Space Quest 3: The Pirates of Pestulon

Platforma: PC / Žánr: Adventure / Developer: Sierra-on-Line / Vydavatel: Sierra-on-Line / Rok: 1989


Tak mě dnes napadlo, že jestli nějaký žánr trestuhodně zanedbávám poslední dobou, tak jsou to Adventury. Je to dáno nedostatkem času, a proto si udělám ten čas alespoň touto formou, jako takovou srpnovou vzpomínku na závěr prázdnin (které už dávno nemám, ale děcka jo :-) A byť je to zde první klasická textová adventura, tak nebude poslední a proto pro Adventury časem připravím zvláštní stránku se seznamem, jako je to u RPG, Strategií a pod.

Ale nyní ke hře, které se chci věnovat. Když první adventura na blogu, tak začnu rovnou tou pro mě klíčovou, zásadní a zároveň první adventurou,  jakou jsem se jako hráč, někdy na počátku 90. let, setkal, hrál a dohrál. Tehdy ještě bez znalosti, že existují už nějaké čísla Excaliburu, bez návodu, jen s naprostými základy angličtiny, prostě jsem byl hozen do světa adventur a musel jsem se s ní poprat se vším všudy.


Řeč bude o Space Questu 3. Dobrodružství vesmírného popeláře Rogera Wilca, který je spíše jakoby komickou potavičkou komixového charakteru, nicméně atmosféra tohoto vesmírného dobrodružství člověka vtáhne do děje a bude se cítit opravdu jako by byl na místě osobně a musel vyřešit nějakou zásadní, galaxii ohrožující, krizi. Aby autoři odlehčili dramatickou dikci možných dějových momentů, je hra opředena spousty vtípků, parodií a narážek na známe sci-fi filmy Star - Trek a Star Wars. Musím však ocenit, že si hra zachovává onu dramatickou atmosféru a není ze hry účelový, na každém kroku rádoby vtipný, guláš. Když dorazíte do Mc Donald typu baru, kde usrkávají nápoje zrůdičky jako u baru ve Star Wars a v doku parkuje Enterprise, tak to pobaví a přes to nenaruší zápal pro řešení vážné situace a naléhavost, kterou hra působí :-)


Na svou dobu je hra graficky doslova úžasná. Jasně, je to EGA, má jen 16 barev, ale každá obrazovka se zapíše do paměti a tam zůstane. Sci-fi tématika má tu výhodu, že zde nebudete hledat dokonale prokreslenou krajinu se stromy s ševelícím listím. Všechno je to o hromadě haraburdí, železe, pustinách nevlídných povrchů planet. Grafici si tady opravdu vyhráli a vše je velmi působivé, umělecky hezky pojaté a člověk pominul v tehdejší době i to, čeho si všimnete v dnešních dobách velice záhy, že postavička s šedým oblečkem občas prostě zaniká na pozadích zbarvených do stejně šedé. Ale no a co. O to tady nejde. Když jsem v tehdejší době hru chvíli hrál, tak jsem si pak cvičně v tomtéž stylu hrál v Autodesk Animátoru a kreslil jsem si tam podobné sci-fi laděné obrázky :-)


Příběh nemá cenu moc spoilovat, vše se dozvíte ve hře, navíc fakticky navazuje na předchozí dva díly. Ale to jsem tehdy neřešil, předchozí dva díly jsem tehdy neměl a byl jsem rád za každou hru, kterou si zahraji. Jediné, co víte, že jste doputovali v jakési kocábce jako odpad a byli hozeni na vesmírné šrotiště. Tady vaše dobrodružství začíná, probouzíte se z hybernace, na smetišti.


