Sid Meier´s Civilization 6
Platforma: PC / Žánr: Strategy-TBS / Developer: Firaxis Games / Vydavatel: 2K Games / Rok: 2016
Civilization VI mi z počátku připadala poplatná době, příležitostným hráčům, jakoby v mobiltelefon cartoon grafice a zdětinštělá. Hru jsem rozehrál a divil jsem se, proč oproti předchozímu dílu chybí na hexech více detailů, kresleně to prostě vypadalo, že chybí např. detaily terénu, že jednotky jsou schválně kresleny spíše komicky a že je to směr ke zjednodušené konzolovitosti na malé displaye, aby bylo vše přehledné a svižně se ovládající. To jsem si říkal, že zůstanu u dosud naprosto dokonalé Civilization 4 a 5. Jenže po delší době hraní, kdy jsem se rozhodl si ji pěkně proklepnout a potvrdit si původní dojem, nastal spíše překvapivý obrat. Ta hra je sakra dobrá, všechny věci, které mi přišly jako nezvyk a nesmysl na Civ universum mi najednou začaly zapadat do sebe, začaly dávat smysl, žádné extra zjednodušení se nekoná.
Když začnu tou grafikou, tak je sice z počátku chudá, jednotvárná, prostě zelené placky se stínováním, žluté placky se stínováním, jakoby chyběl terénní detail z pětky, ale....je to kreslené, kreslená grafika je strašně fajn, buďme rádi, že nesáhli k fotografiím terénu z leteckých pohledů. Fog of war zde není jen černá tma, ale neobjevené oblasti, a oblasti z dosahu výhledu, mají podkres starobylých map, což působí docela efektně. Jakmile se začne říše rozrůstat, políčka zaplňovat, zapomenete na to, že je to cartoon, najednou je to všechno takové malebné, radost pohledět, člověk se začne kochat těmi scenériemi. Budovy, které se rozrůstají kolem měst, jsou opravdu hezké, ostrovní a přímořská prostředí mi navodily pocit zámořských objevů v Karibiku. Zajímavá je možnost denního a nočního režimu. Když hrajete večer, tak se ve hře mírně setmí a v městech se rozsvítí světla.
Autoři přidali opravdu luxusní prvek s Districty, které jsem jako konzervativní Civkař nemohl z prvu překousnout. Byl jsem zvyklý na jednom políčku s městem mít všechny dostupné budovy a okolí využívat jen ke zúrodnění a doly. Že tady stavím districty určené pro specifické budovy mimo hlavní políčko města a musím tak obětovat okolí, které jsem mohl zúrodňovat, mi přišlo jako okrádání města o jeho potenciál. Ale po několika desítkách hodin jsem se přistihl, že si v tom doslova libuji, hračičkuji si s tím, dává mi to smysl, je to v konečném důsledku realističtějčí, člověk už nemůže jen tak nakliknout do 20 měst Universitu s tím, že se mu do 15 kol postaví a pak bude všechny válcovat na vědě. Tedy může, jenže která města pak budou směrována k produkci, kultuře a podobně? Zastavili byste na x kol všechna další odvětví, jenže ty je třeba udržovat vyváženě.
Tady se musí přihlédnout ke všem okolnostem, které okolo města jsou, zvážit pro a proti a najednou mám specializované políčka, ale i specializované města na konkrétní produkci, člověk si s tím vyhraje, baví to a má to výsledky. Je třeba myslet opravdu strategicky, protože je nutno někdy obětovat pro vyšší cíle i políčko se surovinami pro to, aby tam z taktického hlediska byl umístěn například vojenský district, který má speciální bojový bonus proti případně sousedícímu nepříteli, který by z té strany mohl vést útoky. Rovněž mnohé divy světa si velmi vymýšlejí, chtějí být postaveny na jednom konkrétním políčku, pro dané město má daný div třeba obrovský význam a tak musíte třeba zbourat důl s důležitou rudou, aby na daném místě mohl stát div světa dávající podstatnější bonusy a surovinu třeba získáte jinde.
