Lemmings

Platforma: PC / Žánr: Logic, Developer:  DMA Design / Vydavatel: Psygnosis / Rok: 1991

Proč já jsem vlastně vedle všech těch dungeonů, RPG, strategií a adventur sáhnul právě po Lemmings? Už asi půl roku si totiž tak říkám, že mi chybí jistý prvek těch mých počátečních hráčských let z kraje devadesátek, kdy člověk pořádně ještě ani nevěděl, co všechno za hry existuje a hrál vše, co mu přišlo pod ruku. Nebyl vyhraněn žánrově, nedával si cíle a netvořil striktní seznamy, co musí všechno dohrát. A když měl rozehrané něco náročnějšího, klidně si odpočinul tak, že přerušil hraní RPG a šel si jen tak zapinkat CD-Mana, projet nějaká auta od Accolade, dát si golf ve World Class Leader Board, kulečník v Sharekey's Pool, mariáš ve hře Flek! nebo si zastřílet na chvíli v Crime Wave a taky právě zachránit bandu lumíků v Lemmings. Vlastně to tehdy ani nebylo s cílem tyto typy her nějak dohrávat, ale jen si tak u nich oddychnout, dát pár kol či úrovní.

V devadesátkách jsem se Lemmings něco nahrál, ale zjistil jsem, že jsem je vlastně nikdy nedohrál nějak zvlášť daleko. Určitě mě tehdy zastavily úrovně, v kterých začaly být omezeny počty i typy nářadí. Po Lemmings jsem tedy teď sáhl znovu, že si dám z nostalgie pár levelů a trochu opráším to oddychové hraní nezávazných her. A co se nestalo. Ono mě to vtáhlo ještě více než ve své době. Navíc jsem si za ta léta vypracoval návyk, že hry se pokud možno přeci jen dohrávají do konce.  Najednou jsem Lemmingy totálně pohlcen, jedu jednu úroveň za druhou a představa dohrání všech 120 levelů, rozdělených po 30 do čtyř úrovní obtížnosti, se najednou nejeví tak nereálně. 85 jich mám aktuálně již zdárně za sebou. Vybudoval jsem si doslova závislost jako u nějaké tahové strategie. Takže ještě jednu úroveň a jdu spát. Co mělo být kdysi na oddych s tím, že u těžší úrovně to vypínám, se stalo najednou bezpodmínečnou záležitostí typu - přijdu na to, i kdybych to měl 30x opakovat. 

Asi bych obtížně hledal někoho, kdo by neznal Lemmings, přesto nebude od věci tuto hru trochu blíže popsat. V tomto mixu logické hry s lehkými taktickými prvky je úkolem hráče zachránit co nejvíce lumíků před smrtícím pádem do pastí a propastí, a dovést je bezpečně k cíli. Pomocí několika pracantů, kterým se přidělí nářadí, které je k dispozici, se vybuduje bezpečná cesta přes všechny překážky, aby zbylí lumíci doputovali bez potíž až k východu z dané obrazovky. Lumíci postupně ze vstupu do obrazovky padají a stávají se nekontrolovatelným davem, kterému je nutno zabránit, aby předběhl lumíka pracujícího na cestičce k cíli. Tak, jak se vysypou na obrazovku, tak jdou rovnou za nosem, stále stejným zvoleným směrem. Nehledě na to, jestli je před nimi propast, do které spadnou a zabijí se, nebo nějaká past, která je spálí nebo rozemele. 

Přes propasti a další nebezpečné překážky je nutno nastavět mosty či schody, neprostupné vysoké překážky lze prokopat tunely, lumíky je možno naučit šplhat na strmé stěny, popřípadě pomocí deštníčku (padáku) se bezpečně spustí i do hlubších oblastí, v kterých by přímý pád znamenal jistou smrt. Lze kopat i hluboké nory, nebo svažité sestupy. Pomocí stoperů lze určit lumíky, kteří se zastaví a nedovolí ostatním lumíkům v daném směru postupovat dále. Kromě toho je na každou úroveň stanoven čas, do jehož vypršení je nutno lumíky dostat do bezpečí. 

