Ishar: Legend of the Fortress

Platforma: PC, Amiga / Žánr: RPG Dungeon / Developer: Silmarils / Vydavatel: Silmarils / Rok: 1992


Hned na úvod si můžeme říci, že celá trilogie Isharů je legendární, včetně prvního dílu, který však celou záležitost spíše načal, než že by přinesl po všech stránkách komplexní RPG dungeon, který by byl mimo grafiku vyšperkovaný do všech myslitelných detailů. O Isharu toho bylo napsáno a řečeno už tolik, že pojmu své povídání spíše zaměřením se na to, v čem hra vynikala a zároveň oproti ostatním lehce propadala. 


Než k tomu dojde, musím nejprve ale říci jednu věc. A to, že jde v roce 1992 o jeden z nejhezčích dungeonů vůbec. Tak to prostě je. Konkurovaly mu až jeho následovníci, druhý a třetí díl. Dále má hra spoustu neotřelých, a dosud v dungeonech nevídaných, prvků. Zvukově je na svou dobu rovněž precizní. Kukačka znějící v lese je opravdu věrohodná. Hra se odehrává povětšinou venku, což je docela rozdíl oproti všem tehdejším klasickým dungeonům, které vás i při rozsáhlých venkovních prostorech stejně uvrhly na dlouho do rozsáhlých podzemních kobek. Ishar ne, ten vás nechá dostatečně se nabažit krás přírody pod širým nebem. A před objektivní kritikou ještě napíši, že Ishar trilogie jako celek, včetně prvního dílu, patří k mým vůbec nejoblíbenějším dungeonům díky své neskutečné atmosféře. 


V roce 1992 nebylo ještě dungeonů zdaleka tolik, aby se drobné mouchy u prvního dílu Isharu natolik výrazně projevily. Ishar totiž přinesl zajímavou alternativu k plně propracovaným hmatatelným kobkám Dungeon Mastera a Behoderů, a zároveň se pokusil stejnou hmatatelnost převést pod širé nebe, kde doposud dominovaly hry z Might and Magic série, ryze amigácký Fate: Gates of Dawn a pak Wizardry 7 (mylně se mnohdy Ishar 1 pokládá za první dungeon odehrávající se venku). 


Jak M&M, tak Fate: Gates of Dawn i Wizardry 7, si však značně vypomáhaly textem tam, kde Ishar po vzoru her Dungeon Master a Eye of the Beholder již používá kurzor myši a interaktivní prvky v prostředí. Není jich sice mnoho, ale prostě si můžete viditelný předmět v prostředí zvednout kliknutím kurzoru myši, místo abyste zadávali v menu příkaz search a postavy si neviditelný předmět vypátraly a zvedly samy textovou formou. Bohužel ale vzhledem k rozsahu venkovních prostor neumí prostředí stále ještě spolupracovat s inventářem postav, a tak co z inventáře zahodíte do pomyslného koše, už znovu na zemi nenajdete (podobně jako v M&M nebo Wizardry). 


Netřeba popírat, že hlavní devizou Isharu je grafické zpracování. V Isharu 2 a 3 jsem už styl grafiky popisoval. První díl jsem si nechal schválně nakonec, protože s odstupem času hodnotit tuto hru je opravdu obtížné. Byla skvělá, nádherná, ale další pokračování ji pak zcela zastínily a navíc ve srovnání s konkurencí šlo u Isharu 1o zázrak právě zejména v grafice a v některých drobných herních nuancích, jako byly vztahy postav, hledání parťáků po hospodách a silně adventurní prvky skládající se z hledání několika konkrétních NPC postav, u kterých bylo třeba splnit neotřelé specifické questy. 


