Might and Magic, Book I: Secret of the Inner Sanctum
Platforma: PC / Žánr: RPG Dungeon / Developer: New World Computing / Vydavatel: New World Computing / Rok: 1986
Dost možná nejlepší díl Might and Magic série, jen to není poznat díky zastaralému grafickému zpracování. Možná odvážná věta, sám sobě si teda nalhávám, že ji píši schválně, abych naštval všechny okolo a sám sebe opět přesvědčil, že nejlepší není ani opravdu nejlepší Might and Magic 3 s World of Xeen šlapající mu na paty.
Ale vrátím se k té první větě. Kdyby někdo udělal Might and Magic v engine World of Xeen, tak asi o prvenství mít pochyb nebudu. Hra vyšla na Apple II v roce 1986 a po Wizardry sérii se tak Jon Van Caneghem s firmou NWC stává dalším průkopníkem RPG her viděných vlastním pohledem. Navíc oproti Wizardry dokonce přidává v PC verzi i pár barev a není to jen o šedých čarách v černém prostoru. Might and Magic jde však v průkopnictví ještě dále. Jedná se zřejmě o první RPG hru viděnou vlastním pohledem, která se neodehrává jen v podzemních chodbách, ale projdete rozsáhlé venkovní prostory od lesů, luk, hor až po pouště. V nich navštívíte spoustu míst, je zde 5 měst, 5 hradů a spousta podzemních prostor. Hrát hru v roce 1986 musel být hotový ráj na zemi, protože tolik možností jako Might and Magic 1 podle mě dosud nepřineslo žádné RPG kromě z horního pohledu viděné Ultimy. Mimochodem uvedu jednu zajímavost, v roce 1986 vychází také první Dragon Quest, první faktické japonské RPG (mimochodem inspirované Ultimou, takže Richard Garriott, tvůrce Ultim, je faktickým zakladatelem žánru japonských RPG :-) Takže rok 1986 je vlastně zlatým věkem RPG na všech platformách.
Já jsem hru samozřejmě v roce 1986 nehrál, to jsem pobíhal někde s kamarády po lese a šermoval se klackama a střílel samostřílem vyrobeným z dřevěného věšáku na oblečení (s šípy ze špejlí s přidrátovaným špendlíkem:-). Hru jsem dohrál někdy v roce 2014. A to jednoduše proto, že po Might and Magic 3 a 4 někdy ke konci 90. let jsem si říkal, že po něčem graficky tak primitivním, jako M&M I prostě po dílech 3 a 4 nejde sáhnout. Hrál jsem samozřejmě pak M&M VI, VII, VIII...jenže někdy po roce 2010 se ve mně něco zlomilo, podobně jako kdysi v Evropanech, kteří si v severní Americe dali původně limit, že od určité linie dále na západ už ne. Začaly mě lákat obstarožní kousky, staly se pro mě výzvou, studiem a zároveň kompletací dohraní všech her daných sérií a navíc mě namotivoval Richmond, který to rozehrál a referoval mi dojmy ze hry. M&M I byl první vlaštovkou, kdy jsem překonal hranici hraní her pod 16 barev :-)
Proč ty dlouhé story o tom, jak jsem se k tomu vlastně dostal? Protože chci ukázat, jak předsudek ke grafice může být zavádějící, jak zábavné a komplexní záležitosti díky tomu člověk dokáže minout. Takže teď už opravdu ke hře samotné.
