Ultima Underworld 2: Labyrinth of Worlds

Platforma: PC / Žánr: RPG Dungeon / Developer: LookingGlass Technologies / Vydavatel: Origin Systems / Rok: 1993

Pokud bych měl být donucen k vyřčení názvu nejoblíbenějšího RPG na PC, potažmo nejlepšího dungeonu, bylo by na jednu stranu těžké vybírat jedno jméno. Na druhou stranu by bylo naprosto snadné, a taky samozřejmé, do užšího výběru zařadit Ultimu Underworld. Jenže kterou? První nebo druhou? Opět těžká otázka. Zkusím se k nějakému závěru konečně dobrat v recenzi na Ultimu Underworld 2, kterou jsem chtěl napsat již dávno, ale dal jsem si závazek, že tak učiním u této hry až poté, co si ji znovu dohraji. Ne, že bych na památné momenty, které jsem u této hry zažil někdy v polovině 90. let, zcela zapomněl, ale nebylo od věci si mnohé připomenout. Ultimu Underworld 2 mám tedy relativně čerstvě před třemi týdny znovu dohranou (viz třídílný herní deník), pojďme tedy na zhodnocení tohoto monstrózního uměleckého díla.

Příběh se odehrává po událostech z Ultimy 7: Black Gate. Nitky zlého titána Guardiana, působícího skrze sektu zvanou Fellowship, byly zpřetrhány, a členové Fellowshipu byli dohnáni k zodpovědnosti nebo k nápravě. Rok poté se rozhodl Lord British uspořádat na svém hradě oslavu k výročí vítězství nad Guardianem. Pozval všechny hrdiny, kteří se na porážce Guardiana podíleli, včetně Avatara. Samozřejmě nesměla chybět důležitá šlechta, dvořané a také někteří členové Fellowshipu. To na znamení smíru a jednoty.

Jenže jak se ukázalo, Guardian po tom roce opět nabral síly, a ačkoliv vystrnaděn z Britannie, působí tentokráte v dalších světech umístěných v jiných dimenzích a alternativních realitách, skrze něž nabyl znovu moci. A ta mu teď umožnila natáhnout spáry opět i do Britannie. Za zvláštních okolností bylo spuštěno kouzlo, které nad hradem Lorda Britishe vztyčilo kopuli z nerozbitného magického černého drahokamu. A to přesně v momentě, kdy byla v hradě shromážděna veškerá elita země, která se zde sešla k oslavě. A bude nyní opět na Avatarovi a jeho starých známých přátelích, aby situaci s jejich pomocí zachránil. Musí najít cestu ven z hradu, což se mu povede díky záhadnému krystalu v podzemí, který obsahuje sérii bran, které je nutno postupně odemknout a vydat se skrze ně do dalších světů, které Guardian sužuje. A v nich  je nutno nalézt  řešení, jak se zbavit neprostupného černého diamantu, který uvěznil celý hrad Lorda Britishe.

Začátek hry se tedy neodehrává klasicky uvržením hned do pusté kobky a hledejte si cestičku ven. Tady je hrad plný lidí a jeden rozhovor střídá druhý. Naštěstí všechny překypují důležitými informacemi, mnohdy dojde ke strhujícím zvratům a celkově rozvíjí naprosto epický příběh, který bude hráč hltat jako napínavou knížku. Ne všichni vám řeknou všechno hned. Mnohým rozváže jazyk až okolnost, která se odehraje později a lidi tady reagují na nové aktuální situace. Následné výlety do jiných světů jednak otevírají nové kapitoly tohoto děje a zároveň skládají dohromady střípky do celé souvislé příběhové mozaiky, která doslova spojí jednotlivé světy, v kterých je veden tajný odboj proti Guardianovi. A jen společnými silami je možné Guardiana porazit.

Světů je dohromady devět, včetně Britannie. V každém z nich se objevíte v nějaké konkrétní klíčové lokaci. Hned v tom prvním to bude například gobliní věž sloužící jako žalář, zatímco v dalším světě  se objevíte v působivé létající pevnosti Killorn Keep plné vojáků věrných Guardianovi, ale setkáte se tady  i s rasou, která je klíčová v úplně jiné herní sérii od firmy Origin (anagram skrytý v názvu Trilkhai jistě rozluštíte). Následuje úchvatný svět zahalený ledovým příkrovem, v kterém budete bloudit v ledových jeskyních s říčkou, vodní přehradou, a pátrat v nich po zaniklém městě Anodunos. Mimochodem tyto ledové jeskyně patří z mého pohledu k TOP lokacím, s jakými jsem se kdy v dungeonech setkal. 

