Cruise for a Corpse

Platforma: PC / Žánr: Adventure / Developer: Delphine Software / Vydavatel: Delphine Software / Rok: 1991

Adventura Cruise for a Corpse by se dala popsat jako čistokrevná Poirotovka z pera Agathy Christie. Delphine software se inspirovali jednoznačně z detektivek této autorky. Mimochodem všimněte si, že hlavní postava má také vestičku a hlavně stejné obutí, jako Hercule Poirot:-) Z herního pohledu by se dalo říci, že si ledacos půjčili i ze hry Laura Bow od firmy Sierra-on-line, která ovšem také zřejmě čerpala z podobných literárních motivů.

Niklos Karaboudjan se rozhodne pozvat nejbližší ze své rodiny na výlet parníkem. Hráč, coby detektiv, je z podivných pohnutek pozván na tuto rodinnou sešlost také. Úplně jako náhodou se hned po vstupu na palubu stane vražda samotného hostitele Niklose. Detektiv je tu jako na zavolanou, tudíž se hned chopí své práce a jde prozkoumat tělo. Jenže během prohlídky místa činu sám dostane ránu do hlavy. Jakmile přijde k sobě, zjistí, že tělo zavražděného je pryč. A tak se pustí do pátrání. Najít vraha, zjistit kam zmizelo tělo, to bude cílem této adventury.

Kdo zná tvorbu firmy Deplhine Software (Future Wars, Operation Stealth, Another World), tak ví, že tato firma, jako už to bylo v první polovině 90. let obvyklé, má svůj specifický styl a přístup a jejich díla jsou tak jasně odlišná od produkce ostatních. Cruise for a Corpse toho je důkazem. Delphine software tady volí zvláštní pohled na detailní 2D scénu s důrazem na realistický pohyb hlavní postavy zpracované vektorově. Celé to má nabudit dojem, jako byste v televizi sledovali film, nebo přímo reálnou scénu venku, po které se postava pohybuje naprosto přirozeně a plynule.

Grafika celého prostředí působí v interiérech takovým ušmudlaným dojmem staromódních dvacátých let ve 20. století, což opět působí velmi realisticky. V kontrastu s tím je paluba lodi s výhledem na moře, která je zpracována doslova impresionisticky. Detail zvedající se paluby nahoru a dolů, jak se loď houpe na vlnách, navodí pocit, že jde o živou scénu a ne jen umělé statickou kulisu. Jak paluba, tak interiéry lodi, překypují detaily, a ačkoliv se to na první pohled nezdá, tak po pozornějším pohledu na jednotlivé obrazovky člověk zjistí, že celý vizuální potemnělý dojem v sobě skrývá určitý druh krásy.  Čím déle jsem se na to díval, tím více se mi to líbilo. Jakási řekněme nepřebarvenost jasně ukazovala úmysl grafiků docílit přesně toho, co na obrazovce vidíte, aby to mělo tu správnou atmosféru.   

Trochu nepřirozeně však působí, že postavy vypadají díky vektorovému zpracování jako figurky složené z několika větších jednobarevných částí bez nějakých hlubších detailů, stínování a pod. Úplně tak nezapadají do bohatého prostředí okolo. Na druhou stranu je nutno uznat, že způsob pohybu postavy v prostředí a její animace, byla na svou dobu opravdu něčím pokročilým, byť je to z pohledu dneška asi velmi obtížně pochopitelné :-) A zmíním ještě jeden svůj dojem. Celé mi to trochu připadalo, laicky řečeno, jako 2Déčkovější Alone in the Dark (který vyšel o něco později). 

