Shadow of the Comet (Call of Cthulhu)

Platforma: PC / Žánr: Adventure / Developer: Infogrames / Vydavatel: Infogrames / Rok: 1993

Na přelom roku mi přišlo příhodné rozehrát adventuru Shadow of the Comet. Když navíc později vyšla zpráva, že kolem Země má zrovna někdy v půlce ledna 2023 proletět kometa, kterou naposledy mohli na obloze spatřit neandrtálci, přišlo mi to jako milá náhoda. Není to mé první rozehrání této zajímavé hry. Nikdy před tím jsem se však do ní neponořil natolik, abych ji dohrál. Takže jsem se rozhodl tak učinit nyní.

Literární dílo Howarda P. Lovecrafta tak nějak k počítačovému hraní patří. Patří k němu zejména proto, že spadalo do klasického zájmu čtenářů, kteří holdují fantasy, sci-fi a taky mysteriózním hororům. A od těchto žánrů se často mimo literaturu odvíjela i další zábava v podobě her. Jak počítačových, tak deskových. Jistě mnozí znají stolní kooperativku Arkham Horror. A mnozí třeba budou mít i brožury s povídkami H.P. Lovecrafta, které u nás vyšly, ilustrované navíc dokonalou kresbou Káji Saudka. Osobně jich vlastním jen 9 a dvě poslední mi bohužel chybí.

A proč je zrovna Lovecraft přitažlivý právě pro hráče? Jeho dílo má totiž vysokou uměleckou hodnotu vhodnou pro další adaptace, zejména díky jeho naprosto jedinečné a zvrácené hororové fantasii o prastarých nelidských obyvatelích s božskými schopnostmi, kteří kdysi ovládali zemi. A nejsou to tvorové dobří. Jsou krutí, zlí, vyvolávající děsy, noční můry a sesílají na lidstvo příšery, které se krmí jejich strachem, ale také jejich krví. Žádají si kruté oběti prostřednictvím svých věřících, kteří jim díky okultním praktikám pomáhají zpět na svět pokaždé, co je ze světa na krátký čas sprovodí síly dobra.

Popravdě, i když dílo H.P. Lovecrafta k hráčům tak nějak patří, tak těch her, vycházejících z jeho díla, není zase nijak závratně mnoho. Ono to je totiž téma složité a musí se to umět zpracovat. To není jen tak někde naházet obludy odpovídající popisu z Lovecraftova díla a dělat s tím prvoplánové bubáky na hráče. Vše to musí mít patřičnou dějovou hloubku a smysluplné odkazy na historii, které vás nejen přesvědčí o tom, že by to tak mohlo třeba být, ale zasejí také semínko pochybností, jestli to tak vlastně skoro doopravdy není. A právě hra Shadow of the Comet z dílny Infogrames je tou pravou, z díla H.P. Lovecrafta přímo vycházející, která se vás o tom přesvědčit pokusí.

Máme rok 1910. Jste novinář John Parker, který požádá své vydavatelství, aby mohl napsat článek o průletu Halleyovy komety, který má nastat za tři dny. Kometu chce i nafotit a to z města Illsmouth. Toto místo si nevybral náhodou. Díky deníku Lorda Boleskina, z roku 1834, kdy proletěla kometa kolem Země naposledy, se dozví informace, že průlet komety je s tímto místem silně spjat a dějí se zde pak podivné věci. Chcete se samozřejmě dozvědět všechny záhady, které město během průletu komety obestírají, abyste o nich mohli napsat světoborný článek. Domluvíte se s místním doktorem Cobblem, že by vám na tři dny pronajal jeden ze svých prázdných pokojů ve svém domě v Illsmouthu. A tady právě dobrodružství začíná. A kdo doteď nevěřil v prastaré a existenci kultu Cthulhu, tak si držte spoďáry vycpané plenami, protože to bude jízda.

