Legendární číslo herního časopisu - Excalibur č. 18
Excalibur č. 18 patří jednoznačně k dalšímu z čísel herních časopisů, které si zaslouží pozornost a zařazení k těm legendárním exemplářům z herních tiskovin, které nad ostatní něčím vyčnívají a pojí se s něčím významným, na co se v souvislosti s hrami nedá zapomenout. A to vždycky dokáže navodit příjemnou vzpomínku, ať už na radost z časopisu samého nebo na radost spojenou s hrami, o nichž nás informoval a na které jsme se mohli těšit, až zavítají na naše beztak již tehdy obstarožní stroje, na kterých dané hry mohly sice i drhnout, ale i tak jsme z nich měli neskonalou radost.
Samotný Excalibur 18, který vychází někdy v září roku 1993, se navíc pokouší o další pokrok v podobě rozšíření obsahu, který ovšem čítá nejen nově 48 stran pro všechny (reklamní trik, 9 stran z toho je reklamních), ale navíc pro předplatitele nabízí bonus v podobě dalších šestnácti stran v příloze nazvané Excalibur 18+. Ve značné část čtenářů tento krok ovšem vzbudil velkou nevoli, protože proč by každý poctivě kupující neměl dostat totéž, ať už má Excalibur předplacený, nebo se těší na obvyklý rituál vyhlížení časopisu u stánku a následného zakoupení pěkně osobně. Ale to už je dávná minulost, pojďme se vrhnout na samotný obsah.
Ten již na obálce slibuje rozšíření herních platforem, kterými se časopis bude zaobírat, z osmibitů, Amigy a PC také na konzole, ale samozřejmě ve velmi omezené míře. Ostatně konzole byly v našich časopisech vždy tak trochu šizeny až do příchodu Playstationu 1. Aby bylo na přítomnost konzolí v Excaliburu upozorněno dostatečně, byl na obálku umístěn velký obrázek z coveru krabičky hry Tom & Jerry od Nintenda na Gameboy. Moc odvařený jsem z toho popravdě nebyl, protože nějaké dětinské arkády na konzole nebyly nic, po čem by má duše tehdy ryze PCčkáře nějak toužila.
Nicméně otočme list s obálkou a podívejme se na tradiční stránku s hitparádou. Namátkově vyberu nejvýraznější tituly, které vládly tehdejší době. Hitparádu PC platformy jasně vede realtimová strategie Dune 2 následována vesmírnou střílečkou Wing Commander 2 a adventurou Quest for Glory 3 (tehdy ještě po staru nazývané Hero's Quest 3). Dalšími slavnými tituly jsou Alone in the Dark, Indiana Jones 4, B-17 Flying Fortress, Space Quest 5, Eye of the Beholder 3 a Monkey Island 2. U amigistů tehdy vedla hitparádu akční plošinovka Flashback, střlečka Project X a plošinovka Lionheart. Dále jsme tady mohli najít věhlasné tituly jako Black Crypt, Eye of the Beholder 2, Lemmings 2 nebo Desert Strike. Zajímavá je hitparáda redakční, na jejímž čele je fantastická adventura Day of the Tentacle následována překvapivě dungeonem Eye of the Beholder 3. Překvapivě proto, že tento dungeon byl díky Andrewově recenzi v tomto čísle, která nešetřila kritikou, odsouzen navždy do kategorie nic moc (podle mě neprávem, což vlastně říká i umístění na druhém stupni redakční hitparády). I v redakční hitparádě najdeme Dune 2, aktuální Desert Strike a také horkou novinku Ishar 2, která je recenzována až v čísle 19. Krátce ještě zmíním, že Hitparádu Atari ST vede stařičký, nicméně stále geniální Powermonger, na C-64 se pařilo stále staré Elite a konzolové žebříčky ovládl u SEGA jak jinak než Sonic a na Nintendu Street Fighter 2 (Final Fantasy 4 jako nic?:-)
Vedle hitparády jsme si mohli projít obsah a také kouknout do tiráže na již zavedenou stabilní redakci v sestavě šéfredaktor Jan Eisler (ICE), zástupce šéfredaktora Andrej Anastasov (Andrew), redakce Peter Lee (Lee), Vladimír Henzl (Cpt. VLada), Lukáš Hanka (SSC) a Lukáš Hoyer (Luke). Nicméně už za pár měsíců tomu mělo být jinak a celá sestava z Excaliburu odejde a založí Score, ale to je jiný příběh.
