Simon the Sorcerer 2: The Lion, the Wizard and the Wardrobe

Platforma: PC / Žánr: Adventure/ Developer: Adventure Soft / Vydavatel: Adventure Soft. / Rok: 1995

Když jsem u prvního Simona psal, že mi trochu připomíná Narnii díky přenosu hlavního hrdiny z našeho světa do toho světa pohádkového, tak šlo vlastně o dojem správný, protože druhý díl má rovnou název prvního dílu Narnie, tedy "Lev, čarodějnice a skříň", přímo v podtitulu. Tentokráte se navíc hlavní hrdina dostane zpět do pohádkového světa opravdu prostřednictvím skříně.

Pokračování Simona Sorcerera se dalo po úspěchu prvního dílu jasně očekávat, ostatně autoři hry to svým způsobem avizovali hráčům, kteří první díl zdárně dokončili. Ačkoliv Simon sám do žádného pokračování tohoto dobrodružství nechtěl, nakonec se jej nikdo neptal. Sordid je totiž zpět a rozhodl se zhmotnit ze světa mrtvých. 

Povede se mu to prostřednictvím knihy, která se dostane v reálném světě do ruky jednomu frustrovanému klukovi jménem Runt. Ten si tak dlouho čte v záhadné knize kouzel a sní si, jak se místo nudného prázdného života s rodiči stane mocným čarodějem, až se povede vyvolat ducha Sordida. Ten už Runta pod příslibem velkého dobrodružství a světovlády zpracuje k těm správným krokům, aby se přenesli zpět do pohádkového světa a tam spřádali plány na pomstu. Runt se stal Sordidovým věrným služebníkem. 

Aby se mohl Sordid pomstit Simonovi, potřeboval jej z reálného světa dostat k sobě, rovněž do toho pohádkového. Proto portálem přenese do Simonova pokoje v reálném světě teleportační skříň. Simon překvapen tímto zjevením skříň otevírá a je nechtěně vtáhnut zpátky do světa, který zachránil posledně. Jen díky teleportační chybě se neobjevuje v sídle Sordida, ale naopak skříň přistane v kouzelnickém obchodě čaroděje Calypsa, který byl Simonem zachráněn v minulém příběhu. A tady v tomto momentě je dění předáno do rukou hráče, jehož cílem je najít speciální předmět, který dokáže aktivovat zpětný teleprotační chod skříně a přivést Simona nazpět do jeho reálného světa. 

Zatímco v prvním díle byl Simon ještě malý kluk, nyní je z něj správný puberťák. Drzý, cynický, hrubý, neuctivý, pohrdající radami a moralizováním starší generace. Dokonce mu je ukradené, jak kdo v pohádkovém světě skončí. Jediným jeho cílem je dostat se z něj pryč, což je docela povahová změna oproti předchozímu dobromyslnému klukovi nezištně zachraňujícího svět kouzelníků. Holt už to není malý kluk, který se kouzelníkem chce stát a přerod z dětského snění do reality rozházela nejednu puberťákovu duši. A jaké je to zjištění pro samotného Simona, že dobrodružství, o kterých si děti sní, by bylo ve reálu nebezpečné, kruté i smrtící a určitě by to nechtěly zažít doopravdy.

A právě proměna Simona v puberťáka přinese spoustu legrace a hlášek a musím opět ocenit, že to není nijak trapně na sílu. Prostě si tak řešíte závažný problém, nějaký puzzle, a Simon si jen tak okomentuje drsným způsobem situaci, což na jednu stranu může přinést údiv, ale zároveň si vzpomenete, jak taková puberta probíhá. Například kouzelník Calypso, vděčný Simonovi za svou záchranu, nabídne okamžitě pomoc, aby Simonovi pomohl. Když jsem Calypsa řádně vyzpovídal, neměl mi dále už co říci a bylo zbytečné se ptát dále, ale já to přeci jen zkusil, tak Simon prohodil něco ve smyslu - nemám už zapotřebí se dále bavit s touto fosilií. To jen takový příklad z mnoha dalších urážek, posměšků a taky naschválů, které Simon musí udělat druhým, aby získal nějaký důležitý předmět nebo informaci.  

