Prisoner of Ice (Call of Cthulhu 2)

Platforma: PC / Žánr: Adventure / Developer: Infogrames / Vydavatel: Infogrames / Rok: 1995

Po vynikající hororové nadílce od firmy Infogrames, jako byly Alone in the Dark 1, 2, 3 a Shadow of the Comet, tady máme další kousek. Tentokráte pokračování právě té poslední zmíněné. Člověk přemýšlí, jestli Infogrames mohou šlápnout někdy vedle, protože i přes nějaké ty kritické poznámky k druhému dílu Alone in the Dark 2 byly všechny jejich adventury obrovským neotřelým zážitkem. 

Shadow of the Comet by klidně mohl aspirovat na první příčky v TOP hororových adventurách. Navíc je na motivy díla H.P. Lovecrafta, což značí jasný punc kvality. O to větší očekávání panovalo u informace - je tady Call of Cthulhu 2, pokračování Shadow of the Comet. Hned po spuštění hry se rozjede intro, které spíše jakoby uvádělo nějakou simulaci z druhé světové války. Následné scény z jižního pólu, v kterých se bojuje o nějakou bednu, z které nakonec vyleze nějaké monstrum, navodily hned myšlenky, že tohle jsem už někde viděl. Jo, viděl, bylo to ve filmu The Thing (Věc) z roku 1982.

Po intru následují první krůčky hrou, odehrávající se v ponorce. Kapku změna oproti malebné a zároveň děsivé vesničky nebo městečka s podivnými obyvateli, ale snad to bude dobré. Co se změnilo oproti předchůdci naprosto zásadně, je ovládání. Už se to neovládá klávesnicí a stylem - pohybuji po obrazovce postavou a šmejdím s ní v každičkém koutě. Nyní postava stojí na místě, zatímco můžete vše na obrazovce proklikávat a po kliknutí na nějaký aktivní prvek se postava sama rozejde k danému místu. Takže typická point and click adventura, jak je známe např. z dílny Sierry-on-line nebo Lucas Arts.

Asi bych to měl pochválit, protože jsem k ovládání typu - otrocky dojdi k místu činu a doslova strč do něj s postavou rypák (rozumějte stiskněte akční klávesu pro funkci prozkoumat), velmi kritický. Jenže po pár hrách od Infogrames jsem si na něj tak nějak záhadně zvykl. Ne, že by přechod k ryzímu ovládání myší byl špatný, to vůbec ne, jen jsem si zase osvěžil, jak krutý někdy dokáže být pixel hunting. Tedy hledání předmětu o velikosti jednoho pixelu. Trochu rozdíl oproti tomu, kdy někam dojdu a po search mi hra sama vyhodí seznam věcí, které jsme na daném místě našel. Vše má holt svá pro a proti.

Po celkem zajímavé ponorkové pasáži jsem se nakonec dostal na vojenskou základnu na Falklandech, poté jsem putoval do Buenos Aires a celé to završilo zajetí v nacistickém táboře a následné putování časem do budoucnosti a zpět. Kdybych měl hodnotit grafiku, tak jednotlivé obrazovky působí prazvláštním dojmem precizní kresby kombinované s geometricky přesnou fádností. Něco je malebné, něco je až profesorsky chladné a sterilní. Nekoukalo se na to úplně zle, ale do galerie obrazů ze Shadow of the Comet, které by mohly zdobit nějakou knížku s Lovecraftovými texty, to má na míle daleko. Ať v tom chci hledat opravdovou krásu, jak chci, nemůžu si pomoci, Prisoner of Ice nemá tu sílu. Zanechal ve mě bohužel spíše prázdný pocit s malými výjimkami, kdy se mi scéna třeba vyloženě líbila.

Kapitolou samou o sobě jsou postavy. Jasné, netrvám vždy na tom, aby postavičky byly stále změť pixelu, naznačujících, kde to má hlavu s obličejem, tělo, nohy a ruce. Rovněž je pochopitelné, že se nebudeme věčně dívat na polygonové hranolovité figurky jako byly v Alone in the Dark. Jenže věřte mi, ony ty hranoly a pixely jsou fakt mnohdy lepší. V Prisoner of Ice jsou totiž postavy skoro věrohodné, reálně vypadající a navíc působí prostorově, jenže ve skutečnosti budí dojem umělohmotných panáků z výlohy oděvního obchodu. Nemluvě o tom, že při chůzi jsou animované tak, že vypadají, jakoby měly v kalhotách řádně naloženo.