Můžeme se hned vrhnout na první článek. Tím je recenze na arkádovou střílečku viděnou izometrickým pohledem na scénu. Hráč v ní prohání vrtulník, pálí po nepřátelích a plní spoustu nelehkých misí. Hra to byla a je docela obtížná a na pohled velmi líbivá. Hodnocení 84% od Jana Eislera hovoří ostatně za vše. Tato hra není v hitparádě jen tak pro nic za nic. Když jsem Desert Strike sám kdysi zkoušel, daleko jsem se nedostal, protože jsem na tyhle hry levý, ale strašně rád jsem koukal na ty propracované scenérie. Hra vypadá moc hezky i dnes. A možná i proto většinu dvoustránky s recenzí zabírají velké obrázky.
Na druhé stránce s recenzí na Deserst Strike se na spodní třetince stránky krčí recenze na arkádu Super Frog, které dává Andrew 70%. Skákačka se žabákem mě popravdě nikdy nelákala a tak je prostor věnovaný této hře tak akorát a nemusí zabírat více prostoru. Ostatně Andrew Super Froga docela strhal jako hru o ničem, že mi těch 70% v hodnocení přijde nakonec strašně moc.
Na další stránce to vypadá, jakoby se Excalibur 18 teprve rozehříval a trochu čtenáře napínal. Přičemž jim tedy předhodí dva nemastné neslané tituly. Půl napůl se o tuto stránku podělil Andrew a Ice. Andrew si nejprve posteskne nad adventurou Sierry-on-line Freddy Pharkas, že oblíbené adventurní mašinérii jakoby docházejí nápady. Nucený humor, nic moc téma, slabší příběh a opakující se Sierrácké adventurní triky. No není každým dnem posvícení a já se tady v tomto případě moc nedivím. Freddy Pharkas je prostě typický Al Lowe (série Larry), což je jeden z několika autorů vývojářského týmu Sierry a podle mého názoru zrovna ten nejslabší. Není to tedy ani tak vyčpělost Sierry jako spíše Al Lowa. Přesto dostává Freddy Pharkas hodně slušných 76%. Zato ICE se s další hrou Chuck Rock 2 vůbec nemazlí, napálí jí slabých 54% a popravdě jsem nikdy nějak zvlášť nezjišťoval více, co je to za hru. Jen vím, že je to akční arkáda ve stylu Prehistoric, v které proháníte neandrtalčí (huh) batole.
A teď to přijde, fanfáry, je tady Eye of the Beholder 3, tehdy netrpělivě očekávaný třetí díl slavné série dungeonů od Strategic Simulations Inc. Stačilo mi tehdy mrknout nejprve na ty drobounké obrázky u recenze a věděl jsem jedno. Ať si o hře následně přečtu cokoliv, chci tu hru! Tělem projelo příjemné mrazení a bohaté představy, jak se po krůčcích pohybuji lesíkem a pobíjím v něm obří hmyz, nebo naopak v mramorově působících chodbách čelím obřím titánům s velkou pěstí. Samozřejmě další pohled padnul na hodnotící tabulku a sakra...co to? 74%? Není to trochu nepoměr? Kritizovaná adventura Freddy Pharkas 76% a dungeon formátu Bholdera jen 74%. No nic, začetl jsem se tehdy a ani po přečtení recenze jsem nebyl odrazen. Jen jsem byl varován, že na mém stroji PC 286 EoB 3 prostě nepojede, sakra smolík, pešek, či jakkoliv jinak, musel jsem si na Beholdera 3 nějaký ten rok počkat. Hra nebyla zrovna programově dobře optimalizovaná a dávala zabrat i tehdy hojně rozšířeným slušným sestavám 386 a neustálé šmátrání programu po něčem na hard disku bylo znát. Programové chybky byly tím hlavním, co tehdy hodnocení Andrewa tolik srazilo. Nezapomněl si přisadit i kritikou jakési šablonovitosti úrovní nacpaných ve většině úrovní shodně do stejné výměry 30x30 čtverců. Předsudek mohl být (a u mnohých i byl) na světě, jenže jaká to chyba mu podlehnout. O pár let později jsem si EoB 3 konečně zahrál (dostal jsem totiž lepší comp:-), zmapoval jsem si jej na čtverečkovaný papír a neskonale si jej užil, je totiž výborný. Před třemi (a půl) lety (2020) jsem si EoB 3 navíc zase zopakoval, zmapoval znovu tentokráte v DJovém dungeon mapperu a sepsal na hru obsáhlý herní deník. Stálo to prostě i po těch letech zase za to a docenil jsem třetího Beholdera snad více než tehdy v pradávných časech.
