Powermonger - report z dohrání všech 195 map a nějaké ty taktické rady k tomu

Platforma: Amiga/ Žánr: Strategy-RTS / Rok: 1990 

Dohrát všech 195 map v Powermongeru, to není jen tak. Člověk si na tohle opravdu musí najít čas a obrnit se velkou trpělivostí. Kdekdo jsme Powermongera v devadesátkách dohráli klasickou L cestou k pravému dolnímu rohu, kde je vítězná mapa. A mohu říci, že je to cesta k velkému ochuzení se o to, co hra opravdu nabízí. Hra totiž odkryje všechny své možnosti v ostatních mapách a dokáže pak překvapit i ty, kteří si mysleli, že je každá mapa prostě o tom samém a stačí dohrát jen to Lko a má splněno a viděl vše. 

Dal jsem si tedy tu práci a nejprve znovu rozehrál Powermonger zlehka. Začal jsem poslední týden v Červnu s tím, že si sem tam sednu k nějaké mapě. Třeba ob den, nebo jen o víkendu. Do toho jsem měl rozehrané i jiné hry. Po dohrání třetiny mapy do počátku Srpna jsem se do toho ale následně více opřel, následně už jsem u toho seděl téměř každodenně a včera jsem mohl ohlásit vítězství. Navíc jsem to hrál puntičkářsky, že jsem mapu, kde jasně váhy ukazovaly možnost mapu vítězně ukončit, uzavřel až po té, co jsem na ní měl dobytý každičký objekt. Takže bych tak řekl, asi dva měsíce hraní a bylo hotovo. 

Poslední 195. mapa byla už jen asi 20 minutová formalitka. Zvolil jsem svou oblíbenou taktiku okamžitého obsazení třech vesnic u hradu a naverbování všech lidí z nich (nehledě na jídlo). O to se rozbily při nájezdu na mě první dvě modré armády a vypadlo mi z nich dostatek jídla na to, abych uživil v armádě ty ze startu naverbované lidí a ovládl během chvilky celý jižní poloostrov. Třetí modrá armáda si to vyříkala s červenou, která učinila na modrého nájezd ze severního poloostrova a tím mi po nich zůstala hromada mečů, člunů a zase jídlo. Poslední oslabenou červenou armádu jsem sejmul rovnou a na severu za mořem už mě nikdo nečekal, jen pár vesnic s obyvatelstvem bez velení. Takže splněno, dohráno znovu asi po 28 letech, tentokráte však v Amiga verzi s dobytím všech území :-)

Oprášit něco po 28 letech a opět zjistit, jak to bylo i přes různé nedostatky stejně vlastně geniální, to mi činí vždy obrovskou radost. Powermonger, to je nyní pro mě takový Dungeon Master mezi strategiemi. Proto jsem taky musel poupravovat trochu svou starou recenzi i hodnocení, které jsem tady měl původně z dojmu z PC verze, v které jsem všechny mapy nedojel. I proto jsem si znovu pořídil originálku hry, tentokráte v krabicové Amiga verzi. 

Když takhle člověk musí třeba na jedné z map kompletně rozpustit armádu, aby se rozutekli její členové do měst, které vlastním, a tam se namnožili, abych je později pak opět naverboval ve větším počtu a mohl konečně sejmout nepřátelského vojevůdce s obří armádou, tak si vlastně uvědomí, jaký je každá mapa v podstatě komplexní puzzle a buď taktiku máš, umíš a koukneš letmo na mapu, a víš, jaké jsou tvé cíle, anebo taktiku nemáš, nevíš, a běž hrát raději Pong  

Aby to byl opravdu report ze hry a ne jen pokec, jak to bylo suprové, napíši něco více k té taktice a možnostem, které lze využít. To pro případ, že by se někdo do hry chtěl ponořit a neměl trpělivost si na taktiku přicházet sám. Pro někoho třeba půjde jen o drobné popostrčení, jak to vlastně hrát a na zbytek si pak přijde sám. Ono je sranda, že když se naučíte, jak se hra chová, tak vám najednou vlastně připadne ne až tak těžká a můžete mít klidně jednoho jediného velitele bez jediného vojáka, prohlédnete si mapu, situaci, co se kde událo mezi dalšími armádami a skoro už víte, že jste vlastně vítězem, jen se k tomu správně dopracovat.

