Info č. 22 - lednové vzpomínání na časopis Score č. 1

Máme nový rok s číslovkou 23, už se nám blíží konec ledna a nemusím dlouho přemýšlet nad tím, s jakou významnou událostí mám právě měsíc leden svázán v souvislosti s počítačovými hrami. A pokud má člověk koníčky, ke kterým má opravdu vztah a navíc toho má dohromady více, tak se to chtě nechtě spojuje do nějakých situací a stavů, na které člověk rád vzpomíná a spojí si to s něčím příjemným i dnes. Pak má to, či ono, svázáno třeba s počasím, knihou, výletem, hudbou, hrou, časopisem, přáteli atd. Pokud jsem minule idylicky popisoval sníh, zimu, hory, rok 1993, číslo časopisu Excalibur 19 (které bylo spíše podzimní), a Ishar 2, tak je fér říci, že se mi vlastně ta éra tehdejší zimy pojí s další navazující situaci s tím přímo svázanou. Nadšení z Excaliburu 19 byla jedna věc.   

Samozřejmě  ke konci roku 1993 přišlo ještě jedno číslo časopisu Excalibur, konkrétně číslo 20, které bylo záhadně napěchované značně podprůměrnými tituly, které nestály ani za řeč. A tak na tomto čísle nebyly zajímavé ty hry, ale spíše jen literární pojetí díky nejlepší autorské dvojici Andrew+Ice. Ohledně her samotných za zmínku stála jen návodová část, vesměs věnovaná zajímavým adventurám. Prosincové 21. číslo Excaliburu se mi dostalo do rukou až později ke konci ledna roku následujícího, tak jsem byl v ten moment naštěstí ušetřen jistému šoku v podobě výměny redakce.

Bylo to nahrazeno totiž šokem příjemným. To si takhle jdu počátkem nového pololetí, z kraje ledna 1994, opět ze školy, a procházím kolem novinového stánku (který tam mimochodem stojí dodnes, některé věci se nemění). Se spolužákem, mým jediným, který tehdy taky pařil hry, zahlédneme za sklem podivnou obálku. Obrázek nějaké rozpixelované postavy. To musí být ze hry, to byla první myšlenka. Název je z většiny skryt jinými časopisy, tak se prodavačky ptáme, jestli bychom se nemohli podívat támhle na ten časopis s tím zvláštním obrázkem. Prodavačka se chvíli přehrabuje ve výloze a dotazuje se: "Tenhle?" Ne. "Tak tenhle?" Když sáhne konečně správně a podává mi ten pravý časopis, vidím na něm napsáno velkým nápisem Score. Obrátím prvních pár stránek, abych si ověřil obsah a je to jasné. Rovnou bezmyšlenkovitě dávám prodavačce 30Kč (částku uvedenou na obálce). Se spolužákem, celí nedočkaví jako na trní, otáčíme první stránku. 

Víme už, že je časopis o hrách, proto jsme si jej taky koupili. Házíme do placu myšlenky jako - co? Další časopis o hrách? Na co? Excalibur je přeci nejlepší, Andrewa a Iceho nemá šanci nikdo překonat. Takže první, co nás zajímá je, kdo to píše. Koukáme na seznam autorů a na střídačku rozrušeně vykřikujeme, ty jo, to jsou oni. To není možné. Co tady dělají? To jako budou psát do dvou časopisů? Jasně, naivita patnáctiletých, kdy nám ještě ne plně docházelo, že psaní do časopisu není jen pohodové paření a zábavné popisování této činnosti na stránky časáku, ale je to vlastně práce. A ta se může dle podmínek měnit, a tak se může měnit i tým a místa působnosti. 

Samozřejmě jsem si doma pak přečetl úvodník a vše mi bylo jasné. Tohle je nový časopis o hrách, do kterého přešla celá ta skvělá redakce z Excaliburu a já se postupně smiřoval s tím, že Excalibur buď nebude, nebo jej bude psát někdo jiný, a už mi to vlastně bylo fuk, protože mě Score nadchlo a samozřejmě zůstanu čtenářsky věrný mé oblíbené stěžejní autorské dvojici Andrew+Ice a lidem kolem nich. 

