Super Mario RPG: Legend of the Seven Stars
Platforma: SNES / Žánr: jRPG, Developer: SquareSoft / Vydavatel: Nintendo / Rok: 1996
Spojení tematicky odlehčené plošinovky s RPG žánrem mohlo znít ve své době podivně. Dnes už však nikoho nepřekvapí, že Mario nemusí být jen akční plošinková arkáda, jelikož po těch desetiletích s Mariem jsme zvyklí jej potkávat v dalších různých žánrech. Například v golfové hře, závodní hře Mario Kart nebo Tetrisu. Ale také třeba i v tahové taktické hře (narážím na Mario + Rabbids Kingdom Battle a nedávné pokračování Mario + Rabbids Sparks of Hope na Nintendo Switch). Já se ale vrátím do dávných dob, konkrétně do roku 1996 na konzoli SNES, kdy se začala psát dlouhá historie Maria v RPG hrách. Ale ještě před tím nemohu něco neříci (přesněji nenapsat) o podstatě her s Mariem všeobecně.
Historie Maria a jeho bráchy Luigiho sahá až do roku 1983, kdy spatřila světlo světa první akční arkáda s Mariem v hlavní roli a taky v samotném názvu hry, Mario Bros. A to na Arcade automatech a taky na konzoli Nintendo Family Computer (FC). Samozřejmě by mi mohl někdo připomenout ještě rok 1981, kdy na Arcade automatech vyšly tři díly Donkey Konga a Mario tam čelí obří gorile, která mu klade nástrahy. Následovala série akčních plošinkových arkád napříč konzolemi značky Nintendo (NES, SNES, Gameboy, Nintendo 64, Gameboy Advanced, Game Cube, Nintendo DS, WII, 3DS, Switch), v kterých se hráči po léta setkávali nejen s Mariem a Luigim, ale i dalšími hrdiny jako je Yoshi, princezna Peach, Donkey Kong, nebo zloduch Bowser, proti kterému Mario se svými přáteli pravidelně bojuje snad v každém díle.
Instalatér Mario, coby skákací panáček v rozličných úrovních různé složitosti a zákoutími pospojovanými trubkami, se proslavil po celém světě. Přitom by člověka mohlo napadnout, jaká je to vlastně blbina. Skáče přes propasti, na vyvýšené plošinky, noří se do trubek do spletitých kanalizací, skáče na hlavy příšerkám, sbírá body a různé bonusy, snaží se zachránit jakési houbové fantasy království a princeznu ze spárů podivné obludky v podobě želvy s ostnatým krunýřem... prostě fantasmagorie. Ale hráči mají bujnou fantasii a ať už si oblíbili jen ten arkádový herní styl, nebo se pro ně Mario stal zosobněným hrdinou, jehož osudy, a taky osudy jeho přátel, jim nejsou lhostejné, bylo zaděláno na fantastický fenomén. Fenomén, který mohl na druhou stranu i odrazovat nebo dokonce budit averzi naplněnou pocitem naivní vlezlosti. Ale časem Mario zlomil každého a u nějaké té Mario hry našel cestu k tomuto universu i mnohý původně odpůrce.
Super Mario RPG vyšel v roce 1996. Jenže já jsem se k SNES hrám díky emulátorům dostal až v roce 2000. A tak někdy záhy po přelomu milénia, když jsem si sjížděl seznamy, co jsem z japonských RPG na SNESu ještě nehrál, jsem si říkal - Mario? A RPG. To musí být ale blbost, ne? A jen tahle představa u mě vzbudila zájem. Navíc za tím stojí Squaresoft a ti obvykle nedělají blbé hry. A když se mi mnou tolik let opomíjený chlapík Mario začal prohánět po mém monitoru a zjistil jsem, že on má nějaké ty statistiky, které lze zlepšovat, jakoby to smazalo můj někdejší dlouholetý pohled na věc. Pochyby vystřídalo nadšení a já tehdy Super Mario RPG dohrál s novým pocitem nadšení, jako bych byl velký fanoušek Maria od počátku věků. Najednou to nebyl svět plošinkářů, kteří donekonečna jedou jednu úroveň za druhou a nadšeně se trumfují v nasbíraném score. Najednou byl svět Maria se všemi jeho náležitostmi i mým světem, do kterého jsem zapadnul překvapivě snadno.
