Eye of the Beholder 2: The Legend of Darkmoon
Platforma: PC / Žánr: RPG Dungeon / Developer: Westwood Associates / Vydavatel: Strategic Simulations Inc. / Rok: 1991
Eye of the Beholder 2 je takovým představitelem vrcholného luxusu mezi krokovacími dungeony. První díl to vlastně načal a jen grafika přinesla menší šok. Díky šikovným grafikům z Westwoodu totiž na svou dobu už první díl přinesl dechberoucí podívanou, takový pomylsný vrchol pixel artu ve VGA grafice a první dva Beholdeři se na nějaký čas staly nejhezčími dungeony na pohled.
Okázalý grafický luxus se promítl i do hratelnosti. Hra se pohodlně ovládala, vše bylo jasné a přehledné, puzzly byly tak akorát, příjemné, komplikované, ale nijak frustrující, stejné to bylo u soubojů, řekněme kapku těžké, ale ne frustrující, pokud člověk přišel, jak na to. První díl navíc kromě zabití potvorami neumožňoval prakticky nedohrání hry, i když jste pokazili všechny questy.
Druhý díl je graficky vlastně stejný a autoři si byli například dobře vědomi, že vytvořili jednu z nejpůsobivějších textur do podzemní kobky, kterou jsme mohli vidět v 10 a 11 levelu v prvním díle. Zelené oslizlé stěny, dveře s evil emoji, to byla nádhera. Proto si i druhý díl tuto texturu do prvních několika levelů, kterými budete procházet, půjčil, jen ji přebarvil na hnědo a působí tak možná ještě věrohodněji. Později ale už přijde s texturami svými, rovněž velmi působivými.
Začal jsem grafikou a lehkým porovnáním s prvním dílem a v dalším odstavci tím porovnáním budu trochu pokračovat, protože se tomu nelze vyhnout. Kdybych tedy měl druhý díl porovnat s jedničkou, tak by bylo nefér říci, že je dvojka úplně ve všech směrech lepší. V první řadě EoB 1 tu byl první a v podstatě položil základy k tomu, aby dvojka byla tak dobrá, jak je. Takový ten waw efekt u atmosféry EoB 1 se u dvojky už nedostaví v takové míře, protože lecos zde z prvního dílu vychází. I mnoho potvor je zde stejných jako z EoB 1. Pavouci, kudlanky, hell houndi, mind flayeři i beholdeři. Samozřejmě nebudete ochuzeni o novou škálu parádních nových nepřátel, od mnichů, bazilišků, vos až po velké obry.
V Eob 1 jste navíc pro postavy získali cca 6 levelů (začínaly na třetím), takže zde byl i ten pocit vývoje postavy, i když vývoj postav v hrách jako Dungeon Master nebo Wizardry VI a VII jen tak něco nepřekoná, EoB se jim popravdě v tomto ani neblíží, AD&D pravidla jsou přeci jen hodně svázaná. O levelování a RPG systému u EoB 2 se zmíním níže, je to asi jediný malinký kámen úrazu, který sráží hře dobrých 5 bodíků dolů.
V čem je tedy dvojka lepší? Struktura dungeonů přestala být tupě čtvercová typu 30x30 políček. Je zde chrám, ten má věže a podzemní sekci, jejichž struktura je různě spletitá a nepůsobí takovým tím - doplňuji na mapě čtverec o X,Y polích. Co považuji na hře za geniální, a už jsem to zmiňoval, tak je systém puzzlů, kombinace předmětů, vše do sebe pěkně zapadá, ale je nutno být pečlivý a nic nezanedbat. Vše přísně svázáno logikou a vše funguje jak má. Když na něco nepřijdete hned, tak ono se to za chvíli dostaví, je třeba, aby přišla ta myšlenka. Skoro to pak vypadá, jakoby hra byla lehká, protože tady nenastávají momenty - "vůbec nic mě nenapadá". Tomu říkám perfektně zvládnutý level design. Líbí se mi i rozmanitost prostředí - vězeňský dungeon, chrám, věže různých barev. Rozmístění potvor taky dává svou logiku. Ne, že by tohle v EoB 1 bylo uděláno vše špatně, jen mi to tam nepřijde po dohrání dvojky až tak precizní. Ale pozor na jeden zádrhel, hra má asi dvě nebo tři místa, z kterých není návratu a proto je třeba dobře volit ukládací pozice a mít jednu takovou jistou a bezpečnou. Pozic je šest, oproti původně jedné v EoB1.