Jasně, může nastat dojem, že tahle hrubost naruší dobrodružný ráz této adventury a zvrhne se to v účelové hláškování, aby se jakože hráč každou chvíli uchechtával, ale přitom zapomněl, co je jeho hlavním úkolem, protože tady byli autoři sakra jakože vtipní. Ale v klidu. Alfou a omegou této hry jsou prvky, které mě vlastně uchvátily už v prvním díle. A těmi jsou neutuchající zábava, dech beroucí kreslená grafika, zajímavé hudební motivy, vychytralé puzzly, které pořádně protočí mozkové závity, ale zachovávají si logičnost. A díky tomu se mi povedlo i druhý díl Simona dohrát bez jediné pomoci návodu či rady od někoho druhého. Opět se mi potvrzuje, že byť mám raději závažnější dobrodružství, do kterého se umím doslova vžít, jako je to u Sierrovek, tak zcela bez návodu se mi daří dohrát spíše adventury plně postavené na parodii a humoru.  

Puzzly jsou tady totiž opravdu "přísně" logické, byť sem tam bylo třeba udělat nějakou blbinu, ale člověka obvykle ta blbina napadne. Obtížnost však oproti jedničce značně vzrostla. Odhadem bych řekl, že se kombinuje s daleko více předměty a mnohé navíc zůstávají v inventáři i po jejich použití, i když další využití dále ve hře nemají. Tímto dokáže hra navodit spoustu matoucích situací, kdy jsem při zákysu marně tápal v zápalu manipulací s hromadou již vlastněných předmětů, místo abych hledal, jestli jsem někde něco nepřehlédl, protože řešení se nacházelo obvykle úplně jinde. Nicméně ty nejhorší zákysy, nad kterými jsem strávil celé odpoledne i večer (byly takové asi tři) obvykle spočívaly v tom, že jsem se strašně dlouho zdráhal použít nějakou z funkcí v příkazech, protože jsem byl skálopevně přesvědčen, že tohle řešením nebude. 

Co se týče přehlížení malých předmětů a tolik v adventurách diskutovaného a rozporuplného pixel huntingu, tak v Simonovi 2 pixel hunting v podstatě odpadá. Kdykoliv lze klávesou F10 zvýraznit místa, kde se nachází nějaký aktivní prvek či předmět ke zvednutí. Párkrát jsem tuto berličku ve hře využil a to jen v naprosto zoufalých situacích, kdy jsem nevěděl kudy kam a takto mi hra odhalila předmět, který na obrazovce nově přibyl. 

Ano, i to se stává. Prohledáte všechno, nic na obrazovce není a tak se k tomu nevracíte.  A tak vás dokáže vykývat předmět, který po nějaké akci do nějaké obrazovky spadne, aniž by to bylo zřetelné. Klávesu F10 si ale lze oblíbit i pro takovou tu kontrolu, kdy jsem se zatvrdil, že si vše najdu sám, ale po pečlivém prohledání obrazovky jsem si pro jistotu tu F10 pro kontrolu stisknul. Není to nic proti ničemu, beru to jako když u adventur s příkazovým řádkem bylo hráči po napsání look around vylíčeno, co se kde na scéně nachází. Puzzly si stejně musí hráč vyřešit sám.

Simon the Sorcerer 2 je podobně jako první díl nelineární a od počátku je k dispozici mapa města, z které se dá do většiny lokací dostat hned. O to pečlivěji je třeba zkoumat každičkou obrazovku, zkoušet vše zvedat, otevírat, popřípadě posouvat. Postup o krůček obvykle vyžaduje opravdu komplexní vnímání všech lokací pohromadě. Potřebujete třeba získat jeden konkrétní předmět, ale abyste se k němu dobrali, je nutno vyřešit drobné questíky v několika lokacích v různých koutech města. Lidé a další bytosti je kolikrát nutno přesvědčit k nějakému úkonu, který se může projevit úplně jinde.

Pokud se dala Simonovi 1 vyčíst jedná jediná věc, a to pošlapání jakéhokoliv projevu obsahové originality přílišnou inspirací legendárním Monkey Islandem a okaté zkopírování ovládacího engine her od Lucas Arts , Simon 2 se snaží ze škatulky kopírovače (byť skvělého) vymanit. Má již vlastní ovládací menu z grafických ikonek umístěné v dolní části obrazovky a počet příkazů se navíc zúžil z dvanácti na osm, což plně dostačuje. Díky tomu hned po spuštění hry nepřijde takový ten pocit - ty jo, další Lucasovka, ale od jiné firmy a čím více příkazů textově vypsaných v menu, tím více Lucas Arts.