Klíčová je samozřejmě především hratelnost. Hned na začátku si všimnete, že zde po každé důležitější pasáži dojde k posunu času. Tento prvek je zřejmě převzatý z Laury Bow. Je však zpracován méně frustrujícím způsobem, protože je celá hra dělaná tak, aby vám nic neuniklo. K časovému posunu nikdy nedojde dříve, než splníte naprosto všechny záležitosti dané časové pasáže. Zároveň vám posun času naznačuje, že jste konečně přišli na něco důležitého a scéna se pohne zase o kousek dále. Někdo se třeba přesune z kajuty do baru, někdo se jde projít na palubu, vy se konečně můžete pustit do nepozorovaného průzkumu něčí kajuty poté, co ji dotyčný opustil atd. Dokud se čas neposune, je vám jasné, že jste stále nekápli na tu klíčovou záležitost, což může být klidně jen jedna vyřčená odpověď na vaší otázku při zpovídání posádky.

Celé pátrání dost připomíná opět jinou hru, tentokráte od Access Software, a tou je Mean Streets. Celou hrou se totiž musíte doslova provykládat skrze rozhovory. Interakce s předměty je tady překvapivě spíše sporadickou záležitostí. Předmětů je zde jen pár a nutnost jejich použití vyvstane také jen v několika málo případech.  Drtivou většinu hry budete vyslýchat příbuzné zavražděného a mohu vám teda říci, že se z toho rozplete velmi komplikovaný příběh a jak už to u detektivek ve stylu Agathy Christie bývá, každý na někoho práskne něco, z čeho by mohl být motiv. Konečné rozuzlení je docela šokující, ale dává smysl. Pokud dáváte pozor na všechny indicie, spisy, fotky a podobně, finále pochopíte. Pokud pozor nedáte, budete na konci marně přemýšlet, jak tohle všechno mohlo vlastně pachateli projít.

Musím upozornit, že milovníci klasických point and click adventur se spoustou puzzlů, rébusů a hádanek s bohatou kombinatorikou s předměty, mohou být zklamaní z toho, že se celou hru jen pendluje po jednotlivých kajutách, palubě, podpalubí, od jednoho pasažére k druhému a jen se ptáte. Každá odpověď dokáže nastolit další otázku, na kterou se pak můžete dále doptávat ostatních a tak se větví až šílený strom neustále se rozvíjejících možností, na co se u každého následně dotazovat dále.

Pokud jste připraveni na takovéto detektivní pátrání, tak si to velmi užijete. Chce to ale mít trpělivost a udržet pozornost, abyste si dali dohromady jednotlivé souvislosti. U každé postavy je dobré si zapamatovat ty negativní stránky a různé škraloupy z minulosti. Do toho je fajn sledovat drobnosti, které nějak moc nepasují. Ty jsou nejvíce podezřelé. Nakonec se nejméně pravděpodobná varianta může ukázat jako ta správná. Každá nová záhadná okolnost vás vtáhne do víru pátrání a nebudete chtít přestat, dokud to nerozluštíte. V tomhle směru jde opravdu o precizní detektivku. V duchu si budete vykřikovat: "a je to jasné, tenhle to udělal.....ne, tak počkat, tahle až okatě vyjadřuje antipatie, čímž chce možná skrýt, že to udělala... nebo?....tahle se tváří jako puťka, tichá voda...", však to znáte, kdo někdy četl nebo koukal na detektivku v TV.

Aby hra nebyla k uzoufání úmorná z hlediska přechodu mezi lokacemi a hledáním jednotlivých postav, je zde chytrá mapa celé lodi. Když na ni najedete kurzorem, vypíše i jména lidí, kteří obývají kterou kajutu. Ale co je hlavní, tak jedním kliknutím na lokalitu na této mapě se přesunete do dané místnosti, takže není nutno otrocky chodit skrze všechny chodby a ode dveří ke dveřím, z jedné lokace do druhé. Ovládání interakce s prostředím rovněž nelze než pochválit. Sbírání a používání věcí je velmi intuitivní a vystačíte si s dvěma tlačítky myši, které otevírají menu příkazů a inventář. 

