Nový přírůstek do sbírky - Powermonger
Tentokráte mi ve sbírce přistála opět nesmrtelná legenda. Powermonger od firmy Bullfrog v Amiga verzi. Možná jste si všimli, že jsem byl k této hře poněkud přísný a jak v recenzi na něj, tak při zmínce o něm v recenzi na Genesii, jsem dokonce mluvil o zklamání. Proč jsem si tedy teď koupil originálku a proč mě to namotivovalo tuto hru opět (po snad 27 letech) rozehrát znovu s tím, že bych snad i rád projel více map, než tehdy? Pojmu tento článek o nové krabici trochu jinak, než obvykle, a kromě povídání kde, za kolik, a v jakém stavu, se budu věnovat přímo hře samotné. Ne samozřejmě recenzentsky, to už jsem splnil před třemi lety (skoro na den přesně) a recenze na Powermonger se na mém blogu povaluje. Pojmu to spíše zážitkově, jak jsem to s hrou měl a tak.
Musím říci, že originálku Powermongeru jsem někdy v polovině 90. let už vlastnil. Byla to tehdy má první CD-ROM originálka na PC (Amigisti prominou), protože ji distriburor Electronic Arts vydalo v bundle společně s Populous 2 v tzv. Classic edici a dvojité jewel case krabičce. Bohužel tedy žádná krabicovka, ale s tehdejším příchodem CD_ROM mechanik bylo prostě každé CD s hrou tak jako tak za poklad. A za pětikilčo tehdy ve Vision prodejně v Ostravě na Sokolské, no neberte to.
Hru jsem pak dohrál způsobem, že jsem cíleně mířil k pravému dolnímu rohu obrovské mapy rozdělené na sektory, kterých je bez mála 200, a právě ten sektor ve zmíněném rohu byl vítězný. Nebylo tedy potřeba dobýt všechny. I takové byly občas prostě božské devadesátky, pokořit jakkoliv hru a vidět outro. Jakoby mě nijak netrápilo, že jsem sice dohrál Powermonger. Ale dohrál jsem jej opravdu, když jsem nepokořil všechny sektory a dojel jsem přes několik desítek sektorů jen do toho vítězného? Bohužel jsem tak přišel o spoustu taktických perliček, které si tvůrci na hráče na všech těch možných mapách připravili.
A jelikož záplava dalších titulů bohužel odsunula Powermonger po nějakém čase na vedlejší kolej, protože přišly všechny ty tahové Civilization, Master of Orion, Master of Magic, Colonization, ale i realtimová Dune 2 či Warcraft, a jelikož mám stejně spíše rád klid na práci u tahovek, zůstal mi Powermonger v podvědomí jen jako zběsilá realtimovka. V každé mapě rychle odkroutit to svoje - sehnat jídlo, naverbovat lidi, pak porazit nejsilnější armádu a jde se na další mapu. A proto to taky trochu v mé retro vzpomínkové recenzi Powermonger skoro přesně před třemi lety schytal.
Díky tomuto podvědomí jsem nakonec počátkem let 2000 originálku hry prodal s tím, že se asi k této hře díky jiným peckám nevrátím. Ale byl to omyl. Za dalších pár let mi vždy, když jsem projížděl eBay, a viděl tam i krabice s Powermongerem a Populous 2, projela myslí řezavá myšlenka. Že jsem s těmi hrami strávil docela pěkné chvíle a originálku bych celkem ve své sbírce nakonec chtěl zpátky.
No a po opravdu dlouhých letech, konkrétně před třemi týdny, jsem konečně odklikl na eBayi koupi Powermongera, v krabici a v Amiga verzi. Krabice sice není klasický velký Big box, ale spíše Mini box. Ale i tak je pěkná, a jsem rád, že zdobí mou sbírku, jelikož je ve velmi zachovalém stavu. Manuál sice vypadá kapku opotřebovaně, ale co bych chtěl po 32 let starém papírovém materiálu.
Samozřejmě ihned po objednávce jsem si Powermonger i rozehrál pod emulátorem WinUAE v Amiga verzi. První, co jsem musel i po takové době opět uznat bylo, že grafika vypadá pořád stylově a co více, Amiga verze ji má navíc bohatší než ta na PC s mnohdy celoplošně jednobarevně vyplněnými plochami buď na žluto nebo na zeleno. Grafika ale není to hlavní. Zajímalo mě zejména, jestli můj někdejší dojem ze hry zůstane stejný, nebo naopak poupraví můj úsudek ať už kladným či záporným směrem.
Jednoznačně nejsem pařan novinek a nad názory typu - "staré hry je lepší nechat spát jen v pěkných vzpomínkách" se jen potutelně a nesouhlasně usmívám. Napsal jsem tady spoustu vzpomínkových a pochvalných (ale i pár kritických) recenzí na hry, které jsem v 90. letech dohrál a z 99% mohu s čistým svědomím říci, že si za těmi hodnoceními stojím i nyní a většinou bych na nich nic neměnil. Nedávná znovu zahrání mnohých těchto her mě v tom jen utvrdily. Přitom lidé mají tendenci hodnocení snižovat s uplynulým časem pod dojmem, že ty nové věci, co přicházejí, jsou zákonitě lepší minimálně po stránce ovládání, přehlednosti a samozřejmě grafiky atd. Málokdy se stává, že člověk sáhne po staré hře a své někdejší hodnocení zvýší.
Ale to bych nesměl být já, který v první polovině 90. let prostě našel v tehdejších hrách to, co mě na nich baví nejvíce a vystačil bych si s tím bohatě klidně navždy :-) Když jsem zjistil, že jsem u třicátého sektoru a u každé mapy si říkám, ještě tuhle jednu a pak si zahraji něco jiného, ale přitom se ke hře po nějaké době vracím znovu a znovu a počet dobytých sektorů přibývá, musel jsem jednoznačně dospět k tomu, že má postarší recenze na Powermonger potřebuje jistou revizi.
Doplnil jsem ji konečně o své obrázky a poupravil pár vět, které potřebovaly jednoznačně literárně doladit a zmírnil jsem některá někdejší rozhořčení. Nakonec jsem zvedl hodnocení na 80% u PC verze a dokonce 90% u Amiga verze. A to je co říci, sáhnout po vykopávce a ohodnotit ji více procenty, než bych ji dal tehdy. Prostě jiná náladička, chuť zahrát něco stařičkého a přitom stylového, a aby v tom byla i kapka nějaké té krásné jednoduchosti. To vše podpořeno vlastnictvím originál krabicové verze a taky láskou ke středověku, hradům a tak... Takže vítej zpět, Powermongere. A nemusí se jen vždycky složitě budovat a vyvíjet jako v Civce, že.
Ringo
Tak co, povede se mi dobýt tentokráte úplně všechny sektory, jako se to povedlo někdy před rokem a půl Janu Ornovi z Arcadehry? Kdo ví, třeba po roce nebo dvou pozvolného hraní se pochlubím :-)
Edit: tak e po dvou letech, ale po dvou měsících už se mohu pochlubit, report z dohrání všech 195 map zde.
Komentáře
Okomentovat