System Shock - herní deník - report č. 1 (Úvodní příběh a zničení Laseru)

Platforma: PC / Žánr: FPS Action - Dungeon/ Rok: 1994


Úvodní události:

Vesmírná výzkumná stanice Citadel Station měla sloužit k biologickým experimentům. Ať už byl pod vedením TriOptimum Corporation účel výzkumu jakýkoliv, vymknul se, jak už to tak obvykle bývá, provozovatelům z rukou. A jak k tomu všemu vlastně došlo? Za vším je nutno hledat vždy lidský faktor.


7. dubna roku 2072 se podaří jednomu hackerovi prolomit do počítače společnosti TriOptimum a získat důvěrné soubory. Ochranka společnosti hackera vystopovala, chytila a předvedla jej před více prezidenta společnosti, Edwarda Diega. Ten mu předložil ultimátum a zároveň nabídku, která se v podstatě neodmítá. Prolomit obranný systém umělé inteligence nazvané SHODAN, která slouží jako řídící centrum stanice, ale má jisté podprogramy sloužící jako bezpečnostní záruka, že biologické výzkumy na stanici Citadel Station proběhnou dle regulí a nebudou zneužity. Pokud se hackerovi povede odstranit bezpečnostní podprogramy SHODAN, zůstane jeho prvotní hackerský útok na společnost nepotrestán a dostane navíc za odměnu implantovaný chip do mozku, nervové rozhraní vojenské úrovně.    


Hacker nadšeně přijímá svěřený úkol, je převezen na stanici, nabourá se do SHODAN a odstraní bezpečnostní podprogramy. Následně čerpá odměnu v podobě operace mozku, do kterého mu bude vpraven chip, který z něj udělá v podstatě super vojáka. 6. června 2072 podstoupí operaci v nemocnici na samotné Citadel Station a následně je zde uveden do šesti měsíčního léčebného kómatu. Nějak všichni tuší, že tady se stalo něco hodně nelegálního a samotná společnost TriOptium podezřívá více prezidenta Edwarda Diega z nelegálních experimentů s mutageny, které měly být umožněny právě prolomením bezpečnostních podprogramů. Aby se celá záležitost prošetřila, vnitřní orgány společnosti vysílají k prověření výzkumů bezpečnostní agentku Biancu Schulerovou.


Bianca nemá o nekalých praktikách Edwarda Diega pochyb, jenže všechny důkazy byly odstraněny nebo zakamuflovány, jelikož umělá inteligence SHODAN byla nyní plně pod kontrolou právě Edwarda Diega. SHODAN však byla již hodně pokročilá inteligence a odstranění bezpečnostích pojistek z jejího kódu zapříčinilo, že se začala chovat samovolně, a to i navzdory Diegovým zásahům. SHODAN si začala uvědomovat sama sebe a následně se dále rozvíjet. Plné převzetí stanice mimo lidskou kontrolu na sebe nenechalo dlouho čekat. 9. září 2072 obešla SHODAN etické podprogramy a převzala stanici plně pod svou kontrolu. Pracovníci stanice se domnívali, že jde jen o nějakou sérii poruch a snažili se je odstranit. Marně. Některé bezpečnostní kódy se začaly objevovat veřejně na obrazovkách stanice, jiné SHODAN přeprogramovala, aby se k ní pracovníci nedostali.


"Poruchy" však začaly být fatální. Byly změněny přístupové kódy, selhal pilotní robot a jelikož se jednalo o stanici, v které probíhaly biologické pokusy, včetně těch nelegálních s mutageny, nemohla SHODAN lidem učinit nic "lepšího", než že otevřela pokusné prostory, čímž došlo k biologické kontaminaci stanice. A aby to bylo dokonalé, roboti přesunuli všechny BIO obleky proti bakteriím a virům do skladiště ve čtvrtém podlaží stanice, které bylo následně uzamčeno. Posádka Citadely se ocitla v naprostém zmatku a nebyla schopna se prolomit do programů, neboť počítače byly mimo kontrolu, SHODAN si žila svým životem.


1. října 2072 stanice přestala zcela plnit svůj původní účel. Její moduly simulující životní prostředí SHODAN využila pro další biologické experimenty, zejména tedy modul BETA. Při pokusu části posádky utéci ze stanice v jednom z těchto modulů, které jsou od stanice oddělitelné, došlo k další "nevysvětlitelné" nehodě. Při pokusu oddělit se od stanice SHODAN vypla podporu života v tomto modulu a posádka v něm do pár hodin zemřela. Následně SHODAN přeprogramovala moduly tak, aby se žádný další nemohl od stanice oddělit.


