Prince of Persia 2: The Shadow and the Flame

 Platforma: PC / Žánr: Platform / Developer: Brøderbund / Vydavatel: Brøderbund / Rok: 1993

Když jsem se někdy před rokem a půl rozepisoval o tom, že Prince of Persia je klíčová plošinovka každého hráče a kdo tohle nehrál, tak snad ani nemohl být hráč, tak bylo docela přirozené, že když v roce 1993 vyšel druhý díl, netoužil jsem tehdy po ničem jiném, než si zahrát pokračování této modly.

Také jsem uvedl, že nejsem nějak zručný plošinovkář, přes to mě tento žánr hodně lákal a stále láká a tak čas od času podlehnu pokusům si něco takového zahrát, dohrát a potrápit se u toho. V první polovině 90. let ani člověku nic jiného vlastně moc nezbývalo, protože 90% z her, které si člověk sehnal od kamarádů, byly prostě akční věci.

Jenže Prince of Persia není něco, co by hráči jako zbývalo. Nehledě na žánrovou vyprofilovanost je Prince of Persia prostě jakási povinnost pro všechny. Příjemná a vítaná povinnost. Je to prostě Princ všech plošinovek. Prince of Persia 2 se ke mně bohužel nedostal tehdy jen tak hned a tak jsem mohl nejprve obdivovat obrázky v Excaliburu 18. Když mi však kamarád jednou donesl 4 diskety s hrou (bylo to tehdy hodně, hra na více než dvě diskety byla na tehdejší dobu monstrum), nemohl jsem se dočkat, až dorazím ze školy domů a začnu instalovat.

Prince of Persia 2 pro mě byl boj, ale nejprve vůbec ne herní. Kromě toho, že třetí disketa nefungovala a musel jsem si ještě pár dní počkat, než mi kámoš dokutálel v pořádku nahrané diskety znovu, zjistil jsem další nepříjemnost. Moje 286 (s matematickým koprocesorem na 287) s 1MB RAM a 20 MB HDD, byl slabý už i na plošinovku. V Excaliburu 18 byly uvedeny minimální požadavky 386 s 2 MB RAM. Jenže já jsem se nevzdal. Toho bohdá nebude, abych vytouženou hru nerozjel.

Celo odpolední hrabání se v souborech autoexec.bat a hlavně config.sys, štelování paměti, rozdělování ji na konvenční a extendet ve správném poměru, nakonec přineslo kýžené ovoce. Prince of Persia 2 se rozjel a světe div se, on se mi na té 286 s 1 MB RAM i docela plynule (až teda pak na jeden level) hýbal.

První, co hráče udeřilo do očí, byla samozřejmě úžasná barevná grafika. Byl jsem v sedmém nebi. V tomhle se budu pohybovat, nádherné obrázky, propracované lokace. Teď se jen modlit, že to zvládnu. Hra je totiž náročná podobně jako první díl, ovšem obtížnost šla ještě o kus nahoru. Opět běží čas, na nepřátelé je třeba najít tu správnou šermovací taktiku a navíc se jich tu hemží tolik druhů s rozličnými bojovými technikami, že dá hra teda pořádně zabrat. Když přidám pasti na každém kroku, nutno jimi probíhat ve vychytaných časových intervalech, je jasné, že nervy budou na pochodu.

Ale je to božárna, to vám musím říci. První díl je sice nesmrtelnou klasikou, ale druhý vyšperkoval celý herní koncept ještě mnohem dále. Atmosféra by se dala krájet, člověk je v neustálém napětí, jak to bude vypadat dále, ale taky jestli to jeho postavička přežije, jestli v těch stovkách výskoků, přeskoků, šplhů a pádů a šermířských soubojích, neudělá někde chybu. Drobnou pomocí jsou klasické lahvičky na doplnění ztracených životů. Klíčové jsou lahvičky, které vám přidají navíc životní kapacitu. Je rozdíl pobíhat s třemi srdíčky nebo deseti.

Lokace jsou příjemně rozmanité, už tady nejsou jen nějaké 2 typy kamenné výzdoby jako v prvním díle. Čeká nás tady útěk po nádherném orientálním městě, po té se přeplavíte na ostrov, z něj do ruin, jeskyní a nakonec vás čeká samotný vezírův palác plný velmi sofistikovaných nástrah. A to vše proto, abyste opět zachránili svou princeznu, kterou vám ukradl zlý vezír Jaffar. Příběh je oproti prvnímu dílu obohacen mnoha krásnými obrázky děje v pozadí a je tu i nějaký ten příběhový zvrat.

Mohl bych ještě zdlouhavě rozebírat dokonalost animací, propracovanost a malebnost celého prostředí, vše tady šlape jako hodinky, ale to by v dnešní době bylo zbytečné. Mnozí hru dávno hráli a dohráli a kdo ne, není nic jednoduššího si hru nainstalovat, spustit a zahrát. A taky zjistit, jak hráči všech generací postupem přibývajících letopočtů pomalu degenerují, protože kdysi jsme tyhle plošinkové hry dohrávali i ti, co jsme je třeba moc neuměli, zatímco dnes si to zkusit nově zahrát, nebo pro mnohé zkusit si to zopáknout, znamená mnohdy neprojít ani prvním soubojem :-)

Oproti dílu prvnímu je tady malé usnadnění v podobě ukládání pozic. Hru si můžete uložit po zdárném projití úrovně a není třeba celou hru opakovat od znovu. Sejvnout je možno kdykoliv, ale load znamená vždy start na začátku aktuální úrovně. Bez toho by to taky bylo šílenství, protože hra je oproti prvnímu dílu rozsáhlejší, komplikovanější, smrt čeká na každém kroku a udělat chybu není 50 na 50, ale 80 na 20 ve smyslu, že chybu prostě uděláte.

No a jak vlastně dopadlo tehdy mé hraní této pecky na těžce poddimenzovaném stroji 286 s 1MB RAM? Překvapivě hra byla plynulá až do samého závěru. Bohužel v jedné z finálních lokací bylo na jedné obrazovce tolik aktivních prvků, že to 286 fakt už neunášela a scéna se proměnila v pomalinkatou slide show. Ale šlo jen o jednu obrazovku z celé hry, se skřípěním zubů jsem ji pomoci save/load nějak proskákal a hru zdárně dokončil.

Plošinovek nemám moc za sebou, není to můj primární žánr, přes to jej považuji za jakýsi prvotní etalon počítačového hraní vůbec a o to více jsem hrdý na to, že Prince of Persia 1 a 2 jsem kdysi dohrál. Strašně rád bych si někdy zase zopákl obě hry. Tak snad někdy obrním nervy a naučím se zase šermovat s turbany a skákat přes propasti s bodáky na dně :-)

Hodnocení: 95%

Ringo

Pozn.: Obrázky jsou převzaty z Mobygames.