Legendární číslo herního časopisu - Score č. 6

Když jsem tak přemítal, které další číslo herního časopisu mě nezapomenutelně zasáhlo, tak po těch klíčových, které na mě působily atmosférou nějakého období, ať to byl podzim, blížící se zima, sníh, popřípadě naopak letní měsíce, jsem měl hned několik tipů, na které nikdy nezapomenu dílky recenzovaným hrám, o kterých jsem si pak po různu snil, než se mi je povedlo sehnat. Souboj mezi dvěma časopisy a souboj mezi několika čísly pro tentokrát vyhrálo Score a to s číslem 6, s obálkou vyobrazující působivého zloducha ze hry The Elder Scrolls: Arena. Tentokráte to vezmu trochu na přeskáčku a začnu hned tím nejlepším.

Score 6 vyšlo v době, kdy jsem neustále dokola otáčel několik let nepřetržitě jednu geniální tahovku, kterou byla (a je) Civilization 1. Vlastně jsem tehdy ještě jinou neměl. Její genialitu podtrhovalo to, že v hitparádě Score 6 stále figurovala v TOP 10 jak u PC, tak i Amigy. Proč to píši? Hrou čísla je totiž naprosto bombastická tahová strategie Battle Isle 2, která mě až chorobně uchvátila svým grafickým zpracováním, ale nejen tím. Výživná recenze Andreje Anastasova  mi dala dokonalou představu, jak to tam probíhá a já najednou cítil, že bitvy mohou být daleko detailnější, než v jaké podobě nám je představila Civilization. Samozřejmě mi tehdy plně nedocházelo, že koncept obou her je jinde, ale já najednou zatoužil po tahové hře s detailním a taktičtějším zpracováním bojiště, na kterém budu řešit terén, vzdálenost, počasí, budu počítat litry nafty a zásoby střeliva. Battle Isle 2 se stala mou vysněnou modlou, ale na její zahrání jsem si bohužel musel ještě nějakou dobu počkat a tak jsem si to kompenzoval pravidelným čtením Andrewovy recenze před spaním. Přečetl jsem ji snad 101x.

Ale nebylo to jen o Battle Isle 2. Score 6 totiž obsahuje ještě další absolutní modlu a věřím, že s Battle Isle 2 svedla litý boj o hru měsíce. Z mého pohledu je to vyrovnaný a nerozhodný souboj, protože obě hry jsou naprosto boží. Tou druhou totiž byla hra UFO Enemy Unknown, kterou z hlediska atmosféry považuji stále za nepřekonanou mezi taktickými tahovými hrami, v kterých se s pár vojáčky bojuje na malém prostoru (farma, les, městečko atd.) . Okamžitě jsem věděl, že to je přesně hra mého gusta, hra, kterou chci mít, chci ji hrát. Byla to dokonce má první krabicová hra, kterou jsem si asi o rok později koupil v CD-ROM verzi, byť šlo o zlevněnou edici Powerplus, v jaké Microprose prodávalo své "starší" kousky. Fantastické recenze na UFO Enemy Unknown se zhostil Jan Eisler. Takže nejlepší autorské duo si hezky podělilo dvě nejlepší hry, které se nesmazatelně zapsaly do historie. UFO Eenemy Unknown dost podpořil i samotný vydavatel Oldřich Hejtmánek, s kterým je ve Score 6 rozhovor, během něhož údajně UFO paří, respektive byl od něj vyrušen. Rozpovídal se o tom, jak ne zrovna úspěšně likviduje nějaké emzáky někde u Moskvy. Úplně jsem viděl, jak to hraje a jak to chci hrát taky:-)

Kromě těchto dvou klíčových her, které udělaly Score č. 6 pro mě jedním z nejzajímavějších, by bylo záhodno zmínit i zbývající obsah časopisu. Novým trendem bylo tehdy čím více stran, tím lépe. Jako čtenář a fanoušek her i časopisu, který psal hlavně Andrew s ICEm, jsem větší počet stran uvítal. Daní ale bylo, že už se začaly vlastně asi ve většině objevovat recenze na takové hry, které nebyly moc předmětem mého zájmu. Nicméně v té době člověk rád četl každý článek o jakékoliv hře, navíc, když byl napsán zábavně. 

