The Gene Machine

Platforma: PC / Žánr: Adventure / Developer: Divide By Zero/ Vydavatel: Vic Tokai / Rok: 1996

Kdo má rád Verneovky, ale také další dobrodružné a vědeckofantastické příběhy, které jakoby vypadly z relace pro děti a mládež na přelomu 80. a 90. let 20. století, kdy se člověk od komixů v ABC speciál odebral načas před televizní obrazovku k pořadům Magion a Vega, tak přesně pro ty je hra The Gene Machine jako dělaná. Ze Země na Měsíc, Dvacet tisíc mil pod mořem, Kolem Země za 80. dní, Viktoriánská Anglie, Jack Rozparovač, Jekyll a Hyde... a to vše v jednom jediném strhujícím dobrodružství v pravém slova smyslu.    

The Gene Machine je čtvrtou adventurou od vývojářů Divide by Zero. A bohužel také poslední. Zajímavostí je, že hra vyšla pod křídly evropské divize japonské firmy Vic Tokai, u kterých by člověk čekal, že budou hru tlačit na nějakou japonskou konzoli. Ale s konzolemi tato hra nemá opravdu nic společného. I toto čtvrté dílo firmy Divide by Zero je čistokrevná point and click adventura. Ovládací engine je plně převzat ze hry Orion Conspiracy v podobě rozkrývajícího se menu na spodní části obrazovky po najetí kurzoru myší do těchto prostor. S tím souvisí styl, jakým budete v této hře řešit puzzly a opět je to velmi obdobné jako v Orion Conspiracy.

Ujmete se zchudlého anglického šlechtice Pierse Fanshawa, s kterým putuje věrný sluha Mossop. Tito dva si tak trochu zbyli, protože sluha není zrovna bystrý, ale je tak akorát, co si může Pierse dovolit ještě zaplatit. Navzdory tomu je Pierse velmi povýšený, namyšlený a nikdy neopomene sluhovi připomenout, jak jím pohrdá a kdo do jaké společenské kasty patří. 

Navozuje to spoustu komických situací, které se až ad absurdum snaží vykreslit povýšené chování zkostnatělé anglické šlechty a její přístup k podřízeným, s celkovým obrazem někdejšího koloniálního impéria. Je v tom notná dávka jak pochopitelného konzervatismu, uctívání hierarchických tradic a těch, kteří něco dokázali vymyslet a vybudovat, ale zároveň výsměchu tomu všemu hlavně v situacích, kdy Pierse jasně naznačuje, že primární je jeho přežití a sluhu má jen na to, aby mu v tom maximálně pomohl, a když bude potřeba, klidně jej nechá kvůli sobě zemřít.

To byl takový nástin poměrů Viktoriánské Anglie, který nese kromě skvěle navozené atmosféry i ten humorný prvek ve hře. Když se vám v jedné zaplivané uličce u vykřičeného domu představí jakýsi týpek jako Jack Rozparovač, pochopíte, že tohle přesně budou ty narážky na legendární charaktery doby, které mají vzbuzovat úsměv na tváří a musím uznat, že se jim to docela daří. Po příjezdu na nádraží se nejprve máte usadit v nuzném domě v Londýně za zbytek peněz, které ještě ve vašem jmění zůstaly. Samozřejmostí není už ani přízeň elitního klubu, do kterého jste se dostavovali na pravidelné dýchánky se svými neméně povýšeneckými přáteli. A ani ke královně, pro kterou jste vykonali mnoho cenných služeb, vás už nechtějí pustit bez patřičného pověření, které jste někde ztratili. 

