Final Fantasy 7

Platforma: PS1 / Žánr: jRPG / Developer: Squaresoft / Vydavatel: Squaresoft / Rok: 1997

Final Fantasy VII od Squaresoftu je velký životní příběh, jak herní, tak v podstatě i můj. Tahle hra představovala přelom v mém letitém hraní na PC. Hra pro mě byla v roce 2000 (byť vyšla už v roce 1997) bránou k japonským RPG, které jsem si následně absolutně zamiloval. Nevím, jestli se zapsala u mě tak hluboko právě proto, že to bylo mé první opravdové setkání s japonským RPG, ke kterým jsem se navíc musel hodně přesvědčovat, a nebo to bylo proto, že tahle hra je opravdu něco, co nemá obdoby. Bude v tom asi od každého něco.

Final Fantasy VII znamenal pro sáhodlouhou sérii, čítající již 15 dílů a nespočet spin-offs, přechod ze Super Nintenda na Playstation. Autoři se tak rozhodli udělat oproti předchozí Final Fantasy VI totální grafický přechod s využitím toho, co se tehdy na Playstationu využít v počátcích dalo.

Graficky hra působí ze začátku trochu šokujícím dojmem. 3D polygonové postavičky měly hranaté těla, špičaté bodlinovité vlasy, palice na konci rukou místo prstů. Renderované pozadí již nepůsobilo krásně kresleným dojmem jako na SNESu, ale přes veškeré detaily mělo nádech jakési špinavosti, jenže ne v negativním slova smyslu. Přesně vystihovalo totiž atmosféru světa, v kterém se budete pohybovat. Hra je spíše temného a beznadějného charakteru s nádechem cyberpunku a tak trochu Čapkovitého Krakatit futurismu. Po prvotním šoku si tento grafický styl, ať už postav, nebo jednotlivých lokací, velmi oblíbíte a poznáte, že jde v podstatě o umělecké dílo. Kdyby dneska udělal někdo remake a všechny tyhle grafické prvky převedl do dnešního nablýskaného emo stylu, tak by tu atmosféru totálně zašlapal (a ono se k tomu bohužel schyluje).

Hudebně jde o dílo génia, jednotlivé melodie se mi nezapomenutelně zapsaly do mysli a dodnes si pamatuji hudbu z Mako reaktoru, ze soubojů a dalších různých lokací, působící tak, jako jsem nezažil v žádné jiné hře. Díky bohu nejde o orchestrálky, ale poctivou midi elektroniku, takže se hudba neutápí v tuctových nezajímavých smyčcových linkách, jak je dneska až příliš zvykem.

Příběh se točí ohledně korporací, které v honbě za ziskem odsávají energii z planety a tím ji pomalu ale jistě zabíjejí. Nastává klasický globální střet o to, zda raději zlikvidovat celou korporacemi zkaženou planetu v čele s hlavním záporákem a nebo se pokusit planetu zachránit a nalézt ve světě i nepochybnou existenci dobra. Jeden z nejlepších příběhů, ne-li nejlepší, jaký jsem ve hře zažil. Ale pozor, tady musím upozornit stejné nekritické nadšence, jako jsem já, že nejde o naprosto originální záležitost po všech směrech, protože hra velmi čerpá příběhově z předchozího dílu Final Fantasy VI, kde najdete stejné motivy a Final Fantasy VII pro hráče FFVI zapůsobí tak trochu jako Final Fantasy VI-2 na Playstationu 1, když to hodně přeženu :-) Každopádně hra nabízí zcela nový svět, nové dějové linky, nové charaktery a plně se věnuje jejich minulosti i přítomnosti, nad jejichž psycholgii budete nejednou žasnout.

RPG systém již revoluci představuje. Kromě levelování postav se učíte nové bojové techniky díky materiím (které rovněž levelujete) různých schopností, které nasazujete do omezeného počtu slotů ve zbraních a zbroji a dle toho umíte třeba různá kouzla, bojové techniky ruční zbraní a vše můžete různě kombinovat a skládat smrtící komba. Souboje zachovaly jeden z nejlepších soubojových systému vůbec, známého již z Final Fantasy IV, tahy s adrenalinovým time limitem, tzv. active time battle. Takže postavám v jejich tahu zadáte příkaz, co mají udělat, ale máte na to omezený čas, takže je třeba se i občas rychle rozhodnout, jaký typ útoku jim naklikáte a nelze u toho odejít na kafe nebo na procházku do lesa :-)

Každý aspekt této hry je pro mě prakticky 100%, není opravdu co vytknout, u hry budete žasnout, radovat se, taktizovat a možná dokonce v přívalu emocí i plakat. jestli je něco uměleckým dílem ve světě her, je to právě Final Fantasy VII, pokud mi někdo dá nůž na krk a bude chtít po mě do vteřiny odpověď, jakou hru si chci vzít do nebe nebo do pekla, odpovím jednoznačně, Final Fantasy VII. Na závěr jen podotknu, že ve světě japonských her je opravdu těžké někdy vybrat to nej, protože na SNESu je třeba takový Chronotrigger (který je mnohdy označován za nejlepší RPG hru všech dob a to docela odůvodněně). Taky tu máme předchůdce Final Fantasy VI, a teď babo raď, co je vlastně nejlepší, ale Final Fantasy VII je asi nejpřijatelnějším kompromisem, u kterého říci, tohle je nejlepší, nic nezkazíte :-)

Hodnocení: 100%


Ringo

Pozn: Obrázky přímo ze hry jsem si v době hraní v roce 2000 nedělal a tak jsou posbírané z internetu a vystřižené z gameplay videí z youtube.


U Final Fantasy 7 začal můj absolutní zápal do Final Fantasy série, která se rázem stala jednoznačně mou nejoblíbenější RPG sérií vůbec. Tak si neodpustím obrázek všech mých FF originálek, co jsem nasbíral na různé platformy. U Final Fantasy 4, 5, 6 jsou samozřejmě nejlepší SNES verze, které jsem si dohrál aspoň na emulátoru, které ale bohužel nemám ve SNES originál krabičce a tak jsem se musel smířit s různými remaky a porty. Ale Final Fantasy 6 mám oficiálně originál alespoň v rámci konzole SNES mini, kde je předinstalována.

A ještě pár dalších hezkých screenů vystřižených z gameplay videí, když už jsem si s nimi dal tu práci: