Sid Meier´s Civilization - první Civka a průřez celou sérií.

Platforma: PC / Žánr: Strategy-TBS / Developer: MicroProse / Vydavatel: MicroProse / Rok: 1991

Civilization 1 je bezpochyby hra, u které jsem za celou svou herní "kariéru" strávil nejvíce hodin. Další herní čas se postupem let rozměnil mezi desítky RPG her, několik dalších strategií, adventur a pár simulátorů. Zbytek by se dal označit za lelkování u takových těch výplňových her, kdy si tu člověk chce zapinkat hokej, kulečník, mariáš nebo si někde zastřílet a podobně. Ale Civilization 1, to je prostě pařba života a ty hodiny, které jsem trávil v dávných devadesátkách první tři roky, co se objevila na mém počítači, už asi jen tak nějaká jednotlivá hra nepředežene.

Přišly pak další díly, které celý koncept doplnily, obohatily, vylepšily grafiku, ale taky mnohdy s prominutím hru přeplácaly. Víte ale, že Civilization 6 jsem dal krásných 100%, protože to je ryzí závislost. Spousta času jsem trávil taky u dílu 3, odehrál jsem něco z dílu 2, 4 a 5. Ocenil jsem přechod k taktičtějším bitvám na hexových polích u posledních dvou dílů. Ale u žádného jsem asi i z časového hlediska už neproseděl několik židlí, jako u Civ 1. Čím to? (Následně popíši základní aspekty hry a k tomu hlavnímu důvodu, čím to, se vrátím až  závěru článku. A na úplném konci si nenechte ujít krátký průřez sérií pro zorientování se, po které to Civce nakonec sáhnout.)

Vždyť druhý díl konečně přišel z izometrickou grafikou a plasticky působícími městy, jednotkami a pod. Třetí díl konečně přišel s využitelnými a obchodovatelnými surovinami, čtvrtý konečně dokázal oddělit politický systém a ekonomický, doplnil jej o náboženství a šlo tyto tři aspekty různě kombinovat. Pátý. díl přišel konečně s taktickými bitvami a lá Panzer General a hexy místo čtverci a šestý díl přišel s districty a orientací jednotlivých měst na konkrétní odvětví - průmysl, věda, kultura, zábava, vojenství. O grafickém pokroku, kdy scenérie v Civ 4, 5 a 6 jsou mnohdy dech beroucí, ani nemluvě. Tak proč se vracet k dílu prvnímu? Jednoduše proto, že má člověk někdy chuť se ryze bavit ve smyslu - v jednoduchosti je krása a sice komplexnost, ale přitom zároveň jednoduchost a přehlednost. To jednoduše člověka táhne. Civ 1 je i dnes stále doslova univerzitní hraní ve srovnání s různými "školkovými" mobil popotahovačkami nebo generickými "jesličkoidními" facebookovými čekačkami, u kterých k mému zděšení tráví herní čas dnes lidi snad nejvíce.

Civilization 1 je prakticky zakladatel tahových strategií ve stylu - založ město, zušlechťuj jej, vybuduj infrastrukturu, zvyš populaci, vyšli osadníky, založ další město, zúrodni kolem půdu, samozřejmě vyprodukuj vojáky a když narazíš na cizí města, tak se s nimi buď domluv anebo na ně zaútoč a obsaď je. Jde prakticky o dokonalý komplexní simulátor vývoje civilizací od pravěku až po současnost. Je nutno se postarat o vzdělání a technologický vývoj, kulturu, aby se lidi nenudili, průmyslovou výrobu, aby se mohly chrlit jednotky a každičké vylepšení města i jeho okolí vám urychluje výzkum, výrobu a růst měst. 

Civilization 1 byla ve své době velkým překvapením, protože vše, co šlo dělat tady, uměly jiné strategie jen v dílčích oblastech a jednotlivě. Když tu byla nějaká strategie, kde jste obsazovali města (např. Warlords), tak byly města dané, nemohli jste zakládat další a nešly vylepšovat tak komplexně, jako v Civilizaci. A to nemluvě o technologickém vývoji, který je provázaný s předchozími poznatky vaší civilizace a od legionářů s mečem se propracováváte postupně k atomové bombě. Jiné strategie uměly jen malý technologický upgrade v daném a neměnném historickém období. Když se někde válčilo, tak obvykle na malém bojišti omezeném na základnu a několik surovinových dolů (Battle Isle, Dune 2 a pod.). Tady je bojištěm celý svět. Vývojem je celá epocha lidstva od pravěku po novověk. Nepřítelem jsou různé národy v maximálním počtu 7, ale při správné diplomacii mohou být i spojenci a obchodní partneři.

