých padne zmínka.
Navzdory docela vážným tématům, přinášejícím vyšší formu vtažení hráče do příběhu, obsahují rozhovory i celkem fajn nenásilný humor v podobě různých narážek. A to například právě na Indiana Jonese, Belgičana Poirota nebo třeba jen formou vtípků, kdy víte, že by někdo něco neměl vědět nebo vidět a vy se mu to pokoušíte i tak sdělit či ukázat, načež následují srandovní hlášky, proč byste přesně tohle zrovna neměli dělat.
Broken Sword je tak precizní adventurní dílo s parádním strhujícím dějem, je to navíc velká podívaná, a ne nadarmo figuruje v mé TOP 5 adventur. Bavil jsem se u ní naprosto královsky, podobně jako u adventur Indiana Jones IV nebo Gabriela Knight, které jsou pro mě navždy takovým absolutním vrcholem žánru. Je to vlastně přesně 20 let od doby, kdy jsem Broken Sword hrál poprvé díky Level CD 100, na kterém byly první dva díly této již pěti dílné série. A zrovna mi to teď přišlo vhod si hru zopakovat opět, abych si připomněl její kvality. Článek o Broken Swordu tady měl být v podstatě už před čtyřmi lety, kdy jsem jej někde avizoval, ale pak se k jeho napsáni nemohl nějak dopracovat. Bylo to hlavně proto, že hra je tak dobrá, že jsem vlastně nevěděl, jak to uchopit a popsat, aniž bych dokola neopakoval v co druhé větě nějaká superlativa. Tak snad to stačí alespoň takto:-)
Hodnocení: 100%
Ringo
Broken Sword director's Cut verze 2009:
Předchozí řádky jsou o původní verzi Broken Swordu, tak, jak vyšel v roce 1996 a tedy tak, jak si jej navždy budu pamatovat. V roce 2009 však vyšla Director's Cut verze, která byla rozšířena o pasáže hrané za Nicole Collard. Je to vlastně doplnění děje, který se odehrával v mezičasech toho, co prováděl pod hráčovým vedením George Stobbart. Hra je tak o něco delší, nabízí nové puzzly a nové pohledy na některé nevysvětlené příběhové záležitosti. Z technického hlediska byl přepracován inventář, u rozhovorů přibyly portréty mluvících postav a taky jedno velké bohužel v podobě jakéhosi filtru, který měl asi vyladit rozlišení na novodobější monitory. Výsledek je však poněkud nepříjemně rozmazaný. To jsem považoval za takový škraloup, že vlastně nevidím moc důvod po Director's Cut sahat. Grafika u ní však není jediný problém. V Director's Cut zmizely mnohé rozhovory George s Nicole, což je velká škoda. Prostě už si s ní nepovídáte o vývoji v pátrání, když si to za Nicole přímo odehrajete. Dalším krokem vedle je zjednodušení některých puzzlů a odstranění možné smrti, která je v původní verzi možná. Tím pádem pak odpadá puzzle, kterým se smrti lze vyhnout. Následující čtyři obrázky jsou právě z Director's Cut verze:
Broken Sword je perfektní záležitost až na ten konec ve věži, ta závěrečná cutscena a situace celou hru dost kazí. Působí to splácané na poslední chvíli
OdpovědětVymazatUzasna hra, dohral jsem ji jednim dechem. Dvojka byla taky supr.
OdpovědětVymazatZatímco původní Broken Sword je majstrštyk, Directors Cut verze je propadák, jejímž cílem bylo zjednodušení hry tak, aby šla ovládat i na dotykových zařízeních. Těch chyb je tam mnohem víc, mnohdy to úplně ztratilo původní atmosféru. I sám Cecil si je vědom, že Directors Cut bylo šlápnutím vedle. I proto připravuje Reforged, které bude vycházet z původního originálu. A navíc bude mít i původní čestinu, která bude ještě stylisticky vyleštěna k ideálu :-)
OdpovědětVymazat