Grafika je zjevně pixel artová, ale zázračně skoro až fotograficky věrná. Samozřejmě není to jako z opravdové fotky, vše je pečlivě dokresleno, ale když se podíváte na březový hájek, máte pocit, že je vlastně opravdový. Grafici toho docílili dopixelováváním právě reálných fotek a výsledek je úžasný. Obraz si tak zachovává stále punc pixel artu a nekoukají na nás ze hry ošklivé digitalizované fotky jako u jiných tehdejších her, chtějících se pomýleně co nejvíce přiblížit obrazově realitě. 


Na svou dobu byla grafika Isharu 1 na monitoru opravdu něčím dech beroucím, ale ani časem to vůbec nezestárlo špatně a pořád se na to kouká parádně. Více superlativů na to už říci nejde, snad jen to, že první Ishar byl v tomto v podstatě zastíněn o dva roky později Isharem 2, který je svou nádherností ještě o level dále.


Specifikem Isharů je také souznění menu, ikon portrétů a ovládacího panelu s výhledovou obrazovkou. Vše zastřešuje jakýsi jeden styl a vše na oko do sebe krásně zapadá do poslední ovládací šipky. A portréty postav jsou rovněž kapitola sama pro sebe. Obličeje, podobně jako krajina, působí naprosto věrně, jako by je někdo vyfotil a pak vybarvil.


Práce s partou se vymyká většině klasických dungeonů a jde spíše cestou her, jako je Amberstar/ Amberomoon. Nevytváříte si tady charaktery, neházíte kostkou. Rovnou dostanete jednoho bojovníka Aramira, s vlastní charakteristikou, skilly, povoláním, historií a vydáte se zachránit svět od zlého mága Krogha, který zabil lorda Jarela. Abyste na to nebyli sami, potulují se po světě další postavy, které můžete buď v terénu, nebo v hospodě, najmout do party.


 A na výběr jich je opravdu spoustu. Stačí vybírat dle vlastností, povolání, ale také povahy. Dále je třeba vybírat tak, aby parta měla patřičnou chemii, která si sedne. Některé postavy mohou nenávidět postavy jiné a pak se vám v partě mlátí. Tohle byla prostě novinka oproti figurkovým partám, které udělaly vše, co hráči na očích viděly.


Hra se odehrává na kontinentě Kendoria, což je v podstatě ostrov, který je hráči volně otevřený, a tak se můžete potulovat jakkoliv chcete krajinou, krásnými lesy, loukami, mokřady (už jen když to píší, mi běhá mráz po zádech a chtěl bych tam zase být, jako před dávnými léty). Narazíte zde na menší vesničku, jezerní město a také jedno kamenné velkoměsto. A nebyl by to dungeon, aby tady nebyly alespoň dvě podzemní jeskyně.


Kombinace krásné grafiky, otevřeného světa a interakcí s NPC a postavami, to je přesně to, co dělá z Isharu něco výjimečného. Podíváme-li se však na rozsah, zjistíme, že dvě podzemní jeskyně o jednom patře a jedno větší město, je sakra málo. Venkovní prostor je sice docela velký, ale ne zase nějak zázračně. 


Ve srovnání s o rok starším Might and Magicem 3, s rovněž pěknou grafikou, byť ne na úrovni Isharu, rozsáhlejším venkovním prostorem s pěti městy, pěti hrady, a desítkami různých jeskyní, vypadá vedle toho Ishar 1 jako shareware verze něčeho, co bude dále pokračovat po zakoupení plné verze (možná přehnané, ale to já schválně :-). Ale samozřejmě nejde vždy jen o rozsah. I menší a kratší hra může královsky pobavit a to se zase Isharu v celku daří na výbornou. Buďme rádi, že Silmarils nešli cestou hry Fate: Gates of Dawn, že by nám po jednom propracovaném ostrově pak nabídli bestiálně rozsáhlý generický, ale prázdný svět, v kterém by se nic nedělo kromě toho, že byste chodili a bojovali do zemdlení.


