Space Quest 5: The Next Mutation

 Platforma: PC / Žánr: Adventure / Developer: Dynamix / Vydavatel: Sierra-on-Line / Rok: 1993

Pátý díl Space Questu se v lecčems vymyká šabloně předchozích dílů. Je to docela logické, protože po dvou záchranách vesmíru, vysvobození dvou týpků z Andromedy a nakonec i záchraně budoucnosti, si Roger Wilco zaslouží status hrdiny veterána a nějaké to povýšení. Tento díl se navíc z hlediska produkce musel ale bez jednoho chlápka z Andromedy obejít. Mark Crow hru dělal již bez Scotta Murphyho a navíc pod křídly Dynamix, sesterské firmy Sierry-on-Line

Hned úvod se značně liší v tom, že tentokráte nejste postaveni hned ze startu před problém a nespadnete do víru událostí rovnýma nohama. Tady jste najednou na lodi StarCon flotily a vaším úkolem, pokud chcete být opravdu profi hrdina, což znamená mít na to i papír, je vystudovat akademii. Stáváte se kadetem, chodíte na výuku, na písemky a dávají vám to tady pěkně sežrat. Že jste byli někdy hrdinou vám tady nebaští, na nějaké celebrity se tady nehraje. Pěkně vystuduj a pak jsi někdo.

Že už umíte (respektive jste to zkoušeli pod nátlakem událostí) řídit více vesmírných plavidel, než mnozí absolventi, nikoho nezajímá a tak jste na začátku tak trochu zase za toho ňoumu, který opisuje ve škole, aby získal status kapitána, a když se to nakonec podaří, tak vám vrchní kapitán vlajkové lodi Goliath hvězdné flotily StarCon, na které studujete, přidělí kapitánství na lodi, která se stará o sběr odpadu kolem planet.

Ke svému dobrodružství se tady teprve musíte tedy dopracovat. Naštěstí to netrvá dlouho a najednou zjistíte, že po vás zase jdou, čímž se následně nachomýtnete k odhalení zvláštního komplotu, genetickým pokusům a nebezpečnému viru, který zmutovává vše okolo. Více nebudu tedy z děje prozrazovat a podíváme se na to, jak se tento koncept dobrodružství autorům povedl.

Již z manuálu vyplývá, že se autoři tentokáte rozhodli ne jen pro malé náznaky a vtípky, dělající si legraci ze známých sci-fi filmů, knih či dalších her. Tady je to nepokrytě vzdaný hold Star-Treku a už jen to, že kapitán lodi Goliath se jmenuje Quirk hovoří za vše. 

Až se sami jako kapitán malé lodi Eureka posadíte do křesla na kapitánském můstku, hned uvidíte podobnost s reáliemi Star Treku. Dotykové panely jakoby vypadly ze série Next Generation. Posed v kapitánském křesle je rovněž typický. Členové posádky vám budou značně připomínat hlavní postavy seriálu. Samozřejmě jsou tady později ve hře, kromě Star Treku, i náznaky jiných filmů, např. Vetřelec nebo Moucha. 

Mohli bychom nabýt dojmu, že takhle zkopčit Star Trek naruší celou atmosféru a dosavadní charakteristiky série Space Quest, jak je máme rádi. Ale s klidem mohu tyhle obavy rozptýlit. Protože to, co se tady povedlo dát autorům dohromady, je neskutečně propracovaný děj, příběh, inteligentní puzzly, chytrý nevnucující se humor a dojem, že fakt řídíte můstek vesmírné lodi. Dáváte příkazy posádce, zadáváte koordináty planet, ke kterým postupně scestujete a mnohým se podíváte i na povrch. To vše je tady dovedeno k naprosté dokonalosti.

Asi víte, že mou modlou je Space Quest 3. Když vám řeknu, že Space Quest 5 docela zčeřil tuhle stabilní hladinku a vnesl mi do hlavy myšlenky, že je ještě o kapánek lepší a přináší navíc spoustu velmi povedených prvků, asi mi uvěříte, že tahle hra je prostě bomba.

