Final Fantasy 4

Platforma: SNES / Žánr: jRPG / Developer: Squaresoft / Vydavatel: Squaresoft / Rok: 1991 (2007 NDS remake, 2011 PSP remake)

O mnohých Final Fantasy hrách by se dalo psát, že jedna je lepší než druhá a těžko se volí ten nejlepší titul (mimo Final Fantasy 7 samozřejmě, ta bude vždy The Best). Nicméně s ohledem na vývoj série tady byla samozřejmě první Final Fantasy 1, která celou legendu začala. Ale pokud bychom měli pojmenovat nějaký následný opravdový zlom mezi japonskými RPG, které kromě nějakého lehčího příběhu a hromady soubojů a hromady statistik, posunuly žánr někam skoro až na míle dál, tak to byla právě Final Fantasy 4, nejen v sérii, ale v žánru obecně.

První, co podpořilo ten posun, byl jednoznačně přechod japonských her z konzole Nintendo (NES) na modernější konzoli Super Nintendo. Pro představu nekonzolistům, je to  zhruba jako přechod z 8-bitů na 16-bity, graficky zhruba jako přechod z 16 barevné EGA na 256 barevnou VGA. Grafika samozřejmě není všechno a i na tom NESu byly dvě docela epické záležitosti, jmenovitě Final Fantasy 3 a Dragon Quest 4, ale jsou tam jaksi velmi znatelné limity ve zpracování.

V roce 1991 tedy vychází Final Fantasy 4, která položila doslova základ epickému pojetí příběhů v žánru jRPG. Díky velmi propracovaným postavám, jejich složité minulosti, přítomnosti a zajímavému vývoji do budoucna, hra doslova ožívá. Postavy hráči doslova přirostou k srdci, jako hrdinové z filmů nebo knih a to nehledě na to, zda jde o charaktery kladné nebo záporné. Některých postav vám bude líto, některé začnete nenávidět, a u některých nenáviděných naleznete možná nakonec i pochopení. Vlastní postavy nejsou jen figurky, coby bojovníci na šachovnici, ale mají vtisknutý charakter, do kterého se buď vžijete, nebo třeba taky ne. 

Děj má spád, jeho dynamika hráče popohání neustále kupředu a neustálé dějové zvraty vám nedodají klidu, dokud všemu nepřijdete na kloub. Začnete jako temný rytíř jednoho království, které sbírá po světě krystaly pro svého krále. Jako oddaný rytíř na tom samozřejmě nespatřujete nic špatného, je to pro dobro království. Pochyby do vás ale zaseje dotaz králi, na co ty krystaly vlastně jsou a proč jste je museli některým královstvím doslova ukrást a někdy dobývat násilím. Jste okamžitě vykázání z královské síně a tady začne vaše pátrání, objevování, zda jste vlastně na straně dobra nebo zla. 

K příběhu dodali Squaresoft navíc na svou dobu parádní prezentaci. Bylo to sice ještě velmi rané zpracování na začínajícím SNESu, ty pravé grafické perly teprve měly přijít, ale oproti NESovým předchůdcům, ale i soudobým titulům na SNESu, měla Final Fantasy 4 již parádní malebnou grafiku a mnohé lokace se staly doslova pověstnými. K vizuálu si přičtěte i hudební orgie, jelikož Squaresofti si umí najmout ty správné lidi na to, aby vytvořili soundtrack, který je poslouchatelný sám o sobě i mimo hru. Pokud ale koukáte na obrázky a ptáte se, co to žvaním o nádherné grafice, tak je třeba si uvědomit ten přechod z NESu a porovnat třeba se zmíněným Dragon Questem 4. podstatou opravdu zůstává hratelnost a atmosféra. 