Měl bych asi zlehka říci něco o příběhu. Ačkoliv vše u Maria působí značně infantilně, dokáží za to autoři hry schovat vždy něco zajímavého a hlubšího. Zlý Bowser prahnoucí po princezně Peach (jinak taky Princess Toadstool) opět unáší princeznu do svého hradu a Mario ji musí snad po stopadesáté zachránit z jeho spárů. Samozřejmě je to prvním Mariovým úkolem hned na začátku hry a pokud by se mu to povedlo, mohl by zazvonit zvonec. Jenže to nebude tak jednoduché. Během souboje Maria s Bowserem se totiž z nebe snese živý meč Exor, poboří Bowserův hrad a taky roztříští Hvězdnou cestu. Bowsera a princeznu odhodí tlaková vlna daleko kdo ví kam, včetně sedmi hvězd. A nyní Maria čeká strastiplná cesta napříč zeměmi Toadstool Kingdom, Moleville, Monstro Town, Yo'ster Isle a zemí Nimbus. Bude pátrat nejen po tom, kam se poděla princezna Peach a Browser, ale také po sedmi fragmentech Hvězdné cesty.
Pokud pořád přemýšlíte, jak lze plošinkové hrdiny vtěsnat do RPG schématu, tak to jednoduše objasním. Super Mario RPG je totiž klasické japonské RPG, které z arkádového světa Maria vytahalo všechny reálie a chytře je zakomponovalo do plně funkčního a soudržného prostředí, které v této hře drží dokonale pohromadě. Mario a jeho parta putuje rozmanitou krajinou a městy, nakupuje si lepší výbavu u obchodníků ve městech, v krajině bojuje s nepřáteli v tahových soubojích. To bylo pro mě milým překvapením, protože bych čekal spíše akční mlátičku a naštěstí tomu tak není. V neposlední řadě Mario také pomocí soubojů trénuje a zlepšuje své statistiky.
Aby však nebyl Mariovi odejmut status akčního hrdiny v arkádové hře, je toto RPG skloubeno s prvky, které k Mariovi neodmyslitelně patří a přeci jen jsou akční, skákací a na postřeh. V případě putování světem jsou to občasné akční pasáže, kdy bude něco nutno proskákat, nebo hbitě a přesně proběhnout, proplavat a pod. Přišlo mi to docela fajn, protože jsem skrze RPGčko byl vlastně trochu vtažen do podstaty toho, co je údělem Maria (a vlastně hráče, který jej ovládá) a docela mě to nalákalo později se ponořit i do těch plošinovek. Ale zpátky k RPG. Pokud by někdo shledával zdejší akční pasáže frustrujícími, nemusí se nijak strachovat, protože v nich jde obvykle o zisk bonusů, nějakých peněz navíc a dohrání hry na tom v podstatě nestojí a nepadá. Autoři hry byli k RPG hráči značně shovívaví.
Mírný akční prvek je i v soubojové části. Souboj probíhá na tahy ve speciální soubojové obrazovce, jak to známe například z Final Fantasy nebo Dragon Questu. Ale během svého útoku můžete úder vyšperkovat dalším bonusovým úderem, pokud se vám povede stisknout klávesu útoku ještě jednou ve správně načasovaném okamžiku. Jde to snadno natrénovat a přidává to do souboje správný adrenalin, zda se to povede či nikoliv. Nestává se z toho tím pádem jen suchý ping pong typu - já udeřím, ty udeříš a komu dojdou dříve hit pointy, prohrál. Přídavný bonus do útoku může být rozhodující.
Stejně tak to platí i v obraně. Během útoku nepřítele lze včasným stiskem patřičného tlačítka útok nepřítele zmírnit či zcela vykrýt. Zajímavou možností v souboji je využití speciálních a magických útoků. Jejich použití v boji je pak omezené, ale o to více drtivé. A opět zde hraje roli dodatečný načasovaný stisk, díky němuž můžete docílit ještě drtivějších škod u nepřítele. Samozřejmě o hodnotách útoku, obrany a ztráty zdraví rozhodují důležité statistiky zvyšující se na základě zisku zkušeností.
