Legendární číslo herního časopisu - Score č. 30

Další povídání o některém z legendárních čísel herních časopisů mi zrovna koresponduje s aktuálním měsícem. Score číslo 30, o kterém bude řeč, vyšlo totiž právě v červnu. A to před 28 lety, tedy v roce 1996. Učiním tak po číslech 1, 2, 4, 5, 6 větší skok až do třetího ročníku tohoto časopisu. Původně se mi nabízelo na výběr prakticky jakékoliv číslo z prvních dvou ročníků, trochu trestuhodně jsem se nedostal stále k číslu 3,  nicméně míra síly vzpomínek mě nakonec zavedla až k jubilejnímu číslu 30 a to z několika důvodů. Snad mi prominete i pár odstavců ze života, které do rekapitulace tohoto čísla zahrnu, jelikož právě ty situace dělají i ty časopisy tím, co pro mě ve výsledku znamenají a třeba to budete mít nějak podobně. Ať už konkrétně u tohoto časopisu, nebo jiného. 

Score číslo 30 znamenalo velkou změnu a šlo to ruku v ruce se změnami v mém osobním životě, o kterých jsem vůbec nevěděl, jestli budou k lepšímu nebo horšímu. Každopádně bylo zřejmé, že po čtyřech letech končí má jakási bezstarostná jízda (jen s občasnými výkyvy) během studia na gymnáziu, kdy jsem zažíval mnohé z nejlepších okamžiků svého života. Z hlediska toho, co vše mě bavilo, jednoznačně. Jenže každá jízda jednou končí, já úspěšně odmaturoval takříkajíc za 6 s vyznamenáním, což mě sice naplňovalo jistým štěstím, ale zároveň chmurnými myšlenkami, co bude dál? Každodenní cesta do oblíbené školy najednou odpadla. Školní kolektiv se rozutekl na všechny možné strany v republice a každého čekala nová a jiná cesta s větší odpovědnosti za svůj osobní život, než tomu bylo doposud. Jakoby měla skončit sranda a teď se jede jako vážně. Ale nebojte, abych nebyl moc melancholický (určitě jste už dávno poznali, že jsem konzerva:-), po jistých nepříjemných eskapádách v následujícím roce přišla pak jiná skvělá škola, jiný kolektiv a zase další sranda, nicméně o tom tento článek být nemá. Chci tím jen umocnit sílu toho okamžiku, kdy při všech těch svých myšlenkách, co jako bude, člověku zůstala jedna z jistot, že si zašel do stánku s tiskovinami koupit očekávané nové číslo Score, které ale taky najednou vypadalo nějak jinak:-)

Jestli mě paměť neklame, tak i místo koupě tohoto časopisu bylo pro mě vlastně netradiční, mimo zavedené jistoty, a zakoupil jsem jej ve stánku někde v Brně po cestě z přijímacích zkoušek na právnickou fakultu (na kterou jsem se nakonec stejně nedostal:-). Rozjímání ve vlaku cestou domů nad tím, že mi ten test na přijímačkách asi ne úplně sednul a síto přijímaných pár set z osmi tisíc uchazečů má sakra malé oka, zpříjemnilo listování právě zakoupeným časopisem. Jak vidíte, stále ještě se ve mně neprobudila naplno odpovědnost k vlastní budoucnosti a nijak jsem se z toho nepoučil, že bych si listoval raději nějakými scripty a připravoval se na nadcházející přijímačky na práva v Praze a Olomouci, na které jsme měl jet  o pár dní později:-). 

A teď už konečně k časopisu samotnému. Obsah se rozrostl ze 100 stránek na 116, časopis změnil původní sešitovou vazbu na lepenou, výrazně se tím změnil design a monstrózní dojem umocnila obálka z nádherným motivem pocházejícím z krabice hry Albion. Byl jsem vlastně doslova u vytržení z toho, jak můj oblíbený časopis vypadá skvěle a že tady mohu říci, jo, aspoň tyto změny jsou k lepšímu, vypadá to fantasticky. Po letmém prolistování a prohlídce tiráže, že všichni mí oblíbení autoři a redaktoři jsou pěkně na svých místech, jsem se pustil do četby úvodníku. 

