F-19 Stealth Fighter

 Platforma: PC / Žánr: Simulation / Developer: Microprose / Vydavatel: Microprose / Rok: 1988

Nyní bych chtěl několik řádků věnovat opravdové legendě mezi leteckými simulátory. Nechci psát, že bych vám ji chtěl připomínat, protože to by byl příliš drzý předpoklad, že byste tuto hru nehráli nebo o ní minimálně neslyšeli. Zároveň nechci ani tvrdit, že se jedná o nejlepší simulátor všech dob. Popravdě jsem daleko častěji a asi i raději létal v F-15 Strike Eagle 2. Také pokračování legendy F-19 pod názvem F-117 Nighthawk Stealth Fighter 2 bylo mnohem lepší a propracovanější. Jenže F-19 tady v tomto smyslu byl zřejmě na svou dobu, v roce 1988, první opravdu kvalitní simulační hrou. 

Ne, že by tady nebylo před tím několik her simulujících let v letadle. Vždyť Flight Simulator 1.0 vydala firma Sublogic na Apple II již v roce 1980, než s tímto počinem přešla v roce 1982 pod křídla Microsoftu a začala tvořit dále tuto sérii na počítače IBM. Dále od samotných Microprose v roce 1984 vyšla první F-15 Strike Eagle na C-64 a pak v roce 1986 na svou dobu celkem obstojně vypadající simulátor vrtulníku Gunship. Tento článek ovšem nemá být o historii simulačních her, ale má být především o legendě F-19 Stealth Fighter. A můžeme si říci, v čem všem byl tento simulátor první a ve své době nejlepší. Přesto ještě jeden historický fakt zmíním. F-19 Stealth Fighter na počítač PC je ve skutečnosti remakem hry Project Stealth Fighter, který firma Microprose vydala v roce 1987 na počítač C-64.

Ale teď už k F-19 Stealth Fighter samotné. Co je to vlastně za letoun? Stealth technologie byla know-how armády USA a jen ona se ve své době mohla touto technologií pyšnit. Byla natolik stealth, že si Microprose nemohli jako podklad vzít konkrétní stealth letoun, v té době tedy průkopníka, kterým byl od roku 1981  Lockheed F-117 Nighthawk. Navíc studená válka běžela tehdy ještě v plném proudu a nebylo by pochyb o tom, že by se k informacím o existenci letounu skrze počítačovou hru dostali pravděpodobně i Sověti. Označení samotného letounu bylo v utajení i před americkou veřejností až do konce osmdesátých let. Microprose (kteří o letounu zjevně nějak věděli:-) tak museli vymysleli fiktivní označení letounu a také představit napůl fiktivním vzhled.  

F-19 Stealth Fighter je tedy neviditelný stíhací bombardér (podotýkám fiktivní), se schopností tajně proletět do týlu nepřítele bez toho, aby jej zachytily radary. Jeho úkolem ovšem nebylo primárně stíhat nepřátelské letouny. V tomto nemohl plně konkurovat klasickým stíhačkám typu F-15 a F-16. Jeho cíle byly především páchat škody na pozemních cílech. Samozřejmě pokud došlo k jeho odhalení a napadení stíhacími letouny nepřítele, měl tu schopnost se jim bránit oproti klasickým těžkým bombardérům. 

Jako počítačová hra, simulující bojové letadlo, je F-19 prakticky první, u které se dá říci, že má opravdu charakter simulace letadla jak ve smyslu komplexnosti, tak i po vizuální stránce. A k tomu se na počítačích konečně hýbe tak nějak plynule (dle konfigurace PC) a smysluplně. To ale není všechno. Hned po startu hry si vytvoříte profil letce a následně si můžete zvolit mise ve čtyřech lokalitách častých nebo taky předpokládaných střetů v rámci studené války, bojů s teroristickou Libyi pod vedením Muammara Kaddáfího, ale také spory zmítaném středním východě, kde zuřila válka mezi Iránem a Irákem. Už to byla docela překvapivá bohatá nabídka. Navíc misí je v podstat nekonečno, jelikož se náhodně generují inkriminované lokace v reálném světě, které se stanou vašim cílem.