Hra se odehrává na hexech (a samozřejmě na tahy) stejně jako pátý díl, který přinesl tuhle zajímavou inovaci a posunul sérii zase o kousek jinam, aby to nebylo pořád to samé a tato změna zároveň našla u hráčů takové zalíbení, že kdo to jednou vyzkouší, těžko se mu bude vracet ke starému osvědčenému systému na čtvercích a možností pod sebe naskládat nekonečno jednotek, jako tomu bylo u dílů 1 - 4. Tady jedno políčko na mapě přísluší jen jedné jednotce, z čehož se při bojích stává tak trochu Battle Isle 2 nebo Panzer General, kdy budete vyvažovat, kam postavit pěchotu, kam jízdu a kde dělostřelectvo, které může přestřelit několik políček. Boje o nějaký průsmyk se tak stávají záludnou záležitostí. Podobně jako v Battle Isle 2 jednotky získávají zkušenosti (prvek přidaný od 4. dílu), díky kterým můžete jednotce přiřadit jednu z několika jedinečných vlastností, třeba bonus k útoku, dělostřelectvo třeba dostřelí o jedno políčko navíc a podobně. Oproti pátému dílu však hra přeci jen umožňuje výjimečně stát více jednotkám na jednom políčku. Je tady možnost sestavování armád, kdy z několika jednotek uděláte jakýsi svaz, chovající se sice jako jednotka jedna, ale se znásobenou silou, neútočí každá zvlášť.
Ve hře vyvíjíte jak technologie, které potřebujete k zefektivnění zúrodňování, districtů, zisku lepších budov, nových divů světa, a samozřejmě cílem je mít nejmodernější armádu. Útočit proti rytířům tanky je prostě opravdu efektivnější :-) Zvlášť se vyvíjí jakési sociální a ekonomické vědy, které dodávají nové prvky vašemu politickému a ekonomickému režimu, který ovlivňujete tzv. Civics, jež vkládáte do omezeného počtu slotů pro jednotlivá zřízení jako Republika, Monarchie, Teokracie, Demokracie a podobně. Každé zřízení vám omezuje počet slotů na dané Civics dle toho, na co je zřízení více orientováno. Teokracie bude mít logicky více slotů určených pro náboženské Civics, Komunismus nebo Despocie zase pro vojenské Civics a podobně. Každý Civics má nějaké bonusy, např. zrychlení produkce o 50% k nějaké jednotce, větší zisk z obchodu atd. Jde o vynikající způsob, jak si udělat vlastní režim. Doby ze starých dílů, kde jste si mohli zvolit jen z několika státních zřízení, které mělo pár bonusu daných a už s tím nešlo hýbat, jsou prostě pryč. Ale kombinovat zřízení šlo od 4. dílu. Od něj se už jen mění zvolený způsob.
Prvky jako diplomacie a obchodování vychází z vašeho chování vůči ostatním civilizacím. Pokud se chováte přívětivě, rádi s vámi obchodují, uzavírají smlouvy. Jakmile se agresivně rozpínáte a někoho napadnete, ostatní se na vás mračí, označí vás za válečného štváče a rádi využijí jakékoliv záminky pro to, aby vám vyhlásili válku, budou z obliga, protože jste si začali, byť třeba proti někomu jinému. Navíc pokud je ten, na koho zaútočíte, v alianci s dalším národem, počítejte, že se jednotky aliančního spojence na vás rovněž vrhnou, ale to není pro zkušené Civkaře nic nového.
Nespokojenost obyvatel a korupce, to jsou ožehavá témata již od Civilization 3, kde se to jevilo jako dobrý nápad, jak udělat politický systém smysluplnější, jinými slovy, abyste jej nemohli jen tak obcházet. Jenže přibyla vedle toho i frustrace, proč vzdálenější města mají pomalu nulovou výrobu díky korupci a proč se mi obyvatelé bouří při každičké blbosti a někdy se dostanete do spirály neukoučovatelných revolucí, které vaší civilizaci doslova položí. Civilization 6 naštěstí není tak striktní, co se nespokojenosti obyvatel týče. Oproti hromadnému ukazateli nespokojenosti v Civilization 5 má Civ 6 nespokojenost danou v jednotlivých městech, jako tomu bývalo dříve. Způsobuje pokles produkce. Když to však přepísknete, tak umí hra také docela potrápit, protože vám kolem měst vygeneruje hromady nespokojených barbarských vojenských jednotek a to bohužel v posledním technologickém vydání, kterého dosáhla vaše civilizace . Porazit pak 6 vygenerovaných vzbouřených transportérů, dva kanóny a tři tanky je někdy horší než odrážet útoky nepřátelských armád. To bych asi nakonec vnímal jako drobnou chybku, vzbouřené obyvatelstvo bych chápal spíše jako nějaké partyzány okolo a ne těžce vyzbrojenou armádu, kterou jste vlastně ani nevyrobili. Na druhou stranu nemůže chtít člověk všechno jednoduché, to by pak nebyla výzva.