Druhou polovinu stránky napsal někdo pod pseudonymem LH a nevím tedy, jestli je autorem Lukáš Hanka, Lukáš Hoyer nebo někdo přizván z lidu se stejnými iniciály. Nejpodstatnější je, že po Behodlerovi 3 je to recenze na druhý dungeon v Excaliburu 18 a to The Legacy: Realm of Terror od Microprose. A dungeon to byl popravdě převratný. Šlo v podstatě o takovou hororovou Lovecraftovinu odehrávající se ve strašidelném baráku plnou zombií a zmutovaných stvůr z jiné dimenze, které si zrovna tady otevřely bránu do lidského světa (pochopitelně člověk je takový dobrák, že jim k tomu napomohl, bez něj by to nešlo). Kromě toho, že arzenál hlavního hrdiny připomíná spíše Jagged Alliance, než cokoliv, co jsme z dungeonů ve většině znali dosud, byla Legacy zajímavá i z technického hlediska. Obrazovka byla rozdělena do několika oken, které šlo přesouvat a měnit jejich velikost jako ve Windowsech (v roce 1993!). Jinak šlo o pekelně těžký kousek se spíše adventurními zádrhely než klasickými dungeon puzzly. The Legacy jsem v různých časových obdobích zkoušel rozehrávat a až teprve loni (2023) se mi hru povedlo hrát plnohodnotně a dotáhnout ji do konce. V Excaliburu tajemný LH ohodnotil The Legacy zaslouženými 81%
Přejděme na další nezapomenutelnou stránku s hrami nebes se dotýkajících. Tak nejprve nám pod článkem nepodepsaný autor představuje revoluční letový simulátor Strike Commander. Jako fanda simulátorů od Microprose jsem v němém úžasu hleděl na obrázky, které díky bitmapové grafické technologii (snad to píši správně) vyobrazovaly neuvěřitelné detaily na každičkém objektu. Přelet nad městem byl najednou jako opravdový, ne jen v podobě geometrických tvarů potažených jednou barvou. Ale nešlo jen o grafiku. Strike Commander patřil mez velmi zábavné hry, byť spíše než na simulaci vsadil na jakousi akčnost. Ostatně Commander v názvu není jen tak, je to odkaz na vesmírné střílečky Wing Commander stejných autorů z firmy Origins. S odstupem času ovšem vím, že ta bitmapová grafika ve své době byla sice překvapením, nicméně nezestárla moc dobře a kouká se na ní dnes o poznání hůře, než na staré dobré vektorové smulátory od Microprose, které sice nemají skoro fotografické detaily měst, ale působí opravdu prostorově a věrohodněji, než natáčející se prokreslená placka města v bitmapové grafice. Každopádně Strike Commander je legendární dílko a nepodepsaný autor jej hodnotí krásnými 85%.
Druhou polovinu stránky zabírá recenze na opravdu nesmrtelnou záležitost. Prince of Persia 2. Jak nejsem moc zručný plošinovkář, tak prvního Prince of Persia jsem zbožňoval (hru, ne Prince) a tak jsem na Andrewově recenzi v Excaliburu 18, i na obrázcích ze hry, doslova tehdy oči nechal. A 86% jasně napovídalo, že to bude pecka. Prince 2 jsem si sehnal poměrně brzy, i když mi správně podobně jako EoB 3 neměl běžet. Minimální požadavky 384 se 4 MB RAM jsem nesplňoval ani náhodou na své 286 s 1 MB RAM. Nicméně hrátky se systémovými soubory autoexec.bat a config.sys byly z mé strany natolik intenzivní, že jsem docílil nastavení správných hodnot paměti tak, abych hru rozchodil a dokonce na té slabé konfiguraci dohrál. Pecka hra, máloco překoná Prince 2. Oproti jedničce přinesl bohatší grafiku, rozmanitější prostředí a sofistikovanější úrovně.
Na následující straně jsou hody pro všechny milovníky Star Wars a rychlé vesmírné akce. Hra, která se bezpochyby nachází v síni slávy, se nazývá docela nepřekvapivě X-Wing a název této hry od firmy Lucas Arts nepochybně rezonuje myslí většiny hráčů. Na svou dobu parádní grafika, oblíbené prostředí, které z vás na čas udělalo jednoho z hrdinů povstání proti impériu, co více si přát? No já bych si tady musel přát ještě jedno, a to větší zručnost, abych tuto hru uměl hrát. Víte, jak já to mám s akcemi:-) Nicméně to nemění nic na tom, že tohle je herní legenda a celostránková poutavá recenze plná chvály a superlativů od ICEho nemá jiný závěr, než vynikajících 85% a ohodnocení jako nejlepší vesmírná střílečka ve své době, která dost možná předčí do té doby nepřekonatelný Wing Commander 2.
