Codename: ICEMAN

Platforma: PC / Žánr: Adventure / Developer: Sierra-on-Line / Vydavatel: Sierra-on-Line / Rok: 1989

Námořní důstojník Johnny Westland si zrovna užívá dovolené na Tahiti. Umíte si to představit. Krásné stylové plážové apartmány, výhledy na oceán, opalovačka na lehátku, okolo hezké tahitské domorodkyně. Prostě pohodička. Johnny si sice  užívá, ale okolnosti probíhající studené války jsou neúprosné. Hraje se o nová naleziště ropy v Tunisku a kdo tam získá vliv, bude mít nad nimi kontrolu. To je samozřejmě zájem jak USA, tak jejich soupeře SSSR. Prvním krokem k získání vlivu v Tunisku je únos amerického ambasadora teroristy pod tajnou záštitou sovětských agentů.

A jak už to bývá, dovolená právě teď končí. Agenti CIA se rozhodli Johnnyho povolat do služby. CIA samozřejmě pracuje na plné obrátky a tak mají díky svým agentům a agentkám tušení, kde by ambasador mohl být držen. Zároveň byla odhalena zvýšená aktivita sovětského námořnictva, které má držet v šachu americké námořní síly v Pacifiku. A proto je třeba jednat v utajení. Johhny dostává nelehký úkol. V Pearl Harboru nastoupit na ponorku a v ní proplout Beringovým mořem, kde se musí pokusit vyhnout sovětským křižníkům a ponorkám, pak pokračovat Arktickým oceánem, Grónským mořem do Atlantiku a následně u Tuniska konfrontovat loď únosců, která byla vytipována agenty CIA.

Codname: Iceman je další klasickou textovou adventurou od Sierry-On-Line ovládanou příkazovým řádkem. Každý fanoušek Sierry tady bude jako doma, jelikož herní engine, herní postupy i TOP špičková EGA grafika, jsou dávno její naprosto typickou šablonou. A právě s touto šablonou jsme se mohli tehdy potkat už u předchozích adventur jako King's Quest 4, Hero's Quest, Space Quest 3, Colonel's Bequest a zejména  Police Quest 2. Poslední zmíněná je asi nejzásadnější, protože na Codename: Iceman pracoval stejný designér Jim Walls. 

Ačkoliv se tentokráte Jim Walls (původní profesí policista) rozhodl netrápit hráče striktními policejními procedurami, přeci jen si nějaké procedurální záležitosti nenechal ujít. V Pentagonu se nesmíte zapomenout pravidelně prokazovat ID kartou, při řízení ponorky zase budete muset dodržovat striktní postupy, jaké k řízení ponorky náleží, abyste nebyli odhaleni nepřítelem. Překvapením pro mě bylo zaobírání se výrobní tématikou, kdy budete muset zvládnout opravu nějakých poškozených přístrojů. V podstatě jde pak o další procedurální pracovní postupy - najít správnou velikost klíče, usoustružit si správnou velikost pístu, zvolit správou velikost šroubu a matky a podobné prkotinky.

Když už rozebírám ty herní úkoly, které tady před hráčem stojí, tak musím zmínit, že legendy přisuzují této hře pekelnou, až nehratelnou obtížnost. Tyto legendy jsou pravdivé tak na půl. Zatímco dovolenkovou část na Tahiti zvládne každý zkušený hráč adventur, stejně tak u ovládání ponorky to není takové terno, jak se vypráví a stačí se jen držet pokynů kapitána, tak oproti tomu přichází opravářská část hry a pak taky práce dekodéra, na níž jsem si dokonale vylámal zuby. Vše plyne tak trochu z nejasného zadání. Z počátku jsem nevěděl, jak vlastně mám přijít na to, že mám něco opravovat a proč bych to jako dělal. Co se týče záležitosti ohledně dekódování zpráv, tak tady do toho autoři schovali nechutnou copy protection. Bohužel u zakódovaných zpráv CIA není úplně tak zřejmé, jak dospět k těm správným kódům určujícím to správné slovo z manuálu.

Ale co už, když na řešení přijdeme, tak máme radost, když na něj nepřijdeme, jukneme do návodu. Sice je to pak trochu zklamání z nerozluštěného puzzle, ale kdo už dohrál nějakou tu stovku adventur, je již zvyklý na to, že zdaleka ne každou dá bez jediného hintu a je s tím tak nějak smířen. Tím bych pekelnou obtížnost Codename: Icemana uzavřel. Chci hlavně říci, že tuto hru stojí za to dohrát a byla by škoda na zákysu vyhořet tak, že to prostě člověk zahodí s tím, že to nejde. Jsou tady sice i dva krutější dead endy, ale jeden z nich, týkající se ID karty, mě velmi pobavil a mělo to logiku. Místo abych byl naštvaný, že určitou pasáž hry musím jet znovu, tak jsem se jen usmíval, jak to bylo vychytralé. 

Nenechat si ujít ten zážitek s Codename: Iceman se vyplatí zejména proto, že by jinak hráč přišel o naprosto dokonalou atmosféru a krásnou kreslenou EGA grafiku, která u této hry patří k tomu nejlepšímu, co v 16 barvách vzniklo. Grafici Sierry měli vždy zvláštní dar napěchovat do kreseb s omezenou paletou barev spoustu jemných detailů, které měly tu sílu hráče přenést přímo do prostředí, v kterém se hra odehrává, popřípadě v něm vzbudila bohatou představivost o tom, jak by se mu na takovém místě líbilo. Grafika, která člověka uvede do takového toho zasnění se, kdy se opravdu vidí na té pláži a cítí prosolený mořský vzduch, to je umění a talentovaný grafik na to opravdu nepotřebuje veškerou paletu barev, nedej bože akcelerátory. Codename: Iceman má přesně ten typ EGA grafiky, u které bych nechtěl, aby ji někdo předělával do nějaké modernější.

Grafika je tedy na jedničku s hvězdičkou, atmosféra taky, občas scénu doplňuje i pěkná působivá melodie. Dějově je to ideální variace na Bondovku a vlastně mohu napsat, že je to jedna z nejlepších adventurních "Bondovek" vůbec. Dávám do uvozovky, protože Bond tady samozřejmě není a jde o agenty z toho amerického, nikoliv britského pohledu, byť jde o spojence a podoba je tak značná. A je jasně vidět, u koho se asi inspirovali tvůrci hry Operation Stealth z Delphine Software o rok později. 

Hra si udržuje skoro až filmové napětí s tím, že to máte ve vlastních rukou. Od užívání si na dovolence u moře s večery trávenými v tanečním baru s holkami u drinků, až po napínavé dobrodružství v ponorce pod mořem, finišující nakonec v tuniském přístavu. Nechybí tady ani tolik oblíbené potápění, k němuž dojde ke konci hry, kdy je třeba z ponorky vyrazit na vlastní pěst k tuniskému pobřeží v neoprenu, kyslíkovou bombou na zádech a potápěcím pohonem v rukou. 

Jako taková mimo adventurní minihříčka slouží možnost zahrát si kostky s členem posádky na palubě ponorky. Je to v podstatě taková klasická obdoba herního automatu, jako byly ve Spae Questech. Výhra v kostkách může usnadnit jistou pasáž na konci hry, jelikož lze obejít jeden komplikovaný puzzle při obcházení magnetických polí spouštějících alarm v přístavu. Nicméně tohle jednodušší řešení je pak odměněno menším bodovým hodnocením. To někdy závisí na tom, jakou formu řešení zvolíte, pokud hra umožňuje i jiné cesty. Nejlépe je hodnocena samozřejmě ta nejsložitější. 

Alfou a omegou mimo takové to klasické adventuření je ale samozřejmě řízení ponorky. Simulace samotné ponorky není naštěstí nic akčního, lehce připomíná spíše značně zjednodušenou obdobu  688 Attack Sub od Electronic Arts a hezky díky němu graduje to napětí, zda se povede proklouznout Sovětům. Nastavujete rychlost, hloubku, zaměřujete sonarem, skrýváte se v tichém chodu a pak střílíte torpéda po zaměřených cílech. Nakonec je nutno oprášit i zeměpisné znalosti ohledně pojmů zeměpisná délka a šířka, jelikož požadovaná trasa plavby ponorky musí být přesně vytyčena souřadnicemi, které je nutno ručně vypsat.

Codename: Iceman je sice pekelně obtížná, ale vynikající dobrodružná hra se spoustou zajímavých nápadů. Na těch si občas sice hráč vyláme zuby, ale pak si stejně řekne, jak to bylo mazaně vymyšleno. Je trochu škoda, že se mnozí hráči této hře spíše vyhýbají obloukem bez snahy ji dát šanci kvůli pověstem, které hovoří jednak o nehratelnosti a zároveň o propadáku v prodeji. Je pravda, že komerčně hra ve své době úspěšná nebyla a i proto bylo odvoláno plánované pokračování. Nicméně dnes řadím Codename: Iceman jasně k neopomenutelné klasice a jednoznačně patří k těm lepším adventurám, které po dohrání zůstanou zapsány hluboko v paměti. 

Hodnocení: 80%

Ringo