Z počátku to vypadá jednoduše, neboť v prvních úrovních je dostatek nářadí a procentuální požadavek, kolik lumíků se musí dostat k východu živých, není nijak drastický. Mít dvacet padáčků a povinnost zachránit dvacet lumíků před pádem z výšky je hračka. Jenže prvních asi 45 úrovní z celkových 120 by se dalo považovat za takové rozehřívací, až tutoriálové. To pravé peklo nastane pak, kdy bude počet nářadí omezen na nezbytné a přesně vypočítané minimum. 

Někdy dokonce nějaký typ nářadí chybí zcela a je třeba si poradit jinak. Tedy nahradit to jinou formou řešení, než na jaké je hráč zvyklý v případě, že na každou činnost nářadí má. Nemám k dispozici stopery? Budu muset bandu lumíků ukrýt na chvíli v hlubokém výkopu, než několik pracantů dostaví cestu k cíli. Nemám kopáče a potřebuji prorazit nějaký prostor? Je tady možnost sebedestrukce lumíků detonací. Jenže ani to není jen tak. Odpočet do výbuchu je 5 sekund a pokud chybí možnost i stopera, je nutno přesně vypočítat, kam za těch 5 sekund lumík stihne dojít a zda se v momentě výbuchu dostane přesně k požadovanému místu. 

A co teprve, když se dostanete do levelu, v kterém můžete jen stavět mosty/schody a kousek od vstupu lumíků je propast? Jak to udělat, aby banda lumíků nenaskákala do propasti, než se pracantovi povede dostavět most? Tady přijde na řadu využití jednotlivých nářadí i jinak, než na co jsou cíleně určeny. A tak si stavíte schodiště i tam, kde to sice není nutné, ale slouží ke zdržení ostatních lumíků, kteří stavbou schodů postupují pomaleji, než když se přímo řítí k propasti, kterou se zatím snaží jiný lumík překlenout dalšími schody.   

Šplhací lumík například přeleze strmou překážku, která lze prokopat jen z druhé strany, jenže lumíci chodí pořád jen za nosem. Jak tedy zajistit, aby se šplhoun po přelezení takovéto překážky obrátil a prokopal tu překážku z té druhé strany? Není to tak složité a stačí vysledovat, že jakmile postavíte most do nějaké překážky, lumík stavbu ukonči, obrátí se a jde na opačnou stranu. Hra tedy nutí různými fígly k samoúčelnému používání nářadí způsobem, že tady vůbec nepotřebujete stavět most, ale jen donutit lumíka změnit směr. Stejně tak příkaz ke stavění mostu dobře poslouží k zastavení činnosti kopajícího lumíka. Někdy prostě nechcete, aby prokopal celé dno úrovně a pak skončil s ostatními v propadlišti dějin, popřípadě nechcete díru tak hlubokou, aby se pádem do ní ostatní pozabíjeli.

V úrovních na obtížnostech nejtěžších přijde občas i trochu frustrující zručnostní disciplína. Kdo se zavčasu naučil přepínat mezi nářadím v menu funkčními klávesami F1 - F10 namísto výběrem pomocí myši, má z části vyhráno. Jsou tady totiž nároky na rychlé přepínání povolání hlavního lumíka pracanta. Nejtěžší je kopat tunel překážkou končící propastí, kterou musíte následně přemostit. Moment, kdy potřebujete vychytat, aby udělal lumík poslední prokopnutí a hned jste mu stihli zadat stavbu mostu, se počítá na zlomky sekund. Pokud úroveň vyžaduje dva pracanty na dvou místech, kterým se věnujete, je tohle úkolování někdy velmi náročné, nezřídka dojde k překliknutí a můžete level opakovat. Vítanou pomocí je možnost klávesou F11 hru kdykoliv zapauzovat a lze si tak rozplánovat práci najednou na více místech. 

Abych při tom popisu průběhu hry upřesnil, co myslím těmi pracujícími lumíky, tak jsou to ti, kterým zadáte volbou nářadí, co mají dělat. Jenže co dělá ten zbytek davu lumíků, kterých může být v úrovni i 100? Oni by rádi šlapali dostupnou cestou. Problém je, že když narazí na překážku, obrátí se a jdou na druhou stranu, která může končit propastí. Dalším problémem by se stalo, že pokud pracující lumík postaví most přes překážku a za ní je nějaká další smrtící záležitost, uvolní se tak tím mostem cesta a ostatní do pasti přes most vesele naskáčou. Nemluvě o tom, že lumící rozhodně nečekají, až pracující lumík dostaví most přes propast a rovnou do ní naskáčou.

