Ishar: Legend of the Fortress

Platforma: PC, Amiga / Žánr: RPG Dungeon / Developer: Silmarils / Vydavatel: Silmarils / Rok: 1992

Hned na úvod si můžeme říci, že celá trilogie Isharů je legendární, včetně prvního dílu, který však celou záležitost spíše načal, než že by přinesl po všech stránkách komplexní RPG dungeon, který by byl mimo grafiku vyšperkovaný do všech myslitelných detailů. O Isharu toho bylo napsáno a řečeno už tolik, že pojmu své povídání spíše zaměřením se na to, v čem hra vynikala a zároveň oproti ostatním lehce propadala. 

Než k tomu dojde, musím nejprve ale říci jednu věc. A to, že jde v roce 1992 o jeden z nejhezčích dungeonů vůbec. Tak to prostě je. Konkurovaly mu až jeho následovníci, druhý a třetí díl. Dále má hra spoustu neotřelých, a dosud v dungeonech nevídaných, prvků. Zvukově je na svou dobu rovněž precizní. Kukačka znějící v lese je opravdu věrohodná. Hra se odehrává povětšinou venku, což je docela rozdíl oproti všem tehdejším klasickým dungeonům, které vás i při rozsáhlých venkovních prostorech stejně uvrhly na dlouho do rozsáhlých podzemních kobek. Ishar ne, ten vás nechá dostatečně se nabažit krás přírody pod širým nebem. A před objektivní kritikou ještě napíši, že Ishar trilogie jako celek, včetně prvního dílu, patří k mým vůbec nejoblíbenějším dungeonům díky své neskutečné atmosféře. 

V roce 1992 nebylo ještě dungeonů zdaleka tolik, aby se drobné mouchy u prvního dílu Isharu natolik výrazně projevily. Ishar totiž přinesl zajímavou alternativu k plně propracovaným hmatatelným kobkám Dungeon Mastera a Behoderů, a zároveň se pokusil stejnou hmatatelnost převést pod širé nebe, kde doposud dominovaly hry z Might and Magic série, ryze amigácký Fate: Gates of Dawn a pak Wizardry 7 (mylně se mnohdy Ishar 1 pokládá za první dungeon odehrávající se venku). 

Jak M&M, tak Fate: Gates of Dawn i Wizardry 7, si však značně vypomáhaly textem tam, kde Ishar po vzoru her Dungeon Master a Eye of the Beholder již používá kurzor myši a interaktivní prvky v prostředí. Není jich sice mnoho, ale prostě si můžete viditelný předmět v prostředí zvednout kliknutím kurzoru myši, místo abyste zadávali v menu příkaz search a postavy si neviditelný předmět vypátraly a zvedly samy textovou formou. Bohužel ale vzhledem k rozsahu venkovních prostor neumí prostředí stále ještě spolupracovat s inventářem postav, a tak co z inventáře zahodíte do pomyslného koše, už znovu na zemi nenajdete (podobně jako v M&M nebo Wizardry). 

Netřeba popírat, že hlavní devizou Isharu je grafické zpracování. V Isharu 2 a 3 jsem už styl grafiky popisoval. První díl jsem si nechal schválně nakonec, protože s odstupem času hodnotit tuto hru je opravdu obtížné. Byla skvělá, nádherná, ale další pokračování ji pak zcela zastínily a navíc ve srovnání s konkurencí šlo u Isharu 1o zázrak právě zejména v grafice a v některých drobných herních nuancích, jako byly vztahy postav, hledání parťáků po hospodách a silně adventurní prvky skládající se z hledání několika konkrétních NPC postav, u kterých bylo třeba splnit neotřelé specifické questy. 

Grafika je zjevně pixel artová, ale zázračně skoro až fotograficky věrná. Samozřejmě není to jako z opravdové fotky, vše je pečlivě dokresleno, ale když se podíváte na březový hájek, máte pocit, že je vlastně opravdový. Grafici toho docílili dopixelováváním právě reálných fotek a výsledek je úžasný. Obraz si tak zachovává stále punc pixel artu a nekoukají na nás ze hry ošklivé digitalizované fotky jako u jiných tehdejších her, chtějících se pomýleně co nejvíce přiblížit obrazově realitě. 

Na svou dobu byla grafika Isharu 1 na monitoru opravdu něčím dech beroucím, ale ani časem to vůbec nezestárlo špatně a pořád se na to kouká parádně. Více superlativů na to už říci nejde, snad jen to, že první Ishar byl v tomto v podstatě zastíněn o dva roky později Isharem 2, který je svou nádherností ještě o level dále.

Specifikem Isharů je také souznění menu, ikon portrétů a ovládacího panelu s výhledovou obrazovkou. Vše zastřešuje jakýsi jeden styl a vše na oko do sebe krásně zapadá do poslední ovládací šipky. A portréty postav jsou rovněž kapitola sama pro sebe. Obličeje, podobně jako krajina, působí naprosto věrně, jako by je někdo vyfotil a pak vybarvil.