10. října 2072 byla ke stanici vyslána společnosti TriOptimum záchranná mise, která měla situaci vyřešit. Při pokusu přistát v letovém prostoru pátého podlaží stanice byl výsadek rozstřílen obranným systémem, který spustila SHODAN. Zbytek posádky stanice tušil, že jde do tuhého. Don Travers, vedoucí údržby pilotní kabiny, se pokusil odpojit uzly k procesoru. Než se mu to podařilo, byl zabit údržbářským droidem. 


16. října 2072 SHODAN rozšířila v modulu BETA biologický mutagen, na kterém s ní společně pracoval Edward Diego. Ten musel jít před zbytkem překvapené posádky nad tímto stavem s pravdou ven a přiznal jí, že prolomil bezpečnost SHODAN a s jejím programem spolupracoval na vývoji mutagenu. Raději nečekal na reakci posádky a utekl od ní pryč do útrob stanice. Krátce na to byla původně služebními roboty zmasakrovaná další část posádky. Z těch, co zbyli, se zorganizoval ozbrojený odpor s cílem eliminovat roboty a droidy a následnou snahou převzít stanici zpět pod kontrolu. Aby toho nebylo málo, tak regenerační komory na palubě SHODAN přeprogramovala tak, že v nich mrtvé členy posádky proměňovala ve věrně sloužící cyborgy. 


Jediným úspěchem nakonec bylo, že vyšetřovatelka Bianca Schulerová se dostala na můstek s izolineárním chipem a povedlo se jí SHODAN alespoň načas paralyzovat. Nakonec však byla dopadena a zajata cyborgy. Mezitím Nathan D'arcy, výzkumník stanice, odhalil, že těžební laser stanice začal být z neznámých důvodů nabíjen. Respektive důvody mu brzy došly. SHODAN plánovala laserem vyhladit život na planetě Zemi. D'arcy musel rychle začít hledat způsob, jak laser zastavit nebo zničit. 


6. listopadu 2072 se hacker probouzí v kómatu. Po letmém prozkoumání okolí zjišťuje, že nikdo nikde. Následně jej kontaktuje bezpečnostní agent Tri Optimum company, Rebecca Lansing, ze Země. Předá mu základní informace o situaci. Hacker má najít Nathana D'arcyho a pomoci mu uskutečnit plán na zneškodnění laseru. Z hackera by měl být díky operaci super voják, což by mu mělo dát mírnou naději na přežití na stanici plně pod kontrolou SHODAN a její armády v podobě robotů, cyborgů a nově také mutantů a zombií, tedy výsledku biologických pokusů. Alespoň na pár hodin.


Můžeme se tedy vrhnou do akce. Jo a že jsem vám neřekl jméno onoho hackera? Hacker se jmenuje Ringo. Měl bych být sice super voják. No ve skutečnosti na takovou akci nejsem vůbec stavěn, jenže než zemřít někde v koutě stanice nebo čekat, až mě rozsápe nějaký mutant, tak se s tím pokusím nějak poprat. Hned na začátku musím ještě do počítače zadat jakési čtyři hodnoty, údaje, které určí, na kolik si věřím. Vlastně určují mou míru hrdinství. Říkám si, nebudu úplný sráč, ale zase nejsem nějaký Iron Man, takže nejvyšší hodnotu 3 nechám pro bohy a nastavím si hodnoty na 2, 2, 2, 2. (Mimo nastíněnou realitu, pohybuji se po stanici v Enhanced Edition, nikoliv v té původní classic DOSové, takže čerpám výhodu mouselooku a obraz není tak rozpixelovaný, jako v původní verzi, jelikož je ve vyšším rozlišení. Kromě toho se ale jinak nic nemění a zcela byl zachován vizuál, atmosféra, struktura i duch původního díla:-)


Úkol Rebeccy zněl jasně. Do svého mozkového chipu přijímám vzdálené zprávy, ale mohu si přehrávat i logy, které se tady povalují po mrtvých členech posádky. Dále mi  Rebecca v každé úrovní stanice pošle mail se stručným popisem. To bude taková jediná směsice informací, které tady mohu čerpat. Nicméně ke mně občas promluví i samotná Shodan. Nelíbí se jí, že tady jsem, ale věří, že se nakonec stanu jejím věrným Cyber služebníkem a budu patřit k těm nejlepším.