Úvodník Jana Eislera se nese v duchu tehdy probíhající světové výstavy počítačové zábavy E3 v Los Angeles. Dále si pochvaloval rozjíždějící se internetových služeb a v neposlední řadě vysvětloval navýšení ceny Score z někdejších 39 Kč na 50 Kč. Dnes to vypadá směšně, ale tehdy to v podstatě nebylo úplně málo, pokud ke studiu člověk i nebrigádničil a byl odkázán jen na pár kaček od rodičů. Odůvodnění bylo jasné a jsou jím všechny ty změny, které jsem popsal výše. A k tomu přibyla do časopisu pravidelná rubrika věnující se nové konzoli Playstation 1. Po úvodníku následuje podrobně zpracovaný obsah časopisu a následně i obsah CD přílohy. Pravidelnou přílohou časopisu již bývalo i CD s demy a mnoha dalšími herními materiály. Cena časopisu s CD přílohou byla na 144 Kč. Jelikož mě hraní dem nijak nenaplňovalo, obvykle jsem ji oželel a kupoval ji až později, kdy se na CD začaly dávat plné hry. 

Zajímavá je tematická úvaha Tomáše Mrkvičky ohledně internetového tlachání. Objevuje nové výhody, ale taky úskalí internetové komunikace a rizika možné anonymity pisatelů schovaných za různé nicky. Zajímalo by mě, co by o internetovém tlachání prolezlém všemi možnými sociálními sítěmi říkal dneska. Následuje reportáž Jana Eislera z herní výstavy E3 v Los Angeles, které se osobně zúčastnil a jak se v úvodníku i pochlubil, spoustu práce pro toto číslo Score udělal právě ze zámoří a posílal přes internet. Dnes naprostá samozřejmost, kdysi to byla ale novinka.

Čtyřstránkový rozhovor s Juryiem Hornemanem, vývojářem firmy Blue Byte, přinesl Andrej Anastasov. Tento rozhovor je na místě díky hře čísla, fantastickému RPG Albion, který mají Blue Byte na svědomí.

Popravdě Score číslo 30 je vlastně hlavně o firmě Blue Byte. Ne, že by se jí věnovalo Score 30 na každé stránce, ale dostala nejvíce stran prostoru a taky tím myslím, že Blue Byte přinesli ty největší pecky ze všech těch her, o kterých se tady píše.

Po rozhovoru následuje velký výčet připravovaných novinek představných na E3. Novinky se rozprostírají na čtyřech stránkách, ale to není vše. Score se snaží využít CD přílohy na maximum a spousta informací a obrázků z výstavy E3 v Los Angeles se nachází právě na CD, jak je předesláno na úvod novinkového článku. Očekávání byla tehdy obrovská. Jak už z následující historie víme, některá se naplnila, některá nikoliv. Když letmo projdu zmíněné tituly, za zmínku stojí těšení se na RPG dungeron The Elder Scrolls: Daggerfall od Bethesdy, real time strategii Starcraft od Blizzadru, Dungeon Keeper od Bullfrogu, Ultima Onlne od Origins, Monkey Island 3 od Lucas Arts nebo Realms of Arkania 3: Shadow over Riva vyvíjené pod firmou Sir-Tech.  

V rubrice Preview je pak velmi zajímavé přiblížení online RPGčka a vlastně takového prvního MMORPG vůbec, Meridianu 59. O článek se postarala legendární autorská dvojice Jakub Červinka a Lukáš Ladra (někdejší zakladatelé časopisu Excalibur). 

Neméně zajímavé jsou preview na 3D střílečkovou pecku Unreal a pokračování slavného Command and Conquesr, tentokráte zasazeného do fiktivní třetí světové války vedené mezi západními spojenci a Sovětským svazem. Název je docela výstižný, Red Allert.