Vítězství lze dosáhnout několika způsoby. Klasického na body, technologickým vítězstvím - odletem do vesmíru, kulturním vítězstvím a nebo taky náboženským. To poslední je obzvláště zajímavé, ale velice těžké, musíte generovat věrozvěsty a snažit se ovlivnit určité procento celosvětové populace na víru, která je vaším státním náboženstvím.
Civilization VI je prostě v jistém slova smyslu šok, který nejprve způsobí nejistotu a pak už jen záleží o touze hráče nový díl si vyzkoušet a zahrát a nebo pozérsky mávnout rukou, že pátý díl nic nepřekoná a tohle na první pohled nevypadá jako ideální pokračování, navíc vyšla i verze pro mobily, tak to musí být ořez jak blázen. Jenže fakt není. Na první pohled se také může jevit, že na co Civ 6, když tu prostě máme již desítkami DLC vytuněnou pětku. O kolik se vlastně šestka od ní liší? Na první pohled opravdu moc ne, kromě grafiky. Na další pohledy ovšem přibývají drobné featury - Districty, Civics, sestavování armád...zdánlivě drobnost, kdo však jednou vyzkouší, bude se mu bez těchto věcí těžko vracet k předchozím dílům a při touze si zahrát Civku stejně nakonec vždycky pustí Civilization 6 a k předchozím dílům se člověk pak už vrací jen občas z nostalgie nebo touze zase po změně, nebo zahrát si to v pure podobě, jo, i k Civilization 1 se člověk občas rád vrací :-)
Hodnocení: 100%
Ringo
Civilization VI mi z počátku připadala poplatná době, příležitostným hráčům, jakoby v mobiltelefon cartoon grafice a zdětinštělá. Hru jsem rozehrál a divil jsem se, proč oproti předchozímu dílu chybí na hexech více detailů, kresleně to prostě vypadalo, že chybí např. detaily terénu, že jednotky jsou schválně kresleny spíše komicky a že je to směr ke zjednodušené konzolovitosti na malé displaye, aby bylo vše přehledné a svižně se ovládající. To jsem si říkal, že zůstanu u dosud naprosto dokonalé Civilization 4 a 5. Jenže po delší době hraní, kdy jsem se rozhodl si ji pěkně proklepnout a potvrdit si původní dojem, nastal spíše překvapivý obrat. Ta hra je sakra dobrá, všechny věci, které mi přišly jako nezvyk a nesmysl na Civ universum mi najednou začaly zapadat do sebe, začaly dávat smysl, žádné extra zjednodušení se nekoná.
Když začnu tou grafikou, tak je sice z počátku chudá, jednotvárná, prostě zelené placky se stínováním, žluté placky se stínováním, jakoby chyběl terénní detail z pětky, ale....je to kreslené, kreslená grafika je strašně fajn, buďme rádi, že nesáhli k fotografiím terénu z leteckých pohledů. Fog of war zde není jen černá tma, ale neobjevené oblasti, a oblasti z dosahu výhledu, mají podkres starobylých map, což působí docela efektně. Jakmile se začne říše rozrůstat, políčka zaplňovat, zapomenete na to, že je to cartoon, najednou je to všechno takové malebné, radost pohledět, člověk se začne kochat těmi scenériemi. Budovy, které se rozrůstají kolem měst, jsou opravdu hezké, ostrovní a přímořská prostředí mi navodily pocit zámořských objevů v Karibiku. Zajímavá je možnost denního a nočního režimu. Když hrajete večer, tak se ve hře mírně setmí a v městech se rozsvítí světla.
