Quest for Glory 3: Wages of War

Platforma: PC / Žánr: Adventure-RPG / Developer: Sierra-on-Line / Vydavatel: Sierra-on-Line / Rok: 1992

Po záchraně Shapeiru v minulém díle nečeká na našeho hrdinu žádné lehárko. Další země volá po záchraně. Určitě jste si všimli, že v guildě válečníků v Sapheiru byla bojovnice Uhura z domorodého kmene Simbani a mluvící lev (Liontaur) Rakeesh, paladin. Když zjistí, že jste opravdu hrdina, rozhodnou se vás vzít do jejich rodné země zvané Fricana, konkrétně do města Tarna.

Není to jen tak, tato země má totiž problém. Kmen Simbani obvinil kmen Leopardmenů z krádeže Smrtícího Kopí. Na oplátku kmen Simbani ukradl Leopardmenům jejich posvátný buben. Válka je na spadnutí, do toho jsou Leopardmeni obviněni z používání temné magie a vyvolávání nebezpečných démonů, strašících v džungli. 

Král, pocházející  pro změnu ze lvího etnika Liontaurů, vládnoucí z pyramidového města Tarny, není zrovna nestranný a dává Leopardmenům ultimátum, aby kopí kmeni Simbani navrátili, jinak se v nadcházející válce postaví na stranu Simbaniů. A tady přichází náš hrdina, který má zažehnat hrozbu války a celou diplomatickou roztržku vyžehlit. 

Na straně hrdiny je zde jen dobrotivý paladin Rakeesh se svou družkou, kouzelnicí Kreeshou. Ten jako Paladin nedá na královskou štenkrovačku, že by měl chtít válku proti Leopardmenům, protože právě na jejich území záhadně zmizela dcera Rakeeshe. Pravděpodobně byla unesena. Chce i přes to vyjednat mír.

Jak vidíte, příběh je hezky komplikovaný, máme tu zemi, kde jsou v podstatě čtyři etnika (respektive pět) a tři zajímavá prostředí. Vládnoucí Liontauři z města Tarna, které jasně odkazuje na reálie starověkého Egypta. Pak domorodý humanoidní kmen Simbani se svou vsi v savaně. Leopardí lid - Leopardmeni skrývající se v džungli. V Tarně se setkáte ještě s obchodníky z arabského světa a v džungli potkáte i opičí kmen.

Oproti docela volně pojatému prvnímu Hero's Questu, a naopak časově přímočaře svázanému Quest for Glory 2, dochází v třetím díle opět k posunu. Snaží se o volnost prvního dílu a zároveň před vás staví jasně daný úkol - přijít na to, co se vlastně děje v džungli u Leopardmenů a zažehnat tak válku. Samozřejmě nechybí různorodé úkoly, kterými se k požadovanému výsledku dopracujete a nechybí zde RPG prvky - výcvik postavy a souboje proti stvůrám.

Do třetího dílu můžete vstoupit volbou povolání a vytvořením si charakteru. Anebo ještě lépe, naimportovat si svou nacvičenou postavu z dílu předchozích. Mezi povolání Bojovník, Mág a Zloděj přibyla i jedna novinka a to Paladin. Paladinem jste se mohli v předchozím díle stát během hry. Tady si jej můžete rovnou již zvolit.

Cvičit dovednosti postavy ve hře lze pak jednak v soubojích, ale taky na cvičišti ve vesnici domorodců. Můžete si tady v klidu zaházet kopím nebo si procvičit zručnost přelézáním dřevěné klády. Házet můžete ale třeba i kamení v savaně a džungli. V základu je vesměs nutno si postavu natrénovat alespoň tak, aby neměla problém s nejsilnějšími nepřáteli. Souboje se po té stanou formalitou a můžete plně adventuřit. Ale také se můžete bavit dále naháněním statistik ještě více, přímo v soubojích.

Souboje jsou v podstatě stejné, jako v jedničce, jen mi přišly o poznání těžší. Slouží však jen pro doplnění napětí a smyslu, proč vůbec postavu cvičíte v různých dovednostech. Není to nic, na co se budete z taktického hlediska vyloženě těšit. Máte tedy svou postavu, před sebou nepřítele a klikáte na činnosti jako útok, kouzlo, ústup atd., dokud nepřítele neudoláte. 

Časem zjistíte u soubojů totéž, co v dílech předchozích (nepočítám fandovský VGA remake druhého dílu, kde byly snad nejpromakanější). Tím zjištěním je to, že nemá smysl ztrácet síly nějakou taktikou a sérií ústupů, vykrývaní a výpadů. Nejúčinnější je rovnou spustit sérii nejdrtivějších útoků, ať už fyzických nebo magických.

Nechybí zde různorodost řešení závisle na povolání. Zloděj bude prostě řešit věci jinak než mág nebo bojovník. Například zloděj si pro vzdálený předmět nějak došplhá, bojovník jej silou setřese, mág použije telekinetické kouzlo. To jen tak pro příklad, jak to přibližně chodí, když je postava postavena před konkrétní úkol. Samozřejmě vám nic nebrání zvolit jakékoliv řešení, pokud máte k němu dostatečně vycepované dovednosti. Takže i bojovník může seslat kouzlo a předmět si přitáhnout.  