Následujících několik let bylo pro mě, coby hráči her a čtenáři herního časopisu, naprosto svázaných s časopisem Score a hlavně prvních cca 30 čísel (které si stále pečlivě uchovávám ve skříni) považuji za naprosto bezkonkurenční, ojedinělou a neopakovatelnou éru, kterou lze přirovnat maximálně jen k prvním 20 číslům Excaliburu (které si uchovávám v té skříni také :-). Tímto se stal leden roku 1994 navždy památným a navždy se stane silnou vzpomínkou, nebo spíše příjemnou myšlenkou na to, co mám spjato s počítačovými hrami a okolní atmosférou, která se ani náhodou neodehrává jen na obrazovce. Ba naopak, jsou to ve skutečnost spíše vjemy z reálného dění okolo, doprovázené příjemným sněním a fantasií. 

Hned na první pohled bylo jasné, že Score bude takový hutnější, obsáhlejší a naditější, než byl Excalibur. Jediné, co bylo trochu zarážející, tak hodně prázdných bílých míst na stránkách a kapku tomu scházela ta Excaliburovská pestrobarevnost a barevné ladění stránek. Ale to nevadí, to určitě do příště doladí. Druhé číslo je pod tiráži avizováno hned na 15. leden, tedy za 12 dní od vydání tohoto prvního čísla! Skladba rubrik a styl, jakým byl časopis pojat, naznačoval, že to bude nový vítr i do životního stylu hráčů.  Byl to vlastně pilíř herní kultury. 

Na úvod se představil rozsáhlý novinkový článek, který mě uvrhnul do euforického očekávaných titulů jako Dungeon Master 2, Quest for Glory 4, Gabriel Knight, Ultima 8, Alone in the Dark 2 nebo Goblins 3. Nikdy nezapomenu na to, jak jsem desítky minut, a pak znovu a znovu, hypnotizoval těch pár malinkatých obrázků z Dungeon Mastera 2 a četl si opakovaně ty řádky o tom, že má přijít. Hrou měsíce se tehdy stala již legendární adventura Simon the Sorcerer, kterou představil Andrew fantastickou čtivou a vtipnou recenzí. 

Následovala pro mě srdcovka od SSI, Stronghold, který jsem sice zmínil již u Excaliburu 19 díky předplatitelské Plus příloze, ale tady si dal ICE s recenzí repete a zrecenzoval ji i ve Score. A já o Strongholdu četl právě nejprve ve Score, protože ta Plus příloha Excaliburu 19 se mi do rukou dostala až později. Mimochodem rozpixelovaná postava na obálce Score č.1 pochází právě z této hry. Je to zajímavá shoda náhod, jakou lehkou návaznost má Score 1 vlastně na Excalibur 19:-)

Velmi mě zaujaly obrázky ze hry Seal Team, což byla v podstatě taktická akce odehrávající se ve Vietnamu. Jako fanda vektorové grafiky ze simulátorů jsem se stále vracel ke screenům z této hry, protože představa, že nad tou vektorově zpracovanou krajinou tentokráte nelétám, ale přímo po ní, coby voják, pobíhám, mi přišla neskutečně lákavá. Dodnes jsem ale tuto hru ještě nehrál, nutno napravit! :-)

Neskutečná legenda, modla a podle mě jedno z nejlepších izometrických RPG na PC, Dark Sun, nedostal v hodnotící tabulce výrazně mnoho procent, jen 72. Nikdy mě to však neodradilo od toho, že tu hru musím mít a musím ji hrát. Nakonec se tak i stalo a uchvátila mě přesně tak, jak jsem očekával z obrázků. Ne nadarmo se v podstatě dělí s Ultimou 7 o absolutní prvenství v mém žebříčku ryze izometrických RPG na PC. Recenze na Privateer byla rovněž lákavá, simulátory mám rád, zbožňuji sci-fi a představa o letech vesmírem a obchodování mezi planetami, mi přišla fascinující. Nechyběla ani sekce pro konzole Super Nintendo a Sega Megadrive, ovšem s tituly, které mi nic tehdy neříkaly, měl jsem jen PC. 

Zajímavá byla i návodová část, kde byl velmi čtivě napsán návod na Simona Sorcerera. Všimněte si, jaká to byla zajímavá doba. Čtenáři tehdy zhltli každičký text o hře, včetně návodu, byť hru ještě neměli a nehráli ji. Skoro mi to připomíná dnešní sledovače Youtube, jak koukají na walkthrough nebo gameplay nějaké hry, místo aby si hru nainstalovali a sami zahráli. 