Příběh druhého dílu je zajímavý, byť vám dech asi nevyrazí. Prostě je zde podezřelý chrám, v kterém zmizelo pár lidí včetně vyslaného špióna. Rada Waterdeepu nemůže sáhnout po nikom jiném, než po ostřílených bojovnících, kteří zvládli porazit Xanatara. Vydáváte se tedy prozkoumat chrám, chrám zkázy, Darkmoon. Nic světoborného, ale díky umu SSI a Westwoodu je zpracování, doprovodné zvuky a grafické provedení naprosto přesné k vašim představám. Atmosféra je tedy na jedničku s hvězdičkou.
Souboje doznaly menších změn. Zatímco v prvním díle přísně držely interval pohybu i otáčení na předepsaných sekundách, tady umí některé potvory dělat úkrok stranou, jako vy, stále otočeni čelem k vám, a s úkrokem přichází zároveň úder. Což mnohé souboje značně ztěžuje. Jinak ale fungují pro krokovací dungeony příznačně. Sešlete útoky a pak pár sekund musíte počkat, než budete moci udeřit znovu, soupeř to má také tak. Samozřejmě můžete uhýbat, obíhat potvory, útočit na ně zezadu a podobně.
RPG systém je, jak už bylo výše zmíněno, dle pravidel AD&D, což by nebylo až tak nic hrozného, na svou dobu to bylo dokonce vítáno, moc těch RPG systémů známo ještě nebylo a zkopírovat dokonalost Dungeon Mastera nebo Wizardry 6 by bylo příliš okaté. Takže SSI raději využilo licence firmy TSR vytvářející AD&D a světy, jako je Forgotten Realms, v kterém se EoB odehrává.
Problém spočívá v tom, že buď začnete na levelu 6 s omezenou magickou knihou a mnoha prvními souboji se doslova protrápíte, aby vám hra hned ve sklepení nasypala tolik expů, s kolika jich přijdete z prvního dílu. Pokud z prvního dílu importujete partu, kterou jste tam vycepovali na level 9, budete mít mnohé super zbraně z EoB 1, plnou magickou knihu kouzel, které jste v jedničce do knihy přepsali a souboje nebudou tak drtivé. Nicméně v podstatě přicházíte o radost z nabývání dalších levelů a posunu vašich postav po stránce osobního rozvoje.
Jako on ten systém funguje dobře z hlediska toho, jak se promítají vaše momentální vlastnosti do soubojů, jakou šanci budou mít vaše postavy na zásah, jak mocné kouzlo budou moci seslat, to vše naprosto ok, dle pravidel a správně. Jenže už se moc nedočkáte dalších zlepšení těch vlastností během hry. Když se za celou hru posunete o dva levely zkušenosti, budete rádi. Ale naštěstí si to ani neuvědomíte, protože hra vás prostě zaměstná jinak.
Kdybych měl zmínit ještě jeden neduh, tak respawn. Ten tu musí být, abyste mohli levelovat, kdybyste chtěli. Když začnete na tom levelu 6 s novými postavami, budete to potřebovat. Takže nic proti respawnu, já jako notorický grinder bych to oceňoval. Nicméně jsou zde lokace, jako třeba s mravenci, skeletony, vosami i bazilišky, kde je respawn přepálený a jen co zabijete jednu potvoru, už slyšíte, jak k vám kráčí další, byť by měl být dungeon už čistý.
Ale konec kritiky, protože klady jasně a drtivě převažují a já jsem se tu o chybkách rozepsal, jak kdyby byly nějak zásadní, ale spíše jsem je pořádně vypotil, abych jen vyloženě nechválil a nebyl obviněn z neobjektivity :-). Tohle je prostě hra, klenot, smetánka mezi dungeony a jasná povinnost pro každého kobkaře.
Ještě bych dodal poznámku k rozsahu hry. Tím, že je hra doslova nadupaná puzzlovými komplikacemi na každém kroku, tak je pořád co dělat a hra tím přináší velmi bohatý herní obsah. Ale odhadem, i když porovnám mapy EoB 1 a 2, tak mi přijde EoB2 o něco menší. Jakoby neměl potřebu hráčům předkládat jen tak nějaké průchozí chodby jen na to, aby byly projity a zmapovány, ale jinak v nich nic nebylo. Takže na čtverečky bych řekl, že je EoB 2 asi tak o zhruba 2 levely menší než EoB 1, počítáno na plnohodnotné levely, kdy je chodbami vyplněno 30x30 čtverců jedné úrovně, jedné mapy. A už jsme zase u srovnávání a to značí, že je na čase končit povídání o EoB 2, který hodnotím takřka absolutně :-). A nekdy příště u Eye of the Beholdera 3 s možná překvapivým pohledem na hru.