Po nasátí té správné redakční atmosféry, kdy bylo jasné, že tady je svět stále ještě v pořádku, jsem se pustil do sekce recenzí. A ústředním tématem ve světe her se pro mě okamžitě staly od tohoto okamžiku na dlouhou dobu dva pojmy. Albion, na který jsem byl natěšený už díky první části recenze, která byla spíše taky takovým preview v předchozím čísle 29 a tady je konečně plná recenze i s hodnocením. Druhou hrou se stali The Settlers 2: Veni, Vidi, Vici. Na stránky s těmito dvěma hrami jsem konsternovaně na střídačku hleděl tam a zpátky a kdyby časopis neměl těch spoustu dalších stran do 116, asi bych ke štěstí více nepotřeboval:-) Samozřejmě řečeno s nadsázkou, Score 30 nabízí i další zajímavé herní tituly a nebylo by fér zahodit zbytek obsahu a práce, kterou redakce Score 30 odvedla.

A teď Albion (mimochodem duchovní následovník her Amberstar a Ambermoon) - víte, když jsem na začátku rozjímal o tom, že něco končí a něco nového začíná v rámci životních přelomů a změn, shodou okolností se chystaly velké změny i v herním světě. Ale díky Albionu od firmy Blue Byte si mohl hráč ještě "naposledy" vychutnat asi vrcholnou formu klasické počítačové RPG hry, než se jejich povaha v dalších letech razantně změnila a z mého pohledu bohužel výrazně k horšímu. Albion byl takovým posledním Mohykánem staré dobré hratelnosti, kreslené grafiky, strhujícího neotřelého světa propracovaného do posledního pixelu, spletitého příběhu, rozmanitých až adventurních situací, taktických soubojů...no prostě všeho, co mám na počítačových RPG hrách rád a následujícími léty se to z nich začalo postupně vytrácet. 

Od té chvíle jsem dělil herní dějiny na dobu do Albionu a dobu po Albionu. S tím, že Albion byl tím absolutním  vrcholem. Ne nadarmo dostal ve Score 10/10 a myslím, že moc her takové hodnocení ve Score nedostalo. Albion je prostě modla a patří k tomu nejlepšímu, co jsem v životě hrál. Jak vidíte, není to o tolik propírané nostalgii a zelenější trávě kdysi, táhlo mi tehdy na 18 a to by na nostalgii bylo kapku brzy, ne? Přesto jsem cítil, jak se svět po Albionu odklání jinam a už to pro mě není ono. Minimálně v oblasti RPG her na PC;-) Jinak o recenzi na božský Albion se postaral Andrej Anastasov, samozřejmě s pisatelským umem sobě vlastním, a tak se recenze četla jedním dechem. Když jsem se ke hře pak kdysi dostal a zahrál si ji, dostála své pověsti z Andrewovy recenze a potvrdily se všechny superlativy, kterými hra oplývá.

Přesuneme se k dalšímu megadílu firmy Blue Byte, The Settlers 2: Veni, Vidi, Vici. Je pravda, že vzhledem k mé oblibě ve středověku a hradech zůstanou asi The Settlers 1 navždy mou největší srdcovkou v této herní sérii. A taky je pravda, že když jsem viděl ve Score 30 screenshoty z The Settlers 2 v detailní SVGA grafice, spadla mi čelist a v hlavě se mi okamžitě proháněly různé fantasie, jak v této strategii buduji, stavím, těžím zdroje a posílám na hranice vojáky a to vše v takové nádheře. Ok, malebný hrádek vystřídala typická římská stavba představující kapitol, vládní budovu, ale nelze tomu nic vytýkat. A třeba má někdo raději starověk a tohle je tedy pro něj absolutní ráj. Recenzi ve Score jsem, stejně jako u Albionu, zhltnul jako malinu, jelikož v ní o The Settlers 2 poreferoval stylově Jan Eisler. Když jsem měl pak to štěstí hru i mít a zahrát si ji, naplnila veškeré mé představy.

