Powermonger

Platforma: Amiga-PC/ Žánr: Strategy-RTS / Developer: Bullfrog / Vydavatel: Electronic Arts / Rok: 1990


Powermonger - legendární realtime strategie, jejíž hype, prováděn redaktory herních časopisů, navnadil možná více, než bylo zdrávo. Možná. Protože jejich nadšení vycházelo z toho, co v této hře je možné všechno dělat. Už se málokdo pozastavil nad tím, zda to jde reálně vše najednou koučovat. Je jasné, že Powermonger prakticky před tím neměl obdoby. V tomto smyslu šlo o naprosto převratnou hru. 


Tato silná slova však dokáží v hráčích vzbudit to očekávání, které například u mě nebylo zcela naplněno a dokonce jsem nabyl pocitů zklamání. Když o hře psali v Excaliburu, tak jsem to tak ještě úplně nepobral, jak ta hra asi vlastně probíhá, když jsem ji ještě neměl. Když však vyšla rubrika retro o této hře v časopise Score a já viděl ty obrázky a ten popis, co vše jde v této strategii dělat, tak jsem si říkal, že to snad musí překonat realtimovou Dunu 2 v každém ohledu a to je Powermonger o 2 roky starší hra. A běžel jsem hru koupit. To už nebylo tedy na Amigu, ale v PC verzi.


Peter Molyneux s firmou Bullfrog má jeden zvláštní dar. Designérsky dokáže vytvořit naprosto přelomové a originální dílo, ale asi je to určeno "znalcům obrazů", za kterým mnoho hráčů nic zázračného neuvidí. Mně se strašně graficky líbil třeba Populous 2, ale pak jsem zjistil, že je to zběsilá klikačka, Syndicate mi přišel zcela neovladatelný. Magic Carpet, Dungeon Keeper nebo mnohem později Populous 3 a Black and White, to už šlo vše mimo mě. Co je v Powermongeru tím zázrakem?


Možnosti, neskutečné možnosti, které hra nabízí, těch je opravdu spoustu. Tak za prvé hra simuluje chod vesnice či města. Pracují v ní lidé (mimochodem každý člověk má jméno), loví v lesích, chovají ovce na loukách a přinášejí do vesnice jídlo. To jako armádní velitel potřebujete, takže vesnici chráníte. Z okolních lesů je možno natěžit dřevo a můžete vyrábět zbraně. Kopí, luky nebo katapulty. To vše jde zadat. Když narazíte na vesnici, v jejíž blízkosti je v horách ruda, můžete otevřít důl na rudu a těžit. A nyní lze do výroby zavést meče nebo kanóny a vaše armáda tak dostane výzbroj a získá tak navrch oproti nepříteli, který vesnice s rudou neovládá. 


Armáda potřebuje lidi, tudíž musíte několik vesničanů naverbovat, ale když to přeženete a vesnici vylidníte, přijdete o produkci jídla. Vaše armády si musí z vesnice vzít jídlo, aby nestrádaly hlady. Vesnice klidně můžete vydrancovat do poslední kůrky chleba. Pak se můžete vydat na nepřítele a tu už vidíte, jak jídlo rychle ubývá. Pokud dojde na nulu, armáda se vám rozuteče do svých domovských vesnic a měst. Totéž mimochodem udělá armáda, která přijde o generála. Těch můžete mít několik. 


Pokyny dalším generálům dáváte s určitým zpožděním, neboť jim je musí donést poštovní holub. Neskutečný nápad. Fakt to funguje. Spousta bojů lze řešit takticky. Zabít nepřátelského generála, jemu se rozprchnou vojáci a zůstane po něm balík jídla. To si samozřejmě vezmete. Sranda je, když před bojem stihnete rychlými příkazy poslat svého generála do vylidněných vesnic nepřítele, který z nich před tím shromáždil obří vojsko. Váš generál vesnice obsadí, vyvěsí nad nimi svou vlajku a tím pádem pod jeho vládu spadají všichni lidé z těch vesnic, i ti původně naverbovaní nepřítelem, prchající domů po neúspěšné bitvě. 


Takže nepříteli stačí sejmout generála někde z poza buka lukem třeba a jeho armáda se rozprchne do vesnic pod vaší nadvládou a najednou máte hromady lidí, které můžete naverbovat do své armády vy. Takto jsem dobyl většinu map. Mapy jsou v podstatě jako jednotlivé mise, které musíte splnit. Každá má trochu jinou strukturu krajiny, rozmístění měst, jsou zde i hrady prezentované graficky jako věž. Lze se v nich bránit, případně je naopak dobývat nejlépe pomocí katapultů a kanónů.


