Gabriel Knight: Sins of the Fathers

Platforma: PC / Žánr: Adventure / Developer: Sierra-on-Line / Vydavatel: Sierra-on-Line / Rok: 1993

Produkce firmy Sierra-on-line je natolik široká a natolik kvalitní, že každičký fanoušek žánru adventure v ní najde hned několik titulů, které by mohl označit za absolutní srdcovku a navíc špičku v žánru. Spousta sierráckých her by mohlo sáhnout na pomyslnou metu absolutního hodnocení. Ale taky na každé bych mohl najít i nějakou malou chybku, kvůli které přeci jen neudělím stovku, ale jen 90% nebo 95%, zatímco u jiných herních firem, ať už něco z jejich širší adventurní produkce, nebo jen zázračný ojedinělý dokonalý produkt, už jsem třeba stovkou klidně ohodnotil. 

Proč ten zdlouhavý úvod? Tím jsem chtěl naznačit něco, co sdělím ale až na závěr. Pojďme se nyní vrhnout do New Orleans na počátku 90. let a vžít se do situace spisovatele, který navíc vlastní po rodičích malé knihkupectví raritních knih. Ten spisovatel se jmenuje Gabriel Knight a tím se nyní stáváte. Práce knihkupce není nic pro vás, pro spisovatele, a tak se věnujete práci na své knize a na job prodavačky najmete studentku japonského původu, Grace Nakimuru.

A na jaké knize že to pracujete? Zaujala vás tématika okultního Voodoo, které je díky široké africké populaci v New Orleans historicky zakořeněno coby starobylá, dávná, násilnická a tak již dnes samozřejmě nefunkční, tradice. A tak sháníte všechny možné informace ohledně tohoto kultu. Pátráním po informacích však zjišťujete, že Voodoo zjevně není jen jako dávná báchorka na strašení malých dětí, ale že je tento kult stále v utajení nebývale aktivní. 

Když vám starý dobrý kamarád ze studií, Franklin Mosley, pracující nyní jako vyšetřovatel u policie, prozradí, že došlo k několika vraždám, u kterých byly nalezeny zajímavé okolnosti, od podivných symbolů, až po stopy rituálního mučení a usmrcení, nabere vaše pátrání na obrátkách. Do toho vás provázejí stále stejné opakující se děsivé noční můry o rituálech a smrti.

Ze spisování knihy se stane doslova detektivní pátrání, během kterého začne jít o život. Uvidíte podezřelé pomalu na každém kroku. Od podivných afrických bubeníků na ulicích, až po majitele obchůdků či muzeí s Voodoo cetkami. Nakonec se i vašemu kámošovi Mosleymu začne zdát, že to u vás hraničí až s posedlostí a paranoiou. Přestane chtít o jakýchkoliv souvislostech vražd a voodoo slyšet, stejně jako policie, snažící se jakékoliv děsivé spojitosti s Voodoo ututlat, přesto, že vražd přibývá.

Kdo hru svého času, a ani doposud, ještě nehrál, nebudu už mu tady prozrazovat z příběhu více. Shrnul bych to tak, že jde o mysteriózní detektivku plnou krutého okultismu pocházejícího ze starých afrických kmenů, ale jde zde také o staré historické vazby na pradávný rod z Německa, jehož historickým úkolem je chránit svět proti temnému zlu.

Pojďme se podívat, jak to celé vypadá z herního hlediska. Na první pohled se zdá, že je grafika mírně pixelovanější, až mázlá, a nemá tak ostré rysy, jako je to u některých jiných tehdejších adventrur od Sierry. Po projití několika obrazovek jsem však došel k tomu, že půjde o úmyslný grafický styl, který jednotlivým lokacím dodává na jakési staromódnosti, a tím vlastně na atraktivitě. Má to takový ten nádech, že je to tu staré, ošuntělé, prachem pokryté, budete se hrabat v historii, ale je to zároveň malebné.

Netřeba se bát, že budete uvrtání v moderním New Orleans a budete koukat na mrakodrapy, jelikož hra nabízí spoustu rozmanitých lokací spíše opět staromódnějšího charakteru. Už jen ulice, v které je knihkupectví Gabriela, působí spíše starofrancouzským dojmem. Bodejť by ne, nacházíte se totiž ve starobylé francouzské části města. 