Autoři však neopomněli poctu Monkey Islandu přeci jen vajádřit a to v podobě přítomností samotných pirátů ve hře, krásným přístavem ve městě, epizodou na pirátské lodi a jednou lokalitou odehrávající se na tropickém ostrově. Ale dalo by se to už považovat jako pocta k jednomu z mnoha slavných děl, protože odkazů na různé známé pohádky, knihy, filmy, je tady několik a ne s účelem kopie, ale spíše za účelem využití legend a bájí, postavených do vtipné roviny. S takovouto motivací  to bylo ostatně  postaveno již v prvním díle.

Další rozdíl, který lze oproti jedničce vysledovat, jsou prostory, v kterých se většina dění bude odehrávat. Zatímco v prvním Simonovi se procházíte po mnoha venkovních lokacích, Simon 2 je spíše stavěn na bohatých interiérech a uličkách velkého města. Až někde od poslední třetiny hry se podíváte více do přírody. Skladba lokací je i tak velmi bohatá, rozmanitá a je radost na to koukat, protože i u druhého dílu se grafici pořádně vytáhli a představili ve své době luxusní VGAčkový pixel art vyrovnávající se tomu nejhezčímu, co kdy člověk mohl v tomto grafickém pojetí spatřit. Má to opravdu osobitý umělecký styl, nezastárlo to a vzhledem k tomu, jak vypadá většina dnešních úmyslně pixel artově zpracovaných her, které mají v dnešní době udělat poctu devadesátkám, tak to vypadá, že snad takovou grafiku už ani nikdo dnes neumí.

Stejně tak nezaostává ve svých kvalitách hudba. Každou scénu opět doprovází zajímavé podmanivé melodie, které není radno vypínat nebo je přehlušovat jinou hudební kulisou a když tohle píši já, který čas u her využívá zároveň k poslechu svých oblíbených kapel, aby ani ucho nezahálelo, tak je to co říci, že jsem si u Simona 2 vychutnával raději herní hudbu. 

A pochválit musím i dabing, jelikož je hra nadabována velmi věrohodně a hlavně lze na rozdíl od jedničky mít zapnuté bez problému titulky i dabing zároveň, byť se teda i tady stane, že text naskakuje občas pomaleji než mluva. Ale aspoň to lze včas přečíst, pokud člověk občas něco z toho mluveného textu nepochytí.. 

Pokud bych se měl k závěru pustit do nějakého srovnání nebo vyvození verdiktu, zda je lepší Simon 1 nebo Simon 2, tak bych se zamotával akorát v různých dilematech, jestli jsem například neměl raději přírodní panorámata jedničky oproti spíše uzavřenějším prostorům dvojky, v kterých jsem mohl obdivovat krásně nakreslené vybavení nějaké místnosti, městské čtvrti, popřípadě zda ten naivnější příběh jedničky neměl přeci jen pevnější kostru oproti trochu rozevlátější dvojce. 

Naopak dvojka má více obrazovek, více rozmanitějších lokací, je jednou tolik delší a puzzly jsou asi o stupeň komplexnější, přinášející obrovskou radost, když se povede vyřešit všechny možné návaznosti, které jsou na jeden puzzle komplikovaně nabaleny. Kdo hru dohrál, určitě ví, o čem mluvím, když zmíním například tatéra, medvědí domeček, černošského tanečníka, hodiny, stoku s pavoukem, konkurz na královského kouzelníka, plačící dítě v kolébce, královský meč (Excalibur), nebo uvězněného elfa.  

Asi bych to porovnávání zúžil na vyjádření, že Simon 2 je stejně skvělá a špičková adventura, jako Simon 1 a dám mu tedy stejné procentuální hodnocení, nicméně je tu jakýsi milimetr, díky kterému mi první díl pocitově asi seděl přeci jen o malinko více. Je to naprosto stejný pocit, jaký mám vlastně i v případě božských Monkey Islandů 1 a 2. Ale nebudu to končit jakoukoliv pochybností. Simon The Sorcerer 2 řadím stejně jako první díl mezi tu absolutní špičku mezi adventurami a proto není vlastně už o čem více diskutovat.

Hodnocení: 90%

Ringo