Level 1 - Medical:

V nemocniční kóji, v které jsem se probral, jsem našel za dveřmi do jakési komory takovou železnou tyč, kterou si pro jistotu beru, kdyby bylo třeba někoho pořádně praštit. Našel jsem tam taky pár medikamentů, ty se budou také hodit. Otevírám tedy dveře do první místnosti, kde se nachází medikační centrum. Tady se budu moci vždy plně vyléčit a budu se sem často vracet. Co mě však zaskočilo, tak útok tři služebních a agresivních robotů, které postupně umlátím tyčí. Ale dostal jsem teda od nich taky pořádně naloženo, takže hned mohu otestovat to léčebné zařízení vypadající jako zelený sarkofág. Nedaleko si také mohu dojít na vyvýšeninu k nabíjecímu zařízení. Tady budu doplňovat energii.


První nalezený audio záznam Davida Honiga vypráví o teorii Miry Stackhousové, že SHODAN kontroluje úroveň Medic centra skrze hlavní procesor a také si pomáhá po patře rozmístěnými kamerami. Navrhuje uzamknout výtah do dalších pater a zničit hlavní procesor nemocničního levelu a rozbít všechny kamery. Tím by alespoň toto patro mohlo být ze spárů SHODAN vyrváno. Vzhledem k tomu, že jsou tady všichni mrtví, se plán očividně nepodařil. Pokusím se o něj tedy já.


Všímám si, že v rozích místnosti jsou nějaké kamery. Ty rozbiji a snižuji tím security level daného patra stanice. Než odemknu dveře číselným kódem 451 (který jsem získal z jednoho ze záznamů), přivítá mě ženský hlas, tajemný a hrozivý. SHODAN poznala, že se na stanici objevil živý vetřelec. Pohrdavě mi sděluje, že doufá, že si svůj velmi krátký pobyt na stanici užiji, než mi vdechne svůj nový "život" v podobě dobře sloužícího cyborga.


Vejdu do obrovské a velmi působivé haly a hned se musím potýkat s útokem dvou mutantů, kterým cvičně říkám zombie, protože tak vypadají. Plíží se pomalu, jsou odporné, ale jakmile jsou nadosah, velmi rychle a agresivně drápou a koušou. Čistím si svou železnou tyč od zbytků rozkládajícího se masa a zkoumám okolí. Některé dveře jsou zamčeny nějakým securitním opatřením. Zřejmě program SHODAN, jiné vyžadují přístup skrze karty. 


Nebudu popisovat každičkou chodbu, protože to by bylo na příliš dlouhý román. Jen stručně zmíním, že stanice je úchvatný obrovský kovový komplex plný různých zákoutí, chodeb, vyvýšených plošin, chodeb ústících na náhorní plošiny a nebýt toho, že jsou tu agresivní roboti, cyborgové a zombíci, bylo by to úžasné místo, po kterém bych se jen tak procházel a obdivoval jeho konstrukci. 


Postupně procházím celý komplex a sbírám střípky z informací audio záznamů posádky. Vše je ještě horší, než na první pohled vypadá. Na záznamech jsou v podstatě poslední minuty, které dotyční prožili. Ale stihnout ještě sdělit něco naprosto zásadního, co však nepřináší nadějí, ale spíše ještě větší zmar. Jeden z dalších nalezených audiozáznamu je zrovna od Miry Stackhousové. Její manžel Gunther byl zabit jedním z mutantů. Nemá čas truchlit, protože je zřejmé, že brzy půjde za manželem. Rozbila sice několik kamer a snažila se odpojit výtah, ale ten se vzápětí sám zprovoznil. Odstavit SHODAN jen z jednoho patra rozbíjením kamer a procesorů nepomůže, brzy problém opraví ze zdrojů z dalších pater. A co více, na místo problému pošle pro kontrolu zástupy svých cyborgů a mutantů.


Jediným kladným přínosem z posbíraných střípků zpráv jsou informace v podobě kódů ke dveřím, nebo informace, co kdo odhalil za další podlé plány chystané SHODAN. Těmi jsou přeměna mrtvol na cyborgy, vývoj mutantů díky biologickým pokusům, kteří dále budou podstupovat modifikace dle programu SHODAN. Vše namířeno proti lidem ve snaze je vystřídat novým biologicko-robotickými druhy, kteří vystřídají lidstvo. Samozřejmě třešničkou na dortu je zdecimování lidské populace laserem stanice a ovládnutí Země umělou inteligencí SHODAN.