Práce s partou se vymyká většině klasických dungeonů a jde spíše cestou her, jako je Amberstar/ Amberomoon. Nevytváříte si tady charaktery, neházíte kostkou. Rovnou dostanete jednoho bojovníka Aramira, s vlastní charakteristikou, skilly, povoláním, historií a vydáte se zachránit svět od zlého mága Krogha, který zabil lorda Jarela. Abyste na to nebyli sami, potulují se po světě další postavy, které můžete buď v terénu, nebo v hospodě, najmout do party.

 A na výběr jich je opravdu spoustu. Stačí vybírat dle vlastností, povolání, ale také povahy. Dále je třeba vybírat tak, aby parta měla patřičnou chemii, která si sedne. Některé postavy mohou nenávidět postavy jiné a pak se vám v partě mlátí. Tohle byla prostě novinka oproti figurkovým partám, které udělaly vše, co hráči na očích viděly.

Hra se odehrává na kontinentě Kendoria, což je v podstatě ostrov, který je hráči volně otevřený, a tak se můžete potulovat jakkoliv chcete krajinou, krásnými lesy, loukami, mokřady (už jen když to píší, mi běhá mráz po zádech a chtěl bych tam zase být, jako před dávnými léty). Narazíte zde na menší vesničku, jezerní město a také jedno kamenné velkoměsto. A nebyl by to dungeon, aby tady nebyly alespoň dvě podzemní jeskyně.

Kombinace krásné grafiky, otevřeného světa a interakcí s NPC a postavami, to je přesně to, co dělá z Isharu něco výjimečného. Podíváme-li se však na rozsah, zjistíme, že dvě podzemní jeskyně o jednom patře a jedno větší město, je sakra málo. Venkovní prostor je sice docela velký, ale ne zase nějak zázračně. 

Ve srovnání s o rok starším Might and Magicem 3, s rovněž pěknou grafikou, byť ne na úrovni Isharu, rozsáhlejším venkovním prostorem s pěti městy, pěti hrady, a desítkami různých jeskyní, vypadá vedle toho Ishar 1 jako shareware verze něčeho, co bude dále pokračovat po zakoupení plné verze (možná přehnané, ale to já schválně :-). Ale samozřejmě nejde vždy jen o rozsah. I menší a kratší hra může královsky pobavit a to se zase Isharu v celku daří na výbornou. Buďme rádi, že Silmarils nešli cestou hry Fate: Gates of Dawn, že by nám po jednom propracovaném ostrově pak nabídli bestiálně rozsáhlý generický, ale prázdný svět, v kterém by se nic nedělo kromě toho, že byste chodili a bojovali do zemdlení.

Pokud bychom se zaměřili na nějaké detaily ohledně pravidel, soubojů, vývoje postav, tak jde o směsici klasiky - postavy potřebují jíst, aby mohly bojovat, takže nakupujete jídlo, v soubojích získávají expy a tak narůstá jejich síla a moc. Postava má hromadu skillů a lecos jde vylepšit u trenérů ve městech a vesnicích. Souboje se odehrávají v podobě klikání na zbraně a to obzvláště hektickým způsobem. Takže je to docela v tomto směru bezmezná akce. Pohyb v prostředí je samozřejmě krokovací. Hráče z počátku může vyplašit, že ukládání pozice je za peníze. Ale má to snadné řešení, které však usnadní další postup hrou až příliš. Stačí pobíjet pořád dokola respawnující se potvory. 

Hra je programově rozdělena na pomyslné sektory, což poznáte tak, že jdete a hra najednou hrábne do hard disku. V tomto momentě, po překročení takového místa, dojde k respawnu potvor. Stačí najít takové místo někde, kde se poblíž potulují nepřátele. Chozením tam a zpět si je respawnujete a krásně grindujete....no v tomto případě už exploitujete a možná si hru kapánek pokazíte, protože kromě zajištění peněz na savy zjistíte, že jste velmi v honbě za pokladem brzy narazili na level cap této hry, který je na 31 000 expech a 10. klevelu. Po té se postavy dále již nevyvíjejí.

Na závěr musím říci, že ačkoliv jde o takový nástřel před velkým Isharem 2, tak je hra stále jednoznačně legendární, nádherná, zábavná a je nespornou povinností trilogii začít právě prvním dílem. Jednak lze přetahovat vycvičené postavy do dalších dílů a jednak.....kdo by si tohle dobrodružství chtěl nechat ujít? A co na tom sejde, že kromě grafiky hra neměla na konkurenci, jako byl Might and Magic 3, 4 a Wizardry 7. Už jen samotný název Legend of the Fortress vzbudí příjemný mráz v zádech a po prvních krůčcích po březovém hájku a šumu nedalekého moře, vás obklopí atmosféra, kterou nebudete chtít opustit, dokud neuvidíte závěrečné titulky. 

Hodnocení: 80%

Ringo

   

P.S.: A abych nezapomněl, předchůdcem Isharu byla hra Crystals of Arborea, na níž se Ishar odkazuje mnohými postavami. Ale to byl opravdu takový předzačátek, nultý díl.