Populous 2: Trials of the Olympian Gods
Platforma: PC / Žánr: Strategy-RTS / Developer: Bullfrog / Vydavatel: Electronic Arts / Rok: 1991
Když jsem svého času spatřil v Excaliburu 11 obrázky ze hry Populous 2, byl jsem doslova uchvácen. Krásné domečky , řecká architektura. Vlastně byla sranda, že jsem ani netušil, jak se to bude hrát a jaký bude princip, jen díky obrázkům jsem to prostě chtěl. Vlastně to tak bylo u většiny her, které se mi na obrázcích tehdy líbily. Navíc jsem nebyl tak žánrově vyhraněný, hra byla prostě hra a bral jsem každou, obzvláště ty, co vypadaly hezky.
O něco později jsem si hru sehnal na EA CDčkovém bundle, byla to vlastně moje první CD-ROM hra tehdy, kdy jsem si koupil CD mechaniku, to bylo něco. Na CD byla hra společně s Powermongerem. Vskutku dvě klasiky od Bullfrogu, s revolučními nápady.
Když jsem hru rozehrál a obeznámil se se základními mechanikami, došlo mi, že nebudu nic budovat, rozdávat úkoly, formovat armády a posílat je na nepřítele. Nic takového, v tomhle smyslu jsem našel naplnění až u The Settlers 1, co se týče domečkových her. Tady máte za úkol jen snižovat půdu na placku a čím větší placka, tím větší domy na nich mohou stát. Tím rychleji sílí vaše říše a ve finálním střetu s nepřítelem, který se na druhém rohu mapy snaží o totéž, musíte získat navrch, jinak prohrajete. Velmi realistické, že? :-) Hrajete roli boha, který svůj národ jen navádí, tu a tam mu může, dle víry obyvatel, která dává bohu něco jako manu,vypomoci nějakým drtivým kouzlem. Například sesláním požáru na domy nepřítele, vytvoření bažin na jeho úrodných polích, v pozdějších levelech je působivé vztyčení aktivní sopky, to defakto rozhoduje o bytí a nebytí národa. Aby bylo many dostatek, tak je třeba stavět něco jako totemy, ke kterým lidé chodí a kumulují do nich něco jako sílu (prostřednictvím své víry).
Taktickým prostředkem je také navedení lidí k tomu, aby se množili a vy potřebujete, aby se množili rychle. Množí se rychleji v menších domcích. Pokud hned ze startu uděláte z půdy obrovské placky, začne populace stagnovat v obrovských aristokratických sídlech a množit se moc rychle nebudou, raději se budou věnovat zhýralostem, z kterých děti nevzejdou ;-)
Úkolů, které můžete obyvatelům dávat, není mnoho, slouží k tomu tlačítka po stranách mapy viděné z izometrického pohledu. Hlavním úkolem je pak úprava terénu a tady zjistíte, že je to klikačka na druhou. Jedním tlačítkem myši snižujete terén, druhým zvyšujete. A musíte to všechno dělat sakra rychle. Bullfrog své revoluční nápady bohužel vždy utopil v nutnosti rychle klikat a orientovat se v prostředí a nedal vám možnost soustředit se vlastně na ty detaily a nápady.
V prvotních lehkých levelech lze upravovat terén i u nepřítele, takže zatímco zplošťujete půdu svým lidem, mlžete si občas kliknout na oblast nepřátelskou a schválně pod základy domů půdu zvýšit a vyhánět tak z příbytků obyvatele nepřátel, kteří pak nemají čas se množit a budovat, ale cestují a hledají příhodnější místo na položení základů nové chalupy. Bavit se můžete i tím, že je topíte, prostě snížíte pod nimi půdu pod hladinu moře.
Pozdější těžší mise vám však budou klást překážky. Tu nebudete moci zasahovat do půdy soupeře, přijdou mise, kde půda půjde jen zvyšovat, nebo nepůjde dělat ani jedno, objevíte se na skalnatých ostrůvcích a jediné, co půjde, je správně kumulovat sílu ze zbožnosti lidí a správně se rozhodovat, kde co spálit soupeři. Smrtící je kouzlo bažiny, v nich se obyvatelstvo topí. Zaneřádit tak povrch nepříteli a ještě mu zajistit takový úbytek obyvatelstva je někdy rozhodující, pozor však na soupeře, který má v moci totéž.