Hra tehdy uchvátila i zajímavou atmosférou. Hráč prostě cítil to správné napětí, když měl jen tlupu osadníků, kolem byla nějaká neprozkoumaná krajinka a když založil první osadu a mohl zadat první produkci, tak se každý stratég musel začít tetelit blahem. Po produkci první vojenské jednotky, což byl neandrtálec s klackem, se vydal zkoumat krajinu dále a případně hledat další úrodná loviště, kde by část populace mohla být vyslána a založit osadu další. Do toho začnou lidé zkoumat, že se dá pracovat s okolními materiály, vyvinou hrnčířství, kolo, naučí se pracovat s bronzem a nakonec i obdělávat okolní půdu, což vede k rychlejšímu růstu populace. V horách je občas uhlí zvyšující výrobní produkci, v lesích je zvěřina zvyšující produkci jídla, v džungli naleznete třeba diamanty, které přidají něco do pomyslné společné kádě, které se říká státní rozpočet.

S rozrůstajícím se počtem osad, které se postupně mění v města, zúrodňujete okolní půdu a dokonce se naučíte stavět silnice, mosty i železnice, objevujete další taje přírody, fyziky a chemie. Naučíte se vyrábět lepší zbraně, ale taky obchodovat, vynaleznete měnu, a nakonec se  lidé taky začnou chtít bavit a lépe vzdělávat. Ve městě tedy zbudujete chrámy, čímž udržíte obyvatelstvo spokojené, postavíte knihovny a tím urychlíte technologický vývoj (a další vynález bude stát méně tahů). 

Vše je nutno udržovat v rovnováze. Příliš rychlý růst populace může znamenat nepokoje i hladomor, Vzpoury ochromí vaší produkci, ekonomiku i výzkum. Dále se budete muset podřídit prioritám. Každé město časem bude potřebovat obranu, jak proti barbarům, tak proti dalším národům, které budou mít zálusk na vaše bohatství a vy pochopitelně na to jejich. 

Když většina měst vyrábí jednotky, je jasné, že zbrzdíte výstavbu a naopak. Takže je třeba zvažovat. Obětovat na pár kol kulturu a rozvoj měst a vyrábět vojáky, kteří mohou provést invazi na soupeře a zadusit tak jeho rozmach hned v počátku? Nebo se snažit utéci nepříteli technologicky a zatímco on se bude barbarsky roztahovat, vy mu v postupu jeho legií s meči zabráníte moderní jízdou, protože místo roztahování se po okolí jste se soustředili na pár svých velkoměst, a vycepovali jste jejich vědu na maximum?    

Hra má několik obtížností. Chief je nejlehčí a soupeř není žádnou konkurencí. Warlord už je tak akorát. Od Prince výše už přichází docela frustrace, protože hra začne hráči házet až příliš klacků pod nohy. Například se vám co druhé kolo rojí u vašich měst barbaři, soupeř má nebývalý bonus k obraně, a zatímco vy potřebujete na jednu jeho jednotku aspoň  5 tanků, on má obtížností bonus i k útoku a klidně vám jednou jednotkou co kolo oddělá vaši hradbami chráněnou obrannou jednotku. Samozřejmě soupeř rychleji vyrábí a vyvíjí rychleji technologie. Dá se říci, že jediným neduhem této hry je, že vyšší obtížnost je doslova založena na cheatování počítače, nikoliv, že by se výrazně zlepšila jeho inteligence. Tento neduh se nese celou sérií, ale co je to oproti tomu, co přináší hra celkově za možnosti a zábavu.