Nicméně kdysi byla motivace jiná. Každý řádek o hře byl svatý a navíc člověk rád zkonzumoval cokoliv, co napsala historicky nejvýraznější autorská dvojice Andrew a ICE (a abych neurazil, tak samozřejmě i někteří další redaktoři, kterým se povedlo autorsky vypracovat), protože to mělo neskutečnou čtivost a inteligentní vtipnost. A hlavně nebyl jejich styl ryze suše novinářský, ale naopak to působilo jako výlet do té hry přímo, jak se hrála, jak bavila. Prostě hráči hráčům, nikoliv novináři hráčům. Nějakou dobu (cca 2,5 roku) fungovala zčásti i iluze pro čtenáře o idylické redakci, v které se všichni kamarádí, paří spolu hry a soutěživě se o ně v redakci poperou, které kdo bude recenzovat, popřípadě pak napíší zážitek, jak nějakou hru pařili spolu. 

A pokud se člověk o něco z tohoto dění nechtěl ochudit, přečetl si klidně i ty návody. Byla prostě radost a zábava to číst. Pořád pro mě platí idea, že hry jsou o zábavě a články o hrách by měly být rovněž zábavné (samozřejmě nepubertálně a inteligentně:-) a ne aby to byla suchařina plná drtivých technických faktů ve stylu Chip. Chápu, že některým později přišel dávný styl - "pobavíme vás o nějaké hře povídkou", málo fakticky a málo informativní, ale ty hry jsme si stejně sháněli dle obrázků a hodnotící tabulky. Stejně jsme hráli úplně vše, co nám kdo donesl a v textu jsme se těšili na něco jiného, než na suché katalogové výčty konfigurací či technických a jiných faktických parametrů, které by nám měly nějak určovat, co si koupit a co ne.

Tehdejší časopisy byly jiné a měly pro hráče naprosto jinou hodnotu, než dnes v dobách internetu, na kterém se to herními články jen hemží a trochu to postrádá tu vzácnost. Kdysi se totiž časopisy o hrách četly od obálky, tiráž, přes úvodník, recenze, návody, techbox, kulturní rubriky, a s mírnou nadsázkou říkávám, i po reklamy, až po zadní stranu obálky, ať už na ní bylo cokoliv :-) 

Tak, a abych naplnil smysl toho slova Info, jak jsem se rozhodl nazývat takové ty tlachací články, tak jen zmíním, že Leden 2023 se nesl herně dost v Lovecrafovské a tedy v hororové tématice. Proklepl jsem si tak tvorbu skvělé firmy infogrames. Splnil jsem si letité resty a konečně jsem dohrál v minulosti nedohraný Shadow of the Comet, který jsem nově zase rozehrál teď na přelomu roku a zdárně jej dokončil. Konečně jsem také dohrál několikrát v minulosti rozehraný Alone in the Dark, pokračoval jsem hrami Alone in the Dark 2, Alone in the Dark 3, fantastickým Time Gate: Knight' s Chase a uzavřel jsem to Prisoner of Ice, o kterém budu teprve psát. 

Tímto tvorba Infogrames samozřejmě ještě neskončila a pár kousků tam mám ještě na splnění, ale rozhodl jsem se teď oddechnout si u něčeho veselejšího a pustil se tak do her od firmy Coktel Vision. U nich mám taky pár trestuhodných restů z kategorie věčně rozehraných a nedohraných, takže se můžete těšit na sérii Gobliiins, z nichž mám první díl už zdárně dohraný (a pochlubím se, že zcela beznávodově:-). Pak bude následovat pekelně obtížný Woodruff, Ween atd. Ale to až v únoru.   

Ringo

A ještě tak mimo soutěž, když už na Twitteru proběhla nedávno hecovačka, do které jsem se taky nakonec zapojil, tedy kdo se vyfotí s tím, kde to veškeré časopisové šílenství ve skutečnosti začalo, tak tady je foto se svazkem prvních čenobílých Excaliburů 0 - 10. To jen kdyby v tom historickém běsnění, jestli bylo lepší Score nebo Level, se zapomnělo na ty základní kořeny :-)