Aby recenzentským legendám bylo učiněno zadost, další článek píše hned jedna z dalších a to František Fuka a na přetřes si nevzal nic menšího než jednu z nejzásadnějších 3D stříleček (FPS) v historii a není to žádný další Doom, ale je to Duke Nukem 3D. Na 3D střílečky moc nejsem, ale musím říci, že tady v této jsme se v síťovém módu asi o dva roky později na škole (už mého pomaturitního studia) proti sobě se spolužáky a kamarády něco nahráli. (A zase jsme u té životní spojitosti s tím vším. Jednalo se o mé post gymnazijní tříleté studium, při kterém jsem si zažil jednu z dalších nej etap svého života, která se vyrovnala té sladké gymnazijní a možná ji v lecčems předčila, ale to zase odbočuji:-). Každopádně Duke Nukem 3D je legenda, ať se to komu líbí nebo ne. Mimochodem já mám jinak Duke Nukem spjat zejména s dvěma díl yýborné  plošinovky od Apogee, z kterých hrdina Duke pochází.

Pojďme dále, a to na luxusní simulátor bojového vrtulníku AH-64D Longbow. Kvalitní recenze autora Petra Šinágla nám dávala vědět, že kvalita počítačové simulace bojové techniky opět pokročila mílovými kroky kupředu a hodnocení 9/10 ujišťuje o tom, že se zrodil jeden z nejlepších simulátorů do té doby.

Strategie Conquest of the New World už tak silnou pozici nemá, a byť se Jan Eisler snaží skvěle vybruslit z toho, jak říci, že pěkná strategie to sice je, ale do dokonalosti má přeci jen daleko, hodnocení 6/10 odsuzuje tuto hru spíše do zapomnění. Této hře sice nelze upřít zajímavý koncept kombinující starší strategii Colonization, možná tak trochu dohromady s Pirates, (obojí z dílny Sida Meiera) okořeněnými taktickými tahovými bitvami. Jestli u nás něco Conquest of the New World dostalo opravdu do povědomí, tak spíše to, že hra vyšla o tři roky později na CD příloze konkurenčního časopisu Level, a hra zdarma, no neberte to:-)

A Jan Eisler pokračuje svou recenzentskou pasáž další hrou a tou je pokračování střílečky Cyberia s přízviskem Ressurection. První díl byl spíše dle jeho slov propadák, druhý se ale povedl na  8/10. Jde o střílečku s prvky adventury. Hra je plná nových multimediálních prvků, digitalizovaných videí a živých herců. 

A s 3D střílečkami se nějak roztrhnul pytel, protože Tomáš Mrkvička si smlsnul na Strife a vysekl jí rovněž vynikající hodnocení 8/10. Kombinace FPS s prvky dungeonu ostatně nezní vůbec špatně.

Na následujících stránkách si zaskákal (nepřehlédněte to "s" v tom slově) Andrej Anastasov v Earhworm Jim 2. První díl by se dal označit za klasiku, ovšem 7/10 udělených druhému dílu Andrewem značí, že tady se kouzlo nějak asi úplně neopakuje dle očekávání. 

Stejné hodnocení udělí Andrew i hře Total Mania, což je izometrická střílečka podobná Crusaders: No Remorse. Za tímto dílkem stojí firma Domark a dle obrázků mi přijde, že ve skutečnosti jde spíše o další obdobu her typu Shadowlands, Shadoworlds, akorát v moderním hávu a v jiném prostředí.

Missionforce: Cyberstorm je tahová strategie mající oprášit slávu simulátorů mechwarriorů Earthsiege. Tentokrát však zapomeňte na akci, půjde o ryze taktickou tahovku. Hodnocení 7/10 by mohlo značit, že nejde o vůbec špatnou hru, byť asi ničím výrazným nevyčnívá. Stejné hodnocení dává Jan Eisler i v recenzi na hru Majestic: Alien Encounter, což je pro změnu logická adventura.

Dvě další recenze se zabývají předělávkami deskovek na počítač a to konkrétně Monopoly a Advanced Civilization. To první považuji za trochu zrůdnost, zatímco Advanced Civilization je pohled na deskovou předlohu firmy Avalon Hill, dle které se inspiroval Sid Meier při tvorbě počítačové Civilization. Každopádně tohle deskovkaření na monitorech není úplně to pravé ořechové, o čemž svědčí i 6/10 pro Monopoly a 4/10 pro Advanced Civilization. 