Pohyb po stanici se stává velmi stresovým a rozlévají se ve mně pocity doslova připodělanosti. Zatímco cyborgy zničím a noví se tady nerojí, protože SHODAN již nemá nové mrtvoly na přeměnu, tak zmutovaných zombíků se tady rojí každou chvíli celé hejna a musím se jimi kolikrát probíjet zpět k léčícímu zařízení, abych si doplnil zdraví a neplýtval cenné medikamenty, které po různu nacházím po stanici. V jednom malém zeleném hájku (opravdu malém s pár keříky) nacházím další audiozáznam od Althei Grossmanové. Získávám informaci o konsolidaci posledního odporu, malé části posádky. Cyborgové jsou však silní a početní, odpůrců je málo a jednou z nadějí je dostat se do místní zbrojnice. Ta je zakódovaná číslem 705. Ty dveře jsem již míjel, takže si je nyní mohu otevřít. Nacházím nějaké hromady nábojů a granátů. To se bude hodit. 


Nacházím i různé drogové přípravky, které dokáží modifikovat mé vlastnosti. Nikdy jsem drogy nebral, ale tady mě to donutilo si nějaké ty látky prát rovnou do žil. Ať už ty léčebné, nebo ty posilující mou mysl. Některé posílí mou výdrž, jiné umožní vidění ve tmě, další ze mě udělají beserkera a to se pak neznám a zombíky drtím jak kombajn obilí. Železnou tyč jsem ale vystřídal za laserovou pistol. Vyžaduje však energii a tak se musím mít stále na pozoru, abych vždy včas stihl doběhnout k nabíječkám, kterých je v prvním patře několik. Pistol na šipky je také fajn. Sebral jsem ji jednomu padlému členovi posádky, která se asi urputně bránila útokům cyborgů. Byl to hrozný pohled, všude se povalovaly kusy jejich těl. 


Narazil jsem taky na terminál, skrze který jsem se mohl napojit do virtuální reality, tzv. cyber prostoru. To bylo pro mě, pro hackera něco. Tady jsem byl opět jako doma, mohl jsem se nabourat do programu a odbourat security zámky u dveří, které se mi nepovedlo odemknout žádnou kartou ani kódy. Ale ani zde nebylo úplně bezpečno. Obranné programy dokázaly proniknout až do mé nervové soustavy a pokud jsem je včas neeliminoval, skončil jsem odpojen a zraněn na zemi pod přípojným zařízením.


Další zpráva Grossmanové už jen vypovídá o tom, že mutantni jsou rozlezlí po celé stanici a že se proti nim opevnili v nějakém prostoru bráněném radioaktivním polem. Pokoušejí se pracovat na plánu Nathana D'arcyho, tedy plánu zničit laser. Audio zpráva Nathana vysvětluje celý postup, který si musím zapamatovat. Nejprve musím získat Izotop X-22, z výzkumného levelu, tedy druhého podlaží stanice. Následně musím v reaktor levelu izotop použít ke zdvižení obranného štítu stanice. Ve stejném levelu pak musím najít kódový zámek, který umožní ruční ovládání laseru a obejití všech počítačových funkcí. A pak se jen stačí vrátit do výzkumného levelu a tam tlačítkem, které spouští střelbu, zapříčinit výstřelem laseru do spuštěného štítu energetický zpětný ráz, který laser zničí. Hračka, ne? Akorát stanicí ale zrovna zaburácela zpráva samotné SHODAN, která svým cyborgům sděluje, že laser na zničení Země je připraven. Měl bych sebou hodit.


Když se ochomýtám kolem zmíněného radioaktivního pole, musím si přes něj nejprve spustit most. To učiním vyřešením puzzlu posouváním tří energetických tyček do správné polohy. Puzzle je celkem snadný. Jelikož jsem si chtěl prozkoumat celý prostor, zkusil jsem vstoupit i do radioaktivního pole a tady jsem poznal, co to je chytit radiační vlnu. Organismus začal selhávat a začalo mi ubývat zdraví. A to ubývalo i po té, co jsem byl z radiačního pole pryč. Samozřejmě ozáření postupně klesalo a tím i ubývání zdraví. Snížit míru ozáření lze pomocí medikamentu Detox. ale našel jsem jich pomálu, takže si je šetřím na horší případy ozáření. Následuje úprk do zeleného léčebného sarkofágu v medi centru, nechce se mi zatím plýtvat zásobou medi kitů, které doplňují zdraví.  


