Operation Stealth
Operation Stealth je název jedné ze tří adventur od Delphine Software. Vzal jsem tady jejich tři adventurní díla trochu na přeskáčku, když jsem začal nejmladší Cruise for a Corpse a pak se vrátil zpět k nejstarší Future Wars. Zůstal mi tady však viset Operation Stealth, v USA vydaný pod názvem James Bond 007: The Stealth Affair. Musím přiznat, že ačkoliv Cruise for a Corpse byl předmětem mého zájmu už v 90. letech, tak jak Future Wars, tak Operation Stealth mě stále nějak míjely a přestože jsem se tu a tam o nich někde dočetl, nenapadlo mě si je dávat do povinného wishlistu her na zahrání. Nakonec jsem se však rozhodl i tyto dvě adventury dohrát. Přeci jen Delphine Software nejsou nějakou béčkovou firmou, ale platí na herním trhu za velké legendy a každá jejich hra by tak měla být minimálně aspoň předmětem nějakého zájmu.
Pojďme tedy na Operation Stealth samotný. Příběh je klasickou bondovkou. Jste agent John Glames. Nejde o překlep. Nevím, proč John Glames, jestli šlo o práva, které si získali Delphine až později, ale když vydávali hru v USA, tak tam už je to James Bond. Možná to bylo tím, že to byla tak okatá Bondovka, že bylo Dephinům povoleno nakonec jméno slavného agenta pro hru použít. Do tajů těchto hrátek s jménem jsem nepronikl :-). Zpět k agentu Johnovi, nebo Jamesovi, chete-li. Dostali jste úkol nejvyšší důležitosti. Z jedné vojenské základny totiž zmizel super tajný neviditelný stíhací letoun F-19 Stealth Fighter. A vy samozřejmě musíte vypátrat teroristickou skupinu, která to provedla a zabránit jadernému útoku provedeném tím letounem přímo na Washington. Do celé věci se připletou samozřejmě Sověti, protože získat F-19 od teroristů by mohlo být snadnější záležitostí, než se pokoušet proniknout k plánům na toto letadlo do vojenských základen v USA.
Příběh bondovštější už být nemohl a je to dobře. Já mám Bondovky rád pro svou zvláštní specifickou atmosféru a ty odehrávající se za studené války mají obzvláště dobrodružný nádech. Prostředí hry je zasazeno do Paraguaye, banánové republiky v jižní Americe. Tady začne John své pátrání. Zprvu zjistíte, že se vše ovládá velmi podobně, jako ve Future Wars, ale vše je mnohem přehlednější, větší a scenérie je obvykle v drtivé většině rozprostřena přes celou obrazovku. Pryč jsou malá pidi okénka, které mě dožíraly ve Future Wars. První asi polovina hry vzbuzuje pocit, že tady máme klasickou point and click adventuru Sierracko - Lucasovského ražení a v podstatě tomu tak je.
Sbíráte předměty, používáte je, menu umožňuje jak pravým, tak levým tlačítkem spouštět ovládací příkazy a zatímco levým tlačítkem operujete s předměty v součinnosti s okolím, pravým tlačítkem můžete používat předměty v inventáři přímo, anebo mezi sebou. Vše se jeví až příliš klasicky pro jakoukoliv adventuru, což by bylo v pořádku, hra by byla naprosto standardním dobrodružstvím, ale taky jen jednou z mnoha v žánru. K těm lepším by ji mohla posunout v prvním případě místy celkem hezká grafika, která sice není vrcholem své doby, ale k umocnění atmosféry bondovky, odehrávající se v tropické banánové republice, slouží dobře a působí i líbivě. V dalším případě je to strhující děj a mnohé docela chytře sestavené adventurní úkoly a puzzly, za které se Operation Stealth rozhodně nemusí stydět.
Když se začnete prohrabovat ve svém kufříku, v kterém nechybí hračky oblíbeného vynálezce Q, jste chyceni do velmi chytré dobrodružné smyčky, kterou jakákoliv Bondovka dokáže navodit naprosto dokonale, jakkoliv byste mohli mnozí cítit, že je to někdy ohrané a možná i přeceňované klišé. Ale dle filmů víte, že to téma pořád táhne. Vymyslet, jak se protlačit letištní kontrolou není pro Johna nic těžkého. Mnohem obtížnější už bude práce ve městě, v hotelu, zatopené jeskyni, podmořskou hladinou nebo samotné teroristické základně. Všude budete muset využít svého pátračského a kombinačního umu na jednotlivých obrazovkách této skoro klasické adventury.
Proč skoro klasické? Ve starších adventurách sice nebylo úplně nenormální, že byly proloženy nějakou tou akční sekvencí nebo časově nátlakovou situací, ale časem toho postupně spíše ubývalo, protože to byly účelově frustrující prvky mnohdy narušující harmonické putování a řešení puzzlů. Šlo vesměs o herní čas natahující hříčky na úrovní osmibitových arkád jak zpracováním, tak obtížností. Herní čas se natahoval v pozdějších adventurách spíše delším dějem, nikoliv arkádou zvládnutelnou na třicátý pokus. Operation Stealth by však nebyl tou pravou Bondovkou, kdyby v něm nebyla i nějaká ta akce. Tady to k tomu jednoduše patří a nepřijde vám to vůbec divné. Nejprve je to potápěčská hříčka, kdy musíte proplout jeskyní pod vodou rychleji, než vám dojde dech. Celkem je to do pohody, jelikož jsou místa, kde se jde na chvíli vynořit a lze použít funkci save, kdyby to dále nevyšlo.
Mnohem obtížnější bude forma logického rychlíku, v kterém skrze otevírání a zavírání dveří bráníte okolo chodícím strážím, aby vás dostihli. Tato 4 úrovňová akční bludišťovka může docela pocuchat nervy, ale překvapivě mě ještě bavila. Honička na vodních skútrech je tady logickým vyústěním situace a do bondovského tématu padne jak se patří. Škoda jen, že je to dost o náhodě a o tom, jestli v druhé fázi honičky na mořské hladině přijdete na jeden fígl zaručující vám výhru.
Obdobná bludišťovka, jako byla ta se strážci, se nachází ve finální části hry a tady už mi tekly nervy plným proudem. Strávil jsem u toho skoro tolik času, jako u celé adventurní části hry. Bludiště má vlastně stejný princip, jen s tím rozdílem, že vidíte jen malý prostor kolem sebe a zbytek bludiště je ve tmě a viditelné jsou jen oči krys. Tady jsem začal váhat, jestli to není už příliš. Tedy ne váhat, ale nabývat o tom přesvědčení. Tolik save/loadů jsem už dlouho nezažil.
Vrátím se k adventurním postupům. Jsou vymyšleny vesměs opravdu dobře, dokáží pobavit a udržet hráčův zájem, byť obsahují pár hloupých dead endů typu - po určité fázi hry o několik předmětů přijdete, jenže pokud jste před tím jeden z nich nestihli použít, už se k tomu nejde vrátit. Férově vám tady poradím, kdo ještě nehrál, nenechávejte si u sebe bankovky a kdy to jen půjde, proměňte je na mince :-) Tohle byla opravdu krutá podpásovka. Hra má pak ještě jednu, ale ta už je spíše o pozornosti a hráč adventur by neměl tohle brát na lehkou váhu. Cokoliv, na čem blikne nápis s názvem objektu, je nutno prozkoumat. I když je takových věcí několik vedle sebe a skoro u každé to napíše, že je to k ničemu. Pochopíte to hlavně ve fázi zkoumání mořského dna. Pokud tady něco opomenete, dohrajete hru se špatným koncem.
Jako celek působí hra mnohem lepším dojmem, než předchozí Future Wars. Až skoro do samého závěru je mnohem přívětivější, nelpí tolik na tom, aby postava stála naprosto na pixel přesně na určitém místě, aby šla nějaká činnost spustit. Je tady daleko čitelnější, co tady může být použitelné a je třeba se k tomu jen lehce přiblížit chůzí. Hra to dost často jasně naznačí během prohledávání prostor, v kterých se zrovna budete nacházet.
Velká škoda je, že hra vyfrustruje hráče na konci tím krysáckým 4 úrovňovým bludištěm a v úplně finální části, v teroristickém doupěti, sklouzne naprosto přesně k tomu, co mě vytáčelo u Future Wars. Je tady pár momentů, které je třeba na sekundu vychytat, jinak vše vyletí do luftu. Jo, a sebrat razítko ze stolu bere ten punc největší sviňárny v aventurách známé situaci se žvýkačkou v o čtyři roky pozdější Innocent Until Caught. Navíc časový nátlak ve finální fázi je opět kriticky hraniční a máte pár sekund na to, abyste naklikali ty správné předměty a ty správné místa na obrazovce. Za to jsem musel hře srazit krutě body dolů. Hru jsem stejně, jako v případě Future Wars, hrál nakonec v Amiga verzi, protože v PC verzi jsem narazil na bug, kdy se hra zasekla a nenačetla příběhovou animačku. V Amiga verzi pod emulátorem WinUAE tento problém nenastal.
A má cenu tuto hru vůbec hrát? Stejná otázka, jako u Future Wars. Má. A proč? Protože Deplphine software, ačkoliv vyprodukovali jen tři adventury, a aniž by se přiblížili Sierra-on-Line, Lucas Arts, Legendu, Infogrames, Coktel Vision či Accessu, tak všechny tři mají něco, co z nich dělá minimálně historicky zajímavý kousek v herní produkci. Rozhodně to nejsou úplně béčkové propadáky, po kterých by člověk nesáhl, ani kdyby byly zadarmo.
Hodnocení: 65%
Ringo
Komentáře
Okomentovat