Pokud bychom se zaměřili na nějaké detaily ohledně pravidel, soubojů, vývoje postav, tak jde o směsici klasiky - postavy potřebují jíst, aby mohly bojovat, takže nakupujete jídlo, v soubojích získávají expy a tak narůstá jejich síla a moc. Postava má hromadu skillů a lecos jde vylepšit u trenérů ve městech a vesnicích. Souboje se odehrávají v podobě klikání na zbraně a to obzvláště hektickým způsobem. Takže je to docela v tomto směru bezmezná akce. Pohyb v prostředí je samozřejmě krokovací. Hráče z počátku může vyplašit, že ukládání pozice je za peníze. Ale má to snadné řešení, které však usnadní další postup hrou až příliš. Stačí pobíjet pořád dokola respawnující se potvory. 


Hra je programově rozdělena na pomyslné sektory, což poznáte tak, že jdete a hra najednou hrábne do hard disku. V tomto momentě, po překročení takového místa, dojde k respawnu potvor. Stačí najít takové místo někde, kde se poblíž potulují nepřátele. Chozením tam a zpět si je respawnujete a krásně grindujete....no v tomto případě už exploitujete a možná si hru kapánek pokazíte, protože kromě zajištění peněz na savy zjistíte, že jste velmi v honbě za pokladem brzy narazili na level cap této hry, který je na 31 000 expech a 10. klevelu. Po té se postavy dále již nevyvíjejí.


Na závěr musím říci, že ačkoliv jde o takový nástřel před velkým Isharem 2, tak je hra stále jednoznačně legendární, nádherná, zábavná a je nespornou povinností trilogii začít právě prvním dílem. Jednak lze přetahovat vycvičené postavy do dalších dílů a jednak.....kdo by si tohle dobrodružství chtěl nechat ujít? A co na tom sejde, že kromě grafiky hra neměla na konkurenci, jako byl Might and Magic 3, 4 a Wizardry 7. Už jen samotný název Legend of the Fortress vzbudí příjemný mráz v zádech a po prvních krůčcích po březovém hájku a šumu nedalekého moře, vás obklopí atmosféra, kterou nebudete chtít opustit, dokud neuvidíte závěrečné titulky. 

Hodnocení: 80%

Ringo
   
P.S.: A abych nezapomněl, předchůdcem Isharu byla hra Crystals of Arborea, na níž se Ishar odkazuje mnohými postavami. Ale to byl opravdu takový předzačátek, nultý díl. 




Komentáře

  1. Zase se tu pulrecenze resi grafika :( a pak se napise o atmosfere, ze je jedinecna, ale mela by rozpitvat prave ta afmosfera a proc funguje, coz ano, je tezsi (tim nemyslim, nejaky prepisovani pribehu, jak se to delalo v recenzich driv). To samy pripadne nejaky systemy, proc fungujou a nefungujou, proc to funguje i bez toho DnD a mozna lip, ze staci utlra akcni drceni klavesnice jako boj atd. Za me je samozrejme uz ta grafika stejne pase, prekonana, neurazi, to mi staci.

    Ja jsem to hral pred skoro 25 lety, co vysla Score edice trilogie za levno u nas.
    Jako bavilo me to, vybavuju si z toho odpraseni, savovani za penize (coz nutilo k grindovani, ktery je spolecne s respawnem (zvlast tak rychlym) proste designovy zlo), hledani tabulky ve tme, nejakyho otravnyho alchymistu a problem se zamilovanim a tim padem killing spree (coz mozna slo resit jinak).., taky prefovani do tech malych domecku bylo takovy problematicky.. Me se ta atmosfera jednicky vzdycky zdaleka libila nejvic. Ale nikdy jsem z toho nejak nemel ten pocit, ze by slo o nejakou nejlepsi hru nebo tak.

    Jeste se slusi rict, ze je to snad nejhorsi hra z pohledu nastaveni konvencni pameti (snad 610 KB, aby to bezelo i se zvukem) a kompatibilitou s "novejsima" systemama a zvukovkama.