RPG systém je na svou dobu samozřejmě ne nijak zvláště sofistikovaný, přes to hra nabízí několik povolání, kde nebude klasicky chybět bojovník a kouzelník. Souboje probíhají na tahy a jsou náhodné, jinde jsou místa, kde je boj scénářem daný a obvykle hodně tuhý. Zajímavé na nich je, že mají i prvky taktiky, kdy budete přemýšlet, jaké kouzla seslat a kým na koho udeřit. Odehrávají se v podstatě v textové podobě, ale vůbec nepostrádají tu správnou dávku napětí a ne nadarmo je mnozí považují za nejlepší v celé sérii (asi budu patřit mezi ně). Důležité je, že hra kapku reflektuje do určité úrovně level postav, takže zajímavé je grindovat v prvním městě a překvapivě zjišťovat, že vás napadají obtížnější hordy nepřátel, ale po určité fázi se to zlomí a běžně potkávané potvory nebudou až takový oříšek, takže se naštěstí nekoná to, že by nepřátele donekonečna rostli s vaším vývojem postav, jako tomu bylo např. u Oblivionu, což zničilo celou hru. Na hře je kouzelné, že vás totálně hodí do vody a plavejte. Vůbec nebudete vědět, kam jít první. Začátek hry je oťukávání, kam jde jít a kam vás obtížnost soubojů už nepustí. Obtížnost je našponovaná i tím, že hra ukládá jen v momentě, kdy vstoupíte do hospody. Jindy a jinde ne, takže všechny ostatní prostory defakto hrajete na ironmana. Klíčem k postupu navíc vůbec nemusí být to, že se vydáte v okolí k nejbližším lokacím. Mnohé z nich jsou určeny na později.
Co je na svou dobu šokující, tak rozsah venkovních prostor a propracovanost jednotlivých dungeonů a jejich příběhová návaznost. Vše dává přísnou logiku a docela to občas dává na frak i mnohým pozdějším titulům v žánru, kde nebyli vývojáři designově až tak dokonalí, logičtí a přísní.
Milé překvapení u tak staré hry je to, že hra nabízí v podstatě vše, co známe ze všech pozdějších dílů Might and Magic, jen prostě v horší grafické podobě. Doom Castle určitě znají i hráči Might and Magic VI. Jo, je to i zde, každý další Might and Magic je totiž oprášením toho, co vývojáři použili v minulém díle, jen s jinými mechanikami a jinou grafikou. Dalo by se autorům vytknout vykrádání se a spoléhání na to, že přes novou grafikou na to hráči nepřijdou. Ale proč, když je to vždy tak zábavné a do vykrádání simulátorů fotbalu nebo hokeje od EA, kde mnohdy přinesou nově jen aktuální tabulku týmů a hráčů, to má fakt hodně daleko.
Hra postrádá automapu, ta přišla až s dílem 2. Pro mě to znamenalo takovou novou maturitu v dungeon hraní, protože nejsem kdo ví jakým přeborníkem v mapování. Do té doby jsem si sám zmapoval jen Ishar III a Eye of the Beholder 3, jinak jsem si u jiných dungeonů bez automapy popravdě pomáhal mapkami z časopisů, ale na EoB 3 a Ishar III kompletní mapy chyběly, tak tam jsem na čtverečkovaný papír tužkou kreslil, gumoval a trápil se. Might and Magic 1 byl pro mě dalším překročením určité laťky. Mapování. Vzal jsem prostě Excel a začal Might and Magic pečlivě mapovat včetně venkovních lokací. Udělal jsem si k tomu v excelu rovnou aplikaci tlačítky přepínající mezi jednotlivými lokacemi a excelovská mapa se stala nedílnou součástí gameplaye, dá se říci, že jsem si hračičkoval jednak s tím světem ve hře a pak jeho zakreslováním. Má excel aplikace s mapami je ke stažení v sekci dokumenty na https://www.oldgames.sk/game/might-and-magic-book-i/ . (Nevím, jestli bude ještě funkční s těmi makry i na nových verzích Excelu :-)
Závěrem mohu říci, že jsem si při hraní s málokterou hrou vyhrál tak, jako u Might and Magic 1 a jakákoliv technická nedotaženost spíše zvyšovala obrátky mé fantasie a vtahovala mě do hry více a více, až jsem se doslova v mysli stál součástí toho světa. Jasně, další díly jsou graficky hezčí, s propracovanějším interfacem, pohodlnější k hraní, ale Might and Magic I to vše začal a to tak, že je tam obsaženo opravdu vše. V dalších dílech to jen dolaďoval.
Hru hodnotím "pouze" 90% jen a jen kvůli grafice, která ke hře sice patří a spoludotváří její atmosféru i gameplay, ale je opravdu zastaralá, nemající úroveň kresby her v plnohodnotné 256 barevné grafice jako např. World of Xeen.