Upřesním, že jsem hru hrál v Amiga verzi pod emulátorem WinUAE z Hoborgova balíčku. Vše je ke stažení na http://hobring.esero.net/games.htm . Jak HWA balíček s emulátorem, tak jednotlivé konfigurace her jsou tady otázkou jednoho kliknutí, prostě samoinstalační. A teď už k té taktice a možnostem.

Hra z počátku může trochu mást v tom, že vám nabídne mapu, města a mohli byste si myslet, že je prostě obsadíte, pohlídáte a budete v nich vyrábět jídlo, zbraně a kumulovat obranu. Jenže nic takového. Neuhlídáte nic. Budete stále v jednom kole, budete běhat s armádou od města k městu, dobývat, brát tam věci a jídlo a prchat před soupeřovou přesilou. Postupnou převahu si získáte sběrem jídla, pobíjením ovcí a sběrem zásob jídla po padlých generálech. Něco vyprodukují samotné vesnice a města, pokud v nich je obyvatelstvo. Vyrábět zbraně se hodí také, ale chce to vytříbenou taktiku, kterou níže popíši.

Situace 1 - Začínám v hradě, mám 15 vojáků, blízko je vesnice s deseti obyvateli. Pokud s tím chci pracovat, v první řadě obsadím tuto vesnici silou 1 a naverbuji všech 10 lidí. Síla 1 znamená, že obyvatelstvo zajmu a nezabiji. Síla 2 je půl napůl a síla 3 je vyhlazení dobývaného místa. Nyní najdu nejbližší stádo ovcí a pobiju je všechny abych z nich získal jídlo. Zajistím si tak nějakou tu zásobu jídla do budoucna. Pak se můžu poohlédnout po dalších cílech. Bez jídla je mi naverbovaná armáda k ničemu, rozuteče se. Nastanou však situace, kdy takticky na jídlo počkám. Přinese mi jej soupeřův generál, kterého porazím. Obvykle si proto všímám, kde se ke mně řítí horda nepřátel. Tam se vyplatí rychle verbovat lidi z okolních vesnic, než nepřítel dorazí, i když mám malou zásobu jídla. 

Situace 2 - Je tady hrad a poblíž jedno nebo dvě malé vesnice s 10 lidmi, a jedna střední vesnice s 18 lidmi. K tomu se ke mně blíží nepřátelská armáda. To je přesně ten případ naznačený výše. Pokud je dostatek času než nepřítel dorazí, nehledím na jídlo, budu si muset vystačit s prvotní základní zásobou. Okamžitě obsazuji malé vesnice, verbuji vše a následně dobývám i střední vesnici a naverbuji i tam vše. Zásoby jídla se sice tenčí závratnou rychlostí. Ale ta velká armáda, co se blížila a dorazí brzy ke mně, je najednou v  nevýhodě. Po mém verbování 10+10+18 mám dohromady s mými počátečními 15 vojáky dohromady 53 mužů a tak je v tento moment má armáda mnohem početnější než ta nepřítelova. Následující střet jasně vyhrávám a po padlém veliteli získám kolem 800 jednotek jídla a navíc s sebou nepřítel tahal nějaké ovce, které si pěkně upeču. Mám jídlo, mám lidi, vynikající základ pro dobytí zbytku mapy.

Situace 3 - nemám nic moc, jen 15 vojáků a základní výbavu jídla do startu. Soupeř má obří města, z kterých nabral monstrózní armádu pod jednoho svého velitele, kterou nikdy nemám šanci porazit, protože už v žádném obydlí na mapě nezbyl jediný člověk k naverbování. Soupeř má obvykle více než jednoho velitele. Všichni mají velké zásoby jídla. Tudíž prohledám mapu a zjistím si, kdepak osamocení zbývající velitelé táboří (vesnice, města, někdy se schovávají v hradě a někdy si táboří jen tak v lese). Všechny tyto generály je třeba najít, zabít a sebrat jim jídlo. Pak je třeba najít a pobít všechny ovce. A teď jsou dvě možnosti, jak obří soupeřovu armádu sundat:

