The Black Cauldron

Platforma: PC / Žánr: Adventure / Developer: Sierra-on-Line / Vydavatel: Sierra-on-Line / Rok: 1986

Jestli správně počítám, tak The Black Cauldron je v pořadí třetí grafickou adventurou Sierry-on-Line po King's Questu 1 a 2, pokud tedy neberu v potaz ty jejich prvotiny z počátku 80. let vydávané pod názvem Hi-Res adventure. Mám tedy na mysli takovou tu Sierráckou klasiku, v které s panáčkem chodíte po obrazovce a sbíráte a používáte předměty. Skoro by se chtělo pokračovat - "pomocí příkazového řádku, do kterého vypisujete, co má hráč udělat. Jenže to bych pokračoval špatně, protože tady je vše jinak. 

Nejprve zmíním, na jakém příběhovém základě se tato hra odehrává. Pokud někdy někoho zklamalo koketování Sierry s kýčovitým Disneyem, což se projevilo asi nejvíce u pojetí King's Questu 7 z roku 1994, který Disneyovskou barevnou a veselou kresbou v podstatě zašlápnul celou tu potemnělou atmosféru všech předchozích dílů, tak je nutno říci, že spojení Sierry a Disneye nebylo nikdy nic nového. Vývojáři Sierry do Disneyovských pohádek sahali už vlastně od samého počátku své tvorby. A The Black Cauldron z roku 1986 je toho důkazem, jelikož podkladem pro děj je stejnojmenná filmová pohádka od Disneye. A v tomto případě jde o temnou fantasy, jelikož i tvorba Disneye není vždy jen o veselých Kačeřích příbězích (ty jsem měl nejraději) nebo kýčovitě pojatých pohádkách v americkém stylu.

Hráč se zhostí Tarana, pomocníka chovatele vepřů. Cílem samozřejmě není farmit v této hře vepře. Cílem je porazit zlého krále, Horned Kinga, který se snaží získat moc nad celou zemí. Tento Horned King shodou okolností shání magické prasátko Hen Wen. To se náhodou nachází (aniž by to kdokoliv věděl) ve vlastnictví dobrého kouzelníka Dallbena a chovatel vepřů se o něj stará na Dallbenové farmě (o to prasátko, ne o kouzelníka). Prasátko dává majiteli zvláštní vize. Díky nim chce Horned King najít magický černý hrnec (Black Cauldron), zaručující vlastníkovi absolutní moc prostřednictvím armády nemrtvých. Když se chovateli vepřů nějak nepozdává chování jednoho z prasátek, vyšle Tarana, aby jej dovedl k Dallbenovi (to prasátko, ne chovatele). To samozřejmě neunikne pozornosti Horned Kinga, který pojme podezření, že by se mohlo jednat o magického Hen Wena. Následující děj je již předmětem hry samotné a v této chvíli se role Tarana zhostí hráč.

Jak vidíte, jde o klasické pohádkové dobrodružství prakticky ve stylu King's Questů. Stejně tak je na tom grafické ztvárnění. Hra je prvním dvěma  King's Questům (původním verzím samozřejmě, ne jejich remakům) velmi podobná a jde o typickou rannou kresbu v EGA grafice. Díky tomu byste vlastně spojení s Disneyem ani nepoznali, protože tehdy nebylo v grafických možnostech počítačů kýčovitě vyšperkovat obrázky tak, jako tomu bylo v televizních animovaných filmech. Je to vlastně dobře, protože si tím hra získala svou specifickou atmosféru. Některé scenérie tady mají docela styl, i když to ještě není v té kategorii her, u kterých EGA grafiku obdivuji i dnes.

Výše jsem naznačil, že oproti předchozím grafickým adventurám Sierry-on-line je tady něco jinak. Na první pohled by se mohlo zdát, že hra běží v totožném AGI engine. Co zde však chybí, je příkazový řádek. Black Cauldron je totiž v jistém smyslu velmi nadčasový. Veškeré ovládání se zúžilo na pár funkčních kláves. Klávesou F6 lze vykonávat na interaktivních místech vše. Je-li před vámi předmět, klávesou F6 jej zvednete. Je-li před vámi nějaký další charakter, klávesou F6 na něj promluvíte. Je-li někde něco k manipulaci (např. dveře), opět poslouží klávesa F6. Funguje jako akční tlačítko, kterým se na patřičném místě vykoná jakákoliv činnost, kterou je možné a žádoucí udělat. Klávesou F3 se otevřel inventář, klávesou F4 se vybraný předmět použil a pomocí F8 se dalo cokoliv prohlížet.