Vrátím se k rubrice, která časopis po úvodníku a hitparádě v podstatě uvádí. A to jsou články o novinkách. Samotná rubruka novinky je smrsknuta na jednu překvapivě ne moc atraktivně vypadající stránku. Tou hlavní devizou ze sekce novinek má být totiž sekce preview, v které se podrobněji nahlíží na nejzajímavější připravované tituly. 

Preview byl tehdy velmi zajímavý nápad, byť jsem někdy kolem roku 1997 přestal být u časopisů příznivě nakloněn pozdější formě previewů nebo nějakých Zoomů, které se začaly na jednu hru roztahovat třeba na 6 stran. Ale toto není ještě případ Score 6. V sekci preview nás totiž redakce připravuje jednostránkově na opravdové pecky, na které jsem se taky hodně těšil, a tak jsem je zhltnul jako jahodu. Obrázky z her Ultima 8, simulátoru Overlord, dungeonu Ravenloft a texty kolem nich, mě nenechaly chladným. Preview na Evasive Action, další simulátor, už šel ale kapku mimo mě, protože jsem měl plnou hlavu toho Overlorda o dvě strany dříve.

Co následovalo po preview jsem již výše napsal, tedy rozhovor s vydavatelem Oldřichem Hejtmánkem, recenze na Battle Isle 2 a UFO Enemy Unknown. V podstatě by to stačilo. V době starých Excaliburů by to vlastně byla hotová obsahová extáze, kterou by doplnilo pár návodů a legendární číslo by bylo na světě. Score však mělo nově od předchozího pátého čísla 68 stran. Takže co tam máme dále? Dalších 16 recenzí. Nyní je třeba se smířit s faktem, že to rozhodně neznamená 16 hvězdných titulů, které poběžím zběsile shánět. Ale zase nebojte nic, minimálně ještě jedna srdcová záležitost se v časopise nachází. Takže ještě neodcházet, čtěte až do konce:-)

In Extremis je 3D střílečka, kterou velmi poutavě popsal Andrej Anastasov. Přišla mi tehdy graficky docela zajímavá díky kreslenému pojetí, nicméně se ze mě nikdy nestal fanda 3D stříleček. Takže to pro mě znamenalo jen přečíst si zajímavou recenzi na tuto hru a tím to haslo.

Pinball Fantasies je jen dalším počteníčkem o hře, aniž bych byl fanouškem Pinballu. Popravdě zápal zrovna do této hry jsem nikdy nepochopil. Pinball mě nikdy nebavil ani v reálu, ani na počítači. Recenze se zhostil Martin Dvořák pod přezdívkou UVULA a docela se, počínaje třetím číslem Score, etabloval vedle hvězdné dvojice a nepsal vůbec špatně.

Turrican je legendární plošinovka na Amigu a Tomáš Vápeník pod iniciály TV přinesl rovněž vcelku zajímavou recenzi na pokračování legendy. 65% v hodnocení však naznačovalo jasně, že tentokráte úplně o HIT nepůjde a Turrican 3 kvalit svých předchůdců nedosahuje ani náznakem.

Další recenze na hru Rally napsal ICE a opět nemohu napsat nic jiného, než že jsem si s chutí přečetl další článek hvězdného recenzenta na hru, která ovšem můj zájem nevzbudila.  

Mnohem zajímavěji se ovšem jeví hra Captive 2. Recenzi napsal Tomáš Vápeník. Hodnocení 77% sice taky nenaznačuje, že by šlo o kdo ví jakou pecku, grafika z obrázků (ale i z monitorů, jak jsem později zjistil) vypadala podivně, chladně, až bizarně. Tento sci-fi dungeon byl určen spíše fajnšmekrům, kteří si hodně oblíbili první díl, byť mohl naopak mnohé fandy prvního dílu zklamat právě nepřehlednou 3D grafikou.

