Sid Meier's Alpha Centauri + Alien Crossfire

Platforma: PC / Žánr: Strategy-TBS / Developer: Firaxis / Vydavatel: Electronic Arts / Rok: 1999

Sid Meier s týmem Firaxis, tentokráte pod vydavatelstvím Electronic Arts (nikoliv MicroProse, jak jsme byli zvyklí), navazují tímto dílem přesně tam, kde skončila Civilization 1 a 2 v případě vítězství vesmírnou výpravou na Alphu Centauri. Jestli je něco tedy opravdovým pokračováním geniálních strategií ze série Civilization, je to právě Alpha Centauri, nikoliv Master of Orion, který byl často za pokračování Civilization označován.

Alpha Centauri vychází v roce 1999. Práce na ní však začaly fakticky v roce 1996, tedy záhy po vydání Civilization 2. Proč zdůrazňuji tyto data, má jistý význam. Je třeba je připomenout, a to z jednoduchého důvodu. Představte si, že v roce 1999 vyjde něco tak geniálního, propracovaného tak hluboko, včetně motivace jednotlivých frakcí s filosofickým rozměrem. Něco tak geniálního, že se dají v této hře z hlediska nabídky strategických možností dělat věci, které jsou dnes naprostou samozřejmostí. A to samozřejmostí vydávanou za přednost dnešních strategií, že se dnes už jen v podstatě po různu lehce modifikují. A navíc i v tom roce 1999 to má grafický kabát, za který by se nemusela Alpha Centauri stydět, ani kdyby vyšla dnes. Jednoduše řečeno, představte si, že v roce 1999 vyjde hra natolik sofistikovaná, že dodnes nenašla pokořitele, maximálně se jí sem tam snaží něco vyrovnat. Nevěříte? Kdo hrál, tak mi samozřejmě věří :-)

Nekecám, takhle to s Alphou Centauri doopravdy je. Když jsem básnil například o Beyond Earth, spin off Civilization 5 z roku 2014, jako o následníkovi Alphy Centauri, tak to bylo sice trochu až euforické ve snaze se vymezit kritikům této hry, ale neznamená to, že to Alphu Centauri překonalo, což jsem si ověřil tím, že jsem si Alphu Centauri nyní opět aktuálně zahrál a  Beyond Earth nepřinesl, kromě pár zjednodušujících user friendly vychytávek, vlastně nic revolučního, co bychom v Alpha Centauri nezažili už v roce 1999.

Děj Alphy Centauri začíná rokem 2100. Po historii plné rozvoje a bohužel také válek, se povedlo lidstvu dosáhnout technologického vrcholu. Motivováni nejen novými objevy, ale také tím, že na planetě Zemi učinili až příliš mnoho chyb, aby šly ještě napravit, se lidé vydávají osídlit novou planetu, na které se pokusí začít znovu, skoro od začátku. Jenže lidstvo je nepoučitelné. Na Alphu Centari vyšlou několik různých názorových frakcí, které samozřejmě začnou plnit na nové planetě své zájmy, které se bohužel málokdy slučují se zájmy dalších frakcí. Každý chce samozřejmě co nejvíce životního prostoru a tak začne boj lidí proti sobě nanovo. Na planetě Alpha Centauri.

Alpha Centauri se jeví jako jediná planeta , kterou je lidstvo schopno osídlit. Kromě toho, že je na ní voda, přívětivá atmosféra, se zde nachází, byť zřídka, několik travnatých ploch, které by mohly být po zkulturnění příslibem možného rozšiřování farem a pastvin. Kamenité hory byly zase nadějí pro zisk důležitých hornin pro těžbu a rozvoj průmyslové výroby. A hlavně na jednom kontinentě se nachází slibný Moonson Jungle, prales skýtající velké bohatství v podobě dřeva a možných živočichů k snědku. Jenže to by bylo moc jednoduché. Lidé záhy po osídlení zjišťují, že planeta není úplně přívětivá a že ji vládne podivná houbovitá struktura, která je protkána celým povrchem planety a má společné vědomí.

Lidstvo houbě nečiní žádnou radost. Jsou to pro ni vetřelci a svým neomaleným chováním, a přístupem, že kam šlápnou, to musí překopat k obrazu svému, čímž ničí houbovitou strukturu. Svou rozpínavostí lidé začnou vzbuzovat ve vědomí planety sebeobrannou reakci. Výsevy hub schopných pohybu začnou na lidi útočit a způsobovat v jejich městech doslova horor. To vše se děje v této strategii tak věrohodně, že po pár tazích budete mít v hlavě tolik doslova dějových vjemů, na základě nichž byste mohli sepsat solidní strhující sci-fi román. A to jsem se ještě nedostal ke strategii samotné.