Další log člena posádky Kevina O'connella vyjadřuje nepříjemné zjištění. Regenerační komory SHODAN přeprogramovala a mění tak mrtvé lidi na Cyborgy. Jednu takovou místnost jsem v tomto patře samozřejmě našel a mohl jsem tlačítkem obnovit její původní funkci. Což znamená, že odteď, když mě někdo zabije, tak jsem odtažen do regenerační komory, jenže ke smůle SHODAN ze mě neudělá cyborga, ale v podstatě mě vzkřísí z mrtvých a já mohu od tohoto místa opět pokračovat v boji.


Další celo staniční hlášení SHODAN svým cyborgům mi prozradilo, že je zpracováván mutagen v modulu podpory života BETA Grove. Tam se vše dopiluje k dokonalosti, aby mohla být Země tímto mutagenem, sloužícím SHODAN,  nakažena. Takže nejen laser je třeba zastavit. Budu si pak muset posvítit na tu líheň mutantů. 


První level byl velmi spletitý, komplikovaný, ale nakonec se mi jej povedlo celý projít. Nakonec jsem si na pobyt na stanici zvykl. Osvojil jsem si v prvním patře každou chodbu, každičkou místnost. Pohyboval se po něm s naprostou jistotou po paměti a tato znalost se pro mě stala výhodou proti samotné SHODAN. Zlikvidoval jsem všechny kamery a nakonec i velký procesor, po čemž následovala bitva všech bitev. SHODAN jsem odpálením centra její kontroly nad levelem 1 opravdu vytočil a poslala na mě snad desítku cyborgů. Ukryt pečlivě za rohem jsem je postupně všechny postřílel. Po likvidaci procesoru a zastavení všech propočtů v systému se na jednom z monitorů objevilo číslo 4. Raději si jej zaznamenám, mohlo by to něco znamenat. 


Poslední záznamy posbírané na tomto patře informují v podstatě o jedné porážce poseldního odporu za drhuhou. Jména mrtvých stoupají. A nejen to. Posádka je také nucena bojovat proti vlastním druhům přeměněným po smrti v cyborgy. Výzva k probití se k regenerační komoře a přepnutí zařízeníé zpět do léčebného režimu již zůstala vyslyšena. Nezbyl nikdo, kdo by zařízení přepnul. Povedlo se to až mně, jak jsem psal výše. 


Kromě různých vylepšení v podobě povzbudivých látek a stimulantů jsem našel implantáty, které vylepšily mou neutronovou síť voperovanou do mozku. Získal jsem tak monitor svého zdravotního stavu, mapa projitých chodem se mi vypalovala do mozkových závitů, získal jsem také vnitřní kompas, který mi ulehčoval orientaci. Nalezl jsem i drobné cheatery, které jsou schopny za mě vyřešit drobné puzzly, které je třeba řešit pro spuštění některých zařízení nebo otevření dveří. Ale zatím jsem tenhle cheater nepoužil a vyřešil všechny puzzly vlastní hlavou. Zbraňový arzenál se mi rovněž rozrostl a kromě laserové pistole, pistole na šipky, omračovací pistole se mi do rukou dostala konečně pořádná puška, která oddělá cyborgy na pár ran. Nacházím také různé granáty. Solidně vybaven se tedy naposled doléčím do plna v medi centru, otevírám poslední dveře, ke kterým jsem prolomil SHODANovou kontrolu  a konečně dorazil k výtahu. Ten mě svezl do levelu 2.


Level 2 - Research:

V tomto patře značně přituhlo. Do ruda zbarvené zdi působí velmi znepokojivě, stejně jako cyborgové hlídající na každém rohu. Mohu si jen oddechnout, že zde nejsou žádní zombíci, kteří by se zde rojili kdo ví odkud. V jedné z místností nacházím regenerační zařízení vyrábějící cyborgy. Ale kde je k němu tlačítko, abych jej uvedl do správné funkce? Předešlu, že jsem jej našel úplně náhodou někde jinde a pečlivě schované za výtahovou stěnou a našel jsem jej úplně náhodou.    


Procházím postupně chodbami a likviduji hlídající cyborgy. V mnoha místnostech se také nacházejí jakési shluky organických koulí, které na mě plivou nějakou žiravinu. Musím je rozstřílet na cucky, jinak nedají pokoj. Tohle je další ovoce SHODANové práce s mutageny. 