Akční mlátička dle komiksů od Marvelu  s názvem Separation Anxienty je zajímavá snad jen možností hrát ve dvou kooperativně na jednom počítači. Martinu Fantovi se celkem líbila, když udělil 7/10, ale z recenze je cítit, že je to spíše titul, který nebude patřit k tomu, k čemu se bude pravidelně nadšeně vracet, ostatně polovinu recenze se spíše věnoval předešlému dílu.

Irena Formánková se docela rozplývá nad novou hrou ze světa Lemmings. Nejde tentokráte o logicko-strategickou záležitost, ale o střílečku bez mrtvých. Název Lemmings Paintball ostatně hovoří za vše. Hra tehdy běžela už jen pod Windows 95. Samotný Lemmings Paintball si vysloužil docela vysoké hodnocení 8/10, otázkou je, jestli hlavním tahákem pro případné kupce této hry nebylo ale to, že byla dodávána s klasickými Lemmings 1 a Lemmings 2 rovněž ve verzi pro Windows a k tomu "zdarma". Hned na další stránce vedle je recenze na Chaos Overlords. New World Computing si v této hře  vzali za cíl zpracovat válku gangů, což se docela vymyká jejich stěžejní tvorbě odehrávající se spíše ve fantasy světech. Recenzent Béla Nemeshegyi dává hře 7/10, ale když si čtu v jeho recenzi o chybách, které hra má, tak se tomu vysokému hodnocení docela divím. Čemu se divím už méně je, že tahle hra se nijak věhlasnou opravdu nestala. Přesto působí docela zajímavě.

Sekci recenzí zakončuje několik článků o propadácích, které bylo zajímavé číst a zafixovat si, kterým titulům se buď vyhnout, anebo si je naopak ze zvědavosti někdy časem zkusit, jestli jsou opravdu tak špatné a nemohly by něčím třeba zaujmout. Martinu Fantovi nezávidím výběr her, které pro toto číslo Score dostal. Další kooperativka na jednom počítači, k tomu vypadající infantilně, inspirovaná deskovou hrou odehrávající se na šachovnici. Proč by tohle někdo chtěl hrát?:-) Hodnocení 5/10 v recenzi je dostatečně výmluvné. Jako ještě větší průser se jevil Indiana Jones and his desktop adventure. Chladně vypadající hra s windowsovským rozhraním vypadala spíše jako nějaký výukový software nebo pracovní aplikace, než dobrodružná hra s Indiana Jonesem. Tomáš Landa tomu dal jen 2/10 a očividně po tomto mohou sáhnout jen masochisti, kteří si předsevzali, že dohrají naprosto vše, cokoliv, co obsahuje tématiku oblíbeného Indiana Jonese.

Datadisk k vynikající realtime strategii Warcraft 2, s podtitulem Beyond the Dark Portal, nemohl zklamat žádného fanouška této hry. Nicméně 6/10 by mohlo naznačovat, že se ne vše povedlo. Problém byl spíše ale v originalitě. Datadisk kromě zvýšené obtížnosti nepřinesl nic moc nového. Score očividně nechtělo recenze zakončit jen špatnými příběhy propadáků a slabších kousků. I na konci časopisu chce být člověk dobře naladěn na nějakou tu poslední aspoň trochu dobrou hrou. A více než dobrou hrou se jeví Command: Aces of the Deep. Jde o předělávku vynikajícího simulátoru ponorek Aces of the Deep. Pavel Šinagl s hodnocením 8/10 se nezdráhá hru vyhodnotit jako jeden z nejlepších simulátorů ponorek. Na rozdíl od Martina Fanty měl na výběr (nebo redakční přiděl) her vlastně štěstí, protože společně s AH-64 Longbow si mohl zahrát dva tehdy aktuálně nejlepší simulátory na herním trhu.