Na začátku si vyberete frakci, která má do vínku dané určité chování a na základě toho se pak dále vyvíjí. Můžete hrát za ryzí zelenou frakci, která ctí Gaiu každé planety a bude v konečném důsledku chtít docílit symbiózy s planetou, jiná frakce se po zkušenostech ze Země uchýlí ke konzervativní sparťanské výchově sázející hlavně na přežití, z čehož vyplývá sklon k válečnictví. Pak tady máme frakci vědců, kteří jsou schopni zajít až tak daleko, že přetvoří lidstvo v dokonalé cyborgy, popřípadě dosáhnou jakési formy nadřazenosti. Můžeme také řídit frakci ctící původní pozemskou chartu OSN, nebo ještě mírumilovnější pacifisty, kteří mi přijdou ale jako parodie na tento filosofický směr, protože jejich vůdce vpadá jako Usáma Bin Ládin. Během hry mi navíc právě tato frakce připadala ve jménu míru jako nejagresivnější :-) Jo, byl rok 1999, to dvojčata ještě stála a lidi byli naivní. Každopádně už jen dle výběru frakcí je cítit hluboký filosofický podtext této hry a možný přístup k nové planetě.

Frakcí je šest v základní verzi. Ke hře vyšel v témže roce ještě datadisk Alien Crossfire rozšiřující hru o dalších šest frakcí, z kterých byli dvě mimozemské. Datadisk byl herně naprosto totožný, jen do hry přidával nové budovy, nové projekty a právě ty frakce. To, co popisuji zde o Alpha Centrauri platí tedy i pro datadisk. V podstatě nemá dnes význam hru rozjíždět bez něj. Na GoGu se hra prodává v kompletní finální podobě Alpha Centauri + Alien Crossfire. 

Otevřená přední strana krabice

Po výběru frakce dojde k přistání modulu a výsadku vaší populace, která založí první kolonii. Hned na první pohled je jasné, že tohle je hra typu Civilization. Založíte město, vybavíte jej nějakými základními budovami, obrannými jednotkami a samozřejmě mu co nejdříve dáte do výroby produkci dalšího kolonizačního "karavanu", díky němuž nedaleko založíte další kolonii, která se bude rozvíjet jako ta první. Samozřejmě je nutno zajistit příjem jídla, průmyslovou produkci, výzkumnou produkci a příjem energetických kreditů, které jsou zdejším platidlem. Nové výzkumy zajistí civilizační a vojenský pokrok, ale také přístup k tajným projektům, které značně urychlují další vývoj vaší frakce. Důraz je kladen také na ekologii, kterou můžete pojmout jako propagaci pozemské přírody anebo se můžete pokusit souznít s houbovitou podstatou povrchu planety.  

Hra se neodehrává na placce, na které uvidíte na konkrétních čtvercích obrázky kopců, jakože to jsou hory, jako je tomu u série Civilization. Terén je tady opravdu doslova plastický a kopec coby vyvýšenina je opravdu vyvýšenina na mapě. Jednotky tady jezdí z kopce a do kopce. Taková jedna hora může mít několik čtverců. Stejně tak je vrstevnice odstupňovaná i pod hladinu moře, což poznáte u případného poklesu moří, pokud během hry tato okolnost nastane. Když hru začínáte, můžete si vybrat opravdovou mapu Alphy Centauri, nebo si nechat vygenerovat mapu náhodně. Je zajímavé hrát na opravdové mapě a říkat si - zítra si zabojuji o garlandský kráter, velké duny, obsadím dexamenuský ostrov nebo monsoonskou džungli.

Tištěná mapa z české příručky ke hře Alpha Centauri

A aby města vzkvétala, musíte místním lidem zajistit všechny radosti, které si žádají v podobě různých podpůrných projektů a budov. Jsou tady obdoby nemocnic, je tady holografické divadlo, ale také různé budovy podporující ekonomický růst a také vědu. Na políčcích na mapě okolo měst můžete, či spíše musíte budovat farmy, doly, cesty, železnice, odstraňovat houby a sázet proti nim lesy. Pokud už nebudete vědět coby, můžete kolem měst rozmisťovat také luxusnější záležitosti jako jsou termální vrty. A z taktických důvodů nemusíte houby jen odstraňovat, ale můžete je později naopak vysazovat.