Už byste si mohli říkat, proč jsem vyzdvihnul právě Score 6 jen kvůli dvěma strategickým hrám a třem zajímavým preview, když jsem na vás vysypal následný seznam pěti nemastných neslaných her. Tak teď to přijde. Z mého pohledu velká klasika, Heroquest 2: Legacy of Sorasil, pouze na Amigu. Budu se opakovat, ale opět jde o velmi čtivě pojatou recenzi Jana Eislera a obrázky okolo recenze mě úplně uhranuly. Já jsem si tehdy pořád snil o těch dračácích, jak ty postavy chodí po těch místnostech, otevírají dveře, truhly a bojují s nepřáteli. A Heroquest 2 vypadá přesně tak. Bodejť by ne, je inspirován právě stolní stejnojmennou hrou. Snil jsem o hře strašně dlouho, tak dlouho, že jsem se k ní pořádně dostal teprve před dvěma lety, kdy jsem ji dohrál :-) Hodnocení ve Score bylo sice jen 70%, ale neodradilo mě to, protože jsem nějak vnitřně cítil, že to bude jiných 70% než jako u nějaké slabší a méně pěkné hry:-) Takže jednoznačně další klíčový kousek dělající Score číslo 6 pro mě něčím nezapomenutelným. Kdyby se náhodou doma někomu válel zachovalý nepoškozený exponát Heroquest 2: Legacy od Sorasil v pěkné krabici, s manuálem, disketami i kolečkem s copy protection a nevěděl co s tím, žebravě prosím prosím, smutně koukám, můžete podpořit mou sběratelskou vášeň, odkoupím za nějakou rozumnou cenu:-D

Odborník na letecké simulátory, Bob Koutksý, představuje spíše průměrný simulátor Harrier Jump Jet od mé oblíbené firmy Microprose. Je pravda, že simulátory v bitmapové grafice už na mě nepůsobily tak úchvatně jako ty v té vektorové, takže tato recenze byla jen dalším zajímavým článkem na hru, na kterou jsem brzy zapomněl.

Apocalypse je arkádová střílečka s vrtulníkem na Amigu.V podstatě taková čistě plochá obdoba Jungle Strike. Alespoň tak jsem to pochopil z recenze Jana Eislera, který hru dost pochválil, nicméně mi v mysli nezůstala dlouho, protože stejně, jako na 3D střílečky, nejsem moc ani na ty arkády. Prostě nějak ty čisté akce nedávám.

Následující stránku vyplňují čtyři mini recenzičky (ovšem o rozsahu obvyklé recenze v Excaliburu za starých časů:-) Jedná se o průměrné hry Aquaventura (sci-fi střílečka), Theatre of Death (střílečka), Arcade Pool (asi kulečník:-) a Diggers (logický rychlík). Tato stránka mi šla v podstatě jedním okem tam a druhým hned ven:-) 

A stejně tak dopadla i další stránka s dalšími čtyřmi mini recenzemi na akční hru Globdule, Amiga verzi Innocent Until Caught, Second Samurai 2, pokračování legendární akční bojové  adventury  a nakonec Tetris Pro. Obě stránky, čítající tedy dohromady osm recenzí, působí jako náhodně vybrané ryze Amiga tituly spíše nevalné kvality. Zajímavý budiž jen Innocent Until Caught, klasická point and click adventura, která vyšla již dříve na PC a v hezčí grafice. Mimochodem zrovna tu jsem dohrál právě v té lowresové Amiga verzi pod emulátorem WinUAE, protože PC verze byla strašně zabugovaná.

Tímto je výčet hlavních recenzí u konce. Následuje zajímavý tematický článek o počítači Macintosh a jak funguje hraní her na něm. Výjimečně zmíním následující stránku reklamní, se soutěží o tričko s logem hry Microcosm. To jen tak pro pobavení, protože jste možná taky v pubertálním věku tehdy se zaujetím očumovali tu kočku s holýma nohama vyfocenou jen v tom tričku :-)

Tak, a aby bylo legendárnosti tohoto čísla učiněno za dost, následuje výživná návodová část. Víte, kdysi se četly časáky i s návody. Některé byly totiž psány příběhově, občas proloženy srandičkami Andrewa a Iceho a to si člověk nechtěl nechat ujít. První návod ještě nebyl ničím extra zajímavým, šlo o adventuru Labyrinth of Time a to jen sepsanou v bodech. 

Následuje ovšem mega návod na mega pecku, Dark Sun: Shattered Lands, kterého se zhostil Jan Eisler. O návod na Legenďáckou adventuru Companion of Xanth se postaral Andrew,  Policequest 4 onávodoval adventurní matador Vladimír Henzl (Cpt. Vlada), Dragonsphere od Microprose pro změnu opět Andrew. 