Po volbě lokality následuje volba stylu vedení války. Tedy jestli se ocitnete ve studené válce, limitované nebo plně konvenční. Můžete si všimnout u jednotlivých voleb, jak narůstá hodnota čísla obtížnost.  Následně si totiž vybíráte, zda budou cíle charakteru spíše vzdušného nebo pozemního a zda půjde o tréning nebo ostrou misi. Pokud se vám číslo značící obtížnost zdá malé, teď přijde to hlavní. Budete hrát za zelenáče, regulérního pilota, veterána nebo elitního pilota? No a pak už přijde brifing, v kterém si pozorně přečtete, co je úkolem mise, kam máte doletět, co tam máte udělat a kam se pak máte vrátit.

Pokud se vám zdá, že to je na pohodu a teď přijde nějaké to akrádové střílení letadýlka proti nepřátelům hlava nehlava, jak bylo u ranných počítačových her z 80. let zvykem, tak chyba lávky. Už jen obsah jednotlivých misí vám napoví, že tady bude všechno trochu jinak. Dorazit do waypointu 1, tam se utkat s hlídkujícími letouny, to by byl ještě takový standard. Dalším úkolem je ale například vybombardování nepřátelského tábora, sestřelení mostu, potopení lodě v zálivu, zničení radaru někde u Liberce...Jo, lokality jsou fakt reálné, geografie sedí. Vybombardovat konkrétní cíle, to asi nějak naletím a něco tam shodím, ok. Ale co je tohle? Vyfotografovat nějaký objekt u jakési dědiny v poušti? No fakt že jo. Začíná to působit hodně sofistikovaně.

A to potvrdí následující možnost zvolit si vhodné zbraně pro splnění mise. Na výběr je jich z šestnácti + kamera a rezervní palivová nádrž. Názvy ve výzbroji jako je Maverick, Sidewinder, AMRAAM, Paveway, Cluster atd. si fakt nastudujete, pokud je neznáte, protože vědět, jaká zbraň je na na pozemní cíle, jaká na vzdušné na blízko, vzdušné na dálku, to je naprosto zásadní proto, abyste uspěli a nezkoušeli sejmout pozemní radar protiletadlovou raketou. 

A nyní už stačí jen usednout do kokpitu a letět. Pokud neodstartujete, tak si vystupte a jděte třeba pomáhat na tržiště v Libyi prodávat koberce. Jo, manuál a hlavně  referenční kartu si chtě nechtě budete muset prostudovat a budete překvapeni, že tohle se neovládá jen joystickem a jeho dvěma tlačítky. Tady si budete muset nacvičit celou škálu asi čtyřiceti kláves a kombinaci se SHFTEM, což vyléčí všechny ty ořezávátka, které si myslely, že si tady jdou zastřílet. Nejde odstartovat z letadlové lodi? Že jsi dal rychlost naplno? No jo, kamaráde, ale to musíš taky nejprve odbrzdit. Nějak se letadlo houpe a při každém náklonu ztrácí stabilitu? Proč mi mezi těmi x indikátory na palubní desce svítí Gear? Hele, jako schovej ten podvozek, protože s tím se létá fakt blbě. Nalétáváš na cíl a marně mačkáš klávesu na shození pumy?  Hele, že ty jsi nejprve neotevřel pumovnici? Pak přistání, klapky, brzdy, vysunout podvozek, zpomalit....