Kromě toho, že vše tak nějak směřuje k tomu, abyste vyvinuli ty nejlepší zbraně, tak zde stále funguje jakýsi filozofický podtext v podobě výpravných textů ať už u vyzkoumání nějaké nové technologie, nebo nějakého posunu vaší frakce v souvislosti s chováním k planetě. Dále tady je první modifikovatelný politickoekonomický systém, který přináší revoluci do všech Meierovských civilizačních her. Záhadou zůstává, proč ještě Civilization 3, která vyšla dva roky po Alpha Centauri, zůstala na té konzervativní formě politických systémů, kdy si vyberete jen despocii, monarchii, republiku, demokracii nebo  komunismus. 

V Alpha Centauri už to tedy není volba jednoho systému o pevně daných vlastnostech, ale sami si regulujete, zda chcete mít ekonomiku plánovanou nebo volný trh, zda si nastavíte demokracii, totalitu nebo fundamentalismus, zda budete sdílet hodnoty síly, nebo naopak vědění a dle toho si vlastně sami uděláte vlastní politický mix a pokud ekonomiku nastavíte plánovanou a politicky si zvolíte policejní stát a vaší hodnotou bude síla, musíte si sami sobě upřímně přiznat, že vám vyhovuje komunismus, alespoň v této hře :-) Mě, jako bytostného demokrata, strašně štvalo, že jakmile jsem dal lidem maximální svobodu ve všem, nastaly nepokoje, po nichž mi ostatní frakce nespokojená města přebíraly s tím, že tam udělají pořádek :-) Jak realistické (myšleno vážně).

Než nastane ale ta tolik očekávaná válka, probíhají diplomatické hrátky. Můžete sjednávat aliance, pakty proti někomu jinému, obchodovat technologie, žádat nebo poskytovat energetické půjčky, a můžete se domlouvat na podpoře v celoplanetárních volbách, v kterých se volí guvernér. Frakce, která má celoplanetárního guvernéra pak čerpá dotace :-) Teda chci říci nesporné výhody, které si nepochybně zaslouží, když ty volby vyhrála. Poctivě samozřejmě, ale lze taky fujky podplácet jiné frakce, aby vám daly hlasy. 

Ale nehlasuje se jen o guvernérovi, ale také o tom, jak se budou všechny frakce globálně chovat k planetě. Je možno se dohodnout na snížení teploty klimatu, nebo naopak na jeho zvýšení. Z toho vyplývají další zajímavé strategické možnosti. Chcete více plochy na osídlení? Vyvolejte hlasování o změně klimatu, která povede ke snížení hladiny moře. Ale pozor, platí to i opačně. Pokud jste vychytralí a sledujete, že jedna ze silných frakcí, která vám není po chutí, má hustě osídlená pobřeží, nechte si schválit oteplení, roztají ledovce, zvýší se hladina moří a....kdo nemá města na vyvýšeninách, tak smolík. Městům u pobřeží zmizí všechna zúrodněná půda a nastává nezvratný úpadek, pokud frakce nemá dostatek technologií na to vše potřebné vydobýt z moře.

Konečně si povězme něco o válčení. K tomu slouží jednotky, které jsou typově jednak dané - pěchota, buginy, tanky na zemi, překvapivě letadla ve vzduchu a lodě na moři. Tyto jednotky však neustále modifikujete a osazujete novými zbraňovými systémy. Není to tedy civkoidní výměna rytíře na tank, ale buginám, tankům, letadlům a lodím dáváte lepší a lepší děla nebo raketomety. Osazujete je lepšími obrannými prvky, lepšími motory. Jednotky můžete po vyzkoumání nechat automaticky upgradovat, což je nejpřístupnější forma. Nebo si je můžete přejmenovat a sestavovat vlastní modifikace dle vlastního uvážení a vytvářet tak úplně nové typy. Tohle ale doporučuji jen opravdovým vytvrdlíkům. Já jsem se do tohoto kdysi totiž zamotal tak, že jsem měl desítky obdobných jednotek, protože ten základ vám hra nikdy nedovolí umazat ze seznamu a já k tomu přidával vlastní nové. Trochu se mi tak na nějakou dobu dojem o Alpha Centauri narušil, ale vlastním přičiněním. Nemám rád bordel v jednotkách a při vyřčení Alphy Centauri jsem si vždy vzpomněl na to trauma s jednotkami :-) Ale vše už odpuštěno, při aktuálním hraní jsem nic takového už nedopustil. 