    Jeste se mi opravdu prici tohle nazyvat dungeonem, kdyz je to venku.. tohle proste rpg, ktery obsahuje i nejaky ten dungeon.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ta grafika dělá tu atmosféru. A samozřejmě to nejlepší hra není, to tam píši. A žánrově je to jednoznačně dungeon a je jedno jestli je venku nebo v kobce. Vlastní pohled, kroky, RPG prvyky = dungeon.... neni o čem :-)

      Vymazat
    2. Tak to bys mel hrat Photoshop s nejakou peknou fantasy slideshow :) Knihy ikdyz nemaj obrazky mohou mit taky atmosferu jak remen, podle me by to melo byt o necem jinem, jestli se do hry vcitit nebo ne a proc..

      Dungeon - me to prijde jako technikalie vlastnost enginu, v ty dobe proste, zvlast Amiga nic jinyho vykonostne nedala, takze to vlastne bylo nutny zlo to delat krokove, pro me tohle je naprosto to samy jako Arena, Daggerfall, Krondor etc, ktery kroky nemaj jen maj lepsi engine a byly delany na lepsi zelezo, nebo lepsima koderama, nebo proste vic realisticky, ale to pro me nedela jinej zanr..

      Vymazat
    3. Já myslím, že mi tady teď s tím photoshopem podsouváš něco, co se mě netýká ani omylem :-) Kdybych byl vyloženě zatížen na moderní grafiku dané doby a pod., tak tady adoruji "hraní" 3D markeru, čímž jsme vždy pohrdal. Atmosféru dělá samozřejmě více prvků, než jen grafika, nicméně ten vizuál je to první, co člověk uvidí a já třeba jako ty netvrdím, že je Ishar graficky překonán. To je jako tvrdit, že byl graficky překonán Picasso. Já to beru jako styl, umění, něco, co uměli autoři a grafici vyjádřit přesně, jak já to cítím a to dělá tu atmosféru.

      O žánru dungeon se přít nehodlám, tam mám jasno, že jde o žánr a nejde to chytat za detaily, jestli je to venku, nebo uvnitř. Jde o to, jaký je gameplay a jak se to hraje. Hraje se to jako dungeon, je to dungeon. Jestli v něm dělají mantinely kamenné zdi nebo neprostupné stromy či voda je jedno, v tomto smyslu jde jen o texturu, která o herním žánru těžko rozhodne.

      Vymazat
    4. Ringo: koukám, že tu zase začíná ta správná zábava :)

      Vymazat
    5. NJN, když on někdo nechápe, že tento blog je o mých herních vzpomínkách nebo mých aktuálních herních zážitcích a ne placený profi recenzentský web, který bude u 30 let staré hry řešit konfigurace, vytížení paměti pod DOSem nebo rozebírat konkrétní technikálie nebo dopodrobna pravidlový systém hry. Když se mi chce a přijde mi to zajímavé, zmíním to, když ne, tak to nezmíním. Já tady rozebírám prostě zážitky a to, čím se u mě hra zapsala.

      Vymazat
    6. Tak za mě si v tom příspěvku vypíchnul vše podstatné. U Isharu je navíc grafika dost důležitá, protože to byl v té době prostě neskutečný kontrast v porovnání s jinými cRPG. Krásně je to vidět už u Crystals of Arborea, které jsou po obsahové stránce duté, naštěstí i krátké, ale je to právě grafika, co tomu dodává atmosféru a cíl, proč u té hry vydržet. To Ishar je oproti tomu výrazně bohatší.

      Vymazat
    7. Grafika je rozhodně pro Silmarils specifická a je v kontextu s jejich hrami obecně zmiňovaná a ceněná. Bavit se o překonání takto specifického stylu se mi zdá zcestné.

      Vymazat
    8. Tento komentář byl odstraněn autorem.