Mísí jsou stovky, hru jsem nedohrál do konce, skončil jsem na hodně tuhé misi, kde na mě soupeř vždy seslal tu zpropadenou sopku a tam jsem už nevěděl, jak z toho ven. Po x opakováních jsem to vzdal a usoudil z toho, že to je prostě spíše arkádová výzva, nic moc tedy pro mě. Hra je v pozdějších misích vskutku frustrující, nedá vám nic zadarmo a mnohdy si budete škubat vlasy, že to přece není možné, proč se mi lidi množí tak pomalu, jak to že nepřítele dusím kouzly a množí se stejně jak krysy a kde vzal nepřítel tolik many, když má méně lidí než já a prostě jeden klacek pod nohy za druhým, že už nebudete vědět, jak rychleji klikat myší, aby to šlo zvládnout.
Co musím ocenit, tak je grafika. Již první díl byl kouzelný svým izometrickým pohledem na roztomilé domečky, autoři se inspirovali u stavebnice Lego. Dvojka dotahuje vše k dokonalosti a je na pohled hezká i dnes. Když na to tak koukám, tak přes to, že bych hře vytkl kde co, cítím, že je pořád lákadlem a někdy přemýšlým, jestli by nestálo za to si to zopakovat a dojet to někam dále než tehdy před těmi dvěmi, a něco, dekádami :-) Z obrázků zase tak nějak cítím, že prostě tohle je pro mě grafika a takových her dnes vlastně už moc nenacházím, nikdy se mi nebudou líbit tak, jako tenhle pixel art styl.
Hra nenabízí žádné extra strategické orgie, spíše je to klasická bullfogácká klikačka s dobrými nápady, ale herně spíše frustrující, stavěna na rychlosti hráče a jeho schopnosti rychle klikat myší. Pro mně osobně jde o další nenaplněné očekávání. Originálky jsem se již zbavil, přes to někdy nostalgicky uvažuji, jestli bych hru na GoGu přeci jen nevzal, protože jistou formu zábavy přinesla, zajímavý byl nápad s různými řeckými bohy, kteří řídí populaci, ale zase, je to jen taková hříčka, u které bych zase v pozdějších misích nadával, jak je blbá :-)
Hodnocení 70%
Ringo
Pozn.: Obrázky jsou převzaty z Mobygames.
Když jsem svého času spatřil v Excaliburu 11 obrázky ze hry Populous 2, byl jsem doslova uchvácen. Krásné domečky , řecká architektura. Vlastně byla sranda, že jsem ani netušil, jak se to bude hrát a jaký bude princip, jen díky obrázkům jsem to prostě chtěl. Vlastně to tak bylo u většiny her, které se mi na obrázcích tehdy líbily. Navíc jsem nebyl tak žánrově vyhraněný, hra byla prostě hra a bral jsem každou, obzvláště ty, co vypadaly hezky.
O něco později jsem si hru sehnal na EA CDčkovém bundle, byla to vlastně moje první CD-ROM hra tehdy, kdy jsem si koupil CD mechaniku, to bylo něco. Na CD byla hra společně s Powermongerem. Vskutku dvě klasiky od Bullfrogu, s revolučními nápady.
Když jsem hru rozehrál a obeznámil se se základními mechanikami, došlo mi, že nebudu nic budovat, rozdávat úkoly, formovat armády a posílat je na nepřítele. Nic takového, v tomhle smyslu jsem našel naplnění až u The Settlers 1, co se týče domečkových her. Tady máte za úkol jen snižovat půdu na placku a čím větší placka, tím větší domy na nich mohou stát. Tím rychleji sílí vaše říše a ve finálním střetu s nepřítelem, který se na druhém rohu mapy snaží o totéž, musíte získat navrch, jinak prohrajete. Velmi realistické, že? :-) Hrajete roli boha, který svůj národ jen navádí, tu a tam mu může, dle víry obyvatel, která dává bohu něco jako manu,vypomoci nějakým drtivým kouzlem. Například sesláním požáru na domy nepřítele, vytvoření bažin na jeho úrodných polích, v pozdějších levelech je působivé vztyčení aktivní sopky, to defakto rozhoduje o bytí a nebytí národa. Aby bylo many dostatek, tak je třeba stavět něco jako totemy, ke kterým lidé chodí a kumulují do nich něco jako sílu (prostřednictvím své víry).