Další ze světů je bizarní Talorus. Ten nabídne pestrobarevné prostory plné zvláštních naprogramovaných entit (trochu se mi tady vybavila knížka Ani sami bohové od Asimova). V následujícím světě je Scintillus academy, univerzita pro mágy. Tady čeká několik vesměs malinkatých levelů plných puzzlů. Naopak a v jámách plných násilí (Pits of Carnage) si projdete jakýmsi otevřeným vězením s nastavenou vlastní právní a mocenskou strukturou  tamní uzavřené společnosti. Pod tímto vezením se nachází konečně i rozsáhlá spletitá jeskyně jako za starých časů v prvním díle. Vrcholem je pak hrobka Praecora Lotha ve světě dalším, který nasazuje geniální propracovanosti předchozích světů korunu. Finále se pak odehrává v pomatené nekonečné nicotě vypadající úmyslně jakoby vypadla z vektorově zpracovaných her z 80. let, včetně jedné retro pasáže v černobílé grafice dungeonu z Ultimy 1.

Grafické detaily doznaly oproti Ultimě Underworld 1 mírného pokroku, ačkoliv oproti ní zjednodušená struktura levelů dvojky by mohly působit jako mírný krok zpět. To ovšem vynahrazují textury, které jsou sice na první pohled na podobné úrovni, jako v jedničce, nelze však přehlédnout, že některá místa jeví znaky mnohem podrobnějšího detailního zpracování. Všechen ten nábytek v hradě, hořící krby, police na květiny, tapiserie na zdech, zkrátka je vidět, že co ubylo na členitosti úrovní, bylo doplněno bohatšími kreslenými prvky i 3D objekty. Při rozhovorech si rovněž všimnete mnohem detailněji zpracovaných obličejů. 

Přes svou letitost působí grafika i dnes nepřekonatelnou atmosférou, do které neradno zasahovat tím, že by se pokoušel někdo o nějaké remaky, jelikož by původní atmosféra byla narušena. Je to navíc ten typ hry, kterou bezpečně identifikujete, jakmile z ní někde spatříte screenshot. Grafici si dali práci s tím, aby to, co uvidíte ve výhledovém okně, pěkně zapadalo do toho, co spatříte v menu, inventáři, vyobrazení postavičky a její výbavy. Textové okno je zpracováno do podoby starodávného svitku, a tak vše na obrazovce ladí jako jeden detailní umělecký obraz. Navíc celkové využití 3D prostoru a jeho zpracování bylo na svou dobu revoluční. Žádná 3D hra nebyla tehdy schopna vyobrazit a zpracovat v 3D grafice s plynulým pohybem tolik detailů, jako právě Ultima Underworld 2 (a samozřejmě taky Ultima Underworld 1). 

Hra cíleně využívá omezeného dohledu v temných prostorech. Někdy to souvisí s nějakým puzzlem, kdy je úmyslně něco skryto v dálce ve tmě. Časem se nabídnou lepší možnosti osvětlení a dohled se tak zvýší. To, co vidíte okolo sebe, působí dokonale plasticky a přesně tak i funguje. Dojem, že jste tam, v nějaké temné kobce, je tady naprosto nepřekonatelný. Dojem dokonalosti umocňuje i to, že zdejší 3D prostor se neomezuje jen na pravoúhlé stěny a chození po placce, ale jsou tady zdi v různých úhlech, jsou tady prostory, kdy je třeba vyskočit někam nahoru, nebo se naopak spustit do nějaké průrvy nebo propasti. Rozhlížíte se nejen do stran, ale i nahoru a dolů. To tehdy nebylo ani náhodou samozřejmostí.  

A abyste se v těch komplexech chodeb dokázali orientovat, je tady parádním způsobem zpracovaná automapa, do které si můžete vepsat vlastní poznámky (třeba - tady jsem ještě nebyl, tady jsou zamčené dveře, tady je ta a ta postava, tady je příšera, kterou nemůžu zabít...:-) Struktura úrovní je celkově postavena realisticky a funkčně. Je plná překážek, které budou testovat schopnosti, které se vaše postava naučila. Ať už budete muset někam daleko přeskákat, doplavat, nebo budete nuceni nějakým způsobem stisknout tlačítko, na které nedosáhnete, většinou existuje několik cest, jak tyto věci řešit . Ať už fyzicky nebo magickou cestou. Vtažení do hry a možnosti chování hlavního hrdiny v ní tak funguje na 100% a hra se doslova žije.  