      Vymazat
    9. Původní komentář odstraněn. Chci to trochu rozvést. Myslím si, že málokterá hra dokáže vytvářet atmosféru vizuálem tak dobře jako hry ze série Ishar a mělo by se to náležitě ocenit. Podle mě jde o klenot co do výtvarné stránky, soudržnosti, proporcí atd. Ano je to takový pán prstenů bez licence, čemuž napovídají i názvy některých lokací a jména postav ale někdy se to prostě sejde a z té obrazovky na hráče dýchá život. Přesně ty březové háje, hvozdy, močály a města - škoda mluvit. Vznikne něco, co se zapíše do paměti a utváří člověku vkus do budoucna. A přesně kvůli takovým hrám, pocitům a vzpomínkám pak o to víc bolelo, když vám z pokračování vaší oblíbené série udělali takovou tu rendrovanou máznutou srágoru.

      Vymazat
    10. Ishary jsme zkousel...ale proste to neslo, v te dobe uz bezel Eye of the beholder, Wizardry, Lands of lore, Realms of Arkania, Jagged Alliance...graficky, pripadne principielne nekde jinde...proste se mi do prostoru must play nemohly dostat...ac jsem je zaregistroval a zkousel...tak neprosly...dal bych tak 40%.

      Vymazat
  2. "vytížení paměti pod DOSem" - To byla jen takova perlicka, me se zase podsouva, ze bych to chtel resit, pisu snad, ze by to melo mit vliv na hodnoceni.
    K tomu pitvani her, sam tu mas nalinkovany v pravym panelu - http://crpgaddict.blogspot.com/ , kde se to dela, takze to asi neco do sebe ma.

    K ty grafice ja jsem narazel, treba na konstrast rekneme hre jako prvni Wizardry a Pool of Radiance s jen symbolickou grafikou vs. prave tyhle graficky veci. Podle me ten rozpor je pomerne jasnej a ja proti grafice nic memam, ale paklize mam hru se super systemama, pak mam hru s pro nekoho skvelou grafikou a horsima designovama systema. Tak ta grafika to pro me nedorovna, ani nahodou a prijde, ze pro koho to tak je, se nechal ponekud opit rohlikem.

    Jinak me ta mistni recenze donutila si to znova zahrat, Ishar 1 je nastesti jednohubka. Zadna perloato neni, hra ma spoustu systemovych designovych chyb (tim vubec nemyslim komplexnost, i jednoduchy design muze skvele fungovat viz DM), zadne prijemne kochani prochazeni hrou se nekona,lo vsechno je to poveseny, na strasne trapne vynucenym grindovani, umozneny totalni respawnem, silenym durazu na penize, ktery snadno zabije celou atmosferu.. Jo vypada to hezky a to jeden dobrej napad, ne uplne dobre implementovanej s vztahy postav ve skupine, ale to je malo.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, mám tu nalinkovaného cRPG addicta, který to dělá skvělé po svém, což neznamená, že jej budu kopírovat a dělat to taky tak, já to dělám zase po svém a ty hry tímto způsobem nepitvám, co je na tom nepochopitelného? Tvrdíš mi, že není jasné, jaký je můj přístup. Myslím, že je to jasné od počátku a když tak si přečti mé poslední Info 15, tam jsem tomu nějaké odstavce věnoval. Byť už jsem jejich smysl několikrát přepisoval v reakci na tvé posty a ani jednou jsi to nepochopil.

      A znovu a stručně: Hry hodnotim dle atmosféry, jak mě bavily, vtáhly, jaké zanechaly vzpmínky a pod. Z tohoto hlediska může dostat Pool of Radiance klidně stejné hodnocení jako třeba Crystal Dragon, ačkoliv se RPG systémy diametrálně liší a jedna hra jej má propracovanější naž ta druhá.