Ano, F-19 je popravdě jednou z opravdu prvních komplexních simulací, které nutí hráče si osvojit spoustu základních funkcí letadla. Tohle nelétá jako raketka v nějaké arkádě. Jestli si myslíte, že uděláte piruetku před soupeřem v dogfightu pár metrů nad zemí a překvapí vás přetížení, tak nestihnete ani katapultáž a pak koukáte na vyznamenání in memoriam. Na druhou stranu je ale F-19 simulátor přívětivý a dokázal zůstat vyvážený, někde na pomezí výrazu simulace, jemuž nedělá ani náhodou ostudu, ale zároveň zůstává hrou. Hrou pro hráče, kteří si chtějí hrát na pilota moderní stíhačky a létat ve vážně míněných misích v období studené války. 

Neklade nároky až tak vysoko, jako nějaký letový trenažér pro opravdové piloty, že byste si ani při větší snaze nemohli zahrát. Na druhou stanu občasný hráč, který si chce jen tak něco zapinkat a zastřílet má smůlu a je to vlastně dobře. Třeba jej to donutí se něco i naučit a dosáhne vyššího hráčského levelu:-) Jo, vím, ta poslední věta zní arogantně. To se mi to kecá, když přesně takhle by se mnou klidně mohl hovořit dneska třeba odborník na opravdové simulace, který by mě svými znalostmi a schopnostmi létat sroloval do malé ruličky. Já přeci jen preferuji ten zlatý střed mezi náročností a zachováním hravosti. 

Nyní se dostanu ke zpracování. Dnešní hráči zvyklí na fotogafickou úroveň by se mohli pohrdavě ušklíbnout, že co to jako tohle je? Jenže je třeba si uvědomit, že tohle na svou dobu byla TOPka. Vektorová grafika vyobrazující členitý povrch s horami. Při nižším náletu se na povrchu začaly rýsovat další vektory tvarované do různých budov, radarových stanic, lodí na vodě a podobně. Byla to prostě nádhera a kdo zažil tenhle simulátor v té době, bylo to fakt maximum, které nepůsobilo jako z nouze ctnost. Jakoby k simulátorům to geometrické zpracování neodmyslitelně patřilo a bylo to tak docela dlouhou dobu. A kdo to ve své době zažil, má k této vektorové grafice navždy zakořeněný vztah. Já to tak třeba mám a atmosféru létání mi právě přináší tahle vektorová grafika, nikoliv doslova fotograficky a filmově realistická krajina dnešních simulátorů. Jakobych měl pocit, že s vyšší realističností už to není ta hra, do které se mohu vžít, ale místo toho koukám na youtube videa a na záběry opravdového letu letadla. 

Těžko se to asi vysvětluje, a tak bych to řekl asi takto. Určitě by mě nebavila z nouze ctnost, kdy koukám jen na nějaké kolečko, zaměřovač a nějaké tvary, které do něj musím zaměřit a stisknout klávesu, abych cíl sestřelil, což byl případ her ještě tak kolem roku 1986 - 87, o starších nemluvě. Na druhou stranu si přeci jen chci pořád hrát a tak mi vektorově vyobrazené hory a kvádry v podobě budov na povrchu tak nějak stačí k tomu, abych se ponořil v mysli do napínavé studené války, sedl do letadla a šel to těm Sovětům natřít. 

Přestože po F-19 vzniklo spousta dalších a hezčích simulátorů, je plně pochopitelné, že spousta hráčů ani tak nedala dlouhá léta dopustit na první F-19 Stealth Fighter a měli jej nejvíce v oblibě díky rozmanitosti různorodých misí zaměřených na pozemní cíle, navzdory třeba vyšperkovanější F-15 Strike Eagle 2, která vyšla o rok později. A hlavně si šlo zalétat i v noci zahalené tmou. Z mého pohledu díky tomu byla, a dodnes vlastně je, vedle F-15 Strike Eagle 2 i ta F-19 Stealth Fighter simulátorem, který jsem létal ve svém herním životě nejčastěji. A hlavně, F-19 Stealth Fighter byl na této úrovni prostě první.

Hodnocení: 90%

Ringo