Autoři hry nelenili a vsadili na velkou rozmanitost prostředí, prohánět se budete po zemi, po vodě, ve vzduchu a mrknete i do vesmíru. Prolezete různé druhy jeskyní, prohlédnete si panorámata hor, čeká vás vyprahlá poušť i rozsáhlé podzemní trpasličí království. Rozmanitost se nevyhnula ani nepřátelům, s kterými budete bojovat. Mnohé potvory jsou opravdu krásně nápaditě vykresleny. Některé vám budou povědomé ze starších dílů, tady je ve srovnání s předchůdci zNESu uvidíte v "HDčku". Prostě má to celé styl, který se navždy zapíše do paměti.

Velkou novinkou byly i systémové záležitosti. Kromě zajímavého vývoje postav, kde každá měla zcela jiné specifické schopnosti, přišel Squaresoft s revolučním Active Time Battle soubojovým systémem. Pokud existoval spor mezi tahy a akcí, kde každý preferoval jedno nebo druhé, Active Time Battle toto dilema smazalo. 

Akčněji laděným hráčům ponechalo adrenalin v podobě lehčího časového nátlaku a ukázalo kouzlo tahovek s možnosti přehledně rozhodovat o každé postavě v každém momentu. Naopak tahovkářům nechalo nahlédnout do kouzla onoho časového nátlaku, kdy každý tah za každou postavu musí nejlépe učinit v určitém časovém limitu, který však po vypršení času nepropadá, jen postava zbytečně stagnuje, dokud jí nedáte další úkol, čímž dáváte zbytečně prostor nepříteli, který postupuje proti vám stejně. 

Jinými slovy, když nebudete dělat nic, bitva se nezastaví, nepřátelé budou ve svých tazích útočit nadále.  Koho by však přeci jen stresoval časový nátlak, může si zapnout Wait systém, který zastaví souboj v momentě, kdy vám blikne u právě aktivní postavy menu s položkami na výběr. Bitev je ve hře hodně, jelikož hra používá typický jRPG prvek náhodných soubojů. Active Time Battle dělá hru docela svižnou, vlastně se doslova budete těšit na uplynutí časového úseku, abyste mohli rychle spustit další útok.

Final Fantasy přinesla i zajímavá specifika zejména pro západní trh. Vývoj postav se zdál Japoncům docela složitý pro Američany a Evropany a tak na západ pustil hru v osekané podobě, pracovně se ji říká Final Fantasy 4 eazy version. Oficiálně je však v Euroatlantickém prostoru jako Final Fantasy 2 a to z jednoduchého důvodu. V pořadí to byla teprve druhá Final Fantasy hra přeložena do angličtiny. Díly 2 a 3 západ nespatřil a tak je pro ně Final Fantasy 4 teprve dvojkou. Chaos s číslováním jsem už popisoval v recenzi na Final Fantasy 6. Pro připomenutí, takto to na SNES vycházelo:

Japan - FF1, FF2, FF3, FF4, FF5, FF6, 

US/EU - FF1, FF4 (značená jako FF2), FF6 (značená jako FF3).

Final Fantasy 4 mě po všech stránkách uchvátila natolik, že jsem jí jedním dechem zhltnul před dávnými časy na SNES emulátoru. Zvolil jsem tehdy plnou japonskou verzi s překladatelským patchem. US Eazy verzi s číslovkou 2 jsem se vyhnul. Později jsem neváhal s koupi hry, když vyšla v remaku na Nintendu DS (bohužel s ne moc pěknou 3D grafikou) a později jsem si pořídil i opravdu krásně překreslený remake na PSP (remaky rozeberu podrobněji pod článkem). Hru jsem tedy dohrál vlastně 3x v různých verzích a po každé jsem se parádně bavil, což jasně svědčí o nesporných kvalitách této hry. Ale po pravdě, za srdce mě i svým grafickým zpracováním nejvíce chytla právě ta prvotní SNES verze a nejraději vzpomínám právě na ni. 

Hodnocení: 100%

Ringo 

Pozn. Obrázky ze hry jsou převzaty z internetu.