Vývoj postavy na jednu stranu proběhne automaticky po zisku dalšího levelu zkušeností, čímž narostou hodnoty klasických RPG statistik, obsahuje však milý aktivní prvek. K získaným bonusům můžete ještě vybrat, zda chcete další drobný bonus k útočnému číslu, k hit pointům nebo k magickému útoku. Všechna statistická čísla navíc navyšují zbraně, zbroj a speciální předměty. Je rozdíl bojovat holýma rukama nebo s pořádnou palicí.
K Mariovi se do party přidávají další jeho přátelé, z nichž jsem už výše některé jmenoval. Dojde i k jednomu příběhovému zvratu, kdy se z nepřátel stanou přátelé, ale nebudu to nijak zvlášť rozebírat, abych něco těm, kteří ještě neví, neprozradil. Každá z postaviček, která se přidá do party, má trochu jiné formy útoku a jiné schopnosti.
Graficky je Super Mario RPG fakt paráda. Izometrická "rohová" grafika navozuje dojem prostoru, je plná detailů, barev a krásně odráží celý ten pestrý svět, na který byli hráči jinak zvyklí z plošinovek. Doslova na mě působil modelově a hmatatelně a tento aspekt bych přirovnal trochu ke zpracování světa v adventuře The Neverhood. Malebné městečka a interiéry budov střídají lesy, pláně i kopcovité či skalnaté oblasti. Hudební doprovod je taková hezká Mariovská rozverná klasika plná známých tónů. Po technické stránce není tedy co vytknout.
A není toho moc co vytýkat ani hratelnosti. Hra má ten správný náboj, jak se na Maria sluší a patří a hráč je neustále motivován k vyvíjení nějaké činnosti, dokonale přikován k ději i atmosféře a taky spoustě zábavným prvkům. Super Mario RPG bych nazval jedním velkým mejdanem s herní legendou v Mariovském světě, v kterém nechybí vůbec nic, na co jsou v něm jeho znalci zvyklí. Je to herní legenda, která se z arkád přišla podívat do jiného žánru a vytěžila z něj naprosté maximum. Nesnažila se na druhou stranu nic překombinovat a držela se i rčení, že v jednoduchosti je krása. Pro mě tato hra znamenala ryzí strhující zábavu, která mě překvapivě zasvětila do Mario her. Už se vám někdy stalo, že jako hráč RPG her jste si zahráli nějaké a ono vás namotivovalo k hraní plošinovek? Mně jo, a to právě v případě Super Maria RPG.
Hodnocení: 85%
Ringo
Mario v RPG hře se stal natolik oblíbeným, že si v ničem nezadá s původní plošinkovou sérií a ta RPG sága nabízí spoustu dalších titulů, které určitě stojí za pozornost. Mnohé se navíc prolínají s dalšími Mario hrami:
2. Paper Mario: The Thousand-Year Door, 2004, Game Cube
3. Super Paper Mario, 2007, Wii
6. Paper Mario: The Origami King, 2020, Nintwendo Switch
(Nutno dodat, že návaznost na RPG systém Super Maria RPG ctí jen první dva díly této série. Počínaje Super Paper Mariem se herní styl ubírá směrem k akčním adventurám, které toho s RPG už moc společného nemají.)
1. Mario & Luigi Super Star Saga, 2003, Game Boy Advance
2. Mario & Luigi: Partners in Time, 2005, Nintendo DS
3. Mario & Luigi: Bowser's Inside Story, 2009, Nintendo DS
5. Mario & Luigi: Paper Jam, 2015, Nintendo 3DS
Některé díly série Mario Luigi byly pro svou oblíbenost předělány remakem pro pozdější platformy:
👍
OdpovědětVymazatLen taká drobnosť. Je to Bowser a nie Browser.
OdpovědětVymazat@Figomor: Díky, opraveno.
Vymazat