Samotné rozkročení hry mezi několik lokalit naší planety, byť v úzkém okruhu jižní polokoule, tedy od Antarktidy až k základně na Falklandech a následně Buenos Aires, by nebylo nic špatného. Však to známe i z jiných her, jako např. Indiana Jones 3 a 4, kde Indy procestoval půl světa. Jenže právě to je ono. K Indymu se to hodí. Ale tady tohle není Indiana Jones přeci. Tohle má být horor svázaný s tísnivou atmosférou jednoho děsivého místa, z kterého se má líhnout pradávné zlo v podobě několika nestvůr a děsů. Ono se tady sice líhne v různých oblastech taky, ale budete konfrontování rovnou s neporazitelnými armádami tvorů typu Vetřelec. Osobně se střetnete s pár jedinci. Ve starých pramenech se však dozvíte o armádách těchto nestvůr, které se snažily zničit lidstvo. Dozvíte se také o svém vlastním původu, o vyslání mise z budoucnosti, která má v minulosti něco změnit, aby zánik světa nenastal. 

Hra doslova plete jedno přes druhé, až z toho vznikne takový guláš, který zbortí to správné tísnivé napětí, jaké známe ze Shadow of the Comet, nebo i Alone in the Dark. Moc tomu nepřidá ani konfrontace s nácky, kdy některé scénky jakoby vypadly přímo ze zmíněného  Indiana Jonese, jen v chladnější grafice.

Pořád jen kritizuji. Pojďme i chválit, protože tato hra není rozhodně propadák. Přes chaotický výklad událostí, a cestování časem (on to nakonec všechno Lovecraftovo dílo dovoluje), se mi na hře vlastně nejvíce líbilo to vyprávění ze starých záznamů, jak se co událo. Je doprovázeno hezkými kresbami a je to vlastně to nejhezčí na celé hře. Byť to z počátku vypadá, že hra nemá nic společného se Shadow of the Comet a je to příběh jiných osob na jiném místě, ve finále na něj přeci jen přímo naváže. K tomu chválení musím připojit i hudební doprovod, který jsem si tentokráte dal i na sluchátka, abych si to nerušen užil. 

Celkový gameplay taky není vlastně úplně zlý. Je to taková adventurní klasika. Puzzly nebyly špatné, byť bych tomu vytknul pár pixel huntingových podpásovek a časový nátlak. Někdy budete muset rychle něco vyřešit, než vás roztrhá vetřelec. Tyhle pasáže byly popravdě dost opruz. Na druhou stranu se mi docela líbila kombinatorika v ponorce, která sice nebyla dětský snadná, ale byla celkem logická a tím pádem nedošlo k hodinovým zákysům. Horší už to bylo s hledáním jehly na vojenské základně, což bylo asi tak hnusné, jako žvýkačka v Innocent Until Caught. Oproti němu se ale může Prisoner of Ice pochlubit precizním technickým zpracováním a intuitivním inventářem bez jakýchkoliv pochyb, jak se to celé ovládá.

Lovecraftovo dílo je samo o sobě výletem do různých realit, i do vesmíru a budoucnosti. Jeho horory se dotýkají také sci-fi. Jenže tak nějak jsem měl raději, když to bylo ve sféře jakéhosi nadzemského nadpřirozena, které se našeho světa jen drápkem dotýkalo ve snaze se sem vetřít skrze šílené bludy postižených jedinců ve strašidelných domech. Prisoner of Ice je rozkročený až moc. Míchá tematicky spoustu žánrů, přitom navíc okatě vykrádá prostředí a děj z her jiných. 

Ale pořád platí, a na závěr to musím zdůraznit, že Prisoners of Ice není z komplexního hlediska adventurou zlou a v podstatě nabízí vše, co většina standardních adventur má. Jen od někoho, jako jsou Infogrames,  které mám hodně rád a hned 4 kousky ze šesti hodnotím 90%, jsem měl větší očekávání, než jen tuctovou adventuru, která se chaoticky jen zlehka bude dotýkat témat, které mě nadchly v jiných jejich dílech. Ale to je jedno, i tak si to zahrajte, i přes to mé špačkování. Pro fandy Infogrames a Lovecrafta je to stejně povinné tak jako tak :-)

Hodnocení: 70%

Ringo