Aby skvělý simulátor smutně nekoukal na konci řady recenzí, tak tou zcela poslední je přeci jen opravdový posledníček a propadáček k tomu, 3D akce zasazena do středověku. Bohužel vůbec neplní odkaz prvního dílu a zjevně se tady vývojářům stalo něco hodně špatného. A o tom skvěle a strhujícím způsobem sobě vlastním poreferoval Jan Eisler.

Můžeme přejít k návodové sekci. Jelikož je číslo 30 ve jménu Albionu, nemůže chybět parádně zpracovaný návod na čtyři stránky v podání Andreje Anastasova, známého především pod přezdívkou Andrew, ale později začal vystupovat jako Mamoulain, kdyby náhodou někoho zmátl pseudonym na konci návodu. Mimochodem když to tak počítám, tak téma Albion (rozhovor, recenze, návod, úvodní obálka) zabírá v tomto čísle krásných třináct stránek. Jakoby i ve Score tušili, že se už nikdy nic takového na PC nebude opakovat a tohle je jedinečná příležitost a trochu taky rozlučka se starým herním světem, který mně osobně zůstal koníčkem navždy. Úmyslně vždy podotýkám, že na PC, protože jestli se má pozornost v následujících letech od PC novinek odvrátila jinam, tak to bylo právě ke konzolím a japonským RPG, na kterých obdobně epické záležitosti, jako je Albion, byť teda v docela jiné podobě, vznikaly nadále, ale to je na jiné sáhodlouhé téma. 

Už jen ve stručnosti tady dále máme první část návodu od Martina Fanty na Alien Odyssey, Jan Tománek zpracoval návod na hororovou adventuru Dark Seed 2, Andrew sepsal řešení k mega obtížné hře situované do Artušovské legendy pod názvem Chronicles of the Sword. Návod na podivně ošklivou adventuru Beavis and Butt-Head In Virtual Stupidity sestavil Jan Tománek, Kingdom o'  Magic je akční adventura, jejíž řešení přinesl Tomáš Landa. No a nakonec tu máme řešení pro Earthsiege 2 od fanouška do mechů Jana Eislera a adventuru Legend of Kyrandia 2 si vzal na starosti Andrew Mamoulain. Jak vidíte, návodová sekce byla v tomto čísle opravdu napěchovaná.

Po návodech přichází rubrika Techbox zabývající se softwarem, hardwarem a vším, díky čemuž si všechny ty skvělé hry můžeme spustit. Článek o Windows 95 sepsal Martin Dvořák. Na dalších stránkách nás František Fuka provede webem www.mamedia.cz.

Kdo má rád hry, ten dost často nezůstává jen u těch počítačových. Bob Koutský nám tak přiblíží, jak to chodí ve stolním Warhammeru 40.000, konkrétně ve Space Hulku. Touto stolní podobou hry byly později inspirovány mnohé taktické strategie na počítačích právě z tohoto světa. A pokud jejich autoři navíc získali licenci od firmy Games Workshop, mohly se jejich hry bezpečně tvářit jako pravověrný přenos tohoto stolního dobrodružství na počítače.. 

S celou hráčskou kulturou je taky spojeno spoustu dalších koníčků a u mnohých mezi ně patří i komiksy. Dvojice Jiří Pavlovský a Štěpán Kopřiva tak tradičně přicházejí s popisem jednoho z nich, konkrétně jde o Spawn. Myslím, že tato dvojice tímto vlastně přinášela do časopisu něco naprosto jedinečného a jejich články o komiksech neměly konkurenci.

A blížíme se k úplnému závěru Score číslo 30. Tradiční Irenin koutek zoufalců odpoví čtenářům na konkrétní zákys v nějaké hře. Jak vidíte, internet a výměna informací přes něj zdaleka nebyly ještě běžně zavedeny v takové míře, aby si hráči tyto informace předali okamžitě a tak klidně měsíc čekali zaseklí ve hře na odpověď v časopise, pokud byl jejich dotaz vybrán. Následně tady máme dopisy čtenářů, velmi to oblíbená rubrika, mnohdy plná srandy, humoru a komunikace redakce se svými čtenáři.