Jakmile máte technologicky navrch, můžete začít soupeřům vyhrožovat (nejlépe dříve, než to udělají oni vám)  nebo rovnou začít dobývat jejich města (dříve, než to udělají oni vám:-). Boje jsou tahové, jednotky se střetávají přímo na herní mapě a po jejich "srážce" na poli se začne vypočítávat na základě čísel útoku a obrany úbytek hit pointů. V pokročilejší fázi, kdy vyzkoumáte houbovou podstatu planety, budete moci získávat i jednotky z těchto hub. Protivníky můžete buďto na hlavu porazit a obsadit jim všechna města, ale je možnost je také nechat se vzdát a ačkoliv nadále ovládají svá města, jsou vám bezvýhradnými vazaly a spojenci v boji proti dalším frakcím. Nejen vojensky zvítězit však můžete (říkal prý nějaký Yoda). Lze dosáhnou vítězství pouhou diplomacií, ekonomikou, ale taky jakéhosi duchovního na nebe vzetí, kdy bude vaše frakce definitivně povýšena nad ostatní. Strategických možností je tolik, že jde z toho trochu hlava kolem a to doslova.

Jediným důvodem, proč by tato hra mohla někoho odradit, je právě její složitost a taky pekelná obtížnost. Mohou se dostavit občasné pocity stresu a frustrace, že se pořád kupí problémy a soupeř má i na nižších obtížnostech brzy obrovský náskok, že nelze nikdy jen tak hrát lážo plážo a polevit. Tady se musí jet opravdu na plné obrátky, bez vypuštění jediného tahu. Kdo s uspokojením založí 5 měst a řekne si, teď si tady budu na chvíli jen tak budovat a koukat jak vzkvétají, zjistí, že nepřítel nelenil a chrlil jednoho kolonizátora za druhým, aby obsadil co nejrychleji každý píď přístupné půdy. A byť nemá města na takové úrovni, jako vy, má jich třeba 20, které jsou schopny co 6 tahů vychrlit jednotku. A co zmůžete vy se šesti městy plnými budov, infrastruktury, průmyslu?

Pokud si dáte obtížnost úplně tu nejnižší z šesti možných, tak paradoxně zažijete kromě prohry vše, co zažít ve hře můžete a lze si soupeře třeba i tak trcohu hýčkat a hrát si s ním jako kočka s myší. Víte, že byste jej smetli, ale chcete si odpočinout od posouvání desítek jednotek a tak s ním ten mír na chvíli uzavřete a budete si chvíli stavět ve městech budovy. Ale to se bavím o obtížností nejlehčí na bázi tutorialu. Tady si v podstatě vítězství vybíráte. Ale stačí posunout obtížnost už na druhý stupeň a víte, že opravdu nesmíte laxně vypustit jediný tah. Nemluvě o obtížnosti střední, která by měla být tak akorát, ale počítejte s tím, že nevyhrajete na první, ani na druhou dobrou. O nejtěžší se nebavím vůbec, protože na tu si troufnou hráči, kteří hráli snad jen Alphu Centauri stále dokola, dokud si nevžili strojově doslova každičký výhodný moment, co kdy v kterém tahu postavit. 

Mimochodem Alpha Centauri je první hrou, ke které jsem si koupil herní příručku. Protože proniknout jen do systému technologií je tady otázkou regulérního studia. Ale koupil jsem si ji popravdě také díky krásné tištěné mapě planety. Tištěná příručka je spíše dalším hmotným artefaktm vedle krabicové originálky hry, protože hra sama o sobě má zabudovanou dokonalou encyklopedii popisující každičký prvek hry.

Alpha Centauri je dokonalá strategie v dokonalém provedení a budu kacíčř asi jen sám k sobě, coby absolutní fanda Civilization, když řeknu, že léta páně 1999 překonala Alpha Centauri Civilization a už nikdy nebyla překonána. Božské Civ 4, 5 a 6 se ji v komplikovanosti maximálně jen vyrovnají. Je sranda, jak alibisticky to asi zní, když to vyrovnání je na stech procentech v hodnocení, ale ono prakticky vše, co pochází ze základu designéra Sida Meiera, si prostě nastavuje laťku takto vysoko :-). A pokud jsem z ryzího nadšení u Sid Meier's Beyond Earth napsal, že se mi hraje v mnoha směrech lépe, než Alpha Centauri, tak musím říci dvě věci. Neznamená to, že to tak v některých aspektech není, ale znamená to, že to tak je v momentech, kdy jsem zrovna líný rozjímat nad hlubokými složitostmi Alphy Centauri a 10% rozdíl v hodnocení jasně ukazuje, kdo je tady mezi těmito strategiemi opravdu pánem :-) 

A že jsem moc tentokráte nerozebíral grafiku, hudbu a tak? Mohu jen konstatovat, že to vypadá tak perfektně, že vyjít to dneska, nikdo nepozná, že je to hra stará 24 let. Atmosféra planety je vystižena na maximum, do toho hraje ambientní hudba, některé komentáře k technologiím jsou namluveny, stavbu tajných projektů doprovází filmové sekvence. Po technické stránce není rovněž co vytknout. 

Hodnocení: 100%

Ringo