Powermonger - recenze, PC, realtime strategie 1990




Powermonger - legendární realtime strategie, jejíž hype, prováděn redaktory herních časopisů, navnadil více, než bylo zdrávo.

Předem musím napsat, že absolutně netuším, zda v roce 1990, a před ním, měl Powermonger obdoby, řekl bych, že nikoliv. V tomto smyslu šlo o naprosto převratnou hru. Tyhle silná slova však dokáží v hráčích vzbudit to očekávání, které například u mě nebylo naplněno. Když o hře psali v Excaliburu, tak jsem to tak ještě úplně nepobral, když však vyšla rubrika retro o této hře v časopise Score a já viděl ty obrázky a ten popis, co vše jde v této strategii dělat, tak jsem si říkal, že to snad musí překonat realtimovou Dunu 2 v každém ohledu a to je Powermonger o 2 roky starší hra. A běžel jsem hru koupit. To už nebylo na Amigu, ale v PC verzi.


Peter Molyneux s firmou Bullfrog má jeden zvláštní dar. Designérsky dokáže vytvořit naprosto přelomové a originální dílo, ale asi je to určeno znalcům obrazů, za kterým mnoho hráčů nic zázračného neuvidí. Mě se strašně graficky líbil třeba Populous 2, ale pak jsem zjistil, že je to zběsilá klikačka, Syndicate mi přišel zcela neovladatelný. Magic Carpet, Dungeon Keeper nebo mnohem později Populous 3 a Black and White, to už šlo vše mimo mě. Co je v Powermongeru tím zázrakem?


Možnosti, neskutečné možnosti, které hra nabízí, těch je opravdu spoustu. Tak za prvé hra simuluje chod vesnice či města. Pracují v ní lidé, loví v lesích a přinášejí do vesnice jídlo. To jako armádní velitel potřebujete, takže vesnici chráníte. Z okolních lesů je možno natěžit dřevo a můžete vyrábět zbraně. Kopí, luky nebo katapulty. To vše jde zadat. Když narazíte na vesnici, v jejíž blízkosti je v horách ruda, můžete otevřít důl na rudu a těžit. A nyní lze do výroby zavést meče a vaše armáda tak dostane výzbroj a získat tak navrch oproti nepříteli, který vesnice s rudou neovládá. Armáda potřebuje lidi, tudíž musíte několik vesničanů naverbovat, když vesnici vylidníte, přijdete o produkci jídla. Vaše armády si musí z vesnice vzít jídlo, klidně ji můžete vydrancovat. Pak se můžete vydat na nepřítele a tu už vidíte, jak jídlo rychle ubývá. Pokud dojde na nulu, armáda se vám rozuteče do svých domovských vesnic a měst. Totéž mimochodem udělá armáda, která přijde o generála. Těch můžete mít několik. Pokyny dalším generálům dáváte s určitým zpožděním, neboť jim je musí donést poštovní holub. Neskutečný nápad. Fakt to funguje. Spousta bojů lze řešit takticky. Zabít nepřátelského generála, jemu se rozprchnou vojáci a zůstane po něm balík jídla. To si samozřejmě vezmete. Sranda je, když před bojem stihnete rychlými příkazy poslat svého generála do vylidněných vesnic nepřítele, který z nich před tím shromáždil obří vojsko. Váš generál vesnice obsadí, vyvěsí nad nimi svou vlajku a tím pádem pod jeho vládu spadají všichni lidé z těch vesnic, i ti naverbovaní nepřítelem. Ti mu v armádě pochopitelně zůstanou, ale nepříteli stačí sejmout generála někde z poza buka lukem třeba a jeho armáda se rozprchne do vesnic pod vaší nadvládou a najednou máte hromady lidí, které můžete naverbovat do své armády vy. Takto jsem dobyl většinu map. Mapy jsou v podstatě jako jednotlivé mise, které musíte splnit. Každá má trochu jinou strukturu krajiny, rozmístění měst, jsou zde i hrady prezentované graficky jako věž. Lze se v nich bránit, lze je dobývat pomocí katapultů.


Hra se odehrává v reálném čase na 3D mapě viděné izomatricky. Mapu lze natáčet, lze zoomovat a graficky je velmi příjemná, působící atmosférou toho správného středověku. Na svou dobu opět velice revoluční zpracování.

A nyní přejdu k tomu hlavnímu. Jak se to hraje, jak se to ovládá? Jde to stíhat? Jde to pauzovat? Ne, pauzovat to nejde, stíhat to jde blbě a defakto se to i blbě hraje a výsledná strategie, ke které dospějete, je obvykle dílem velké náhody. Někdy to prostě vyjde, jindy ne. Někdy sejme váš útok nepřátelského generála a zbytek jeho armády se dá na útěk, jindy takhle přesně pohoříte vy. Generál se totiž přímo účastní bojů. Není to jen imaginární figurka jakože někde, co tahá za nitky. Boje o vesnice jsou něco jako dobytí vlajky. Spousta map je doslova přetahovaná a hra na honěnou. Kolikrát jsem začal mapu v jednom rohu, s jednou vesnicí a počkal jsem si, až nepřátelský generál ze svých vesnic někam odtáhne verbovat do vzdálenějších vesnic a já se pohyboval ob vesnici za ním, obsazoval jsem mu je a bral mu z tama jídlo a to ne armádou, ale jen svým generálem. Ten sní minimum a byl schopen nashromáždit balík, který by nesnědl za několik let. Touto soustavnou taktikou šlo odebrat veškeré jídlo ze soupeřových vesnic, on se sice obracel k protiútoku, ale když jste byli dost daleko, tak jste mu utekli a obsazovali a drancovali jeho vesnice z druhé strany. A on vás proháněl po mapě obří armádou, která mu za chvíli sežrala zásoby a armáda se mu rozutekla. Do vesnic pod mou vlajkou a tím jsme je získal na svou stranu, naverboval, měl jsem hromady jídla a šel jsem si najít generála nepřítele a zabil jej. Tímto člověk narazí na exploit, který defakto zničí celou hru, touto taktikou jsem prostě vyhrál většinu map, až jsem se probojoval do té finální a hru jsem vyhrál.


Po tomhle jsem usoudil, že pod spoustou revolučních nápadů se spoustou možností se fakticky skrývá ne úplně dobrá strategická hra, ale na svou dobu.....no, bylo to fakt revoluční a spousta hráčů o vzala jako hříčku, v které mohli vést armády, těžit, vyzbrojovat a poslat armádu do vřavy. Že to kolikrát prostě nešlo stíhat, no a co, vypadalo to fakt hodně dobře a ta atmosféra, ta fakt asi dokáže porazit všechno.

Hodnocení: 60%

Ringo

Pozn.: Obrázky jsou převzaty z Mobygames, fakt jsem si z poloviny devadesátek žádné neuchoval, tehdy jsem ani nevěděl, jak dělat screenshoty v DOSu :-) Ale musím uznat, že obrázky ze hry vypadají stále fantasticky a já si to snad zopáknu, zahraji znovu a budu litovat, že jsem se kdysi zbavil komba originálky EA Classic, kde byl na CD Powermonger společně s Populous 2.


Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

The Elder Scrolls: Arena - recenze, PC, Dungeon 1994

Storm Master - recenze, PC, strategie 1992

Ambermoon - recenze, Amiga, RPG/Dungeon 1993