Vrátím se k tomu, co jsem načal na úvod. Proč se vracet k této hře? Jednoduše proto, že přes skvělá následná pokračování je to stále maximálně zábavný kousek. Přirovnal bych to k šachům, které máte rádi tak, jak jsou a najednou přijde někdo se sofistikovanou modifikací a místo 16 figur na jedné straně bude 64 figur a šachové pole se rozšíří 4x, přibydou nové figury s možnostmi nových tahů. Mnozí by tuto modifikaci jako novinku přivítali. Také by přivítali, kdyby šachové pole bylo graficky obohaceno o krajinu a figury dostaly reálný vzhled nějakých jednotek. Ale věřte, že by uvnitř každého šachisty zůstala touha (třeba někde na dovolené) vytáhnout klasickou 8x8 šachovnici s 16 figurami na každé straně a základními pravidly a rozdat si to po královsky. A přesně tak je to u Civilization 1. 

Co považuji za nepřekonatelné například i u grafiky - na tehdejší dobu si každý užíval, že vidí čtvereček s legií, letadýlkem, loďkou, tančíkem a že se v krajině objevuje zúrodnění, silnice a železnice. Na dnešní dobu to chce každý vidět bez abstrakce, reálně, u tanku chce vidět miniaturu, modýlek, u měst chce vidět siluety pravých domů a u zástavby chce vidět, jak se rozšiřuje do krajiny. Nic proti tomu, určitě je to krásné. Ale stará dobrá hra měla parádní nádech tak trochu deskovky (mimochodem ono opravdu namotivovala Sida Meiera k tvorbě této hry desková Civilization od Avalon Hills). A tím má toto zpracování Civ 1 stále své nesmrtelné kouzlo. Dokonce jsem si v nadšení ze hry v jisté omezené podobě kdysi hru sám vyrobil do stolní podoby, osekal jsem jí oproti počítačové verzi trochu pravidla, zasadil ji jen do moderní doby a překvapivě docela i fungovala :-)

Dalšími příjemnými prvky jsou pohledy na kreslené město v detailu, jak se rozrůstá a přibývají v nich budovy a divy světa. Když město obsadíte, vidíte pěkný pochod vaší armády, jak město obsazuje. časem jednoduchá a oželitelná animace, ale když se s tím člověk setká poprvé, tak je to fajn podívaná.  

Tím, že je tohle vlastně základ, nebudete obtěžování zbytečnou přemírou druhů jednotek. Víte, že je tu obrana, pěchota, jízda a dělostřelectvo, námořnictvo a později i letectvo. Budov je taky tak akorát a divů světa rovněž. Obchod probíhá zjednodušeně vysláním karavany a založením obchodní stezky, což začne generovat peníze navíc. Stejně tak špión má jen pár akcí, s kterými můžete kalkulovat. Na co přehltit hru druhy jednotek, jejichž význam je vlastně jen kosmetický. Samozřejmě v pozdějších dílech potěší variabilita a změny, přes to si myslím, že Civ 1 je stále nenahraditelná a určitě se k ní rád vracím. Proto jsem si taky před napsáním článku dal takovou rychlou partičku.

V podstatě revolučním prvkem již bylo měření znečištění, které když celosvětově přesahovalo určitou míru, tak se začala zvyšovat teplota planety. Poté, co teplota dosáhla určitého vrcholu, tak následně opadla. Důsledek bylo v lepším případě rozesetí bažin v oblastech, kde byla původně úrodná půda nebo lesy, v horším případě se terén změnil na poušť a to už byl proces nezvratný. Bažinu pořád můžete vysušit. Ale to už se zase začínám vracet k principům hry, které jsou bezpochyby každému hráči známy a jen popisuji něco, co dávno jistě víte. Stejně jako víte, že dle růstu civilizace si postupně budujete palác, viz zdejší obrázek hradu, a nebo že po dosažení těch správných technologií vybudujete vesmírnou loď a vyšlete do vesmíru kolonizátory obsadit Alphu Centauri.