Sedíte si takhle u můstku a zadáte svému navigačnímu důstojníkovi koordináty k planetě Klorox II (koordináty jsou mimochodem známé číslo ze seriálu Beverly Hills :-). Komunikační inženýrce dáte příkaz, aby se spojila s lodí Goliath, aby otevřela dok a mohli jste vylétnout. Zavoláte svému inženýrovi, starajícího se o chod lodi, zda je vše ok. Proberete v rozhovorech s posádkou celkovou situaci, cíl mise, a můžete říct Engage. Následně důstojník spustí nadsvětelnou rychlost...co více může vtáhnout do sci-fi příběhu.

To, že oproti předchozím dílům jste zde v pozici kapitána vlastní lodi s posádkou, je příjemný pokrok, posouvající celou sérii ke svému vrcholu. Napětí z toho, že jste byli jen uklízeč, který se nachomýtl k víru události, tady střídá příjemné mrazení z pocitu, že máte loď a sami musíte rozhodovat, co se bude dít.

Samozřejmě nechybí klasické adventuření, to je jádrem celé hry. Takže budete šmejdit po planetách, sbírat tam věci a luštit, jak naložit s různými mechanismy. Musím říci, že veškeré puzzly jsou občas náročné a obtížné, hra není úplně jednoduchá. Nicméně jsou tak logické, že se mi na drtivou většinu podařilo přijít samotnému. 

Konkrétněji, jediný zádrhel nastal hned na povrchu první planety, kde vás prohání partnerka terminátora, kterého jste sejmuli v třetím díle. Tady jsem popravdě trochu zaváhal opět díky nátlaku, že mě terminátor zastřelí, pokud včas neudělám správnou kombinaci, který se rozprostírala přes 4 obrazovky. To je asi jediná podpásovka, kterou jsem ve hře našel. Jinak jsem si opravdu liboval v příjemných puzzlech a po jejich vyřešení se mi vyloudil úsměv na tváři, jak to bylo sakra mazané. 

Grafické zpracování hry je jedním slovem prostě úchvatné. K celkově špičkovému gameplay se tedy připojilo špičkové zpracování technické a každičká obrazovka je nádherně prokreslena do nejmenších detailů a přitom si dokáže zachovat takový ten správný sci-fi chladný kovový ráz. Tady má Space Quest série i v grafice prostě svého krále. S podivem jsem přemýšlel nad tím, jak pátý díl v každém ohledu drtí pozdější velmi slabý a popravdě nejhorší šestý díl.

Zvuková stránka hry je rovněž příjemná. Občasné melodie jsou fajn, většinu hry vás bude provázet pípání přístrojů na palubní desce. Není však naštěstí nijak otravné, celkově to do hry sedne. Vlastně celá hra funguje jako dobře promazaný stroj poskládaný z těch nejkvalitnějších součástek. Zajímavé je, že se Space Quest 5 nedočkal dabingu, tak jako díl čtvrtý. Ale za chybu bych to nepovažoval. Nechyběl mi.

V každém Space Questu bylo zvykem, že obsahoval více či méně otravnou minihru. Ať už to byly různé herní automaty, nebo aranžování burgerů v Monolith Burger restauraci a pod. Cílem obvykle bylo nahrabání si peněz, takže ta nepovinnost byla spíše povinná a musel se tím člověk občas protrápit. Tady však peníze za celou hru nebudete potřebovat. Přes to tady jedna minihra je a musím teda říci, že to byla opět trefa do černého.

Musíte totiž ve vesmírném baru porazit otravného kapitána Quirka ve hře lodě, adaptované na vesmírné koráby a na prostor ve třech vrstvách. Tato minihra mě bavila natolik, že mi až bylo líto, že si ji zahrajete jen dokud Quirka neporazíte. Říkal jsem si pak, že bych si zahrál ještě.

