Indiana Jones 4 And the Fate of Atlantis

Platforma: PC / Žánr: Adventure / Developer: Lucas Arts / Vydavatel: LucasArts / Rok: 1992

Indiana Jones 4 And the Fate of Atlantis pro mě vždycky představoval regulérní čtvrté pokračování filmové trilogie Indiana Jones. Proč se navíc pro mě stal adventurou číslo jedna zkusím popsat níže, i když to nebude nic lehkého. Pro jistotu jsem si hru těsně před vánoci, jak jsem referoval, rozehrál znovu a přes vánoce projel, a tak si ji po dlouhatánských letech připomněl, abych naštěstí zjistil, že jsem naprosto zapomněl veškerá řešení a na vše jsem si musel přicházet znovu. Díky této skleróze to bylo jako hrát novou hru :-)

Jako fanoušek Sierry-on Line, která chrlila jednu adventuru za druhou a bylo z čeho vybírat, nebylo portfolio LucasArts až tak široké a v takových těch řevnivých dobách jsem byl prostě fanoušek Sierry a na Lucasovky jsem se díval trochu skrz prsty. Maniac Mansion nebo Zak Mc Kracken mě ve své době nijak neoslovily, byť je mám teď někdy v plánu zahrát, když fanouškovské animozity mladých let odezněly. Monkey Island 1 a 2 s pirátským prostředím už byl lepší, zbožňuji pirátskou atmosféru dalekého Karibiku, ale oba první díly na mě působily až přehnaně parodicky, což bylo trochu rušivé, navíc některé ulítlosti jsem neuměl vyřešit bez návodu, i kdybych se rozkrájel. Indiana Jones 3 jsem přešel nevím proč, byl až přílišnou kopií filmu a akční sekvence  s nácky mě tam nebavily, vždycky jsem ty bitky nakonec prohrál, takže i ten je jakýmsi restem, který jednou budu muset dokončit.

A pak přišel zlom, jako Sierrovkář jsem se tehdy musel poklonit dílu LucasArts a uznat jednu jejich adventuru jako nejlepší vůbec. On ne, že by nějak výrazně odskakoval od těch TOP Sierrovek, ale jednoduše je předčil. Už když jsem viděl obrázek přímořské oblasti z Indiana Jonese 4 v Excaliburu 12, tak to zavanulo atmosférou, kterou jsem chtěl zažít. Ty červené taškové střechy, přes které člověk kouká na moře, to prostě miluji.

Když se mi hra kdysi dostala do rukou a já ji netrpělivě z disket nainstaloval, hned od první obrazovky jsem obdivoval nádhernou kresbu (na dnešní dobu je VGA již kapku pixelatá, nicméně nic neztratila na svém kouzlu). Graficky hra přesně odpovídala mým představám o dobrodružství, bylo tam prostě vše, od atmosféry univerzity 30. let v USA, přes chladná vykopávková severská místa, naopak tropické oblasti Tikalu, okouzlující mořské místa s malebným městečkem na Azorských ostrovech, projdete se po orientu nebo starověkých rozvalinách...hra vás prostě prožene krajinami různých druhů a ke každé se pojí nějaká zápletka. Mimochodem obrázky z Azorských ostrovů považuji dodnes za jedny z nejhezčích obrazů ve hrách obecně.

Příběh se točí okolo artefaktů, které jsou indíciemi k nalezení bájné Atlantidy. Samozřejmě jsou různě schovány, zapomenuty a nebo jsou v rukou nepřátel, kterými jsou zde nacisté, prahnoucí po artefaktech, které by jim pomohly stvořit nadčlověka a ovládnout svět. Budete si muset poradit s jejich proradností, zrada a intriky číhají na každém kroku.

Na hře je zajímavý systém rozhovorů, kdy z výběru kladete otázky, některými se můžete dobrat k požadované odpovědi, jinými dotazovaného odradíte. Nechci říci, že to je poprvé, co se tento styl povídací adventury s NPC objevil, ale v Indym byl dotažen do pomyslné dokonalosti na tehdejší dobu a stal se tak v podstatě vzorovým pro další adventury. Totéž se týká mysteriózních, řekněme pátracích detektivek. Indy 4 to tak nějak načal a inspiroval další tvůrce, zmíním například Broken Sword, nebo dokonale sofistikovanou do Sci-fi/fantasy zasazenou The Longest Journey. Čili kromě puzzle řešení a kombinování předmětů je třeba se z mnoha situací správně vykecat.

Co mě na Indym 4 bavilo, tak naprostá logičnost. Tady člověk neklesl k nesmyslnému spojování všeho na všechno. Na vše jde přijít v podstatě logicky. Ne, že by hra byla snadná, ale nemusíte vymýšlet nesmysly typu - zajíce hodit do pojistek nebo použít francouzský klíč na opici. Hra kombinuje přirozeně funkční věci. Návod jsem konzultoval jen zlehka asi 2x až na samotném konci hry, kdy se jde trochu zamotat do situací, že použitý předmět lze znovu vzít a použít ještě jednou někde jinde.

Příjemné je, že zde nejsou dead endy typu - zapomněl jsem někde ve hře předmět, ke kterému se už nejde znovu dostat. Kromě toho zde taky není např. v Monkey Islandech parodovaný Sierrácký neduh, že někde dojdete k propasti a můžete do ní špatným vedením postavičky po obrazovce spadnout. To bylo tehdy takové trochu konkurenční rýpání od Lucasu, že jejich adventury nemají Sierrácké náhlé smrti. Nicméně k bad endu dojít v Indym 4 taky lze. Je tu několik máo míst, kde hra skončí špatným vyřešením nějakého klíčového puzzlu, ale od toho je pak save a load.

Nemá smysl obšírněji popisovat adventurní postupy, řešení hádanek, více spoilovat příběh plný archeologie, mýtů, legend a předhánění se s nacisty, kdo objeví potřebné artefakty dříve. Klasické Lucasovské menu, které ovládáte klikáním na příkazy Look, Pick Up, Talk, Use atd. každý hráč již taky zná. Kdo někdy nějakou adventuru hrál, mrkne na obrázky okolo a bud vědět, jak se to ovládá.

Za zvláštní zmínku ale určitě stojí to, že je zde na výběr postupovat buď s archeoložkou Sophií a nebo si můžete pro postup zvolit sólovou cestu, se Sophií se rozloučíte a řešení hry se pak liší. Pokud pokračujete se Sophií, je někdy nutná součinnost obou postav, někdy je nutno i přenechat Sophii iniciativu.

Proč je tahle hra pro mě adventurou číslo jedna je dáno asi hlavně tím, že první přinesla ideál, který adventura může představovat. Rozumné logické puzzly, poutavé lokace, atmosféru, příběh má spád, prostě opravdové dobrodružství.

Nebudu pokrytecky zastírat, že by později nepřišly další adventury s ještě zajímavějším systémem rozhovorů, třeba na počet s více lokacemi a že se Indymu 4 nějaká později nevyrovnala i atmosférou. Určitě se to stalo. Ale Indy 4 je prostě pořád první už jen proto, že přes svou letitost se stále nemusí stydět před ničím, co vyšlo po něm, naopak se tomu hrdě vyrovnává, což jsem si ověřil i znovu zahráním právě nedávno. A ta grafika i herní postupy, to je prostě vzácný artefakt sám o sobě, ale rozhodně ne nějakou umouněnou vykopávkou.

Hodnocení: 100%

Ringo

Níže další obrázková galérie, trochu i spoilovací, protože ukáže v podstatě většinu lokací ze hry: