Alone in the Dark 2

Platforma: PC / Žánr: Adventure / Developer: Infogrames / Vydavatel: Infogrames / Rok: 1994

Alone in the Dark 2 to má složité. Nedokázal se úplně vymanit ze stínu svého legendárního předchůdce a tak to vybízelo ke kritice, že není v ničem originální, není vlastně už ani moc hororový, vůbec to nemá nic společného s temnotou ani samotou, a taky vyvstaly pochyby, zda nebyla narušena rovnováha mezi adventurním prvkem a střety s nepřáteli, kteří měli být jen jakýmsi občasným doplňkem ke zvýšení napětí, rozhodně by se to ale nemělo zvrhnout v akční střílečku. Se vším tím rizikem, že mě z tohoto důvodu bude hra spíše štvát, než bavit, jsem se do ní pustil. A to po téměř 30 letech odmítání na základě ne zrovna úplně pochvalných referencí. O to překvapivější asi bude na konci článku můj hodnotící verdikt.

Nejprve mě překvapilo celkem hezky zpracované intro a do toho hrající hudba, kterou bych označil doslova za hutnou. V prvním díle totiž občas zazněly spíše jemné a znepokojivé melodie v pozadí. Ale dost často bylo i úplné tísnivé ticho. Tady na mě najednou houkne rytmická hudba až filmového charakteru. Když hlavní hrdina odpálí výbušninou vstupní bránu do areálu velkého sídla a následně vstoupí na cestičku, dostane se hned do ostré akce. Pravý hák, levý hák, kopačka, čelo a podivný zombík, se samopalem sovětské výroby PPŠ-41 Špagin, se kácí na zem. Beru samopal a hurá do zahradního bludiště. 

Grafika je ve stejném stylu, jako v prvním díle, ovšem s bohatšími a sytějšími texturami. Prostředí je pestré, plné ať už 3D objektů, nebo nástěnných dekorací zpracovaných pomocí vykreslených textur. Textury jsou detailnější a doslova jsem si užíval návštěvu jednotlivých lokací, místností v sídle, nebo pirátské lodi  a koukal jsem, co tam na svou dobu dokázali vše grafici naskládat, zachovat tak stále dojem kreslených VGA her a zasadit to do působivě prostorových scenérií.  

Všímám si postupně prvních rozdílů, ale taky naprosto shodných prvků. Je jasné, že autoři udělali hru ve stejném engine, ale strašně chtěli, aby byla dějově jiná než jednička a mělo to o něco větší spád. Opět uvidíme výhledy na scénu z různých úhlů pomocí měnících se záběrů kamery pomocí střihu. Opět uvidíme polygonové 3D modely, takže hranolovité rozpohybované postavy jak hlavního hrdiny, tak nepřátel, jsou zpět. Postavou opět pohybujete kupředu a natáčíte šipkami doleva a doprava do požadovaného směru chůze. Tak ostatně byl průkopnickým prvním dílem nalajnovaný styl i následných survival hororů, ale taky některých dalších adventur, pohrávajících si s 3D. 

Zůstaly adventurní prvky v podobě sběru předmětů a jejich používání. Došlo také k nějakým zjednodušením, a tak např. odpadlo mačkání mezerníku při průzkumu. Tentokráte stačí jen chodit a co lze zvednout, se samo aktivuje, co jde otevřít, se samo otevře. V menu tak zmizel základní příkaz search/open a objevuje se jen ke konci v krátké specifické pasáži hry. Opravdu ovšem přibylo soubojů a mnohem více si zastřílíte a zašermujete. Ale o zběsilou střílečku nejde naštěstí ani zdaleka. V drtivé většině to bude opět jeden na jednoho a výsledky některých soubojů jsou otázkou spíše logického využití okolního prostředí, než zručnosti a rychlosti.

Zůstaly však i stejné ovládací neduhy, takže spousta rébusů je zbytečně nabouraných zmatečností a nepřehledností mezi 3D objekty nebo špatným postavením vašeho hrdiny k situaci. To pak zkoušíte něco řešit a teď nevíte, jestli tudy cesta prostě nevede, nebo jen blbě stojíte. Moc tomu ani nepomáhá pekelná obtížnost, kdy je opravdu někdy těžké rozlišit, že stojíte na místě, kde máte použít určitý předmět z inventáře, popřípadě se těžko luští, že nějaká činnost v této místnosti má mít vliv na nějaké místo úplně někde jinde. 3D grafika opět prokazuje svou dvousečnost. Působení prostoru je sice super, ale když díky tomu nejsou zobrazeny některé detaily úplně přesně, těžko mě napadne např. strkat něco do dveří, když klika, jak to jednoznačně vypadá, má být ve skutečnosti obří klíčová dírka.

V soubojích bohužel nastává spousta přehmatů, protože není naprosto zřetelné, jak je váš hrdina přesně natočen k soupeři. Na to, že přibylo střelby a šermovaček, to chtělo opravdu prvek míření doladit. Takže jsem se docela naloadoval, když jsem střílel naprosto vedle, byť jsem měl dojem, že natočen k nepříteli jsem správně. Škoda každého náboje, který netrefí cíl, je jich tady docela poskrovnu. Nicméně je to naštěstí chytře poskládané tak, aby náboje, i případné léčivé lahvičky, našel hráč na místech, kde se předpokládá, že už půjde do tuhého. A nakonec výtek si nechám běh, který byl nešťastně zpracován už v prvním díle a to dvojklikem šipky kupředu. Jenže to někdy fungovalo, někdy ne. Tady to aspoň funguje o něco spolehlivěji. 

Hra kombinuje staré pirátské záhady s gangsterkou dvacátých let, a to vše proloženo okultními praktikami, jejichž důsledkem je pronikání nepozemského zla z jiné dimenze do našeho světa. Na jednu stranu vše působí nebezpečně, na druhou stranu je ke všemu přistupováno s jakousi nadsázkou a humorem. A jak už jsem výše zmínil tu hutnou hudbu, tak jsem si nemohl pomoci, ale přistihl jsem se, že si místo strachu naopak občas zvesela podupávám do rytmu. Melodické linky jsou čerpány jednak z rozverných pirátských motivů, a pak taky vánočních koled (rolničky a tak). Zní to šíleně? Jo, je to vlastně šílené. 

Hra se totiž odehrává o štědrém dni, v roce 1924, a to ve vile zvané příznačně Hell's Kitchen, kterou založil před staletími pirát Jack jako své panské sídlo. Ten by měl být ale již 200 let mrtvý. Jenže není. Vilu stále obývá i se svou nemrtvou posádkou. Vila stojí na útesu se zálivem ústícím až do jeskyně pod skalním převisem. Ideální úkryt pirátů, na venek vypadajících jako spořádané dvořanstvo pána domu na útesu, vynášejících však kořist ze své lodi skryté pod domem. 

Část hry proběhne v zahradním bludišti okolo domu a už tady je jasně naznačeno, že temnota tady hraje roli jen obraznou. Tedy ve smyslu zla, nikoliv, že byste drtivou většinu hry strávili v temných zákoutích domu, nebo sklepení a vystrašeně očekávali nějaké děsy. Naopak náznak jisté parodičnosti vstoupil i do vizuální stránky hry. A tak když sejmete nemrtvého Santu, seberete mu kostým a navlečete se do něj, abyste mohli vstoupit do domu bez všeobecného pozdvižení, protože právě na Santu tady všichni čekají, nevyhnete se spoustě spíše humorných situací. Můžete pak potěšit početnou pirátskou sebranku, slavící v jednom salónku Vánoce, a rozstřílet všechny ty pirátské zombíky na maděru pod vánočním stromkem. 

A jak mohlo dojít k takovému bizarnímu mixu? Před 200 lety byla na Haiti vychovávána svým poručníkem Henrym Cottenem mladá žena jménem Elizabeth Jarret. Poručník byl na ní však krutý a zneužíval ji. Elizabeth se spřátelila s jednou postarší otrokyní z jeho plantáže a ta ji zasvětila do Voodoo a různých okultních praktik. Elizabeth se jim naučila tak dokonale, že se jí skrze Voodoo panenku podařilo poručníka zabít a následně uvrhla do plamenů celé jeho sídlo. 

Elizabeth byla samozřejmě chycena, zatčena a měla být lodí převezena z Haiti na lodi Flying Dutchman a předána spravedlnosti. Skrze Voodoo praktiky se jí povedlo na dálku kontaktovat loď piráta jednookého Jacka. Ten Flying Dutchnmana dostihl porazil jeho posádku a kapitána hodil do moře žralokům. Elizabeth osvobodil ze zajetí a vzal na svou loď. Ta Jackovi a jeho posádce dala díky své moci za odměnu nesmrtelnost. Jenže za jakou cenu? Byla to nesmrtelnost nemrtvých, kterou museli navíc udržovat jen tím, že každých 100 let přinesou krvavou oběť v podobě nějaké nevinné malé holky. Tou má být protentokráte osmiletá Grace Saunders.

Na scénu tak přichází opět Edward Carnby (tentokráte není na výběr i ženská postava) a jeho spolu vyšetřovatel Ted Stryker. Nejprve se Ted Stryker vydává do domu na výzvědy. Bohužel se nevrátí a je jasné, že byl chycen, pokud ne rovnou zabit. A tak nastupuje do akce ostřejší Edward, aby objevil tajemství domu, zneškodnil zombíky, osvobodil Grace a jednou pro vždy zbavil svět piráta Jacka a Voodoo čarodějky Elizabeth.

Musím říci, že příběh není vůbec špatný a hra je jim oproti prvnímu dílu více protkána, a to nejen skrze různé spisy a knihy s kapitánovými zpověďmi, ale občas dojde i k nějakým těm rozhovorům, které vám podrobněji vysvětlí situaci a to za doprovodu opravdu stylových nádherných 2D obrázků. Je velmi užitečné vše pozorně číst, protože se v těch spisech a vyprávění příběhu skrývá i nápověda k mnoha řešením, včetně řešení finálního boje. Dojde i k jednomu prohození prostav, kdy chvíli nehrajete za hlavního hrdinu.

Ne, Alone in the Dark 2 není vůbec špatná hra. Měl bych to být správně já, kdo by měl hru zepsut na ultimu, vzhledem ke svým žánrovým a vizuálním preferencím, vyhledávající spíše poklidné rozvážnější hraní, podrobující kritice jakoukoliv zbytečnou akčnost. A měl bych to být já, vyznávající se k 2D grafice, kritizujíc jakoukoliv zbytečnou účelovou 3D tlačenku do vizuální podoby hry. K tomu mohu jen říci - ale ne teď. Protože Alone in the Dark 2 je pekelně zábavný a dokáže vtáhnout a nepustit. Doslova jsem se od něj nemohl odtrhnout. Jen je prostě jiný, než jednička. O něco akčnější, hutnější ve vizuálu, hudbě, ale i příběhu, a byť je zombíkově hororový, tak zároveň vtipně, s nadsázkou a humorem. Za mě jednoznačně velmi důstojné pokračování legendy, která tehdy nasadila laťku hodně vysoko.

Hodnocení: 85%

Ringo