Před závěrem se ještě ale pozastavím u soubojů. Ty jsou sice značně zjednodušené, ale dostačující. Každá jednotka má útočnou sílu, obrannou sílu a pohyb. Vzhledem k tomu, že jedno políčko na mapě znamená obrovitánský prostor, tak hra až do svého čtvrtého dílu využívá možnosti stackovat jednotky na jednom políčku v neomezeném počtu. Prostě na jedno pole postavíte třeba 30 tanků. Od dílu 5 a 6 je tohle již nemožné a jeden tank představuje celou jednotku definovanou hit pointy, což fakticky značí počet tanků, které v bitvě ubývají při zásahu nepřítele. Zatímco v Civ 1 - 4 můžete na sebe naskládat jednotky různých druhů, v dílech 5 a 6 je to již nelze a tak vznikají taktické boje jako dělostřelectvo v zadní linii, tanky v přední atd.  Tady se taktika omezuje jen na terén, kdy máte v lesích a horách vyšší číslo obrany.  Mimochodem na dvou obrázcích níže vidíte použití jaderné bomby :-)

Tady povídání o Civilization ukončím. Prostě jsem vám jen chtěl sdělit, že tahle hra nikdy neumře, nikdy nebude zašlapána do země jinými, byť po všech směrech rozšířenějšími a asi i dokonalejšími díly. Po této hře půjde sáhnout vždy a vždy se u ní královsky pobavíte, obzvláště, když si budete chtít odpočinout od překombinovaných moderních dílů. Za mě je to tady jasná stovka. Navždy jasný adept na hru na pustý ostrov.

Výše jste zhlédli obsazení Aplphy Centauri mými britskými kolonisty. Někdy jako pokračování Civky ve vesmíru byl považován Master of Orion, ale není to tak. Faktickým pokračováním toho, co se odehrávalo v Civilization 1 (nebo Civ 2) je až v geniální hře Aplha Centauri, o které si jistě v budoucnu něco taky řekneme. 

K včerejšímu hraní hry, abych byl správně naladěn na psaní této retro recenze, bych řekl, že mě po letech překvapila Warlord (tedy druhá) obtížnost. Nepřítel si ani neškrtl a v roce 1000 AD už jsem neměl prakticky soupeře. Bylo to dost dáno počátečním rozmístěním na velkém kontinentě, kde jsem barbarsky všechny vyškolil a pak jsem měl klid na práci. Otravovali pak už jen Rusové na konci, ale byli strašně zaostalí :-) Příště zkusím obtížnost Prince, který mi kdysi dávno nějak nešel, nevím, jestli jsem měl tehdy nějakou těžší verzi :-) A úplně nakonec ještě ta slíbená přehledka všech dílů, viz níže.   

Hodnocení: 100%

Ringo 

1. Civilization 1 - Civka v pure podobě, bez příkras, bez featur, kterých jsou schopny dnešní hry, ale na druhou stranu, komplexní a přes to jednoduchá. Nikdy neomrzí, tohle jde hrát prostě pořád. Ale dnešní zmlsaný hráč přeci jen bude chtít lepší grafiku než čtverečky s ikonkami.

2. Civilization 2 - Pro mě osobně asi největší zklamání série, zbytečně rozšířený seznam jednotek, které ale byly v podstatě k ničemu, protože byly duplicitní s tím, co bohatě hráči stačilo. Dvojstupňové zúrodňování půdy bylo už jen takovým symbolem toho, že proč zúrodňovat jednou, když by to mohlo jít 2x. A v tomto duchu se nese celá Civ 2, je to Civ 1x2 :-) Grafikcy posun je pozitivní jen ve výhledu na mapu, fotografické zpracování ministrů a ošklivý výhled do měst je docela šrámem na grafickém pojetí hry. 

3. Civilization 3 - první dojem je, konečně posun. Hranice dávají smysl, předchozí hry byly bez hranic a klidně jste plácali města uprostřed území nepřítele. Tady už je nějaká forma územní celistvosti. Dále suroviny. Už to není jen uhlí, které vám přidá štíty, už je to železo, ropa atd., která dělá každý národ doslova závislý na tom, co vyrobí dle toho, jaký přístup je k surovinám. Některým hráčům to sebralo oblíbené - v jednoduchosti je krása. Docela pochopitelné, když dostanete nakládačku jen proto, že nemáte přístup k železu a soupeř ano. Co však hru dost zabíjí je systém korupce, který je vražedný a opravdu nemá smysl zakládat města v zámoří nebo příliš daleko od hlavního města, nikdy v něm nic nevyrobíte a nepostavíte. Díky korupci. Docela dokáže taky potrápit prvek, který se vám bude z počátku zamlouvat, a to hranice dle kultury, jenže, jakmile začnete přicházet o celá města i s armádami jen proto, že nějaké hraniční město soupeře působí na město vaše, tak si budete vzteky škubat vlasy a blbé je, že to prostě neovlivníte. Každopádně tento díl by mohl být králem v rámci prvních třech dílů, ale král je samozřejmě jen jeden, a to je samozřejmě Civ 1:-)