Hodnocení 90%
Ringo
Dost možná nejlepší díl Might and Magic série, jen to není poznat díky zastaralému grafickému zpracování. Možná odvážná věta, sám sobě si teda nalhávám, že ji píši schválně, abych naštval všechny okolo a sám sebe opět přesvědčil, že nejlepší není ani opravdu nejlepší Might and Magic 3 s World of Xeen šlapající mu na paty.
Ale vrátím se k té první větě. Kdyby někdo udělal Might and Magic v engine World of Xeen, tak asi o prvenství mít pochyb nebudu. Hra vyšla na Apple II v roce 1986 a po Wizardry sérii se tak Jon Van Caneghem s firmou NWC stává dalším průkopníkem RPG her viděných vlastním pohledem. Navíc oproti Wizardry dokonce přidává v PC verzi i pár barev a není to jen o šedých čarách v černém prostoru. Might and Magic jde však v průkopnictví ještě dále. Jedná se zřejmě o první RPG hru viděnou vlastním pohledem, která se neodehrává jen v podzemních chodbách, ale projdete rozsáhlé venkovní prostory od lesů, luk, hor až po pouště. V nich navštívíte spoustu míst, je zde 5 měst, 5 hradů a spousta podzemních prostor. Hrát hru v roce 1986 musel být hotový ráj na zemi, protože tolik možností jako Might and Magic 1 podle mě dosud nepřineslo žádné RPG kromě z horního pohledu viděné Ultimy. Mimochodem uvedu jednu zajímavost, v roce 1986 vychází také první Dragon Quest, první faktické japonské RPG (mimochodem inspirované Ultimou, takže Richard Garriott, tvůrce Ultim, je faktickým zakladatelem žánru japonských RPG :-) Takže rok 1986 je vlastně zlatým věkem RPG na všech platformách.
Já jsem hru samozřejmě v roce 1986 nehrál, to jsem pobíhal někde s kamarády po lese a šermoval se klackama a střílel samostřílem vyrobeným z dřevěného věšáku na oblečení (s šípy ze špejlí s přidrátovaným špendlíkem:-). Hru jsem dohrál někdy v roce 2014. A to jednoduše proto, že po Might and Magic 3 a 4 někdy ke konci 90. let jsem si říkal, že po něčem graficky tak primitivním, jako M&M I prostě po dílech 3 a 4 nejde sáhnout. Hrál jsem samozřejmě pak M&M VI, VII, VIII...jenže někdy po roce 2010 se ve mně něco zlomilo, podobně jako kdysi v Evropanech, kteří si v severní Americe dali původně limit, že od určité linie dále na západ už ne. Začaly mě lákat obstarožní kousky, staly se pro mě výzvou, studiem a zároveň kompletací dohraní všech her daných sérií a navíc mě namotivoval Richmond, který to rozehrál a referoval mi dojmy ze hry. M&M I byl první vlaštovkou, kdy jsem překonal hranici hraní her pod 16 barev :-)
Proč ty dlouhé story o tom, jak jsem se k tomu vlastně dostal? Protože chci ukázat, jak předsudek ke grafice může být zavádějící, jak zábavné a komplexní záležitosti díky tomu člověk dokáže minout. Takže teď už opravdu ke hře samotné.