Taktickým prostředkem je také navedení lidí k tomu, aby se množili a vy potřebujete, aby se množili rychle. Množí se rychleji v menších domcích. Pokud hned ze startu uděláte z půdy obrovské placky, začne populace stagnovat v obrovských aristokratických sídlech a množit se moc rychle nebudou, raději se budou věnovat zhýralostem, z kterých děti nevzejdou ;-)
Úkolů, které můžete obyvatelům dávat, není mnoho, slouží k tomu tlačítka po stranách mapy viděné z izometrického pohledu. Hlavním úkolem je pak úprava terénu a tady zjistíte, že je to klikačka na druhou. Jedním tlačítkem myši snižujete terén, druhým zvyšujete. A musíte to všechno dělat sakra rychle. Bullfrog své revoluční nápady bohužel vždy utopil v nutnosti rychle klikat a orientovat se v prostředí a nedal vám možnost soustředit se vlastně na ty detaily a nápady.
V prvotních lehkých levelech lze upravovat terén i u nepřítele, takže zatímco zplošťujete půdu svým lidem, mlžete si občas kliknout na oblast nepřátelskou a schválně pod základy domů půdu zvýšit a vyhánět tak z příbytků obyvatele nepřátel, kteří pak nemají čas se množit a budovat, ale cestují a hledají příhodnější místo na položení základů nové chalupy. Bavit se můžete i tím, že je topíte, prostě snížíte pod nimi půdu pod hladinu moře.
Pozdější těžší mise vám však budou klást překážky. Tu nebudete moci zasahovat do půdy soupeře, přijdou mise, kde půda půjde jen zvyšovat, nebo nepůjde dělat ani jedno, objevíte se na skalnatých ostrůvcích a jediné, co půjde, je správně kumulovat sílu ze zbožnosti lidí a správně se rozhodovat, kde co spálit soupeři. Smrtící je kouzlo bažiny, v nich se obyvatelstvo topí. Zaneřádit tak povrch nepříteli a ještě mu zajistit takový úbytek obyvatelstva je někdy rozhodující, pozor však na soupeře, který má v moci totéž.
Mísí jsou stovky, hru jsem nedohrál do konce, skončil jsem na hodně tuhé misi, kde na mě soupeř vždy seslal tu zpropadenou sopku a tam jsem už nevěděl, jak z toho ven. Po x opakováních jsem to vzdal a usoudil z toho, že to je prostě spíše arkádová výzva, nic moc tedy pro mě. Hra je v pozdějších misích vskutku frustrující, nedá vám nic zadarmo a mnohdy si budete škubat vlasy, že to přece není možné, proč se mi lidi množí tak pomalu, jak to že nepřítele dusím kouzly a množí se stejně jak krysy a kde vzal nepřítel tolik many, když má méně lidí než já a prostě jeden klacek pod nohy za druhým, že už nebudete vědět, jak rychleji klikat myší, aby to šlo zvládnout.
Co musím ocenit, tak je grafika. Již první díl byl kouzelný svým izometrickým pohledem na roztomilé domečky, autoři se inspirovali u stavebnice Lego. Dvojka dotahuje vše k dokonalosti a je na pohled hezká i dnes. Když na to tak koukám, tak přes to, že bych hře vytkl kde co, cítím, že je pořád lákadlem a někdy přemýšlým, jestli by nestálo za to si to zopakovat a dojet to někam dále než tehdy před těmi dvěmi, a něco, dekádami :-) Z obrázků zase tak nějak cítím, že prostě tohle je pro mě grafika a takových her dnes vlastně už moc nenacházím, nikdy se mi nebudou líbit tak, jako tenhle pixel art styl.
Hra nenabízí žádné extra strategické orgie, spíše je to klasická bullfogácká klikačka s dobrými nápady, ale herně spíše frustrující, stavěna na rychlosti hráče a jeho schopnosti rychle klikat myší. Pro mně osobně jde o další nenaplněné očekávání. Originálky jsem se již zbavil, přes to někdy nostalgicky uvažuji, jestli bych hru na GoGu přeci jen nevzal, protože jistou formu zábavy přinesla, zajímavý byl nápad s různými řeckými bohy, kteří řídí populaci, ale zase, je to jen taková hříčka, u které bych zase v pozdějších misích nadával, jak je blbá :-)
Hodnocení 70%
Ringo
Pozn.: Obrázky jsou převzaty z Mobygames.
Komentáře
Okomentovat