Kromě toho, že navštívíte staromódní dům své babičky, nebo byt záhadné Madam Cazzanoux, je tady působivé Voodoo muzeum, tajemný hřbitov, luxusní vila tajemné černošské zbohatlice, útulná restaurace plná štamgastů, ale nakonec se podíváte až do Německa na hrad Ritter, ztvárněn tady teda mega honosně zámkem Neuschwanstein, a poté zavítáte i do Afriky.

Celé grafické pojetí tedy hodnotím jako stylové, velmi detailní a bohaté, jedná se o poctivě kreslenou VGA grafiku. Zajímavé jsou některé dějové vstupy, které mají podobu komixu, v kterých na vás budou postupně vyskakovat ústřižky z obrázků, což mi trochu připomíná styl japonské manga produkce. Celé herní dění se navíc odehrává ve zvláštním zúženém výhledu, takže scéna budí dojem filmové širokoúhlosti.

Hudbu bych mohl pospat stejně nadšeně. Melancholické melodie se střídají s tísnivými, strašidelnými, nebo naopak rytmičtějšími v případě nějakého strhujícího vývoje. Znepokojivé bubnování, typické pro africké kmeny, se stane součástí každého vašeho dalšího dne stráveného ve francouzské čtvrti New Orleans. U této hry se rozhodně vyplatí dát hudební doprovod více nahlas a užívat si díky němu ještě hlubší atmosféru. 

Hra má také velmi povedený dabing. Srandovní je věčně otrávený mentorský hlas nakřáplé babky, která vám musí už po několikáté vysvětlovat, že o co se právě pokoušíte, není tou cestou. Ale to nejpodstatnější je hvězdné zastoupení v týmu dabérů. Samotného Gabriela namluvil Timothy James Curry a detektiva Mosleyho zase Mark Hammil  

Ovládání vypadá téměř klasicky, jako to je běžně u VGAčkových sierráckých point and click adventur. V horní části obrazovky je schovávací menu s ovládacími ikonami. Určitě zaujme, že jich je nějak více, než obvykle. Ve hře totiž nejde každá akce dělat jen čtyřmi obvyklými ikonkami -jdi-, -otevři-, -použij/vezmi-, -mluv-. Při řešení rébusů se totiž bude odděleně hrát na to, zda budete chtít věc vzít, posunout, použít nebo otevřít, zatímco u mluvení je rozdíl mezi oslovením nebo tázáním se. 

Skvělá je možnost poslechu záznamníku. Každičký rozhovor máte totiž nahraný na kazetkách a stačí jen nakliknout kazetku s patřičným jménem a pak si z ní pustit potřebnou část rozhovoru. Skvělé pro případy, kdy byste náhodou něco konkrétního zapomněli a jen se vám matně vybavovalo, že vám ta či ona postava o něčem takovém vyprávěla.  

Co také hru dělá naprosto geniální je hloubka zpracování tématu Voodoo. Opravdu se o něm dovíte spoustu podrobností. Hra je navíc hodně upovídaná, ale není to mlácení prázdné slámy. Naopak je to natolik zajímavé a poutavé čtení, že budete ty texty doslova hltat a budete chtít vědět více. Jak vám budou docvakávat souvislosti na základě zjištěných informací, poroste nadšení, že prostě víte co řešíte, proč, a neustále bude stoupat napětí, jak to celé vlastně dopadne. Autorka Jane Jensen se díky této hře stala navždy legendou, když tímto pro  Sierru udělala jednu z nejvypravnějších a nejvíce strhujících adventur.

Hra šlape jako hodinky, nejsou zde žádné technické zádrhele, ale ani ty designerské. Celý příběh je rozdělen do 10 dnů. Ve hře krásně zdomácníte už jen tím, že si ve svém útulném knihkupectví každé ráno u kafe přečtete noviny a poštenkrujete chladnou Grace nějakými vtipnými poznámkami. Vtažení do děje je tady více než stoprocentní. Hra vás dokonale pohltí, budete ji žít, přemýšlet o ní, a když u ní zrovna nebudete sedět, stejně vám hlavou poběží myšlenky, co dále uděláte jako Gabriel Knight, jaké má motivace ta která postava a kudy povede vaše další pátrání.