Hra se odehrává v reálném čase na 3D mapě viděné izometricky. Mapu lze natáčet, lze zoomovat a graficky je velmi příjemná, působící atmosférou toho správného středověku. Na svou dobu opět velice revoluční a neskutečně detailní zpracování. Navíc mám obrovskou slabost na takovou tu rohovou grafku, tedy vyobrazení izometricky pohledem z rohu na scénu, okolo níž se rozprostírají ovládací ikonky. Výhledem na krajinu lze navíc otáčet a je zde možnost i zoomovat, když se chcete podívat na nějaké podrobnější detaily v krajině nebo naopak lze obraz oddálit a získat tak výhled na rozsáhlejší prostor.


A nyní přejdu k tomu hlavnímu. Jak se to hraje, jak se to ovládá? Jde to stíhat? Jde to pauzovat? Ne, pauzovat to nejde, stíhat to jde občas blbě a je třeba se to pořádně naučit a výsledná strategie, ke které dospějete, je dost často dílem velké náhody. Někdy to prostě vyjde, jindy ne. Někdy sejme váš útok nepřátelského generála a zbytek jeho armády se dá na útěk, jindy takhle přesně pohoříte vy. Generál se totiž přímo účastní bojů. Není to jen imaginární figurka jakože někde, co tahá za nitky.


Boje o vesnice jsou něco jako dobytí vlajky. Spousta map je doslova přetahovaná a hra na honěnou. Kolikrát jsem začal mapu v jednom rohu, s jednou vesnicí a počkal jsem si, až nepřátelský generál ze svých vesnic někam odtáhne verbovat do vzdálenějších vesnic a já se pohyboval ob vesnici za ním, obsazoval jsem mu je a bral mu z nich jídlo a to ne armádou, ale jen svým generálem. Ten sní minimum a byl schopen nashromáždit balík, který by nesnědl za několik let.


Touto soustavnou taktikou šlo odebrat veškeré jídlo ze soupeřových vesnic. On se sice obracel k protiútoku, ale když jste byli dost daleko, tak jste mu utekli a obsazovali a drancovali jeho vesnice z druhé strany. A on vás proháněl po mapě obří armádou, která mu za chvíli sežrala zásoby a rozutekla se mu. A kam? No přeci do vesnic pod mou vlajkou a tím jsem je získal na svou stranu, naverboval, měl jsem hromady jídla a šel jsem si najít generála nepřítele a zabil jej. Tímto člověk narazí na exploit, který tak trochu ničí původní úmysl celé komplexní hry. No hlt to prostě není Civka na tahy, ale jen docela komplexní simulace středověkých armád.


Po tomhle jsem usoudil, že pod spoustou revolučních nápadů se spoustou možností se fakticky skrývá ne úplně ideální strategická hra, ale na svou dobu.....no, bylo to fakt revoluční a spousta hráčů to vzala jako hříčku, v které mohli vést armády, těžit, vyzbrojovat a poslat armádu do vřavy. Že to kolikrát prostě nešlo stíhat, no a co, vypadalo to fakt hodně dobře a ta atmosféra, ta fakt asi dokáže porazit všechno. A k tomu ta zábava, ta byla a je snad stoprocentní.


Vydat konečný verdikt v podobě čísla je velmi obtížné a mísí se ve mně spor, jak udělat kompromis mezi geniálním nápadem, vynikající grafikou, vtahující atmosférou, závislost vyvolávající stavy - ještě jednu mapu si dám a pak jdu spát, nakonec i nostalgií, a na druhé straně několika zklamáními pramenícími z ne úplně dokonalou možností vše smysluplně koučovat a ovládat a spoléhat pak na dílo náhody, že to nějak dopadne. Myslím ale, že jsem nakonec dospěl k přijatelnému kompromisu. Jinak Amiga verze je mnohem hezčí než ta PC a tak si dovolím u Amiga verze ještě deset procent přihodit navíc. Takže kdo ještě tuto legendu nehrál a uvažuje o tom, nechť sáhne po emulátoru a rozjede hru pod ním. 

Hodnocení: 90% (PC verze 80%)

Ringo

Report z dohrání všech 195 map zde.
Doplňující pokec k zisku krabicové originálky v Amiga verzi zde.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jak definovat žánr Dungeon - názorová výměna Richmond, Elemir, Anorak(jvempire), StriderCZ a Ringo

Ishar: Legend of the Fortress

Pokémon - dětinská záležitost nebo komplexní fenomenální RPG?