Knihy a hry: hraji to, co čtu, a čtu to, co hraji – kulturní přesah počítačových her
Kdybych zavzpomínal na herní začátky a to, co formovalo mé preference při výběru her, musel bych se pozastavit zásadně nad tím, jak se vyvíjel celkový můj vztah k jakékoliv zábavě. Mé střední a pozdní dětství bylo v podstatě utopeno v hromadě literatury, kterou jsem četl jak pro zábavu, tak pro vědění, ale zásadně se v tom promítaly mé sklony k jakémusi dobrodružství prožívaného v bezpečí prostřednictvím stránek knih a skrze vlastní fantasii. Spoustu literatury jsem si projektoval do následné zábavy, ať už to byly knihy historické, pojednávající zejména o středověku, z čehož se odvíjel můj obdiv k hradům, anebo později literatura o druhé světové válce prohlubující můj zájem o politický vývoj ve dvacátém století a zároveň vzbuzující mou fascinaci zejména námořními bitevními loděmi. Jedno se pojilo s druhým a já si při fantazírování o tom všem představoval i nějaké ty hry kolem toho všeho, spočívající z počátku ve stavbě hradů, sestavování bitev dobývání hradů, kreslení si vlastních komi...