Na rozdíl od předchozích dílů je Quest For Glory 3 přímočařejší a svižnější, co se cestování týče. Nebude zde už třeba otrocky procházet po jednotlivých adventurních obrazovkách, ani spleti uliček města, ani postupně venkovními prostory. Cestování je zpracováno jakousi miniaturou města, po které se pohybuje malý panáček coby hrdina a herní adventurní obrazovka se otevře až po vstupu do nějaké klíčové lokace.

Venku určujete, kam máte jít, na mapě celé oblasti. Z počátku by mohl mít hráč obavy, že takhle by mohl nějaké herní obrazovky minout, když se nepostupuje obraz po obraze jako v QFG 1 a 2. Nicméně místa, kde se něco má odehrát, jsou na mapě docela nápadné. Tu jezírko, tu shluk balvanů, nebo obrovský strom. Hra je díky této formě cestování vlastně o dost svižnější.

Quest for Glory 3 se vyznačuje svou nádhernou malebností, což vás navnadí hned po prvních pár obrazovkách. Egyptské město s pyramidou je nádherné a jeho monumentálnost nemá doposud v sérii obdoby. A když si takhle ustelete ve své cimře staroegyptského rázu v místním hostinci s nádherným výhledem na město, bude vám jasné, že vidíte nejhezčí ložnici z celé série :-) Graficky jsou to prostě hody. Hra v podstatě odpovídá kvalitám nádherného King's Questu 6 vydaného ve stejném roce a řadí se tak k jedněm z nejhezčích her od Sierry.

Interiéry, savana, džungle a speciální místa, jako např. obrovský strom, coby jakési ztělesnění všeho života, působí až příjemnou domáckou atmosférou, kterou jsem si fakt užíval. Nalezneme zde i obdobu Eranina mírového zákoutí, kde se mohou všichni tvorové ze savany a džungle bezpečně napít. Do toho vše zní bubínky a melodie typické pro domorodé africké kmenty. Nemohl jsem si pomoct, ale pořád mi celé to prostředí teď připomínalo později vydanou RPG hru Albion.

Hře by se v podstatě nedalo co vytknout. Prostředí působivé, grafika rovněž, soundtrack příjemný, některé lokace se staly legendárními. Příběh má naléhavý charakter a v podstatě svou linearitou umocňuje svou sílu. Hra už nepůsobí roztříštěně, že jste hozeni do místního otevřeného světa, kde si najdete tři klíčové úkoly a jejich různým plněním došlapete k finále. Příběh má spád, a v podstatě přímočaře vás vede k tomu hlavnímu. Navštívit nakonec ztracené město za vodopádem v džungli. 

Přesto jsem se nemohl ubránit dojmu, že je hra nějaká krátká a adventurní úkoly snad až příliš snadné. Jakoby hra nechtěla příběhovému spádu klást překážky. Ne, že by tady nebyly nějaké boční úkoly nebo nutnost sehnat několik předmětů, jejichž kombinací jste doplnili nějaký zásadní střípek, otevírající dalšímu postup k finále. Po této stránce je zde vše v pořádku. Jen mi to v nabídnutém prostoru přišlo strašně málo.

I přes bohatou galerií obrázků, která naznačuje, že je zde spousta rozmanitých míst mi, pořád jakoby něco říkalo, že těch herních obrazovek k vyřešení je nějak málo. Spousta hezkých míst vyřešíte navíc kolikrát za pár sekund a už se do nich nepodíváte. Jako jasně, proč se na ně dívat hodinu. Jenže já tam třeba i pár minut strávit chtěl, abych se při lámání si hlavy nad rébusem dostatečně na danou scenérii vynadíval.

Dalo by se přemýšlet o tom, že tohle mohl být nejlepší díl Quest for Glory. Ostatně oproti prvnímu a druhému dílu působí nejuceleněji a nejsmysluplněji. Nicméně co nasadí korunu tomu, že touha obdarovat hru maximálním hodnocením opadne, je finále hry. Ne, že by bylo zpackané. Jen dojem, že je hra krátká, jakoby ji usekli v polovině, umocní až zkratkovitý konec s následným nápisem To Be Continued. 

Ano, samozřejmě má jít o pokračování v Quest for Glory 4. Ale vysloveně mi prostě chyběl ten závěr s ovacemi, oceněními a výzva hrdinovi, aby se podíval na nějakou další problematickou zemi, kterou by zachránil. Možná už to považovali autoři za klišé a chtěli to nějak oživit, ale mě to přišlo jako takový správný folklór, který tímto naváže na první a druhý díl. 

Ale nemá cenu se užírat těmito pocity, protože jinak je hra veskrze vynikající a nedělá sérii žádnou ostudu. Naopak bych řekl, že je jedním z vrcholů. Sám jsem byl překvapen, že jsem došel ke stejnému hodnocení, jako u EGA verze prvního dílu a VGA remake dílu druhého. Je to dost dáno tím, že ty hry si udržují veskrze přibližně podobnou míru hratelnosti a zábavy. Prostředím ale třetí díl o něco vede před svými předchůdci.

I když jsem měl hru dohranou z dávných let, kdy ji v časopise Score v nějakém asi 99 roce přinesli na Score CD, dal jsem si ji teď znovu v rámci již zmiňovaného maratónu hraní všech dílů Quest for Glory po sobě, a aspoň jsem si ji do detailu zopakoval. A vůbec nelituji dalšího stráveného času nad touto fantastickou hrou.

Hodnocení: 90%

Ringo