Situace 3a - Pokud mám aspoň 4000 a více jídla, najdu na co nejkrajnějším místě mapy vesnici s možností buď stavby železného dolu a tak výroby kanónu (obvykle vesnice na kopci) nebo vesnici u lesa s předpokladem výroby katapultu nebo alespoň luků. Všechna tato výroba musí probíhat silou 3. Nejprve nepřátelskou obří armádu nalákám do co nejvzdálenější vesnice od té vybrané výrobní a to tím, že tu vesnici dobudu. Následně okamžitě prchám na opačný konec do vsi, kde chci vyrábět. Obsadím ji a začnu ihned výrobu. Tady to závisí trochu na štěstí, zda narazím na takovou, která bude kanón nebo katapult schopna vyrobit. Někdy je to na delší lokte a budu muset výrobu přerušovat, protože se na mě samozřejmě bude řítit nepřátelská armáda. Když bude blízko mé vyrábějící vsi, okamžitě uprchnu a opět obsadím soupeři nejvzdálenější protilehlou vesnici. Okamžitě se k ní zase vydá, ale já už zadám příkaz ke znovuobsazení zase té výrobní vsi, čímž tam budu hned putovat. Jak dorazím, pokračuji ve výrobě a využívám času, než si soupeř dobude tu předchozí vesnici a všimne si, že jsem mu obsadil opět tu, ve které vyrábím. Někdy je nutno tuhle hru na honěnou zopakovat několikrát. Pokud se povede vyrobit katapult nebo kanón, ale někdy postačí i ty luky, najdu si nejlépe hrad nebo vesnici na nejvyšším kopci na mapě a ten obsadím a počkám si tam si na obří armádu. Pokud to vyjde a a můj generál s katapultem či kanónem se dobře trefí, sejmu hned soupeřovi velitele a jeho armáda se rozprchne. Já si pak podobývám s kanónem soupeřovy vesnice postupně od nejmenší po největší a verbujte si v nich vojáky. Forlmální fáze hry, kdy vím, že jsem už vyhrál.

Situace 3b - Jedna z nejzdlouhavějších taktik, ale minimálně 5 map jsem takto musel dohrát. Povedlo se mi nasbírat kolem 8 000 jídla. Soupeřovi ubývá jídlo taky, ale několikanásobně pomaleji než mně (asi výhoda kompenzující ne úplně dokonalou umělou inteligenci počítače). Každopádně soupeř nemá  8000 jídla nikdy. Při této taktice v podstatě nepotřebuji jediného vojáka, stačí jen velitel. Nicméně pro jistotu si udržuji aspoň dvoučlennou stráž, kdybych náhodou narazil na osamoceného nepřátelského velitele. Samozřejmě předpoklad jsou vylidněná města. Určím si takové kolečko a obíhám v něm všechny vesnice a města pořád dokola a obsazujte je. Snažím se být nejprve krok před nepřítelem a postupně dosáhnout v kolečku stavu, kdy soupeře, který postupně dobývá všechno zpět,  skoro o kolo doženu a on bude v podstatě ob jedno město přede mnou. Znamená to, že v takovém momentě budu vlastnit více vesnic a měst než soupeř. Snažím si udržovat tento náskok a to tak dlouho, dokud soupeři nedojde jídlo a armáda se mu nerozuteče. To, co uteče a vrátí se do města pod mou vlajkou jsou teď najednou lidé pod mou kontrolou. A s tím se pak už pracuje skvěle. Naverbuji a podobývám zbytky soupeřových držav. Jinak tuto taktiku jde uplatnit i v situaci, že mi dojde jídlo úplně, velitel je na dietě a vystačí si i s nulou a tak může to kolečko běhat sám, pokud jsou ta města zcela opuštěná.

Situace 4 - Startovní zásoby jídla i lidí, na mapě je spousta velkých měst a jsou zde tři soupeři, kteří verbují o 106. Tady mám několik možností, jak situace využít. Jdu blízko k nějaké bitvě a čekám, kdo vyhraje. Poražený po sobě nechá balík jídla, ten si vezmu. Posbírám i zbraně a lodě po padlých.

Je možno taky vysledovat, kdo nabírá příliš na síle a byl by moc velkým soustem do budoucna. Prostě nechci, aby červený dobyl město modrému. Přiblížím se tedy k bitvě a chvíli nechám, aby se soupeři vzájemně pobili. V momentě, kdy uvidím, že červený velitel kolem sebe nemá moc vojáku, zaútočím na něj silou 3. Je to taková kudla do zad, dojde sice k šarvátce se zbytkem jeho mužů, ale když se zároveň mlátí i s modrými, tak to většinou projede. Tak, a mám z krku armádu silnějšího a k tomu hromadu jídla a výbavy.

