Zanki Zero: Last Beginning - report č. 1
Verze: PC / Žánr: jRPG Dungeon / Rok: 2018
Co může nadchnout fanouška dungeonů dneska? Výběr je složitý, buďto přijde něco tak skvělého, jako Might and Magic 10, který se nese v duchu předchozích dílů a přináší veškeré finesy, které u moderní hry chcete mít, nebo přijde naleštěný nepřirozený Grimrock, snažící se napodobit Dungeon Mastera, u kterého se já osobně ušklíbám nad nepřirozenou mramorovou naleštěností kobek i potvor a přemýšlím, proč bylo tolik in opustit klasický umělecký pixel art, dávající každé hře punc originality a jasné identifikovatelnosti. Takže zatímco u M&M10 si užívám, u Grimrocku jsem trpěl a získával neodolatelnou touhu rozehrát starého Dungeon Mastera z roku 1987.
Pak však zbývají naprosto neotřelé tituly s nápady, byť kapku ulítlými, nicméně natolik zajímavými, že i jako starý kobkař si říkám jo, tohle je fakt zajímavé. A přesně tímto případem je Zanki Zero.
Na hodnocení je samozřejmě brzy, včera jsem zakoupil, dnes z lehka oťukávám o co jde. Je zde sice typická japonská ulítlost, narážky na věci, které jsou u nás na západě (zatím) naprosto správně tabu, nicméně idea, kdy chce frustrovaný člověk spáchat sebevraždu a po tomto činu se ocitne na podivném ostrově s podobně frustrovanými charaktery, kteří se učí žít od nuly a získávat jídlo, vodu, ale řešit naprosto zásadní věci, které jinde řešit nebudete, jako je stavba toalety, to je prostě úlet a zároveň cítíte, že to má něco do sebe a chcete to řešit.
Hra je jinak klasickým krokovacím dungeonem, s automapou, grafika mi trochu připomíná mix mezi Parasite Eve 2 a Lands of Lore 2. Směsice exotických rostlin s klasickou západoamerickou ruinou opuštěného města.
Ke hře jsem se dostal vlastně díky nedávnému Hoborgovu vyprávění jednoho večera na dovolené u pivka a šumícího moře v pozadí a strašně mě zaujala možnost vývoje postavy tím, že ji nechám umřít a ona na to, co jí přivodilo smrt, získá resistenční bonus.
Na začátku hry jsem si trochu připadal jako v seriálu The Lost. Ztroskotání podivných existencí na ostrově, kde se survivalově snaží přežít a insrukce místo z Dharmy získávají z jakési staré CRT televize, což je pojato humorným stylem, jako že jde o hru. Z úvodu hry tak trochu předjímám, že je to ostrov, na kterém se scházejí ztroskotalé existence s nějakými vadami a neúspěchy, které je přimějí k odchodu z normálního světa a ocitají se pak vlastně zde a učí se přežívat. Co se z toho nakonec vyklube, to teprve uvidím, tak až v ní pokročím, tak se tu setkáme třeba v dalším povídání z této hry číslo 2 :-)
Ringo
Co může nadchnout fanouška dungeonů dneska? Výběr je složitý, buďto přijde něco tak skvělého, jako Might and Magic 10, který se nese v duchu předchozích dílů a přináší veškeré finesy, které u moderní hry chcete mít, nebo přijde naleštěný nepřirozený Grimrock, snažící se napodobit Dungeon Mastera, u kterého se já osobně ušklíbám nad nepřirozenou mramorovou naleštěností kobek i potvor a přemýšlím, proč bylo tolik in opustit klasický umělecký pixel art, dávající každé hře punc originality a jasné identifikovatelnosti. Takže zatímco u M&M10 si užívám, u Grimrocku jsem trpěl a získával neodolatelnou touhu rozehrát starého Dungeon Mastera z roku 1987.
Pak však zbývají naprosto neotřelé tituly s nápady, byť kapku ulítlými, nicméně natolik zajímavými, že i jako starý kobkař si říkám jo, tohle je fakt zajímavé. A přesně tímto případem je Zanki Zero.
Na hodnocení je samozřejmě brzy, včera jsem zakoupil, dnes z lehka oťukávám o co jde. Je zde sice typická japonská ulítlost, narážky na věci, které jsou u nás na západě (zatím) naprosto správně tabu, nicméně idea, kdy chce frustrovaný člověk spáchat sebevraždu a po tomto činu se ocitne na podivném ostrově s podobně frustrovanými charaktery, kteří se učí žít od nuly a získávat jídlo, vodu, ale řešit naprosto zásadní věci, které jinde řešit nebudete, jako je stavba toalety, to je prostě úlet a zároveň cítíte, že to má něco do sebe a chcete to řešit.
Hra je jinak klasickým krokovacím dungeonem, s automapou, grafika mi trochu připomíná mix mezi Parasite Eve 2 a Lands of Lore 2. Směsice exotických rostlin s klasickou západoamerickou ruinou opuštěného města.
Ke hře jsem se dostal vlastně díky nedávnému Hoborgovu vyprávění jednoho večera na dovolené u pivka a šumícího moře v pozadí a strašně mě zaujala možnost vývoje postavy tím, že ji nechám umřít a ona na to, co jí přivodilo smrt, získá resistenční bonus.
Na začátku hry jsem si trochu připadal jako v seriálu The Lost. Ztroskotání podivných existencí na ostrově, kde se survivalově snaží přežít a insrukce místo z Dharmy získávají z jakési staré CRT televize, což je pojato humorným stylem, jako že jde o hru. Z úvodu hry tak trochu předjímám, že je to ostrov, na kterém se scházejí ztroskotalé existence s nějakými vadami a neúspěchy, které je přimějí k odchodu z normálního světa a ocitají se pak vlastně zde a učí se přežívat. Co se z toho nakonec vyklube, to teprve uvidím, tak až v ní pokročím, tak se tu setkáme třeba v dalším povídání z této hry číslo 2 :-)
Ringo
Na toto se velmi těším, Zero Escape je geniální, Dangan sérii mám připravenou a Zanki je zatím otázkou budoucnosti. Nicméně tvůrci jsou zárukou kvality prakticky vždy.
OdpovědětVymazatNo, musím říci, že je to pekelně nápadité a konečně jsem narazil na japonský krokovací dungeon se západním stylem puzzlů. Tedy není to jen o chození chodbou a čistém grindu (který mám jinak ale hodně rád). Na Zero Escape teda mrknu, to neznám, respektive zdá se mi, že jsem pna to koukal, protože jsem myslel, že je to předchůdce, ale bylo to v kategorie nějaká puzzle adventura, tak to s tím asi nebude mít moc společného.
VymazatTo nemá, je to adventura kombinovaná s vizuální novelou, tedy podobně jako je Zanki brané jako dungeon kombinovaný s novelou a důrazem na postavy. Nicméně zařazení je vcelku jedno, primární jsou kvality :)). Takže až budeš mít chut na něco co není RPG, Zero Escape je výborná volba (podle mě jedna z nejlepších novodobých sérií vůbec).
VymazatZapíšu si to do seznamu, až mě chytne adventurní období.
Vymazat