Teď už hráče čekají samé hezké úkoly. Hra používá příkazový řádek a cokoliv budete chtít udělat, musíte jednoduchými příkazy typu look hole, get cable, climb ladder, open door, jump..., takže kromě herního dobrodružství se mi tehdy k tomu přidalo další dobrodružství hledání anglických slovíček a radost z toho, že jsem něco napsal a panáček na obrazovce požadovaný příkaz provedl. Má to určité kouzlo oproti dnešnímu klikání myší na předepsané příkazy nebo ikonky. V podstatě odpadá i kurzorový pixel hunting (hledání předmětu o velikosti jednoho pixelu po celé obrazovce), protože to, co vám po příkazu look hra vypíše textově, že vidíte, to tam je a můžete použít, co nenapíše, ani nemusíte hledat, to tam není. Samozřejmě kouzlo prvních vypsaných anglických slov v první adventure hře těžko dnes někdo kromě pamětníků ještě pochopí. To jsou momenty, které se musí zažít a jelikož doba je jiná, tak už tohle nikdo nikdy dnes nezažije. A je to škoda, povím vám. Dneska je to minimálně myš, v luxusnějším případě prst na dotykáči.


Aby nebylo vše jen tak do pohody, že se procházíte s panáčkem po obrazovce a vykonáváte potřebné úkoly, abyste se dostali někam dále a pohnuli tak s příběhem, tak devizou adventur od Sierry-On-Line (konečně zmiňuji, kdo za hrou stojí) je, že můžete zemřít, třeba hloupým pádem z výšky do nějaké rokle, může váš rozemlet drtič kamení, zastřelí vás terminátor, který vás pronásleduje.


Opruzem ovšem je obvyklá útěková pasáž, kdy v podstatě jste tlačeni časem a prcháte před něčím, co se vás chystá zabít a během toho už vymýšlíte, co máte u sebe a čím byste mohli smrti zabránit. Ale jsou to vesměs řešitelné věci.


Větší potíž je třeba ale s místem (obvykle v těchto hrách jen jedním), které lze projít jen určitým počtem šlápnutí, pak se zhroutí a už přes to místo projít nejde. Tady je jasné, že takové místo musíte projít se vším potřebným, nějaké návraty zpět nejsou tolerovány. Nejhorší je však závěrečná pasáž, kde si zabojujete v něčem jako mech a  zastřílíte si i vesmírnou bitvu, což jsou značně frustrující pasáže, které v adventurách vidím opravdu nerad. Ale i to se dá přežít v jinak fantastické hře.


Dodnes vzpomínám, jak jsem s hrou doslova měsíc bojoval, učil se první slovíčka, objevoval, co vlastně je v hrách možné a co není. Jak jsem do noci přemýšlel, který příkaz by mohl kde zafungovat, kolik smrtí jsem musel absolvovat, abych přišel na to, že někde musel být předmět, který jsem nevzal. Dodnes mám vtisknuty grafické scenérie a momenty a vždycky se rád znovu nechám vtáhnout do atmosféry této hry. Proto jsem si ji teď i rozehrál a pořídil ty nádherné obrázky, co se válí okolo :-) A dodnes se usmívám nad tím, jak jsem ve škole pak v angličtině machroval znalostí slovíček, které nikdo tehdy ještě neznal, protože je pro učivo nějaké Prokop´s Family nepotřeboval :-)


Hodnocení je vlastně nízké ( teda už není, nakonec jsem přeci jen dal po nějakém čase edit, protože tuhle hru nemůžu podcenit z žádného důvodu a 10% jsem přidal navíc) na to, co ta hra pro mě ve skutečnosti znamená, ale hodnotím s ohledem na neduhy akčních pasáží a také to, že se člověk později setkal s kousky, které se třeba v duši hráče nezapsaly až tak hluboko, ale po technických a jiných kvalitách Space Quest 3 chtě nechtě předčily. Dát třeba  The Longes Journey a Space Questu 3 100% by asi nevypadalo 2x ok. Ale pořád platí, že z vesmírných sci-fi adventurních dobrodružství je pro mě Space Quest 3 číslo jedna i s ohledem na konkurenci a 95% je krásných.