4. Civilization 4 je vrchol série, který nabízí všechny známé věci z dílů předchozích a zároveň zlepšuje vše, co byste na nich chtěli zlepšit. Politický systém už není jakože republika, komunismus, despocie, demokracie - tedy v jednom pytli politické i ekonomické zřízení. Tady fakt definujete konkrétně, co chcete mít za zřízení, jaký ekonomický směr a dokonce jaký náboženský. Graficky je hra jakýmsi izometrickým 3D a musím i jako milovník 2D říci, že tady smekám, tohle se autorům opravdu povedlo. Celé mapě je doslova vdechnut život, jak se rozvíjí vaše města a zúrodnění. Co trochu dokáže potrápit zde je totéž, co u dílu třetího. Kulutra je zde silná v podstatě tak, jako armáda. Kulturně silnější soupeř vás klidně vytlačí z kontinentu bez jediného výstřelu. Ale přijde mi, že je to zde ovlivnitelnější než ve trojce a nepodléhá to tolik náhodě. Jak vám kulturnější národ začne brát města, tak přesně víte proč a v čem jste udělali chybu. Na tu kulturu lze zde doslova hrát.

5. Civilization 5 - když přijde vrchol série, je třeba přestat recyklovat úplně vše a vydat se jiným směrem a tady to je uděláno tím nejlepším způsobem. Ten odklon sice na jednu stranu potírá některé věci,na které jsme u Civ her odjakživa zvyklí, ale dá se říci, že kdo jednou zkusí, nechce jinak. Ano, jedná se o hexový systém a nemožnost stackovat jednotky. Prostě jedno pole, jedna jednotka. Tato kombinace dělá bitvy zajímavější, smysluplnější a Civ meet Panzer General. Podle mě skvělý krok. + spousta systémových vylepšení hlavně v oblasti formování zřízení a toho, na co se bude vaše civilizace specializovat. Můžete jít cestou kultury, militarismu, vědy, produkce a nebo skloubit obojí. Co je trochu kamenem úrazu pro nováčky, že nespokojenost obyvatelstva je celonárodně počítaná, už to není město od města a je docela kumšt dokázat vyvážit velikost populace a její spokojenost. Na nic je třeba vést blietskrieg na sousední národ, když ziskem jeho pěti měst na kontinentě získáte akorát 300 letý úpadek a zmítání se v nespokojenosti s omezenou produkcí a vývojem. Graficky jde hra zpět do 2D a to velmi detailní a tak trochu i realistické a opouští takový ten cartoon styl 3D jednotek a budov z Civ 4.

6. Civilization 6 - Hexy zůstávají, celé je to více takové barevně kreslené, cartoonovité oproti pětce, jakoby návrat ke čtverce, z počátku nezvyk, ovšem po několika partiích si člověk na této hře zamiluje naprosto vše, hlavně district systém, kdy na jednom hexu budujete nějakou formu specializace města, univerzitní, kulturní, průmyslové, vojenské nebo tam postavíte div světa atd. Tohle je obrovský posun oproti všem dosavadním Civkám. Políčko města už není jen zúrodněné něco se silnicí, ale musíte mu dát konkrétní úkol. Buď tam je pole, důl a nebo district. Civilization 6 považuji za druhý vrchol série.

Takže mé jednoznačné doporučení zní - Civilization 6, pak 4, pak 5 a staromilci se mohou hnípat ve starých dílech 1, 2, 3 a přemýšlet, co jim na tom všem vadí oproti jedničce. Jo, jsem taky staromilec a proto z 1, 2, 3 je pro mě asi nejlepší pořád jednička :-) Ale aktuálně, když hrávám nějakou novější Civku, tak Civ 6.