Abych to upřesnil, Pierse je především dobrodruh, který rozházel své jmění na svých cestách a většina dobrodružství se nesla v duchu záchrany britského impéria. A nebude jistě překvapením, že i tentokráte se mu pod nohy takové dobrodružství připlete. Když dojede do svého domu, překvapí jej kočka, která se mu  vetře do dveří. Aby to nebyla klasická fádní story, že zatoulaná kočička si přišla na zápraží vyžebrat trochu mlíčka, tak ona ta kočka začne mluvit. Počkejte, neodcházejte, není to úplná blbost. Ta kočka je totiž obětí genetického experimentu. Jeden šílený vědec na jednom skrytém ostrově totiž míchá různé živé tvory a snaží se z nich vytvořit děsivou armádu, díky které by ovládl svět. Míšenec kočky a člověka vám nyní vypráví svůj příběh a vám vyvstane jasný úkol. Vypátrat, kde se nachází ostrov, získat pro výpravu na něj peníze, loď, a pak šíleného vědce zastavit.

Tak, a teď se ocitáte ve víru strhujícího děje, ale také spousty úkolů, puzzlů a situací, nad kterými budete malinko protáčet mozkové závity. Velmi ocenitelné jsou vcelku logické rébusy, které skvěle zapadají do všech vědeckofantastických Vernových představ v rámci možností doby, v které se vše odehrává. Prvotní vynálezy jsou konfrontovány s tehdejšími představami, které byly ještě nad síly lidstva. A tak dochází k bizarním kombinacím tehdy dostupných materiálů k dosažení toho, co umíme dnes. Ať už jde o let na Měsíc v primitivní dřevěné raketce a s komicky vypadajícím plechovým průzkumným vozítkem na něm hledáte vzorky, nebo pak o plechovou ponorku kapitána Nemo v podobě žraloka, s periskopem maskovaným kachnou, děsící z podmořské hladiny námořníky na lodích. Naopak počáteční pátrání po starém Londýně, ve kterém se přesouváte do vzdálenějších míst v drožce tažené koňmi, zcela evokuje Sherlockovské nálady a plně odpovídá dané době.  

Vše je náramná legrace a zároveň velké dobrodružství, pokud ve vás stále dřímá ta mladistvá duše, kterou poutaly různé dobrodružné animované filmy pro děti a mládež, u kterých jste si ještě navíc sami ve fantasii dokreslovali celý ten příběh a vžívali se do něj. Musím říci, že mi tady sednul The Gene Machine plně do noty a celou hru jsem si náramně užíval. Rovněž z hlediska hratelnosti jsem si liboval ve sběru předmětů a jejich kombinací na místech interakce s prostředím. Úkoly jsou veskrze zábavné a při jejich zdárném splnění se v hráči rozproudí vlna motivací řešit další a další nástrahy. Nebojte, nebudu spoilovat, jen nastíním pro představu pár otázek, které před vás hra tak jako tak postaví.

Například jak získat, myš? Co udělat proto, aby vám vaše nemilá milá vrátila snubní prsten? Jak vyvést z míry kroužek vynálezců, kteří sestavili stroj, fungující jako první počítač programovaný děrovanými papíry? Jak přemluvit šlechtice z klubu zbohatlíků, aby mi půjčili loď na výpravu? Kde získat fotoaparát pro výlet na Měsíc, z kterého potřebuji snímek planety Země? Jak přimět královnu, aby mi udělila výjimku a mohl jsem vyplout navzdory námořní blokádě? Na lodi nastane peripetie se ztrátou tlaku v trubkách a je nutno loď opravit a uvést znovu do provozu. Zajímavé řešení nabídl i způsob hašení lávového pole před vstupem do Atlantidy. Jednoduše řečeno, je hra nadmíru zábavná, není úplně jednoduchá, rozhodně ne dětsky snadná, ale kombinačně byla přívětivá a neutápí hráče v dlouhých úmorných zákysech. Ty může způsobit jen vyložena nepozornost, že si například (jako já), neprohlédnete jistou věc v inventáři pozorně a několikrát :-)