Rébusy jsou na jednu stranu krásně logické, i když je někdy peklo na některé přijít a přiznám se, že jsem taky na některé  bohužel nepřišel, ale pak jsem se tloukl do hlavy, jak to přeci bylo jasné. I tak musím říci, že na většinu věcí jsem si nakonec přišel sám a o to větší pocit radosti pak v člověku ze hry zůstane. Ale vylámal jsem si třeba zuby na dvou slovních rébusech. Hra si navíc někdy zahrává s multijazyčností a tak se nedivte, že tady narazíte na Němčinu a náznaky Francouzštiny.  

Některé puzzly zacházejí ve své komplexnosti až tak daleko, že budete muset přijít z vyvozených závěrů třeba na to, co napsat někomu za vzkaz a z jakých znaků, anebo taky budete luštit vzkazy z rytmů bubnů, popřípadě je sami dávat. Nejtěžší na tom je, aby vám docvaklo, že nějaký vzkaz někomu vůbec dávat máte. Někdy je to totiž o tom se dovtípit, co bude následovat, avšak v pár případech to ví jen sám autor hry :-) No aspoň budu navždy vědět, co to je Sekey Madoulé :-)

Ve hře jsem nenarazil na žádné dead endy, při kterých by šlo někde něco nenávratně nevzít při nějaké časově omezené sekvenci, a hra by pak pokračovala dále s tím, že nepůjde dokončit. To je docela zásadní pozitivní rozdíl od ostatních sierrovek, které vám kolikrát schválně ani nenaznačí, že už to jedete dále zbytečně. Obvykle je to důvodem, ačkoliv teda sierrovky neskonale miluji, že za tohle to na tu finální stovku i u těch nejlepších prostě není. V tomto je však Gabriel Knight  precizně nadesignovaný a je oproštěn od podobných podpásovek sloužících jen k nekonečnému natahování herní doby.

A tady jsem jak v úvodu, tak v předešlém odstavci, výrazně naznačil, že Gabriel Knight bude výjimkou. Ano, Gabriel Knight je sierrovkou, která ode mě dostane 100%. A jelikož jsem si původního Gabriela Knighta pro jistotu před napsáním této recenze opět po letech připomněl a znovu dohrál, mohl jsem se v tomto svém původně léta neprojeveném názoru naprosto utvrdit. Gabriel Knight není jen nejlepší hrou od Sierry, ale je jednoznačně jednou z nej adventur ever a musel jsem teď nakonec kvůli němu překopat svůj TOP 10 adventur (ten je na stránce pod položkou Herní profil).

Gabriel Knight jasně svádí boj s Indiana Jnesem 4 od Lucas Arts o první místo v mém adventurním TOP 10. Vím, že už jsem to psal u dokonalého Knig's Quest 6 a platí to např. i pro Space Quest 5 a Quest for Glory 4, a tak se budu opakovat. Ale tady u Gabriel Knighta to bude už platit opravdu na 100% a definitivně. Takže jestli má Lucas svého Indyho 4, tak Sierra má Gabriel Knighta. 

Mnoho mých srdcovek promine (např. můj věčný miláček Space Quest 3), ale Gabriel Knight je objektivně prostě ve všem natolik propracovaný, komplexní a tak hluboce i tematicky pojatý, že nemá cenu bojovat s dilematy a je třeba se pravdě podívat do očí. Gabriel Knight si může připsat všechna nej na poli adventur. Strhující poutavý děj, propracovaná tématika, logicky pospojovaný příběh a události, vynikající technické zpracování, grafika i hudba, zajímavé rébusy, komplexní řešení napříč několika obrazovkami s nutností opravdu zapojit vlastní nápaditost, propojení s postavami a rozsáhlými zajímavými rozhovory s nimi....co chtít více.

Hodnocení: 100%

Ringo

(Na remake z roku 2014, který jsem si teď pro jistotu taky dojel, si vyhradím zvlášť článek na někdy příště, protože to je také téma samo o sobě a nemá cenu jej na sílu zúženě vtěsnávat tady k původní verzi hry.)