Situace 5 - Celé to dospělo do patové fáze, kdy má soupeř obří armádu, já sice taky, ale není to dost k tomu, aby výsledná bitva skončila v můj prospěch a to ani v případě, že mám katapult a soupeře se nepovedlo vyhladovět. Sedí sice už jen v jedné vsi a ani se nesnaží zpět dobývat co jsem mu vzal. To se stává v momentech, kdy je soupeřovo jídlo na hraně. Někdy se prostě stane, že mu jídlo ne a ne dojít, ale přitom už sedí na místě, jakoby jej neměl a nechtěl dalším pohybem klesnout jídlem na nulu. Skoro bych řekl, že když se soupeř nehýbe, tak mu jídlo, na rozdíl ode mě, neubývá vůbec. V první řadě je předpokladem k vítězství velké množství jídla mé armády. Je třeba se ujistit, že soupeř opravdu sedí na místě v jednom svém městě a nehýbe se ani v případě, že mu obsadím vše ostatní včetně hradu. No a jak tedy získat více lidí, když je vše vylidněno? Rozpustím armádu a nechám aby lidi z ní odešli pracovat do vesnic a měst (musím mít pokud možno všechny pod svou kontrolou (až na tu jednu, kde sedí nepřítel). Lidé si tak nějakou dobu žijí a zjistím, že kromě práce se lidi i množí a přibývají. Klidně si proces urychlím zrychlením času, ale pořád sleduji, zda se nedal soupeř do pohybu. Až je lidi všude plno, naverbuji si je zpět a smetu soupeře svou získanou přesilou. 

Popsali jsme si pár situací. Teď v kostce zmíním, jak hra funguje a čeho všeho lze využít ve svůj prospěch:

1. Vy fungujete jako loupeživý rytíř a berete vše, co leží. Jídlo, zbraně, lodě, pobíjíte ovce a můžete symbolem penízku krást to, co vyrobí města, která nejsou pod vaší kontrolou. Soupeř se tak ale nechová. soupeř jen dobývá a hromadí vojsko. Pokud je vyzbrojen, obvykle je tak vyzbrojen už do startu anebo naverbuje nějaké lidi ze vsi, kde vyráběli zbraně a když na ně útočil, tak si je ti lidé vzali do výbavy na obranu. Pak prohráli a byli naverbovaní i s těmi zbraněmi. Co tím chci říci - nemusíte se bát, že nepřátelské armády budou pobíjet ovce. Nebudou ani sbírat ležící zbraně a jídlo. Velmi výjimečně se stane, že si nepřátelský velitel vezme ve vsi vyrobený katapult. Většinou jej má už ve startovní pozici ve výbavě. Pokud ve vesnicích a městech přes jaro a léto přibývá jídlo, na podzim a v zimě zase ubývá, ale to si tam konzumují místní obyvatele sami. Proto je nejlepší vlastní vesnice obrat o jídlo ještě před začátkem zimy.

2. Soupeř v drtivé většině, až na dva případy, neútočí na lidi. Výsledkem střetu je to, že on útočí na hrad, vesnici, město a pokud v něm jste, automaticky se vaší vojáci seberou k obraně a udělá protiútok. Lze z toho včas vycouvat zadáním příkazu jako odejít jinam, protože soupeř zásadně drží harmonogram a nemění příkazy, dokud je nesplní. Soupeř je tak zabrán do útoku třeba na vesnici a váš útok zaznamená až po jejím obsazení. Proto vás nebude pronásledovat, pokud utečete ještě včas, zatímco jeho číslem 1 je obsazení vesnice. Z toho vyplývá spousta možných taktik typu hit and run. Obsadit vesnici, sebrat jídlo, naverbovat přítomné lidi do armády a rychle prchat pryč, byť se na dané místo řití nepřítel.