Proto je třeba si přesně spočítat, zda budete potřebovat na následující postup přes úroveň jednoho, popřípadě dva až tři další pracanty, kteří budou provádět nutné práce a zbytek davu je třeba zastavit. Buďto stoperem z obou stran, popřípadě výkopem jámy, v které prozatím zůstane dav lumíků v bezpečí. Jakmile pracanti dostaví bezpečnou cestu do cíle, tak lze hordu lumíků propustit odpálením stoppera nebo dostat z bezpečné jámy stavbou schodů. Stále je do toho třeba počítat a plánovat, kolik nářadí k čemu budete potřebovat, aby vám po neuváženým plýtváním nedošlo. 

Puzzly jsou zde opravdu důmyslné a je radost si nad tím lámat hlavu a přicházet na to, jak správně schovat většinu lumíků do bezpečí, zatímco správně postupně rozdávám úkoly lumíkům pracantům a když něco nevyjde, zkusím to jinak. Velkým kladem je i to, že většina úrovní nemá jen jedno řešení a je několik možností, jak úrovní zdárně projít. Ačkoliv se mi v drtivé většině zatím povedlo na vše přijít, musel jsem se popravdě už asi u čtyř levelů mrknou na video na youtube, protože mi úroveň přišla nemožná. Někdy vypadá nemožně i přes radu a odehrát si to musí hráč prostě sám.

Občas se objeví prasárnička jako - jinde kovovou zeď prokopat nejde, ale v konkrétní jedné úrovni ji lze při správném načatí prokopat. Občas to vypadá, že daná úroveň nelze bez možné ztráty jen 4 lumíků zvládnout. Obzvláště naštve, že to tak je v této úrovní v PC verzi a v Amiga verzi je přívětivější limit 5 možných ztrát. Občas je frustrující i to, že se dav lumíků nahustí v prostoru a přitom potřebujete začít stavbu schodů v daném směru, jenže jak trefit toho jednoho, který je otočen správně? Některé puzzly tak trochu staví na té náhodě, že se trefíte, jinak smůla. Ale to je záležitost těch pozdějších levelů, kdy už asi bylo obtížné vymyslet, jak to ještě více zkomplikovat, když se hráč dostane až tak daleko. 

Graficky hra není nikterak ohromující, přesto jsou úrovně nakresleny velmi mile a mnohé se staly ikonickými a jasně charakterizujícími hru Lemmings. Zejména jde o hliněné úrovně se zelenou trávou. Vzhledem k tomu, že jde o logickou hru, je vlastně grafika udělaná tak, aby byla účelná a každá obrazovka splňovala charakter nastaveného puzzlu, který je třeba vyřešit. Rozhodně však platí, že grafika Lemmings měla nezaměnitelný styl a já osobně jsme s ní velmi spokojen.

Na Lemmings je zajímavá rovněž i hudba. V pozadí hrají různé jednoduché melodie, z nichž mnohé jsou tak nějak povědomé nebo známé. Některé motivy jsou sice po čase malinko otravné, obzvláště když naštvaně opakujete jednu úroveň po desáté, ale sám si nedokáží vysvětlit, proč nechávám puštěnou u této hry hudbu a nepustím si místo ní nějaké své CD. Nějak mi ten soundtrack k tomu hraní neodmyslitelně patří. 

Nejsem vyloženě hráčem logických her. Nebavily mě moc takové ty Tetrisy, Block Outy, Atomixy, Supaplexy, Pipe Mania, The Incredible Machine a i přes snahu je hrát jsem je obvykle po pár úrovních vzdal. Potřebuji asi i k těm logickým hrám nějakou formu světa, který mi nabídne pocit, že jej chci řešit, jako je tomu třeba u The Lost Vikings nebo Gobliiins. A ty Lemmingy tak spíše škatulkuji k těm posledním dvěma zmíněným, byť u Lemmings absolutně chybí jakákoliv adventurní nebo plošinkovitá složka a dalo by se u nich hovořit spíše tak trochu jako o strategii. A že Lemmings patří mezi nejlepší logické hry a zaujmou i mě, tomu budiž důkazem to, že jsem o nich napsal šestnáct odstavců, čehož jsem nedocílil ani u některých epických jRPG:-)

Hodnocení: 85%

Ringo