Remaky Final Fantasy 4:

 

1997 - Playstation (PS1) - Tady nejde ani tak vyloženě o remake jako spíše o prostou konverzi hry ze SNESu v původní podobě, avšak obohacenou o příběhová videa v kvalitě Playstation 1 her. Konverze trpěla značnými technickými potíži, hlavně velmi nepříjemným dlouhým nahráváním při přechodu obrazovek (ze hry do menu a pod.) Tuhle verzi jsem si kdysi koupil v kompilaci Final Fantasy Chronicles  (kde byla společně s Chrono Triggerem), ale díky té pomalosti jsem ji zase pustil dále do světa. Ideál je tuhle verzi neřešit, videa oželíte a svižně si hru zahrajete v plné parádě pod emulátorem SNESu v plné japonské verzi s překladatelským patchem. 

2005 - Gameboy Advance (GBA) - V podstatě předělávka z původních SNES motivů, malinko se změnily některé grafické prvky, někde trochu přibyly detaily například ve struktuře stěn, některé barvy se trochu lišily. Ve skutečnosti si GBA verze půjčuje grafické změny z předělávky hry na Wonder Swan Color (japonský handheld), která vyšla jen v Japonsku v roce 2002. Hra měla velmi ořezaný zvuk kvůli limitům handheldové konzole v tomto směru. 

2007 - Nintendo DS (NDS) - Dalo by se říci, že tohle je teprve opravdový remake a asi by si zasloužil zvlášť recenzi, ale jelikož je to pořád Final Fantasy 4, shrnu to tady delším odstavcem. Hra zcela změnila grafický kabát, 2D grafika se přesunula do 3D. 

Co si budeme nalhávat, minimálně postavičky a potvory, které měly vypadat díky 3D prostorověji a tak snad živěji, ve skutečnosti nevzhlíží zrovna vábně. Rovněž mnohé lokace, kdysi plné života díky barvám, nyní skomírají mrtvolně mdlými barvami a vypadají fádně. To ve srovnání se SNES verzí. Když nebudu porovnávat, jsou zde i místa, které nevypadají zase tak zle. Navíc, pořád je to Final Fantasy4, hraje se to skvěla, příběh zůstal stejný. 

V gameplayi však narazíme na pár podstatných předělávek. Je zde navíc zvláštní quest systém, který se odvíjí dle toho, jak prokecáváte speciální NPC, jsou zde navíc minihry a nakonec New Game+. Co však hráč pocítil nejvíce, tak značný skok v obtížnosti. Ve finálních lokacích uměla hra být až bestiálně těžká a nutila vás využívat všech abilit doslova na dřeň. Obtěžující byly hlavně kombinace 2 skupin potvor v jedné soubojové obrazovce, kdy každá měla resistanci na něco jiného. Takže bitvy přestaly být svižné, ale každý souboj se strašně táhl. V sérii stovek náhodných soubojů to může být velmi ubíjející. Co jsem na hře velmi ocenil, tak pěkně přehledně udělaná menu a samozřejmě automapu, která se zobrazuje na druhém displayi. 

Hodnocení: 80%

2011 - Playstation Portable (PSP) - Ze všech remaků mám tenhle nejraději. A to ani ne tak kvůli The After Years přídavkům, díky kterým můžete například hrát epizodu odehrávající někdy v budoucnu po konci základní Final Fantasy 4, nebo různé epizody z minulosti jednotlivých postav. Popravdě tyhle addony se mi moc zdržovat nechtělo, protože pro mě je stěžejní ten základ Final Fantasy 4.

Nejraději mám tento remake proto, že se vrátil k 2D grafice a nádherně překreslil původní motivy do bohatší podoby. Někomu by to mohlo přijít až kýčovitě přeplácané, ale mně se to prostě líbí. Hra celkově odpovídá Final Fantasy 4 ze SNESu, něco mezi eazy verzí a plnou verzí. Má větší spád než NDS verze a je neskonale hezčí. 

Hodnocení: 90%

Tímto bych výčet remaků ukončil. Nemá smysl podrobněji rozebírat iOS, Android nebo Windows verzi, ty vesměs vycházejí z té PSP nebo NDS verze.