3. Soupeř na vás útočí první v případě, že jste bez vojáků a zkoušíte se samotným velitelem projít skrze prostor města. Pronásleduje a útočí na vás v případě, že někde sejmete jeho zbloudilého vojáka a on je pod velením některého z genrálů. Dále tady je žlutý soupeř (Harold II), který ve 3/4 map z celé hry nemá své velitele a chová se čistě pasivně. Má svá města. Ale nesmíte se k nim přiblížit na kontakt, nedej bože jimi projít. U těchto měst je nejtěžší krást ovce. V podstatě to nejde, dokud ovce neopustí prostor města a nevzdálí se na vzdálenější pastviny. Červený (JosXVIII) a modrý (Jayne III) se kormě dobývání okolních měst chovají naprosto pasivně. Klidně jim můžete pod nosem z měst krást ovce i věci vyrobené ve vesnicích. Dokud nespustíte akt agrese, jsou jak najezení žraloci. Prostě nezaútočí.  

4. Pokud se pokoušíte vyrobit katapult a nějak moc dlouho to trvá, lesy mizí a s časem i vaše zásoby jídla a nic z toho, tak rovnou loadněte před tento moment. Z nějakého důvodu tam prostě katapult ani luky nevyrobíte. Asi špatný typ stromů. 

5. Symbol mince by měl být směnný obchod, ale nikdy se mi nestalo, že bych si něco z nějaké soupeřovy vsi takto vzal a něco za to chtěli nazpět. Ani to, co jsem měl navíc. Takže je to funkce v podstatě krádeže. Ale nedá se takto krást jídlo. Někdy mi to přišlo trochu jako exploit, nechce se mi říkat rovnou cheat. Protože vzít jen tak vesničanům zbraně, které si tam pracně vyrábí...no nevím, ale hra tahle regulérně prostě v tomto směru funguje, tak proč toho nevyužít. Počítačový soupeř má zase spoustu jiných výhod, které vy nemáte (ví ihned, kde jste mu co vzali, jídlo mu takřka neubývá, má k dispozici několik vesnic a měst hned z počátku).

6. A tím navážu na symbol mince zmíněný výše. Někdy lidé ve vesnicích zahájí sami výrobu. Nechte takto nejlépe vyrábět vesnice soupeře,  u kterých víte, že jejich dobytím by bylo vrtnutí do vosího hnízda v momentě, kdy to ještě nechcete. Takže nechte cizí pracovat a pak si seberte symbolem mince, co tam vyrobili.

7. Ve hře jsou některé funkce v podstatě zbytečné a nemá se jimi cenu trápit. Je to hlavně špionáž, možnost uzavírat spojenectví a pak taky možnost ovládat více velitelů najednou. Vůbec to totiž nepotřebujete. Já to nějak takticky využil jen jednou a ani to nebylo potřeba. Šlo jen o to, že jsem chtěl mít dobytý každičký objekt na mapě, ale mapa už byla váhami vyhraná. A ten objekt střežil nepřítelův generál s katapultem a sejmul mě vždy na první dobrou, než jsem stihl ze svého katapultu vystřelit já. A tak jsem mu poslal druhého svého generála na ten první výstřel jako návnadu. Druhý výstřel byl už pak můj a definitivní pro soupeřova generála. Jinak v podstatě při dobře vedené taktice vůbec ty další generály nepotřebujete. Jinak další generály získáte tak, že na ně zaútočíte silou 1.

8. K výbavě - když kliknete na generála, vidíte v seznamu věcí, které tahá, jen to, co má vlastně navíc. Pokud to navíc nepotřebujete, zahoďte to symbolem položení věcí. Pokud třeba taháte navíc 7 lodí a víte, že budete vzápětí verbovat, tak si je nechte a pak přezbrojte/dozbrojte symbolem sebrat věci. Generál i ze svého inventáře kliknutím symbolu sebrat dozbrojí nevybavené lidi tím, co tahá navíc. Dávejte pozor, ať sebou netaháte navíc třeba 30 lodí. Čím více toho taháte, tím pomaleji se pohybujete.

