Wild Arms 4

Platforma: PS2 / Žánr: jRPG / Developer: Media.Vision / Vydavatel: Sony Computer Entertainment / Rok: 2005

Wild Arms 4 začíná více tajemným, a řekl bych více strhujícím způsobem, než díly předchozí. Jude Maverick je mladík vyrůstající v Cielu, městě, které je jakousi malou uzavřenou bublinou drženou industriální technologií a všichni si tu žijí tak nějak až příliš poklidně a nikdo neřeší, proč má svět tak malé hranice. Ve skutečnosti tato bublina pluje nad povrchem zničené planety Filgaia.

Jednoho dne se objeví na obloze bubliny trhlina a proletí jí nějaký objekt. Stařešinům města je jasné, že něco narušilo jejich svět a blíží se konec. Mladý Jude se nadšeně s mladistvou zvědavostí vydá prozkoumat, co to proniklo do jejich dosud netknutého a izolovaného světa.

Další fáze vtažení do příběhu je únik mladé Yulie z jakéhosi sanatoria, do kterého cizí armáda loví lidi a dělá s nimi genetické pokusy, nabírá to nádech doslova hororový. Chovancům je mazána paměť, aby nevěděli, čí jsou, ale občasné záblesky jim připomínají, že tady něco není v pořádku. Tohle sanatorium je umístěno právě na lodi, která pronikla do izolovaného světa Juda Mavericka. A tady začíná vskutku napínavé dobrodružství, které sice používá různých příběhových námětů již mnohokrát známých z filmů i her (sanatoria, genetické pokusy, mazání paměti, alternativní světy, které se střetnou, posapokalyptické světy zničené válkou, megakorporace snažící se ovládnout to, co zůstalo...), ale musím uznat, že je to namícháno dokonale a že to na mě prostě platí.

Prostředí je tentokráte spíše cyberpunkové a industriální. Starý westernový svět je v podstatě mrtvý, opět na planetě Filgaia. Narušením izolace Ciely samozřejmě vede k tomu, že se na Filgaiu podíváte, zjistíte, že byla zmítaná světovou válkou a budete hledat střípky nejen toho, co se stalo, ale co se má stát a proč armáda zkouší vyvíjet super člověka. Nechybí příběhové zvraty, rozvzpomínání se, jedna dějová pasáž mi trochu připomíná vztah dvou přátel z Captain America - respektive opačně, Wild Arms 4 tady byl o několik let dříve :-).

Co je opravdovou novinkou oproti třem předchozím dílům je jednak koridorové zpracování, které ale nebije až tak do očí, jako například ve Final Fantasy 10, protože hra jde s inovacemi ještě dále. Velkým oživením jsou 2D plošinkové pasáže. Naštěstí nejde o to vyzvat hráče na souboj ve zručnosti, spíše jde o projití takové pasáže a splnění několika puzzlů, evokuje to nějakého Metroida bez akčních střílečkových soubojů. Hra se všelijak po různu přepíná do koridoru viděného třetí osobou s těmito plošinkovými pasážemi a je to docela svěží vítr do obvyklého jRPG schématu. Mezi lokacemi se pohybujete po mapě působící starobylým dojmem kreslených map (trochu se mi tohle zdá obšlehnuté z Breath of Fire 4). Plošinkové pasáže krásně odvedou pozornost nad případným rozladěním z toho, že zde není volně svět k pobíhání a přesun z lokace do lokace proběhne automaticky, stačí jen na mapě zadat cíl.

Další inovací jsou souboje, které se odehrávají samozřejmě na tahy, ale tentokráte na hexové mapě, na hexech se skrývají různé bonusy nebo handicapy a je důležité po nich postavy postupně posouvat, snažit se vyhýbat útokům soupeřů a naopak nacházet pozici, jak je zasáhnout co nejlépe. Jsou to takové trochu šachy, kdy se snažíte uhýbat ze střeleckých úhlů nepřátel a naopak se sám dostávat do úhlů, abyste zasadili co nejtvrdší úder. Bojuje se jak na blízko, tak jak je u Wild Arms zvykem, i na dálku střelnými zbraněmi.

Tyto taktické tahové souboje jsou doslova jakousi šachovou minihrou a pro mě osobně - asi je to troufalé napsat - ale hned po ATB soubojích z Final Fantasy série mi asi tohle soubojové schéma sedlo hned na druhém místě nejvíce. A vlastně je to jedno z mála klasických jRPG se zvláštní soubojovou obrazovkou, kde s rozmyslem pohybujete postavami a jen nespouštíte jejich útoky.

Schéma vývoje postav, získávání nových útoků a schopností pro řešení puzzlů, nákupy předmětů ve městech, to vše je v podstatě zachován jako v předchozích dílech série. To je takový rukopis Wild Arms a není důvod od něj opouštět, když je velmi zábavný.

Graficky a hudebně je hra povedená na jedničku, tady opravdu není co vytýkat, příjemně se na to kouká, atmosféra by se dala krájet, příběh vtáhne a nepustí a do toho všeho zde máme spoustu RPG kombinací, které jsou rájem pro každého RPG pozitivního hráče.

Hru považuji za jakýsi vrchol série, který se nedrží starých klišé, inovacemi nenaštve, ale naopak zaujme. Nemusí to tak mít samozřejmě každý, ale na to, jaká jsem konzerva a že mě to zaujalo tak, že považuji tento díl za nejzajímavější, to už je co říci :-)

Hodnocení: 90%

Ringo

Pozn.: Obrázky přímo ze hry jsou převzaty z internetu.