Autoři přidali opravdu luxusní prvek s Districty, které jsem jako konzervativní Civkař nemohl z prvu překousnout. Byl jsem zvyklý na jednom políčku s městem mít všechny dostupné budovy a okolí využívat jen ke zúrodnění a doly. Že tady stavím districty určené pro specifické budovy mimo hlavní políčko města a musím tak obětovat okolí, které jsem mohl zúrodňovat, mi přišlo jako okrádání města o jeho potenciál. Ale po několika desítkách hodin jsem se přistihl, že si v tom doslova libuji, hračičkuji si s tím, dává mi to smysl, je to v konečném důsledku realističtějčí, člověk už nemůže jen tak nakliknout do 20 měst Universitu s tím, že se mu do 15 kol postaví a pak bude všechny válcovat na vědě. Tedy může, jenže která města pak budou směrována k produkci, kultuře a podobně? Zastavili byste na x kol všechna další odvětví, jenže ty je třeba udržovat vyváženě.
Tady se musí přihlédnout ke všem okolnostem, které okolo města jsou, zvážit pro a proti a najednou mám specializované políčka, ale i specializované města na konkrétní produkci, člověk si s tím vyhraje, baví to a má to výsledky. Je třeba myslet opravdu strategicky, protože je nutno někdy obětovat pro vyšší cíle i políčko se surovinami pro to, aby tam z taktického hlediska byl umístěn například vojenský district, který má speciální bojový bonus proti případně sousedícímu nepříteli, který by z té strany mohl vést útoky. Rovněž mnohé divy světa si velmi vymýšlejí, chtějí být postaveny na jednom konkrétním políčku, pro dané město má daný div třeba obrovský význam a tak musíte třeba zbourat důl s důležitou rudou, aby na daném místě mohl stát div světa dávající podstatnější bonusy a surovinu třeba získáte jinde.
Hra se odehrává na hexech (a samozřejmě na tahy) stejně jako pátý díl, který přinesl tuhle zajímavou inovaci a posunul sérii zase o kousek jinam, aby to nebylo pořád to samé a tato změna zároveň našla u hráčů takové zalíbení, že kdo to jednou vyzkouší, těžko se mu bude vracet ke starému osvědčenému systému na čtvercích a možností pod sebe naskládat nekonečno jednotek, jako tomu bylo u dílů 1 - 4. Tady jedno políčko na mapě přísluší jen jedné jednotce, z čehož se při bojích stává tak trochu Battle Isle 2 nebo Panzer General, kdy budete vyvažovat, kam postavit pěchotu, kam jízdu a kde dělostřelectvo, které může přestřelit několik políček. Boje o nějaký průsmyk se tak stávají záludnou záležitostí. Podobně jako v Battle Isle 2 jednotky získávají zkušenosti (prvek přidaný od 4. dílu), díky kterým můžete jednotce přiřadit jednu z několika jedinečných vlastností, třeba bonus k útoku, dělostřelectvo třeba dostřelí o jedno políčko navíc a podobně. Oproti pátému dílu však hra přeci jen umožňuje výjimečně stát více jednotkám na jednom políčku. Je tady možnost sestavování armád, kdy z několika jednotek uděláte jakýsi svaz, chovající se sice jako jednotka jedna, ale se znásobenou silou, neútočí každá zvlášť.
Ve hře vyvíjíte jak technologie, které potřebujete k zefektivnění zúrodňování, districtů, zisku lepších budov, nových divů světa, a samozřejmě cílem je mít nejmodernější armádu. Útočit proti rytířům tanky je prostě opravdu efektivnější :-) Zvlášť se vyvíjí jakési sociální a ekonomické vědy, které dodávají nové prvky vašemu politickému a ekonomickému režimu, který ovlivňujete tzv. Civics, jež vkládáte do omezeného počtu slotů pro jednotlivá zřízení jako Republika, Monarchie, Teokracie, Demokracie a podobně. Každé zřízení vám omezuje počet slotů na dané Civics dle toho, na co je zřízení více orientováno. Teokracie bude mít logicky více slotů určených pro náboženské Civics, Komunismus nebo Despocie zase pro vojenské Civics a podobně. Každý Civics má nějaké bonusy, např. zrychlení produkce o 50% k nějaké jednotce, větší zisk z obchodu atd. Jde o vynikající způsob, jak si udělat vlastní režim. Doby ze starých dílů, kde jste si mohli zvolit jen z několika státních zřízení, které mělo pár bonusu daných a už s tím nešlo hýbat, jsou prostě pryč. Ale kombinovat zřízení šlo od 4. dílu. Od něj se už jen mění zvolený způsob.