Shadow of the Comet zdobí prazvláštní grafický styl, který k dané tématice sedne naprosto neodmyslitelně a pokud jste zahlédli jediný obrázek z této hry třeba někde v časopise nebo na internetu, do příště hned vždy z dalších obrázků poznáte, že je to právě tato hra. Technicky to trochu připomíná obdobné praktiky v práci grafiků, jaké použili pro finální podobu scenérie grafici firmy Silmarils v dungeou Ishar. Stromy vám budou připadat jako opravdové, domy ve městě v podstatě taky a přesto jasně okem rozpoznáte kvalitní pixel art. Jakoby to byla ručně dovybarvená fotografie.

Na rozdíl od střízlivě volených barev Isharu je však Shadow of the Comet dobarven zvláštním razícím stylem a místy působí takovou tou EGA 16 barevnou ostrostí, přestože jde o 256 barevnou VGA grafiku. Z každé scény díky tomu doslova sálá atmosféra blížící se události nedozírných následků. Přes den až zářivě modře svítící oblohu, se zlověstnými mraky, střídá v noci pochmurně tmavá modrá, až černá, která však jakoby "svítila" také, a to zřejmě díky záře měsíce. V některých domech se v noci svítí, v jiných panuje zlověstná tma. Anebo je zlověstné spíše to světlo? Vše působí tak zvláštně znepokojivě.

Jednotlivé domy ve městě mají svůj architektonický styl, navozující historické období počátku 20. století v USA. Samozřejmě jde o všehochuť od dřevěných domků prvních kolonistů, až po kamenné vily bohatších starousedlíků, inspirované britskou architekturou z dob královny Viktorie. Interiéry rovněž dýchají tou správnou staromódní atmosférou a jakkoliv je okolní situace děsivá, občas si toužebně představuji, že jsem opravdu tam, právě v takovém pokojíčku, v nějakém takovém domku u lesa, v kterém se něco děje a já sedím u stolku, koukám z okna, a bojím se. Samozřejmě v bezpečí svého domova, za obrazovkou monitoru, takhle se pochopitelně bojíme rádi. Být bychom tam skutečně nechtěli.

No a k celé té vizuální parádě můžeme připočíst ještě vynikající portréty charakterů, s kterými budete hovořit. Ty z velké části překryjí původní scénu, v které se zrovna nacházíte a z trochu až děsivě velkých obličejů v podstatě můžete rozlišovat charaktery. Těch milých je pár, jinak na vás budou koukat buď podezřelé, nebo vyloženě nesympatické ksichty. Krátce zmíním i ozvučení a hudební doprovod. Střídá se zde pár melodií, ale naprosto zásadní je ten hlavní hudební motiv, který hraje po většinu vašeho toulání se po městečku, který svým tajemným zvonkovým břinkáním umocňuje tísnivé okamžiky, které tady strávíte. V lese oproti tomu do zádumčivého ticha působivě štěbetá ptactvo. CD-ROM verze této hry obsahuje i dabing (CD-Cikánka je na obrázku níže:-).

Z technického hlediska to vypadá jako klasická point and click adventura, ovšem pohyb po obrazovkách, i interakce s předměty, je na svou dobu značně nezvyklá (no, i když v Alone in the Dark...). A popravdě taky trochu nepříjemně nadčasová. Jestli jste četli, jak jsem špačkoval nad ovládáním v Monkey Islandu 4, který vyšel až o sedm let později, tak tady je to trochu podobné. Hra v podstatě není point and click. Myší můžete sice určovat postavě pohyb, ale lepší je to rovnou ovládat směrovými šipkami.