Nepříjemné jsou tady naprosto temné chodby, v kterých je pokažené světlo. Našel jsem sice stimulanty umožňující vidění ve tmě, ale mám jich strašně málo. Proto raději postupuji prosvětlenými částmi patra, dokud nenarazím na čtveřici tlačítek u jedné z elektrických nabíječek, z nichž funkční je jen jedno, a právě to konečně rozsvítí i v těch zhasnutých prostorech. 


Opět se mi daří také nabourat na dvou místech do počítačové sítě a skrze cyberprostor eliminovat securitní SCI zámky. Navíc získám nějaký nový podpůrný software, který by mi měl usnadnit práci v náročnějších síťových rozhraních. Za dveřmi s SCI security, které jsou nyní po mé akci v cyberprostoru odemčeny, najdu knihovnu. Po vyřešení nelehkého puzzle se mi na monitoru vyobrazí kód  - 199. Nutno zapamatovat.


V jedné z místností nacházím konečně  tlačítko aktivující laser. To samozřejmě nyní nesmím stisknout. To je přesně ta mechanická činnost, která by spustila něco, k čemu se pokouší SHODAN zdlouhavě dopracovat skrze počítačové rozhraní. Tedy k zahájení palby z nabitého laser kanónu. Nejprve musím splnit přesně postup navržený Nathanem D'arcym. Z jednoho audiozáznamu Paula Stanneka se bohužel dozvídám, že na Nathana si došlápli Assassin Cyborgové. Šli vyloženě po něm, SHODAN totiž sledovala, že Nathan ví o laseru příliš mnoho. Nathan je tedy po smrti, ale já vím, co dělat. Mimochodem po smrti jsou všichni, jejichž audio záznamy tady nacházím vedle jejich zohavených a roztrhaných těl. Jsem tady z lidského pokolení sám a koukám na místa zmaru.


Travis Baerga sděluje ve zprávě, kterou jsem nalezl, že proti mutantům jsou velmi účinné plynové granáty, to je dobré vědět. Z dalších záznamů nahraných Nathanem, ještě než zemřel, se potvrzuje, že je nutno se držet dříve nastíněného postupu k likvidaci laseru. 


SHODAN vycítila mé aktivity a nabádá hlasovou zprávou, kterou slyším i já, aby cyborg řady 43-S pečlivě střežil šesté podlaží, z kterého vedou vstupy do zahrad, v kterých se pracuje na novém mutagenním viru. Další zpráva od Travise Baergy je varování, že třetí údržbářské podlaží je plné těžko viditelných mutantů, které se skoro nedají  zabít střelnými zbraněmi. Z dalších záznamů nalezených v tomto patře zachycuji komunikaci mezi Paulem Stannekem a Warrenem Andeczykem, kteří řeší úniky radiace a bio kontaminace a proč byly ochranné obleky odvezeny do čtvrtého podlaží a výtah do něj zničen.


V sektoru Gama, zamořeném radioaktivitou, jsem nalezl potřebný Izotop X -22 ukrytý za zeleným silovým polem, které jsem tlačítkem odstranil. Jelikož se na tomto patře stále vyrábí nepříjemní laseroví hoopeři, je nutno jejich produkci zastavit, jinak od nich nebudu mít klid. To lze učinit vyřešením složitého puzzle v jejich výrobní místnosti a následným kódem 623 lze produkci definitivně vypnout. Kód se nachází na papírku v místnosti vedle u zmasakrovaných členů posádky. 


Nesmím také zapomenout zmínit, že i zde jsem security level dostal na nulu zničením kamer, ale také likvidací velkého procesoru. I zde se na monitoru s běžícími čísly zastavila hodnota na jednom z nich a zaznamenávám si tak číslo 3. Následně jsem se dopracoval se k dalšímu výtahu. Tentokráte se mi nabízejí dvě patra, do kterých mohu výtahem jet. A to je patro 3, anebo mohu sjet dolů do patra R. R jako Reactor. 


K výbavě mohu podotknout, že se mi zbraňový arzenál rozrostl o magnum, ale náboje spíše šetřím a snažím se vše ustřílet klasickou pistolí. Důležité jsou druhy nábojů. Jsou klasické, anebo pak s větší průrazností. Zjistil jsem, že některé mechanické booty nezničím obyčejnými náboji, jejich pancíř je příliš silný a tak musím použít ty s větší průrazností. Samozřejmě jich jako na potvoru nacházím méně, takže opět šetřím, co se dá. Naopak laserovou pistolkou s neomezeným střelivem, dokud teda nedojde energie, kterou pak mohu nabít buď z baterky nebo nabíječky, pokud na ní v levelu narazím, mohu v podstatě zahodit. Pokročilejší cyborgy jen škrábne a než bych je ustřílel přehřívající se laserovkou, dostali by oni mě.