9. Nezapomínejte, že vše ve hře má nějaký akční rádius. Někdy dokáže potrápit ovládání a hra neumí rozlišit, jestli klikáte zrovna na blízký strom, obci anebo už na domeček města. Vznikají tak občas otravné situace, že uděláte něco, co jste nechtěli, třeba spustíte útok na soupeřovo město, když jste chtěli jen ukrást ovci :-) Totéž platí pro útěky z dosahu nepřítele útočícího na vaše město. Dávejte dobře pozor, zda jste vystihli moment, kdy je třeba prchat a že se naopak vaší vojáci nevrhli do útoku, zatímco si myslíte, že jste na cestě někam jinam a bezstarostně si prohlížíte na mapě další vytyčené cíle. Rádius agrese bude ale v jednom případě využit i k tomu, abyste danou mapu vůbec vyřešili. Setkal jsem se s tím jen jednou. Byl jsem na ostrůvku a na něm měl hrad, ale žádná loď. Za malou vodní úžinou byla další pevnina a tam soupeřovo město a v něm generál s malou armádou. Tak jsem klikl na útok, byť jsem neměl jak přeplavat, ale aktu agrese i přes vodu si všiml nepřítel, vylodil se a zaútočil na mě. Povedlo se mi jej porazit a on mi zanechal na břehu mého ostrova nějaké lodě a já mohl vyrazit do světa. I takové zábavné situace hra přináší. 

10. Generál je klíčový k řízení lidí. Když padne, lidé se rozutečou do svých bydlišť a mohou být do budoucna k dispozici vám. Každá genocida, tedy vyvraždění vesnice či města, je ztrátou nepřítele, ale může být i ztrátou vaší. Doporučuji dobývat na sílu 3 jen v krajních případech. Například u hodně velkých měst s počtem lidí 34 nebo přes 50. Tohle je někdy těžké zajmout a akorát si způsobíte obrovské ztráty ve vlastní armádě, pokud nemáte alespoň dvojnásobnou přesilu. Každopádně v každé bitvě směřujte k tomu nevyvraždit co nejvíce vojáků nepříteli, ale snažte se sejmout jeho generála. Mnohdy je to spíše dílem náhody a rozhoduje tady buď početní převaha nebo zbraně, ale taky správné rozmístění. 

11. Po každé akci nechtě armádu trochu odpočnout. Armáda po dlouhé cestě je slabší a potřebuje doplnit síly. Okamžitý boj by tak skončil fiaskem i v momentě, kdy byste mohli bitvu vybojovat klidně beze ztrát. Jen být na chvíli odpočatý. 

12. Využívejte takticky terénu. Neútočte pokud možno do kopce. Naopak braňte se na kopci. Nesnažte se moc bojovat na vodě. Padlý nepřátelský generál se utopí i se zásobami jídla, které si tedy už nevezmete. Počasí je rovněž důležitý taktický prvek. Pokud nasněží, raději odpočívejte a nebroďte se s armádou sněhem. Je to pomalé a spotřebovává to velké zásoby jídla. Samozřejmě tohle neplatí v momentech, kdy hrajete se soupeřem na honěnou a prcháte před ním nebo se jej snažíte dohnat. To je každý krok k dobru.  

13. Nebojte se vyrábět i ve vypjatých momentech, když se blíží nepřítel. Klidně obsaďte vesnici, vyrobte pár luků, vezměte si je a zavčasu utečte. Takto můžete postupnými návraty zpět a další výrobou vyzbrojit svou armádu a porazit početnější přesilu. Samozřejmě taky posbírejte vše potřebné, co se válí na zemi po jakékoliv bitvě.

14. A poslední taková zásada. Nemyslete si, že cokoliv obsadíte je už vaše. Dokud po mapě putuje jeden jediný nepřátelský generál, máte vše jen dočasně a jakmile odputujete někam pryč, tak vám to soupeř za zády vezme. Je to hlavně poziční hra, kolotoč bojů o vlajku. Dokud nepadne poslední nepřátelský generál, tak si každou lokaci půjčujete jen na chvíli a máte pár sekund na to, jak s ní naložíte ve svůj prospěch, než se přiřítí soupeřova horda. Dokud nemáte převahu buď v lidech nebo ve zbrani, nebude moc momentů, že si na soupeře v dobyté oblasti počkáte. 

No mohl bych popisovat ještě hromadu dalších událostí, strategií a taktických fines, ale už tak jsem vám myslím toho nenechal moc k vymýšlení vlastních postupů. Doufám, že vám byl článek užitečný ať už jen z důvodu, že vás ta hra zajímá, anebo proto, že byste ji rádi hráli, ale nějak jste tomu nepřišli na kloub a tak jste to vzdali. A to by byla škoda tu hru kvůli tomu pustit k vodě. 

Ringo