Prvky jako diplomacie a obchodování vychází z vašeho chování vůči ostatním civilizacím. Pokud se chováte přívětivě, rádi s vámi obchodují, uzavírají smlouvy. Jakmile se agresivně rozpínáte a někoho napadnete, ostatní se na vás mračí, označí vás za válečného štváče a rádi využijí jakékoliv záminky pro to, aby vám vyhlásili válku, budou z obliga, protože jste si začali, byť třeba proti někomu jinému. Navíc pokud je ten, na koho zaútočíte, v alianci s dalším národem, počítejte, že se jednotky aliančního spojence na vás rovněž vrhnou, ale to není pro zkušené Civkaře nic nového.
Nespokojenost obyvatel a korupce, to jsou ožehavá témata již od Civilization 3, kde se to jevilo jako dobrý nápad, jak udělat politický systém smysluplnější, jinými slovy, abyste jej nemohli jen tak obcházet. Jenže přibyla vedle toho i frustrace, proč vzdálenější města mají pomalu nulovou výrobu díky korupci a proč se mi obyvatelé bouří při každičké blbosti a někdy se dostanete do spirály neukoučovatelných revolucí, které vaší civilizaci doslova položí. Civilization 6 naštěstí není tak striktní, co se nespokojenosti obyvatel týče. Oproti hromadnému ukazateli nespokojenosti v Civilization 5 má Civ 6 nespokojenost danou v jednotlivých městech, jako tomu bývalo dříve. Způsobuje pokles produkce. Když to však přepísknete, tak umí hra také docela potrápit, protože vám kolem měst vygeneruje hromady nespokojených barbarských vojenských jednotek a to bohužel v posledním technologickém vydání, kterého dosáhla vaše civilizace . Porazit pak 6 vygenerovaných vzbouřených transportérů, dva kanóny a tři tanky je někdy horší než odrážet útoky nepřátelských armád. To bych asi nakonec vnímal jako drobnou chybku, vzbouřené obyvatelstvo bych chápal spíše jako nějaké partyzány okolo a ne těžce vyzbrojenou armádu, kterou jste vlastně ani nevyrobili. Na druhou stranu nemůže chtít člověk všechno jednoduché, to by pak nebyla výzva.
Vítězství lze dosáhnout několika způsoby. Klasického na body, technologickým vítězstvím - odletem do vesmíru, kulturním vítězstvím a nebo taky náboženským. To poslední je obzvláště zajímavé, ale velice těžké, musíte generovat věrozvěsty a snažit se ovlivnit určité procento celosvětové populace na víru, která je vaším státním náboženstvím.
Civilization VI je prostě v jistém slova smyslu šok, který nejprve způsobí nejistotu a pak už jen záleží o touze hráče nový díl si vyzkoušet a zahrát a nebo pozérsky mávnout rukou, že pátý díl nic nepřekoná a tohle na první pohled nevypadá jako ideální pokračování, navíc vyšla i verze pro mobily, tak to musí být ořez jak blázen. Jenže fakt není. Na první pohled se také může jevit, že na co Civ 6, když tu prostě máme již desítkami DLC vytuněnou pětku. O kolik se vlastně šestka od ní liší? Na první pohled opravdu moc ne, kromě grafiky. Na další pohledy ovšem přibývají drobné featury - Districty, Civics, sestavování armád...zdánlivě drobnost, kdo však jednou vyzkouší, bude se mu bez těchto věcí těžko vracet k předchozím dílům a při touze si zahrát Civku stejně nakonec vždycky pustí Civilization 6 a k předchozím dílům se člověk pak už vrací jen občas z nostalgie nebo touze zase po změně, nebo zahrát si to v pure podobě, jo, i k Civilization 1 se člověk občas rád vrací :-)
Hodnocení: 100%
Ringo
Komentáře
Okomentovat