Tak, a teď přichází něco spešl pro mě, další fanfáry...třetí dungeon v Excaliburu 18 (sakra jak tohle byly na dungeony krásné a bohaté časy). Tentokráte je to Blade of Destiny, známý také jako Realms of Arkania, první díl trilogie postavené na pravidlech stolní hry na hrdiny Das Schwarze Ague z německých končin. Na tomto dungeonu od firmy Attic Entertainment mě zaujala zejména soubojová obrazovka. Když vidím výřez prostředí, v kterém mohu s postavičkami na něm postavenými realizovat své taktické schopnosti (či neschopnosti), jsem doslova u vytržení. Vždycky jsem si představoval, že mám modýlek dungeonu na stole a hraji v něm dle pravidel hru s figurkami postav. A tady tento dungeon to nádherně simuluje. Samozřejmě jsem měl už čest s nějakou tou parádní Gold Box hrou od SSI s taktickými bitvami, ale tady se to graficky posunulo ještě o kus dále. Luke sice Blade of Destiny ohodnotil slabými 69%, jasně, není to hra pro každého, je mírně těžkopádná, ale stačí trochu pečlivosti a trpělivosti a člověk je vtažen do nádherného dobrodružství pod širým nebem s možnosti např. lovit nebo sbírat bylinky.
Metal Mutant, tak se jmenuje 2D akce od Silmarils. A jelikož jsou Silmarils známí svým specifickým pojetím grafiky vzbuzující obvykle úžas, nejinak je tomu i u Metal Mutanta. Tato hra je trochu takový Metroid na osobních počítačích. Hrajete za cyborga, který postupně zlepšuje svou výbavu a taky se mění v kovové monstra s rozdílnými vlastnostmi. Kromě grafiky hra exceluje zajímavými nápady a pohlcující atmosférou. Peter Lee nešetří chválou a je ze hry natolik paf, že se v hodnotící tabulce místo procentuálního verdiktu objevuje jen XX (zřejmě tehdy ale šlo o tiskovou chybu). Já jsem kdysi tuto hru "nějak" získal a pokoušel jsem se ji hrát. Líbila se mi, nicméně jsem záhy narazil na pasáže, které jsem neuměl projít (a dost možná také protipirátskou ochranu:-) a tak jsem hru odložil. Je to už spousty let a pořád mám v úvahách se k ní vrátit, tak snad někdy.
Maupiti Island se proslavil jako nedohratelná adventura. Jestli mě paměť neklame, ani v redakci ji nikdo nedokázal tehdy dohrát, přesto zaujala natolik, že se honosí hodnocením 80% a celostránkovou recenzí od Jana Eislera. I přes vysokou obtížnost si Maupiti Island dokázal získat hráče svou tajemnou atmosférou a určitě stojí za to ji vyzkoušet. Já se k tomu chystám již pár desítek let:-)
Arkáda Entity s ženskou hrdinkou asi měla zaujmout sexy oblečky, které na sobě měla hlavní hrdinka během akce navlečené. ICEho zaujala tedy jen na 60%. Mě tady zaujalo jen svaté písmo ICEovo, které k této recenzi zajímavě napsal, takže jsme se pobavil tehdy jen četbou a pak navždy zapomněl, že tato hra existuje. Jo, teď jsem si vzpomněl, když jsem ji nalistoval:-) Asi nelze hře upřít alespoň jedno, že grafika na pozadí (nejen hrdinky) nebyla špatná.