Možná si říkáte, jestli jsem na něco nezapomněl. Nebojte, nezapomněl:-) Časopis uzavírá totiž nová rubrika Playstation, ke které se tedy Jan Eisler v úvodníku stavěl jako k něčemu samostatnému a nezávislému na Score. Prostě tomu dali jen prostor a vlastně dobře dělali, protože Playstation (který byl v Japonsku mimochodem uveden už v prosinci roku 1995) se měl stát hegemonem mezi konzolemi hlavně v letech 1997 - 2001. V tomto čísle Score je však rubrika ještě v plenkách. Na úvod popisuje konzoli Playstation z technického hlediska. Píše se rok 1996 a Playsation má z toho herního hlediska stále teprve pozvolný rozjezd s nějakými těmi akčními hrami, mlátičkami a plošinovkami. Vývojáři teprve testovali, co to bude umět a nakolik jsou schopni vlastnosti Playstationu vyždímat, což se dozvěděli obvykle tak rok, dva, i více po uvedení konzole na trh. Stačí si porovnat Wild Arms 1 z roku 1996 a Final Fantasy 9 z roku 2000.

Playstation rubrika se tedy věnuje obsáhle novinkám, které měly na konzoli teprve vyjít a pak několika ranným titulům, které již byly k dispozici, jako například Battle Arena Toshinden 2 (moc to nekoresponduje s tím, co jsem psal o prvních ranných hrách, když tato série stihla tehdy na PS1 již druhý díl, ale ono je to dáno tím, jak se Playstation od svého vydání teprve šířil z Japonska dále do světa. Už vlastně tehdy první díl Toshindenu byl docela slavný. Toshinden 2 dostal 8/10, recenzi na něj napsal Bela Nemeshegiy, který se mimochodem postaral i o ten popis Playstationu a  novinek na něj. A jeho dílem jsou i další recenze na automobilové závody Ridge Racer a izometrickou zběsilou střílečku Loaded. Rubriku uzavírá seznam cheatů na různé Playstation hry.

Score 30 definitivně uzavírá rubrika kultura s popisem knihy Bílý Žralok autora Petera Benchleyho a film Obvyklí podezřelí (nepřekvapivě o filmu píše František Fuka). Úplně poslední textovou záležitostí tohoto časopisu je upoutávka na Score č. 31.

A to by bylo vše. Myslel jsem, že budu stručnější a zase se to nepovedlo a přeci jen jsem prošel jednotlivé rubriky a recenze víc podrobně, než jsem zamýšlel. Ale snad vám taková porce textů nevadí, obzvláště pokud se rádi podíváte do starých časů ať už ze studijních důvodů, nebo i troše té nostalgie. Sepsání tohoto článku mělo vlastně přínos i pro mě, protože jsem si uvědomil, kolik her zůstává z mých nejoblíbenějších 90. let i mně stále spíše zapomenutých. Ve Score 30 vyčnívají jasně božský Albion a Settlers 2 a tím byly u mě vlastně zcela zastíněny další tituly. Ale jak to tak dnes procházím, tak minimálně po Command: Acces of the Deep, Chaos Overlords, Missionforce Cyberstorm nebo AH-64D Longbow se dost možná jednou poohlédnu. 

No a legendární číslo Score 30 bych zhodnotil závěrem asi tak, že je jasně přelomové, vrcholné podobně jako ten Albion a jestli herní časy dělím na ty do Albionu a na ty po Albionu, tak historii Score dělím na tu do Score 30 a na tu po Score 30. Líbí se mi k tomu ten citát Andrzeje Sapkowského, "Něco končí, něco začíná". A pak už má každý nastaveno jinak, jestli se mu více líbilo to, co skončilo nebo naopak to, co právě začalo.

Ringo

Pozn.: Odkazy v názvech her odkazují na mé články na tomto blogu, pokud k dané hře existují, nikoliv na originál dobové recenze z probíraného časopisu.