Když jsem z počátku básnil nad světem Ledových jeskyní jako o TOP lokaci, uvedu právě u ní pro příklad krásnou ukázku toho, jak v Ultimě Underworld 2 věrohodně funguje fyzika. To, že se pod vámi prolomí tenký led, je takové první překvápko. Druhé je, že v pasážích, kde je led pevný a není pokryt sněhem, bude postava parádně klouzat s nemožnosti následně ovlivnit směr jízdy. Vypuštění přehrady ovlivní stav jeskynní říčky i ledových ploch, což odhalí přístup do dalších lokací, ale také učiní tok vody v řece prudším. A až se stanete třeba mocnějším mágem, řeší předešlé komplikace kouzlo chození po vodě a pak létání. Zajímavostí jsou také zdejší Yeti, kteří hází ledové koule. Ty lze posbírat a házet je po nich nazpět. Koulovačka v dungeonu, v které jiné hře to máte?

Hudba je tady všudypřítomná a popravdě taková zvláštní. Působí archaicky, což skvělé zapadá do atmosféry středověké Britannie a do temnoty, do které je momentálně zahalena. Většina hudebních motivů je tedy ikonicky působivých. Musím však přiznat, že jedna melodie, a to ta úvodní v hradě, byla po delší době kapku i otravná, taková nervy drásající. Ale zjevně tím plnila svůj účel :-)

Ultima Underworld 2 je především RPG dungeon. To znamená, že si na začátku zvolíte charakter, vyberete si z široké škály povolání takové, které vám bude nejvíce vyhovovat pro váš styl hraní a během hry samotné sbíráte zkušenosti, na základě nichž vám přibývají levely. A také skill pointy, které  rozdělujete do různých dovedností. Někdo raději kouzlí a vybere si mága, jiný to rád vše umlátí na sílu a půjde cestou bojovníka. Na výběr jsou dále klasická povolání jako druid, bard, hraničář, paladin a komu by to bylo málo a chtěl by si to něčím ozvláštnit, může si vybrat tuláka nebo pastýře.

Seznam skillů je docela dlouhý a tak bude hodně záležet na tom, které si vyberete a do kterých budete investovat drahocenné bodíky. Skill pointy se uplatní tak, že si zajdete k trenérovi určité konkrétní dovednosti a trochu si s ním zacvičíte. Trenéři se rekrutují z různých charakterů v hradě nebo v dalších objevených světech. Zlepšovat se v útoku tak budete chodit například za Geoffreyem, magické dovednosti vás naučí kouzelník Nystul, šermovat s mečem zase Syria v hradě Lorda Britishe nebo Lobar v Killorn Keepu a v páčení zámků vás zdokonalí třeba uvězněný zlodějíček Fissif. 

Dovednosti zde nejsou jen ryze bojové nebo spojené s nějakou manuální činností. Zajímavý skill je Acrobat, který vám dodá stabilitu při skocích do dálky na nějaké malé vyvýšené plošiny. Skill plavání zvýší výdrž během plavání a tak postava neloká tak často vodu, což ji jinak ubírá zbytečně hit pointy. Smysl přidávat nasbírané skill pointy do jednotlivých položek pomocí tréningu je samozřejmě v tom, že bodík přibude do statistiky a pak pozitivně modifikuje účinnost dané vykonávané dovednosti. Drobným neduhem je jen to, že pár skillů z té široké škály v podstatě nemá valného využití a je škoda do nich investovat, byť popisem nabízejí lákavou schopnost, u níž následně zjistíte, že se bez ní dá pohodlně žít, nebo nemá až takový efekt, aby to stálo za to. 

Klíčovou roli zde hraje nakonec magie, proto jsem hru pokaždé hrál s mágem i na úkor toho, že jsem musel z většiny soubojů notnou část hry prchat.. A nejde jen o to, že lze později kosit nepřátele firebally. Přeci jen jistota zakouzlit kdykoliv světlo, vyčarovat si jídlo v případě nedostupnosti vodních ploch s rybami a pozdější možnost teleportovat se a hlavně létat, rozvíjí ve hře bohaté možnosti, jak postupovat a dostávat se později do naprosto nepřístupných míst. 

Ne, že by jiná povolání měla některé cesty uzavřeny, jen se k nim dopracovávají obtížněji. Jaká kouzla může mág sesílat závisí kromě množství many také na dvou okolnostech. Jednak je to level postavy a jednak jsou to runy, které musí hráč postupně nalézat ve hře, nepočítám-li ty základní, které má k dispozici od počátku hry. Kouzlit samozřejmě nemusí jen mág, můžete to učit i ostatní povolání, jen nebudou v magii tak zručná. Rovněž nikde není řečeno, že mág se tady nenaučí solidně šermovat mečem. V tomhle není systém zásadně striktní.