Postavou musíte otrocky pomocí šipek dojít do každého koutu a ten prošmejdit pomocí stisku klávesy L (Look). Pokud něco již vidíte, nebo jste něco nalezli a jde to sebrat, učiníte to klávsou G (get). Jediné, co tento zdlouhavý a nepřesný systém šmejdění po okolí zachraňuje, tak to, že oproti MI4 není Shadow of the Comet v 3D, a v tom 2D lze vše s lepším přehledem ukoučovat. Každopádně zůstává věčná nejistota - otočil jsem se v každém potřebném místě dostatečně pečlivě, aby mohla klávesa L opravdu zafungovat? A je absence reakce klávesy L způsobena opravdu tím, že tady nic není nebo jsem se měl ještě o kousíček posunout vedle?

Bohužel je to trochu proloženo i technickými nedostatky. Klávesa L a G někdy nezafunguje na první dobrou nebo mají nějakou prodlevu. Opravdu v daném místě není nic, anebo jsem jen blbě zmáčknul L? Radím tady navíc, v případě hraní CD verze s dabingem, ten dabing oželet a v menu jej vypnout. Prodleva ovládání, skloubená s prodlevou zahájení mluveného slova, po již několik sekund zobrazených titulcích, může plodit situace, že nervózně klikáte, abyste posunuli již přečtený text. A tak si omylem odentrujete bez povšimnutí klidně celý zbytek hovoru nebo textu, vypisujícího, co jste našli třeba v první truhle.

Ruku v ruce s ovládacími neduhy jde i velmi neintuitivní a někdy nesrozumitelná interakce s inventářem. Autoři hry tady kromě adventurních puzzlů vložili nechtěně i rébusy typu - jak teď bude koordinovaně s prostředím fungovat práce s inventářem a jak to tam navolit, aby se stalo, co se stát má. Někdy totiž stačí mít předmět jen aktivovaný a postava s ním sama automaticky vykoná potřebnou činnost, když projdete kolem místa, kde se má použít. Ovšem jindy se nestane nic a budete muset otrocky používat klávesu U (use). Prostě pokaždé jinak. Není to moc konzistentní. Stejně tak když budete chtít zahájit interakci s nějakou postavou pomocí aktivovaného klíčového předmětu - někdy se spustí automaticky, co kolem ní projdete, jindy budete muset pomocí tlačítka T (talk) zahájit konverzaci o tomto předmětu.

Zajímavé je, jak tady fungují příběhové triggery. Některé věci se spustí až po vykonání nějaké činnosti, absolvování nějakého hovoru, získání nějakého předmětu, což není na adventuru nic zvláštního. Tady je to však rozprostřeno do velkého prostoru a občas jde opravdu jen o drobnou, přehlédnutelnou maličkost. Pokud jste však pečliví, vše prohledáváte, každého pěkně vyzpovídáte a navštívíte každou lokaci, je to nakonec celkem zvládnutelná záležitost.

Hra v tomto směru není nějak dramaticky obtížná. Většina kombinačních záležitostí je přísně logických a na většinu puzzlů, či dějových posunů, jsem si tak přišel v podstatě sám. I za tohle má hra u mě velké plus. Říkám většinu a v podstatě, takže OK, úplně bez návodu to nebylo. Souřadnice na mapě lesa, posloupnost 4 chemikálií z osmi možných při vyvolávání fotek, nebo šílený závěrečný slide puzzle, mi nedocvakly. Lépe řečeno jsem na to spíše neměl trpělivost, ale co už. Byly to drobnosti, které mi občas nesepnuly díky neustálé nejistotě, jak ovládání hry zafunguje při každé nové situaci, kterou mi předloží.

Bohužel jsem popravdě pohořel i na pár situacích v počátku, kdy právě ještě nebylo jasné, jak se to má ovládat. Některé poznámky na papírcích, knihy, nebo deníky, si přečtete klidně všude, jiné zase jen v jedné konkrétní místnosti a některé jen když se přiblížíte ke stolu a můžete si dokumenty na ten stůl položit. I takové podpásovky vám dokáže hra nachystat. Největší podpásovkou jsou ale samotné chyby v programu a jeden dead endový bug, kdy jsem vynesl ven jeden deník, který se měl přečíst jen na místě nálezu a pak vrátit do trezoru. Nesepnul se mi pak jeden klíčový rozhovor, což však hráč nepozná a pak může tápat, na co že to nepřišel, klidně na věky.