RPG systém je na svou dobu samozřejmě ne nijak zvláště sofistikovaný, přes to hra nabízí několik povolání, kde nebude klasicky chybět bojovník a kouzelník. Souboje probíhají na tahy a jsou náhodné, jinde jsou místa, kde je boj scénářem daný a obvykle hodně tuhý. Zajímavé na nich je, že mají i prvky taktiky, kdy budete přemýšlet, jaké kouzla seslat a kým na koho udeřit. Odehrávají se v podstatě v textové podobě, ale vůbec nepostrádají tu správnou dávku napětí a ne nadarmo je mnozí považují za nejlepší v celé sérii (asi budu patřit mezi ně). Důležité je, že hra kapku reflektuje do určité úrovně level postav, takže zajímavé je grindovat v prvním městě a překvapivě zjišťovat, že vás napadají obtížnější hordy nepřátel, ale po určité fázi se to zlomí a běžně potkávané potvory nebudou až takový oříšek, takže se naštěstí nekoná to, že by nepřátele donekonečna rostli s vaším vývojem postav, jako tomu bylo např. u Oblivionu, což zničilo celou hru. Na hře je kouzelné, že vás totálně hodí do vody a plavejte. Vůbec nebudete vědět, kam jít první. Začátek hry je oťukávání, kam jde jít a kam vás obtížnost soubojů už nepustí. Obtížnost je našponovaná i tím, že hra ukládá jen v momentě, kdy vstoupíte do hospody. Jindy a jinde ne, takže všechny ostatní prostory defakto hrajete na ironmana. Klíčem k postupu navíc vůbec nemusí být to, že se vydáte v okolí k nejbližším lokacím. Mnohé z nich jsou určeny na později.
Co je na svou dobu šokující, tak rozsah venkovních prostor a propracovanost jednotlivých dungeonů a jejich příběhová návaznost. Vše dává přísnou logiku a docela to občas dává na frak i mnohým pozdějším titulům v žánru, kde nebyli vývojáři designově až tak dokonalí, logičtí a přísní.
Milé překvapení u tak staré hry je to, že hra nabízí v podstatě vše, co známe ze všech pozdějších dílů Might and Magic, jen prostě v horší grafické podobě. Doom Castle určitě znají i hráči Might and Magic VI. Jo, je to i zde, každý další Might and Magic je totiž oprášením toho, co vývojáři použili v minulém díle, jen s jinými mechanikami a jinou grafikou. Dalo by se autorům vytknout vykrádání se a spoléhání na to, že přes novou grafikou na to hráči nepřijdou. Ale proč, když je to vždy tak zábavné a do vykrádání simulátorů fotbalu nebo hokeje od EA, kde mnohdy přinesou nově jen aktuální tabulku týmů a hráčů, to má fakt hodně daleko.
Závěrem mohu říci, že jsem si při hraní s málokterou hrou vyhrál tak, jako u Might and Magic 1 a jakákoliv technická nedotaženost spíše zvyšovala obrátky mé fantasie a vtahovala mě do hry více a více, až jsem se doslova v mysli stál součástí toho světa. Jasně, další díly jsou graficky hezčí, s propracovanějším interfacem, pohodlnější k hraní, ale Might and Magic I to vše začal a to tak, že je tam obsaženo opravdu vše. V dalších dílech to jen dolaďoval.
Hru hodnotím "pouze" 90% jen a jen kvůli grafice, která ke hře sice patří a spoludotváří její atmosféru i gameplay, ale je opravdu zastaralá, nemající úroveň kresby her v plnohodnotné 256 barevné grafice jako např. World of Xeen.
Hodnocení 90%
Ringo
Kompletní mapa světa nakreslená v excelu, byla to fakt piplačka:
Tento behemoth herní historie si podobné hodnocení zaslouží. Co mě na té hře mimo jiné fascinovalo (hrál jsem tedy PC verzi), že ač jsem osobně navštívil a zmapoval každičké políčko ve hře, tak jsem během hraní nenarazil na jediný bug, vadu, kaz! A to přitom JVCp naprogramovak hru sám, neuvěřitelný výkon. Je mi pak také záhadou, že jsem se odhodla rozehrát úvodní díl série tak pozdě...(a kdoví jestli bych to vůbec někdy hrál nebýt jistého pana Chestera!) :)
OdpovědětVymazatK hraní tohoto hodně historického kousku jsi mě vlastně dohnal ty. Byl to takový hec, zkusit hrát něco v téhle grafice, protože bývaly doby, kdy jsem měl určitou laťku, pod kterou nejdu a tohle bylo pod ní. A právě díky Might and Magic 1 jsem dnes schopen hrát hry klidně i ve 4 barvách, pokud zaujmou. Což je docela zvláštní, čím modernější grafiku jsou dnes schopny hry přinést, tím více mě zajímá hraní v té prvopočátkové grafice :-)
Vymazat