The Gene Machine spojuje obrovské množství témat a nabízí velkou rozmanitost různých prostředí. Londýnské ulice, raketa, měsíc, loď, ponorka, ostrov s džunglí a domorodci, který nechá lehce připomenout legendární Monkey Island, ale také výlet do Atlantidy, snažící se sice tvrdit "není to napodobení Indiana Jonese 4", i když si to stejně budete myslet. Ani na chvíli jsem necítil, že by hra polevila v napětí nebo začala nudit. Vše tak nějak plyne, že by to opravdu klidně mohl být jeden z dalších animovaných filmů v již 2x zmíněných televizních pořadech. Jo, a kdybyste náhodou dodnes nad některými okolnostmi ze světa lidského poznání stále dumali, tak hra například nabídne vysvětlení, co se stalo na odvrácené straně Měsíce:-)

Graficky se hra posunula od svého enginového předchůdce (Orion Conspiracy) k o něco větší a pohádkové malebnosti. Přesto nepůsobí kýčovitě. Spíše odpovídá takovému tomu staromódnímu pojetí, z kterého slyšíte klapat po dlažebních kostkách koňská kopyta, táhnoucí drožku. Z lepších čtvrtí dýchá gentlemanská nafintěnost šlechty, s kterou byste přitom ale rádi sedli na čaj o páté. Z těch zaplivanějších ulic okatě vane zápach místních alkoholem nasáklých pobudů, přehlušený občas parfémovou vůní linoucí se z červeně zbarvených salónků, do kterých tajně chodí zbohatlíci utrácet své peníze, očekávajíc, že nebudou odhaleni, protože by je v takové ulici nikdo nečekal. Grafika je tedy líbivá a v podstatě odpovídá těm vyšším kvalitám, což ostatně můžete posoudit sami z obrázků okolo a také jako obvykle v galerii za recenzí, do které jsem vám připravil přes 60 screenů ze hry. The Gene Machine má však trochu smůlu v tom, že byl nejen graficky zastíněn soudobou peckou jménem Broken Sword s přeci jen seriózněji působícím dějem.

Těžko bych hledal na hře nějaké výraznější chyby kromě sporně provedeného ovládacího menu, které mi kapku nesedělo už v Orion Conspiraci. Ono se totiž rozbalí klidně při prozkoumávaní obrazovky a může se stát, že místo prohledávání nějakého zákoutí ve spodní části obrazovky najednou klikáte v menu a nechtěně si přenastavujete hlasitost zvuku. Dále jsem si všiml drobných bugů, které nevím, jestli připsat chybám v původním programu nebo nesouladu s provozováním hry přes DOSbox. Na mysli mám časté zneaktivnění tlačítek v menu, které pak nerozbalí seznam uložených pozic nebo pozic k ukládání. Nesmyslně to šlo obejít zaktivněním tlačítka v menu a kliknutím někam doprostřed obrazovky. 

Hra ve své době nedosáhla nijak rekordních hodnocení. Ale spíše to přikládám k tomu, že konkurenčního současníka Broken Sword se překonávalo opravdu obtížně. Protože jinak je The Gene Machine velmi zábavný, strhující a také velmi pohledný kousek, který by neměl žádnému milovníku adventur uniknout. Mně osobně se velmi trefil do nálady, velmi jsem si hru užil a nakonec ve mně hra vzbudila mnoho dilemat, aby se nestalo, že přestřelím v hodnocení, protože ty momenty nadšení by mohly způsobit, že tomu udělím procenta, které by nebylo úplně fér vyrovnat té největší špičce v adventurní produkci. 

Proto střízlivě zůstanu na 85%, byť jsem hodně uvažoval nad tím, proč nedat i 90%. Víte jak to je, třeba i trojkař se může na moment vyrovnat jedničkáři tím, že nějakou část látky na tu jedničku zvládne taky a jedničkář mu nemůže vyčítat, že to komplexně neumí tak, jako on a tak na tu jedničku nemá právo. A tady se spíše průměrným vývojářům podařil opravdu pěkný kousek, který stojí za zahrání. Divide by Zero si podle mě v adventurním žánru zlehka sáhli na vrchol ze čtyř pokusů hned dvakrát, a to u Innocent until Caught 2: Guilty a právě tady u The Gene Machine.

Hodnocení: 85%

Ringo