Ringo

Hodnocení: 95%

EDIT 5.9.2021: Když jsem psal recenzi před dvěma lety, chtěl jsem hře dát 100%, nakonec se ve mně bily úvahy, že to přeci nejde, že nemohu dát stařičké hře v EGA grafice s drobnými gameplay neduhy dané dobou dát takové hodnocení, jako vyšperkované modernější adventuře. Ale nakonec jsem se rozhodl, že mohu, vítězí prostě zábava, atmosféra, prostředí a taky asi v podstatě nej EGa grafika, jaká je ve hrách k vidění. Takže korekce hodnocení a dávám o 10% navíc. Uvědomil jsem si, že tohle je prostě má životní adventura :-)








Komentáře

  1. Obrázky nádhera! EGA v plné palbě :) Někdy mám pocit, že snad má tuhle grafiku raději než tu VGA. Jsou hry, kde to fakt dovedly k dokonalosti. Aktuálně mám rozehrano Lauru Bow (Colonel Bequest) a tam jsou skutečně skvostné obrazovky, kde zastavím postavu a s potěšením koukám na všechny nunance. Podobně i KQ4 se mi líbila.

    Co se týče série Space Quest, tak já začínal druhým dílem, který byl zároveň vůbec první adventurou, kterou jsem rozehrál, tenkrát v tom asi v tom roce 93. Intro dvojky mě ohromilo, vyrazilo dech a co teprve, když se povedlo přes parser vykonat nějakou "logickou" činnost odměněnou body. Daleko jsem se se svou tehdejší angličtinou nedostal. Když jsem pak již mnohem později začal Sieře splácet dluh, vybral jsme si sérii King's Quest a dohrál první 4 díly s parserem (remaky nehraju, postrádají to hlavní, co mě na qurstovkách lákalo). A doufám, že Wilcovi se budu někdy taky věnovat. Zatroleně mnou odsouvaná série! :)

    OdpovědětVymazat
  2. O Space Quest vím jen z doslechu, protože se to zmiňovalo v souvislosti s King's Quest, a to je snad poprvé, co o té hře přímo čtu a koukám na screenshoty. EGA grafika má něco do sebe, moje úplně první velká zkušenost s EGA byla ve Wizardry VI, kde mi to přišlo takové čisté a přehledné.

    OdpovědětVymazat
  3. EGA je tady v tomto případě fakt nádherná a čím jsem starší, tím v ní nalézám větší zalíbení. Jo, měl jsem taky jedno období, kdy jsem si říkal, že VGA rulez a pod VGA nejdu. U téhle první mé adventury mi to ale bylo jedno a líbila se mi. To ortodox VGA období přišlo spíše v letech po roce 1995, kdy se mi moc nelíbily 3D novoty a uctíval jsem VGA a SVGA grafiku. Jenže místo abych měl takto nastavené síto a tím omezil počet her v seznamu, tak naopak, čím více her přibývá a mně času ubývá, tím více shromažďuji i tyhle 16 barevné umělecké díla (tedy ne, že bych je neshromažďoval už před tím, celá tvorba od Sierry je naprosto zásadní a všechny ty první 2 - 4 byly v EGA (když pominu VGA remaky). Na co se moc těším je King´s Quest 4, ten jsem ještě nehrál, mám za sebou KQ 1, 2, 3, 5. Čtverka a šestka ještě čekají :-) tak snad někdy :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Edit hodnocení: když jsem psal recenzi před dvěma lety, chtěl jsem hře dát 100%, nakonec se ve mně bily úvahy, že to přeci nejde, že nemohu dát stařičké hře v EGA grafice s drobnými gameplay neduhy dané dobou dát takové hodnocení, jako vyšperkované modernější adventuře. Ale nakonec jsem se rozhodl, že mohu, vítězí prostě zábava, atmosféra, prostředí a taky asi v podstatě nej EGa grafika, jaká je ve hrách k vidění. Takže korekce hodnocení a dávám o 10% navíc. Uvědomil jsem si, že tohle je prostě má životní adventura :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Před pár dny vyšel 3D remake Space questu III od TurboChimp!!!!

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jak definovat žánr Dungeon - názorová výměna Richmond, Elemir, Anorak(jvempire), StriderCZ a Ringo

Ishar: Legend of the Fortress

Heroes of Might and Magic 2: The Succession Wars