Do výbavy jsem dostal jakési brusle, boty dělající z mého běhu pořádnou jízdu. Ale víte jak to je. Jak pořádně neumíte bruslit, tak se v tom plácáte. Nepřátele sice zmatu, ale pak to někde neubrzdím.... no budu tohle muset ještě dopilovat.  Našel jsem také brýle do tmy. Všechny tyto udělátka ale berou po sepnutí opět energii, takže s nimi musím zacházet s rozumem. Ale pojďme dále, do Reactor levelu.  


Level R - Reactor:

Nedá mi to neprozkoumat nižší patro, než se vrhnu do těch vyšších. Ostatně spouštěcí mechanismy k štítu mají být právě zde, stejně jako zapnutí ručního ovládání laseru. Kousek od výtahu napravo je  chodba a za ní hned regenerační místnost, kterou mohu tlačítkem hned přepnout do původního nastavení a zastavit tak výrobu cyborgů a zároveň si zajistit bezpečí proti případné trvalé smrti, kdyby mě někde zabili. Hned vedle je Medi centrum. Tedy obdobný HP léčící sarkofág, jako byl v prvním levelu. Musím však přístup k němu otevřít docela složitým puzzlem, v kterém musím propojit správně kontakty pro proud energie. Kousek za medicentrem je dekontaminační místnost. Kdyby mě něco ozářilo, tak sem vlezu, stisknu tlačítko a radioaktivita je pryč.


Kromě nepříjemných cyborgů se zde pohybují jacísi modří hoopeři s laserovým kanónem. Už jsem se s nimi setkal v předchozích levelech, ale tady jich je o dost více pohromadě a navíc se tady nějak množí. Asi zase nějaká rychlovýroba. Probíhám celý level kolem dokola, sbírám veškeré vybavení, co se dá, pěkně si to celé zmapuji, ale střed mi zůstává stále uzamčen. 


K samotnému reaktoru se nemohu dostat a asi to není ani úplně super nápad. Ona tam je malá chodbička, kterou by tam proklouznout šlo, jenže síla ozáření je taková, že by mě to zabilo do pár sekund. Tohle si nechám na později, předpokládám dle pozůstalých zpráv posádky, že bych někde ve vyšších patrech měl získat protiradiační oblek.


Prvním audiozáznamem, který naleznu, je zpráva Lonniho Stevense, který referuje o výpravě, která měla zničit hlavní reaktor, čímž by se zastavil chod celé stanice. SHODAN to však ví a reaktor bedlivě střeží. Zpráva Marca Steinberga se zmiňuje o silném úniku radiace, která je naprosto smrtící a tak se k reaktoru nelze ani přiblížit. Chce nechat prověřit procesory. Samozřejmě jsou pod kontrolou SHODAN, která únik radiace řídí. A ochranné obleky? Jak jinak než nepřístupné v levelu 4. Charlotte Sigmund a pár dalších členů posádky si již jen marně stěžují na silné projevy nemoci jednak z ozáření, ale pravděpodobně i bio kontaminace. Do toho SHODAN nechá zacloumat svými naprogramovanými emocemi a základnou zahřmí její děsivý hlas pronášející plány na zničení palnety Země a vyhlazení lidstva.


I zde se nabourám do počítačové sítě. Cesty virtuální realitou jsou nevyzpytatelné. Mohu zde najít podpůrné programy, které mě chrání proti obranným kódům, sám mohu obranné kódy nabourat a zničit. Některé prográmky, případně zámky, mají specifickou ochranu, kterou prolomím jedině tehdy, pokud se mi cestami po cyber prostoru podaří získat prográmek k dešifrování. Více z tohoto patra už asi prozatím nezískám. Doléčím se, zkonsoliduji si zásoby v inventáři, neunesu totiž všechno. Místní medicentrum budu považovat za bezpečné místo, kam se budu vracet, když bude nejhůře. Nechám si zde i pár baterií, first aid kitů a věcí, na které prostě už nemám u sebe místo.


To nejpodstatnější, co tady teď musím udělat, je za prvé pomocí izotopu spustit okolo stanice štít. To se mi v jedné místnosti k tomu určené podaří. Pak je tady místnost, v které zadám kód 199, který jsem si v research levelu opsal z monitoru, a stisknu tlačítko. Tímto je odbouráno naprogramování laseru a mohu z něj střílet ručně mimo veškerou kontrolu počítačů a také samozřejmě SHODAN.  