Výše jsem napsal několik kritických řádků, díky kterým bych mohl hru v podstatě odstřelit kvůli ovládání, jako Monkey Island 4, nebo Innocent until Caught za nesrozumitelnost a občasnou nefunkčnost činností, které v adventuře obvykle rozbijí cestu ke zdárnému řešení puzzlu. Jenže Shadow of the Comet má jedno štěstí. Jde si na to tak trochu zvyknout, a to i díky tomu, že nedrtí hráče pixel huntingem. Co máte najít, to obvykle v pohodě najdete. Nejde minout předmět, protože byste se netrefili kursorem myší na správný pixel. Když někde něco je k sebrání, postava to vidí a ještě od ní k danému místu směřuje symbolická čárkovaná čára. K tomu jsou rébusy logické a nápomocen je i deník přímo ve hře, do kterého se vše potřebné, co zjistíte, zapisuje. Netřeba si tak vést mimo hru nějaký svůj psaný deníček.

Musím jmenovitě pochválit logiku a kombinace rébusů hlavně v domě Jugga, nebo v polozbořeném baráku plného nástrah a tajných dveří. Zajímavě byly řešeny indicie pro kód do trezoru, nebo postup pro odemčení rybářského domku. Tyhle skvělé momenty uměly vždy přinést radost ze zdárného vyřešení a vyžehlit tak rozčarování z některých chybiček v hratelnosti. Stejně tak předložené reálie ze světa H.P. Lovecrafta jsou naprosto dokonalé, komplexní a zcela pohlcující. Není to jen taková nějaká průměrně zpracovaná adventura. Dovolím si tvrdit, že se Shadow of the Comet honosí jedním z nejlépe zpracovaných příběhů ve hrách obecně a přibližuje se tímto k velikánům, jako je Gabriel Knight 1 a 2. Žádná trapná klišé, žádná jednoznačná předvídatelnost nebo dětinsky naivní situace. Nic takového.

Shadow of the Comet je inteligentně zpracovaný horor s pečlivě zpracovanou historickou návazností na doby dávno minulé. Samotný Illsmouth je propracován do nejmenších detailů a nic tady není zbytečné. Lidé se tady potulují a žijí vlastním životem, mají svou práci. A vy je můžete vyslýchat, dozvídat se, jak to tady bylo kdysi, jací předkové tady žili, jak žijí jejich potomci a dávat si to do souvislosti s pradávným i současným děním. Není tady navíc nouze o nebezpečné situace. Je nutno dávat opravdu pozor na to, komu budete důvěřovat. Neskočit hned každému na lep, to tady zachraňuje život. Ve hře se i umírá. Ano, jsou tady situace, kdy vás někdo prostě zavraždí. Strkáte totiž nos do něčeho, co má zůstat skryto a vaše pátrání není temným silám po chuti. Zažijete i pár akčnějších utíkacích scén a jedno takové menší skoro dungeon bludiště.

Shadow of the Comet musím, i přes místy příšerně nadesignované ovládání a některé podivné funkce, ohodnotit velmi vysokým číslem. Tady prostě obsah, děj a vizualizace natolik vyčnívá, že nad kostrbatým ovládáním a nějakými těmi bugy člověk mávne rukou a zapomene na to. Berte tuhle hru jako uměleckou jedinečnou raritku kultovního charakteru a jako další příběh ze světa mistra hororů, H.P. Lovecrafta. Něco jako jídlo, které vámi po prvním ochutnání sice otřepe, ale ochutnáte podruhé, potřetí a stane se pro vás vyhledávanou delikatesou. Já to tak měl třeba s olivami :-)

Hodnocení: 90%

Ringo