Musím tady zmínit chytrou návaznost hry na manuál, v čemž se vlastně skrývá copy protection. Bez koordinátů na různé planety si neškrtnete. A ony jsou nenápadně zapsány v manuálu na jedné dvoustránce jen tak mimochodem do textu o Giru Draxonovi, overlordovi Arcturanské říše. Manuál je celkově vtipně pojat jako časopis s různými zmínkami o hře, jednotlivých aktérech, proloženo reklamami, reportážemi o tvůrcích hry, jak na Space Questu pracovali a pod. Stojí fakt za minimálně prolistování. A samozřejmě nutnému přečtení koordinátů na planety.

Kdybych chtěl hře něco vytknout, mohl bych maximálně zmínit v rámci všech těch (jinak perfektních) logických rébusů onu zavádějící podpásovku při nepřehledné honičce s terminátorem. Na konci hry je i takové možná zbytečné trápení v osmipatrovém bludišti servisních šachet. Ale i to bylo při maximální míře trpělivosti řešitelné a není to chyba v pravém slova smyslu.

Celkový dojem a atmosféra v tomto díle graduje k naprostým výšinám a naštěstí neupadá tak, jako v šestce tím, že je Roger Wilco v roli idiota, kterému občas něco vyjde. Tady naopak rostou jeho kvality, musí se o vše postarat, jeho nápady vedou k vyřešení mnohá úskalí, které před posádkou stojí a vlastně je tady hrdinou a kapitánem v pravém slova smyslu. Když už přijde humor, tak v momentě, kdy uděláte nějakou zjevnou chybu  a je to doprovázeno buď nějakou vtipnou hláškou nebo srandovní animačkou.

Řekl bych, že je Space Quest 5 návratem ke kořenům toho nejlepšího, co předvedl Space Quest 3.  Musím navíc uznat, že nemít zásadní nostalgický vztah k Space Questu 3, jednoznačně napíši, že je Space Quest 5 nejlepší díl série a řadí se tak k vrcholným peckám jako King's Quest 6 a Quest for Glory 4, tedy u mě s 95% hodnocením.

Tady je prostě všechno. Chytře vymyšlené úkoly, perfektně zpracované řízení můstku a zadávání úkolů posádce, strhující děj a hlavně, cestování po různých planetách. Opět mám pocit volnosti, kterou tento díl navázal vlastně na ten Space Quest 3, kde šlo vybírat planetu a na ní pak letět. Tohle mi trochu chybělo v díle čtvrtém, kde to nahrazovalo cestování spíše časovými dimenzemi, a naprosto zásadně mi to chybělo v díle šestém. Tady v pětce je tohle vše dotaženo k dokonalosti. Pro mě je to perfektní a naprostý vrchol série, která měla ovšem tímto dílem skončit a nechat nám tak z celé ságy o Rogeru Wilcovi  jednoznačný dojem. Že tohle je nejlepší adventurní série vůbec.

Hodnocení 95%

Ringo

Opět takový malý dodatek, podobně jako u Space Questu 4. Hru jsem dohrál poprvé někdy před více než 20 lety a mohu říci, že jsem z ní totálně vše zapomněl, včetně vlastně i dojmů, které ve mně tehdy zanechala, což se mi u adventur občas stává a proto mě hodně motivuje si je teď dohrávat znovu. Pamatoval jsem si jen zapeklitost s terminátorem, jinak absolutní skleróza a je to vlastně dobře. Tohle osvěžení a znovu zahrání si hry nyní jakoby umocnilo zážitek. Možná jsem si hru vlastně teď zahrál a užil mnohem kvalitněji. Co se týče řešení, jsem rád, že se mi povedlo vše, kromě eskapády s terminátorem pod časovým tlakem, vyřešit samotnému, což vygradovalo zábav na max.