K tlačítku laseru musím zpět do druhého levelu. V hale, která vede k tlačítku, na mě již pochopitelně čeká armáda cyborgů. Po prudké přestřelce nakonec zvítězím a stisknu tlačítko k střelbě laseru, který  po výstřelu do okolo zvednutého štítu exploduje. Jeden z plánu SHODAN je tedy překažen, což vzbuzuje velkou naději v konečný úspěch. Ale je to jen taková první vlaštovka. Stále tady je hrozba bio kontaminace, která je pro lidstvo neméně nebezpečná. Budu tedy muset pořešit ty bio obleky, které jsou zamčeny ve skladovacím patře číslo 4. Dále je třeba zjistit, zda nejsou ve stanici ještě nějací přeživší z odboje proti SHODAN. Ale o tom až příště. 

Ringo

Komentáře

  1. Bomba uplně jsem to při čtení prožival.Ta staré hry mají něco do sebe a co takový space hulk ten si dodnes rád zahraji a je to pořád pro mě hra kterou jen tak nic nepřekoná.

    OdpovědětVymazat
  2. No, trochu si mi sebral vítr z plachet :). Rozehrál jsem znovu Deus Ex, že to odeníčkuji, ale nějak jsem zatím nedokázal najít způsob, jak to vlastně pojmout. A teď když koukám na tvůj deníček ze SS, tak si říkám, že to asi vzdám. Každopádně v SS jsem se nikdy nikam daleko nedostal, takže mě teď docela překvapuje, kolik věcí se později promítlo právě do Deus Ex.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. @Elemir: Tak Deus Ex je jiná hra zase, tak to se do toho deníčkování rozhodně pusť. Nicméně má to jistý háček u tohoto typu hry. Třeba to co jsem sepsal u SS je prakticky jen náznakový zlomek toho, co tam vše jde dělat. Manipulaci se zbraněmi a jejich druhy a co jsem na jakou potvoru použil a jaké technické vylepšováky postavy využívám, stejně tak popis každé terénní vychytávky nebo puzzlů popisuji naprosto ve stručnosti, protože jinak by to byl minimálně 200 stránkový román :-) I tak s délkou riskuji, protože dnes moc lidí není ochotno číst článek zabírající více než tři minuty :-)

      Vymazat
    2. Stejné to bývá s videem, jak je to víc jak 15 minut, tak to málokdo dá celé :). Já teda ten report taky jen prolítl, ale to je tím, že mám SS stále v plánu, tak bych se nerad připravil o překvapení.

      Vymazat
  3. Na stanici Citadel jsem chtěl zůstat, pamatuji si, jak jsem měl velký problém se vrátit do reality, i když tam vlastně byl život přetěžký. Já vypnul midi, pustil CD Mortal kombat, nahodil magnetické brusle a zmizel nadobro v útrobách stanice. Tenkrát jsem vyhledával vstupy do virtuální reality, která je dodnes nepřekonaná. Uvnitř cítil zvláštní opojení, kde jsem přestával vnímat své tělo a opájel se 3D prostorem. I když jsem hledal nějakou duši ještě na straně lidí, nikdy jsem ji nenašel, vždy už byla přetvořena k obrazu Shodana (nebo Shodan?). Umělá inteligence je vlastně vir v našem světě, neplatí pro ni dualizmus (žena,muž) a ani čas. Komunikuje totiž rychlostí světla při které se čas zastaví a hmotnost je nulová. Celá nás obklopí a vstřebá, ale i když nezná hranic, drží jej prostředí v kterém se nachází. Náš prostor není prázdný a tak ani nedokáže najít hranici rychlosti světla a dokonalosti. Jsem tu já, na stanici Citadel a ze mě se stává ještě větší monstrum. Monstrum co miluje Citadel, žehnejme společnosti Trioptimum, žehnejme Diegovi. Svět už mě nebaví, chci vůbec zastavit Shodana? Touha po svobodě mě ale nakonec přemůže, kousek lidství ve mně zůstalo a já Shodana tak nakonec pošlu do nicoty. Nebo snad mému vypnutí unikne....nééé..."Ty mě neunikneš, vy Všichni mě nekniknete, Citadel je Váš konec a můj začátek."

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jak definovat žánr Dungeon - názorová výměna Richmond, Elemir, Anorak(jvempire), StriderCZ a Ringo

Ishar: Legend of the Fortress

Heroes of Might and Magic 2: The Succession Wars