Jednoduše řečeno, pod čtyřmi klávesami se skrývají všechny příkazy a manipulace s čímkoliv, což byste jinak obvykle v té době vypsali na příkazový řádek. Zní to asi skvěle a nabízí se otázka, proč se tohle vlastně neujalo a Sierra se v dalších adventurách vrátila k příkazovému řádku. A to až do doby, než se samozřejmostí stalo ovládání myší a textové adventury postupně přešly k zažitému termínu point and click. Dle mého názoru bylo součástí řešení puzzlů v adventurách často i nalezení toho správného příkazu. Spouštění funkcí pár klávesami v The Black Cauldron fakticky sebralo hráčům značnou část hratelnosti. A odklikáváním klávesy F6 u všeho značně navozuje dojem, že hře něco chybí a působí značně okleštěně. Jako by jí to ubralo jak v obsahu, tak v úsilí hráčů něco vymýšlet, aby si vykombinovali nějakou činnost příkazem sami. Z toho pohledu je to oproti prvním dvěma King's Questům vlastně krok zpět.

Samozřejmě velkou roli hraje to, že adventury tohoto typu byly teprve v plenkách a nemohly přinést tak košatý obsah, jako hry o pár let později. O to citelněji byl poznat úbytek jakéhokoliv herního prvku, který hráče zaměstnával. Nadčasovost The Black Cauldron spočívá v tom, že až o několik let později začali vývojáři adventur tíhnout opět ke zjednodušování ovládání, které postupně téměř přestalo být prvkem, který by byl součástí puzzlů. Je to dáno tím, že v pozdějších adventurách bobtnal obsah a nebylo třeba do toho už zapojovat snahy typu - přijdi si ještě na to, jakým příkazem to provedeš. 

Nakonec ono je ale jedno, jakou formu ovládání autoři zvolí, pokud to nejsou vyloženě chybné klacky hozené pod nohy (pozdravuji Innocent Until Caught 1, v kterém ovládání zničilo jinak fajn hru). Podstatou je, jak je hra zábavná a zda dokáže něčím vtáhnout, což je u adventur to nejdůležitější. No a jak jsem se bavil u The Black Cauldron? Dostal jsem se k němu vlastně až nedávno spíše ze studijních důvodů, jelikož mě hra do té doby míjela. V osmdesátkách jsem teda ještě neměl počítač a pak v devadesátkách (ani později) nebyl pro mě prioritou. Při nedávném brouzdáním v seznamu adventur od  Sierry-on-line jsem si mezi těmi několika málo ještě nedohranými (už jsou to jen takové zbytky:-) vybral právě The Black Cauldron.

Popravdě je to zajímavý výlet do prastaré herní historie a uměl jsem se vcelku vžít do tehdejší situace s uvědoměním, že to musel být pro hráče zajímavý titul jak po grafické stránce, tak té herní. Vodit po obrazovce panáčka a přimět jej příkazy k nějaké činnosti, to bylo vždy velkým lákadlem, proč mít tehdy počítač a to jak pro tvůrce, tak pro hráče. A The Black Cauldron patřil v tomto směru po King's Questech 1 a 2 asi k tomu nejlepšímu, co v době jeho vyjití mezi adventurami  existovalo. Nicméně je tady to druhé popravdě. A to, že jsem se jinak u hry moc nebavil. Příběh mi přišel příliš dětský a přesto, že ke konci hry přituhlo jak v obtížnosti, tak atmosféře, mi to přišlo až příliš celé lacině naivní a nepomohlo ani několik možných způsobů řešení hry. Naopak hru zbytečně prodlužovaly klasické Sierrácké dead endy, umírání po různých pádech nebo časově nátlakové akce končící při špatném řešení smrtí. Navíc je nutné jíst a pít. Nekonečný vak jídla lze sice najít, ale vodu je neustále třeba někde doplňovat do láhve.

Tohle není King's Quest 4 v remasteru pro C64 :-)

Nejsem si vůbec jist, že by mě i ve své době (1986), tenhle styl gameplaye uchvátil. Dost možná bych spíše v tehdejším výběru her (a tehdejším svém věku) proháněl nějakou postavičku po plošinkách, raketku po vesmíru nebo autíčko po silnici, než bych přišel na to, že mi to vůbec nejde:-) A v době, kdy jsem začal hrát, což bylo začátkem 90. let, jsem si už užíval všech dokonalých krás např. Space Questu 3. The Black Cauldron by mi přišel v jakékoliv době asi hodně podřadný. Ale abych to zakončil trochu pozitivně (před tím, než kouknete na hodnocení:-), tak musím ocenit, že to, co se hře nedostávalo na obsahu, to si často tvůrci her vynahradili v tištěné dokumentaci v krabici s hrou. The Black Cauldron se mohl pochlubit s moc pěkným stylovým manuálem s příběhem a obrázky, a to již nepopiratelně v klasickém Disneyovském stylu. 

Hodnocení: 55%

Ringo