      Vymazat
    2. @RuThan Pořád a stále nechápu, kam tím míříš. Proč by Ringo měl dopodrobna rozebírat herní systém každé hry? Na co proboha? crpgaddigt to dělá, někdy dobře, jindy hůře, nechává se platit přes patreon a krom toho u něj to smysl dává, protože jede úplně všechny crpg od počátku. A i tak má skoro u každé hry spoustu diskutérů s různými názory. Ringohraní je přece jiný typ blogu. Vzpomínkový web s cílem připomenou ty zašlé časy. Detalní rozbory mi do toho absolutně nepasují.

      Vymazat
    3. Ringo - ja nemam problem, ze to delas po svem, jen pisu co si o tom myslim, zvlast kdyz tady mas hodnoceni.. A kdyz tady mas nalinkovany ty i jiny pristupy, ktery jsou mi blizsi, tak jsem na to poukazal.
      Nikdy jsem nerikal, ze dve hry s ruznymi systemy nemohou mit obe dobre hodnoceni, ale ano narazel jsem na celky duraz na grafiku, u me teda ta grafika muze byt sebelepsi, kdyz celke design nefunguje, tak se mi dana hra nelibi.

      Richmond - Jde o miru, opravdu mi prijde, ze ten grafiky je tu moc, jak jsem psal vyse je to tu hodnoceni, ikdyz bylo jen slovni, obcas fakt na me pusobi, jak cervenej hadr. Ne ze, bych mel nejakou velkou vazbu ceskou scenu, ale kdyz se tady nekdo o neco snazi, tak se tu zastavim a reknu co si myslim. Jeste jako jsem to uz snad snad 15 lety delal s Davem na jednom diskuzaku, pak na jeho rpghrach a pak velmi obcas na jeho webu.. ted uz snad nic nepise, tak ho vetsinou potkavam jen v obecne hernich diskuzich.. jeho nazory znam, takze uz neni potreba to ani moc rozjizdet.

      Myslim, ze ja nikdo nekopiruju, jak ja vidim Ishar 1, jsem sepsal tady:
      https://www.dropbox.com/s/4hos05u1ow61i9k/Ishar1.txt?dl=0
      Je to textak, takze to chce asi stahnout a zapnout si automacky lamani.

      Vymazat
    4. @Ruthan: Grafiky je "moc", protože dělá hodně atmosféry, já mám prostě rád pamnorámata tak, takže to rád zmiňuji, je to ostatně moje věc. A mohl sis všimnout, že neřeším vyspělost grafiky, ale její styl, umění a schopnost grafiků vystihnout prostředí a trefit se do vkusu. Mohu obdivovat klidně EGA grafiku a určitě se nebudu rozplývat nad něčím jen proto, že je to moderně super realistické. I tady tě to mohlo naťuknout, kam tím popisem grafiky mířím a že mi jde o uměleckou formu.

      To, že tady mám nalinkované další weby je proto, že si jich nějakým způsobem vážím a právě proto, že mají jiný styl a já mám zase jiný. Kdybychom byli stejní, nemusím je linkovat, nebo nemusí existovat můj blog. Pochopil jsi vlastně vůbec, co je to blog? A jak vidíš, o žádnou konkurenční řevnivost mi vůbec nejde, linkuji ty, kdož jsou dobří a které uznávám. Pokud jsou ti bližší přístupy těch, co jsem nalinkoval, tak hurá, běž číst je a netrap se se pak zbytečně mnou, když ti můj přístup nesedí, ne? :-)

      A znovu a naposled opakuji, hodnocení je mé, je to o tom, jak se hra líbila mně, nehodlám hodnotit hry tak, jak se líbí RuThanovi. Chápeme se konečně? :-)

      Vymazat
  3. Trilogie Ishar byla jednou z mých prvních originálek. Může za to fakt, že se tenkrát prodávala za relativně přijatelnou cenu a také proto, že na ní byla krásná celostránková reklama ve Score. Všechny tři díly jsou skvělé hry, nejvíc mě ale oslovil třetí díl.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Pokémon - dětinská záležitost nebo komplexní fenomenální RPG?

Rytíři Grálu - report ze hry (mega rozsáhlý herní deník)