V Ultimě Underworld 2 se také dost bojuje. Ale není to tak, že by byly chodby zamořeny hordami nepřátel. Vesměs jde o velmi rozumně zvolenou míru, aby se ze hry nestala klasická first person  rubanice. Bojuje se však v realtime režimu a tak je zde malinko potřeba určité zručnosti, ale týká se vlastně jen pohybu v prostoru. O úspěchu zásahu naštěstí rozhodují jen statistiky, nikoliv to, jak se vám povedlo vést či vykrýt úder pomocí myši či kombinaci kláves. Stačí jen úder ve správné blízkosti nasměrovat na nepřítele. Spoustě soubojů se lze také vyhnout chytrým diplomatickým řešením. Někdy to jde prostě ukecat, vyřešit nastavený rébus, popřípadě se proplížit a pak zdrhnout a dostanete se ke klíčovému předmětu, aniž byste museli zabít jeho držitele.  

Kromě klasických RPG prvků je devizou Ultimy Underworld 2 survivalový styl gameplaye, který byl použit již v jedničce. Celé prostředí je vlastně na tohle tady jako dělané. Váš hrdina dostane časem hlad. Je tedy třeba obstarat jídlo. Nejjednodušší cestou je najít rybářský prut, lze si jej i složit, a zajít si zarybařit k nějakému jezírku. Postava má určitou nosnost, od níž se odvíjí, kolik toho unesete nebo jak těžkou zbroj na sebe navlečete. 

Ultima Underworld 2 je navíc velmi nelineární a pokud nikde jinde, tak tady se naučíte, co je to slovo backtracking (ostatně tím vynikala už i jednička). Procházíte sice různé světy, které se otevírají postupně vždy po dvou i třech, ale vždy tam zůstane něco nesplněného, k čemu se je třeba vracet s nově nabytými předměty ze světů dalších. Stejně tak v prvním světě, tedy, Bitannii, do kterého se budete vracet nejčastěji, zůstanou některé lokace uzamčeny klidně do poloviny hry. Prostě si tak nějak v těch všech světech budete na čas po různu procházet, odhalovat jejich tajemství a žít v nich. Hra o přežití se hraje i s nepřáteli. Některé potkáte sice na začátku, ale víte, že je musíte obejít velkým obloukem a vrátit se k nim až mnohem později. Oni totiž chytře schovávají ve svých skrýších něco, co byste ještě na začátku mít neměli. 

Měl bych tohle nadšené a dlouhé povídání konečně uzavřít nějakým smysluplným závěrečným hodnocením. Když jsem si tak procházel Ultimou Underworld 2, tak mi z ní vyplynuly jasné pocity, že jsem snad nic lepšího nehrál, nepočítám-li Ultimu Underworld 1, která se jí vyrovná. Firmě LookongGlass se to opět povedlo dokonale na jedničku s hvězdičkou. Po všech stránkách má vše, co vyžaduji. Atmosféru, nenahraditelný grafický styl dýchající hlubokou historii světa Bitannie, propracované úrovně, strhující napínavou story, uvěřitelné NPC postavy s vlastní identitou a historií, zajímavý vývoj postavy, projevující se schopnostmi přežít v nebezpečném, smrtícím a zároveň fascinujícím prostředí.

Odpověď na otázku, zda druhý díl Ultimy Underworld překonává ten první, stále není úplně jednoduchá. První díl má snad bezkonkurenčně nejdokonalejší strukturu členité jeskyně v 3D prostoru, na kterou nedám nikdy dopustit a přišla s tím vším samozřejmě první. Dvojka vesměs upozaďuje tuto spletitost jeskyní, je z hlediska průchodu chodbami přímočařejší a popravdě přeci jen více pravoúhlá a placatější, byť ne všude. 

Je to dáno tím, že se většinou pohybujete v nějakých budovách nebo inteligentními bytostmi postavených komplexech. Tohle Ultima Underworld 2 ale vynahrazuje dějovými, příběhovými a adventurními prvky, které sice v jedničce rovněž nechyběly, ale dvojka je tak nějak vyšperkovává na ultimu:-). O co jsou propletenější chodby v jedničce, o to jsou propletenější rozhovory a questy ve dvojce. Obě hry nakonec posuzuji jako spojitou nádobu. Jedna nemůže být bez druhé. Takže je to spíše čistá plichta a Ultima Underworld 2 je bezpochyby jeden z nejlepších RPG dungeonů všech dob, ne-li nejlepší.

Hodnocení: 100%

Ringo