Retro návod od Radka Lukáše na Indiana Jones IV: Fate of Atlantis na plný počet bodů je spíše už doplňkovým bonusem. Následující rubrika Pařanský zákysník se stala oblíbeným prostorem pro dotazy čtenářů na vyřešení konkrétního zákysu v nějaké hře. Ty bláho, kdo čekal měsíc nebo dva na vyjití dalšího čísla, aby se dočetl řešení? :-) To byly aspoň časy :-)

Perličkou je pak první část povídky Andreje Anastasova pod názvem Test 011, v které dal průchod svým spisovatelským dovednostem. Kontrastem k tomu je pak Hardware sekce o konzolích 3DO a Atari Jaguar, následovaná Techboxem, což jsou naopak dnes spíše chladné a pro mě spíše nezáživné hardwarové odrazy doby. Dnes už jde o historické čtení o tehdejších herních krabičkách nebo pak o hardwarových nárocích u jednotlivých her a případné řešení, jak co rozchodit na jaké konfiguraci. 

Score nechtělo zůstat pozadu ani ohledně nových her na aktuální herní stroje a konzole. Škoda, že se jim ovšem věnovalo naprosto povrchně a okrajově. Sice neopomenulo třeba Segu Megadrive, ale absolutně ignorovalo fantastické Super Nintendo a famózní hry na něj. Obsahuje tedy sekce s recenzemi například na hru Cybermorph na Atari Jaguar, Sonica 3 a Wimbledon  na konzoli Sega Megadrive, dále recenze na Robocopa 3 a Addams Familly na Game Gear. 

Pak dojde opět k návratu ke konzoli Sega Megadrive v recenzi na Ariel the Little Mermaid a Castlevanii. Až mě při zpětném pohledu vlastně zaráží, čemu se stihli všemu tehdy věnovat, jelikož pod většinou recenzí u těch konzolí je podepsaný šéfredaktor Jan Eisler (Ice), v pár případech vypomůže Irena Formánková. Škoda jen, jak jsem psal, že se chytli takových podivností na divné konzole a hlavní proud na SNES jim tak tehdy utekl a z herního hlediska vlastně i ten na Megadrive. Kde je recenze například na Phantasy Star 4?  

Recenze na konzolové hry však Score 6 ještě neuzavírají. S vyšším počtem stránek zůstal prostor i na tehdy celkem naivní mentorskou stať o softwarovém pirátství, pod kterou se podepsal nějaký Policeman. Bylo to trochu okaté zadání firmy Vision, kterou shodou okolností vlastnil Oldřich Hejtmnánek (vydavatel Score :-), která u nás hry prodávala a pirátění ji samozřejmě vůbec nešlo do krámu. 

Ale zpátky k zábavě, protože následují oblíbené dopisy čtenářů, u kterých mě vždy bavilo číst vtipné odpovědi redakce a celkově tato rubrika tak nějak dávala hráčům pocit, že jsou živou součástí komunity. Časopis nakonec uzavírá rubrika kultura, v které se Andrew vyřádil s japonským filmem Tetsuo.

Obsahově je tedy Score 6 velmi bohaté, a je na něm krásně vidět, jak jej legendárním dokáží udělat třeba jen tři hry z dvaceti. Pro někoho to může být i více, protože si třeba našel i nějaký další srdcový kousek  z výše uvedeného výčtu. Ale zpětným pohledem to tak prostě je i u těch starších časopisů, že je dělá hlavně tak tři až pět her. Jen mám u nich pocit, že ty legendární hry v nich byly tak nějak mocnější, jakože větší pecky, které vyčnívaly a u těch slabších her to zachránily zábavné texty v recenzi. V pozdějších létech jsem už měl spíše dojem, že se to trochu slévá a místo skoro dvou her měsíce bylo těžké vybrat jednu, která by nad ostatními vyčnívala alespoň o 20% v hodnocení a když dostala hra 80% nebo 8/10, šlo pomalu o maximum. Ale to už je na jiné téma. Score 6 má každopádně jednak recenze na dvě absolutní záležitosti (Battle Isle 2 a UFO Enemy Unknown), plus jednu srdcovku (Heroquest 2: Legacy of Sorasil) a vyčerpávající návod na úchvatný Dark Sun: Shattered Lands. U těch slabších her to pak  povyšuje pisatelský um zejména dvojice Andrew Ice, kteří z toho dělají výjimečně zajímavé čtení i v takovém případě, což je ovšem něco asi neopakovatelného, co si podle mě herní časopisy v post Andrew-Ice éře již neudržely.

Ringo

Pozn.: Odkazy v názvech her odkazují na mé články na tomto blogu, pokud k dané hře existují, nikoliv na originál dobové recenze z probíraného časopisu.