Pár malých výtek bych přesto měl. Jak se rozhovory košatí a větví se možnosti dotazů, může se člověk začít zlehka ztrácet v tom, na co už se zeptal a na co ještě ne. Stačilo by jinak zbarvit text toho, na co jsem se už dané postavy zeptal. Jenže to se tu bohužel neděje a tak si to musíte pamatovat, ať nemusíte otrocky proklikávat všechny dotazy znovu. Jenže je tu podle mě jedna malá designová chybka. Dvakrát během hry se mi totiž stalo, že se ani za nic neposunuly hodiny, jelikož hra vyžadovala, abych se na něco, na co jsem se už zeptal, optal třeba o pět časových posunů znovu. Přišel jsem na to jen tak, že jsem si řekl, ok, jdu postavu po postavě a narychlo odklikám úplně všechny dotazy ze seznamu. A čas se znenadání posunul.

Druhou výtkou bude přeci jen to, že ke konci byla hra už značně repetitivní. Místností je jen pár, sem tam se otevře nějaká další, která byla před tím zamčená, ale jakmile jsem udělal kolečko mezi šesti až osmi postavami už podesáté a vždycky se z toho vyklube jedna další možná otázka, kterou jdete opět všem položit a mám udělat to kolečko po jedenácté, začal jsem mít dojem, že by to chtělo trochu změnu, nebo že by to už mohlo skončit. Možná to vyznívá teď rozporuplně, když jsem si tuhle formu detektivní práce výše pochvaloval, stejně jako zamotanost daného případu, ale platí tady asi takové to všeho s mírou.

I přes ty drobné neduhy jde ale o špičkovou detektivní hru, která by měla být pro každého adventuristu v podstatě tím základem, který by měl odehrát. Ne nadarmo právě Cruise for a Corpse figuruje v knize "1001 her, které si musíte zahrát, než zemřete". Ať už to bylo z hlediska přístupu k detektivní práci ve hře, nebo pro specifický přístup k vizuálnímu ztvárnění, jde jednoznačně o vysoce kvalitní kousek. Mimochodem na konci hry je vtípek, byť trochu nesmyslný z hlediska doby, v které se odehrává. Padne zde totiž věta: "bohatý, jako Donald Trump :-) 

Hodnocení: 70%

Ringo    





















Komentáře

  1. Vypadá to zajímavě, škoda těch repetetivních mechanismů. Nebo tehdy měli lidé lepší paměť? :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. @Red: O paměti je hlavně ten přehled témat na doptávání, ale pro jistotu jsem si to řešil ukládáním screenů z těch rozhovorů. Je to práce navíc, ale proč nemít bokem poznámky. Ta kritika těch opakujících se mechanismů ale není o tom, že by sis nepamatoval, co ti dotazovaní řekli, ale o tom, že po každém kolečku přibude nové téma, na které se jdeš nově všech zeptat. Zábavné to je tak první hodinku. Další půlhodinku začne člověk polevovat a tu poslední půlhodinku by člověk už chtěl mít tak trochu tu hru za sebou :-)

      Vymazat
  2. Ako tak čítam, tak mi to silne pripomína adventure hru Sinking island od Benoíta Sokala. Tiež to bola celkom fajn hra, ktorej by som vytkol hlavne zdĺhavé prechádzanie prázdnych lokácií, ale zas, o to to bolo realistickejšie. Ja ju vlastním na gogu a kúpil som ju za pár šupiek. Adventure fanúšikom odporúčam pozrieť si nejaké videá, lebo nemôžem zaručiť, že sa im bude páčiť.

    OdpovědětVymazat
  3. Třeba si ji někdy zahraji, ale u téhle hry se mi strašně líbila hudba v jejím intru a proto ji mám jako první v playlistu u Roland MT-32 https://www.clous.cz/roland-mt-32/

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jak definovat žánr Dungeon - názorová výměna Richmond, Elemir, Anorak(jvempire), StriderCZ a Ringo

Ishar: Legend of the Fortress

Heroes of Might and Magic 2: The Succession Wars