Sérii recenzí uzavírá Pařanská Romance II, což je Andrewova povídka. Že tento člověk uměl psát se nedá upřít. Někdo se na něj třeba dívá s odstupem času kriticky, někdo jej kritizoval za ledacos už v devadesátkách, ale podle mě jde o jednoho z nezapomenutelných autorů se zvláštní schopnosti napsat skvělý text klidně z ničeho. Proto mu často u lidí, kteří jeho texty mají rádi (jako třeba já) procházelo i to, že v recenzích u mnoha her nebyl úplně informativní nebo sklouzával k prazvláštním úletům a spíše vsázel na pocity a zajímavé literární nápady zrozené v jeho fantasii. Hlavně, že byla sranda. Prostě bavil a já se u textů v časopise bavil rád. Sebeinformativnější text tak klidně mohl být suchou nudou, která šla stěží dočíst, zatímco Andrewovy výlety do fantasie mohly pobavit královsky každičkou větou až do konce. A co mi přišlo zajímavé, tak to, že Andrew byl v tomto vždy nejlepší, když spolupracoval s Janem Eislerem, který vyvažoval Andrewa zvláštně zábavně pojatým, až naléhavým pragmatismem. Jakoby jeden druhého doplňoval a dost možná motivoval k ještě lepším článkům. No nic, to jsem se zase zamyslel nad literárním zásahem do historie legendární autorské dvojice Andrew & ICE a možná se s tím už opakuji, pojďme tedy zpět k časopisu a to na návodovou sekci.
Pod prvním návodem na adventuru Personal Nightmare od Horror Softu je podepsán TEO a jde zřejmě o čtenářský příspěvek. Poté následují tři stránky, které mám velmi oblíbené a je na nich většina map k Eye of the Beholder 3 (jak jinak, pro mě je to tady společně s Princem 2 hra čísla).
Byť jsem si u třetího Beholdera dělal mapy vlastní, tak se mi vždycky líbilo grafické zpracování těchto map v Excaliburu, které tady má pravděpodobně na svědomí Andrew. Škoda, že mapy na Eye of the Beholder 3 v Excaliburu nikdy nevyšly kompletní, chyběla závěrečná lokace Temple of Lathander o čtyřech levelech.
Další návod je k adventuře KGB rozprostírající se na dvou stránkách. Návod sestavil Andrew. Na spodní třetině druhé stránky s návodem ke KGB se nachází popis povolání Lumíků ve hře Lemmings 2.
Tímto návody končí, ale ještě nekončí Excalibur 18. Následuje totiž článek, který mám přečtený snad 100X. Má prostý název, RPG. Věnuje se RPG hrám z produkce SSI, takže se zaměřuje na hry v Gold Boxy engine. Jedinou vadou tohoto článku je, že je sakra tak krátký. Nicméně mi tehdy dal solidní průpravu do Gold Box her, z kterých jsem v té době měl jen Death Knights of Krynn, jehož originálku jsem měl zapůjčenou od kamaráda.
A teď přichází na řadu konzolová sekce. Ačkoliv jsem někdy od konce roku 2000 milovník japonských RPG a nejraději mám ty ze SNESu a Playstationu 1, tak musím přiznat, že v devadesátkách jsem na konzole koukal ještě skrze prsty, protože se o japan RPG totiž nepsalo a vypadalo to snad, že konzole jsou jen na akrády a akce. Alespoň výběr recenzovaných her tento pocit navodil. Konzolovou sekci jsem si tehdy samozřejmě přečetl, ale bylo to spíše jedním okem tam a druhým ven. Nicméně zajímavá byla minimálně pasáž představující konzole od Nintenda. Pod ní se nacházely zmínky o bezpochyby slavných záležitostech na handheldovou konzoli Gameboy, jako byly Tetris, Super Mario Land, Mega Man 2 a Tom & Jerry (z které právě pochází obrázek na obálce Excaliburu 18).
Na další stránce je rozboru podrobena konzole Super Nintendo ve srovnání s konkurentem Megadrive (Genesis) od společnosti SEGA. Toto je zakončeno výčtem nějakých těch her na tyto 16 bitové konzole, které známe i z osobních počítačů, jako například SimCity, Dungeon Master nebo Wing Commander, coby ukázka, co dokáží tyto konzole zvládnout podobně jako PC.
Teprve další stránka se zaměřuje na hry na Super Nintendo. Určitě je nutno zmínit legendární Super Mario World ohodnocený tedy ale jen 75%, dále je popsán krátce malovací program Mario Paint, 80% a nakonec Disneyovka Mystical Quest, 88%. Celou Nintendo sekci si odpracoval ICE.
Autor podepsán jako JFK si naopak podal hry na konzole od firmy SEGA. Vzal to tedy více od podlahy, titulů je docela hodně. Konkrétně na Megadrive šlo o hry Chakan 80%, World of Illusion 85%, Space Harrier 50%, ExMutants 80%. Na Master System II pak odprezentoval hry Toki 75%, Greendog 70%, Alex Kidd in Shinobi World 50%, Summer Games 30%, Special Criminal Investigation 60%, The New Zeland Story 73%. Přiznám se, že jsem mu to tehdy vůbec nezáviděl a nezáviděl bych mu to ani dnes, probít se tou záplavou akčních arkád a bojovek. Tímto měla redakce za sebou několik stránek mini recenziček ke hrám na konzole.
Oblíbená rubrika Dopisy čtenářů nemůže již chybět, takže je tady a v plné síle na třech stranách docela slušně zaplněných textem. Pak následují parádní 4 stránky se seznamem všech her, které kdy byly dosud v Excaliburu recenzovány. U každé hry je drobný popisek a odkaz, v kterém čísle Excaliburu je recenze. Tento seznam her jsem měl kdysi tam i zpět prolezlý nesčetněkrát a sloužil mi jako katalog her, z kterého jsem vybíral, co si sehnat. Jo, to byly časy, kdy tyto seznamy měly smysl, protože dokázaly pokrýt prakticky ještě celou herní historii a člověk téměř nemohl (až na pár výjimek) minout nic naprosto zásadního. Zkuste si dneska vypsat seznam všech her, které stojí za řeč.
Tak, a další obsah je už pro předplatitele...hej, nikam nepřeklikávejte, jestli jsme se špatně pochopili. Samozřejmě ne můj obsah, že bych jako zbytek článku schoval za platbu, nic takového se tady dít nebude. Jde o přílohu Excalibur 18+, která byla jen pro předplatitele. Já nebyl předplatitel a měl jsem popravdě Excalibur 18 i s pluskovou přílohou tehdy zapůjčený od spolužáka, protože jsem bohužel nesehnal ani časopis samotný. Vlastní časopis i pluskovou přílohu jsem získal o pár měsíců později, kdy -ml- uvolnil do prodeje celý archív i s těmi přílohami. Stála tedy ta Plus příloha za to? Jednoznačně ano a asi byla škoda, že nepředplatitelům byla odepřena.
Hned první stránka je obsazena návodem na nádherný King's Quest 4. Obrázky ze hry, kterou jsem tehdy ještě neměl, se stromovým domečkem nebo lebkovým vstupem do jeskyně, jsou nezapomenutelné a nemohl jsem se tehdy dočkat, až si tyto obrázky užiji přímo ze hry na svém monitoru, byť jsem si několik let musel ještě počkat. Návod napsal Cpt.Vlada.
Další čtyři stránky patří božskému Prince of Persia 2 (jak jinak, vedle EoB3 je to pro mě hra čísla:-). Návod a mapy sestavil božský Andrew. Nádherné čtyři stránky i po grafické stránce, jak se k Prince od Persia 2 sluší a patří
Další dvě strany jsou věnovány starému izometrickému RPGčku Shadowlands. Mapy a návod zpracoval Peter Lee.
Následující stránku připravil zřejmě čtenář podepsán jako Šemík. Je mi záhadou, že se v redakci nikdo tehdy nevěnoval hře, o které je řeč v tomto článku. Tou hrou je nejlepší strategie všech dob, Sid Meier's Civilization. Po přečtení článku o této hře by se dalo říci, že nastalo mé období zběsilého shánění hry Civilization. Po čase se zadařilo a já se tak na x let mohl ponořit do nepřetržitého hraní Civilization a nebylo pak dne, kdy bych tuto hru nespustil alespoň na hodinku. Doma jsem s tím už lezl docela na nervy a taťka se mě naštvaně vždycky ptal, zase jdeš hrát ty zelené louky? Byla to ale aspoň změna od dob, kdy se mě ptával, zase jdeš hrát ty chodby? To byl tehdy k Eye of the Beholder:-) Ale zpět k článku o hře Civilization. Ke hře je zde několik rad, popis základních postupů a popis ovládání. Akorát teda nevím, kdo sestavoval tu tabulku hodnocení. 74%? Tuším, že nešlo o relevantní hodnocení a plácli to tam, jen aby tam něco bylo:-)
Na další straně je návod na adventuru Amazon od firmy Access Software.
Jednu a půl stránky zabírá Andrewův návod a mapy na vajíčkovou hopsačku Crystal Kingdom Dizzy. CPT.Vlada si onávodoval pak další adventuru, tentokráte od Legendu a to Eric the Unready.
Ringo
Pozn.: Odkazy v názvech her odkazují na mé články na tomto blogu, pokud k dané hře existují, nikoliv na originál dobové recenze z probíraného časopisu.
Komentáře
Okomentovat