Hodnocení: 95%
Ringo
Eye of the Beholder 1 i 2 vyšel na PC v roce 1991 a po té v omezené paletě barev na Amize v roce 1992. Někdy kolem roku 2006 se rozhodli fanoušci Amiga verze udělat remake v AGA verzi, což je obdoba VGA PC grafiky a proto AGA verze vypadá naprosto stejně jako VGA verze. Fanoušci remaku šli však ještě dále a udělali pro oba díly přímo ingame automaping s designem převzatým z Lands of Lore 1.
Nedávno jsem oba díly v této AGA verzi a automapingem dohrál a sepsal ke každé třídílný sesumírovaný deníček. Ke dvojce zde: report k Eye of the Beholder 2.
Denní záznamy k celé trilogii vedu na Oldgames v Eye of the Beholder Trilogy - deník hráče.
Eye of the Beholder 2 je takovým představitelem vrcholného luxusu mezi krokovacími dungeony. První díl to vlastně načal a jen grafika přinesla menší šok. Díky šikovným grafikům z Westwoodu totiž na svou dobu už první díl přinesl dechberoucí podívanou, takový pomylsný vrchol pixel artu ve VGA grafice a první dva Beholdeři se na nějaký čas staly nejhezčími dungeony na pohled.
Okázalý grafický luxus se promítl i do hratelnosti. Hra se pohodlně ovládala, vše bylo jasné a přehledné, puzzly byly tak akorát, příjemné, komplikované, ale nijak frustrující, stejné to bylo u soubojů, řekněme kapku těžké, ale ne frustrující, pokud člověk přišel, jak na to. První díl navíc kromě zabití potvorami neumožňoval prakticky nedohrání hry, i když jste pokazili všechny questy.
Druhý díl je graficky vlastně stejný a autoři si byli například dobře vědomi, že vytvořili jednu z nejpůsobivějších textur do podzemní kobky, kterou jsme mohli vidět v 10 a 11 levelu v prvním díle. Zelené oslizlé stěny, dveře s evil emoji, to byla nádhera. Proto si i druhý díl tuto texturu do prvních několika levelů, kterými budete procházet, půjčil, jen ji přebarvil na hnědo a působí tak možná ještě věrohodněji. Později ale už přijde s texturami svými, rovněž velmi působivými.
Začal jsem grafikou a lehkým porovnáním s prvním dílem a v dalším odstavci tím porovnáním budu trochu pokračovat, protože se tomu nelze vyhnout. Kdybych tedy měl druhý díl porovnat s jedničkou, tak by bylo nefér říci, že je dvojka úplně ve všech směrech lepší. V první řadě EoB 1 tu byl první a v podstatě položil základy k tomu, aby dvojka byla tak dobrá, jak je. Takový ten waw efekt u atmosféry EoB 1 se u dvojky už nedostaví v takové míře, protože lecos zde z prvního dílu vychází. I mnoho potvor je zde stejných jako z EoB 1. Pavouci, kudlanky, hell houndi, mind flayeři i beholdeři. Samozřejmě nebudete ochuzeni o novou škálu parádních nových nepřátel, od mnichů, bazilišků, vos až po velké obry.
V Eob 1 jste navíc pro postavy získali cca 6 levelů (začínaly na třetím), takže zde byl i ten pocit vývoje postavy, i když vývoj postav v hrách jako Dungeon Master nebo Wizardry VI a VII jen tak něco nepřekoná, EoB se jim popravdě v tomto ani neblíží, AD&D pravidla jsou přeci jen hodně svázaná. O levelování a RPG systému u EoB 2 se zmíním níže, je to asi jediný malinký kámen úrazu, který sráží hře dobrých 5 bodíků dolů.
V čem je tedy dvojka lepší? Struktura dungeonů přestala být tupě čtvercová typu 30x30 políček. Je zde chrám, ten má věže a podzemní sekci, jejichž struktura je různě spletitá a nepůsobí takovým tím - doplňuji na mapě čtverec o X,Y polích. Co považuji na hře za geniální, a už jsem to zmiňoval, tak je systém puzzlů, kombinace předmětů, vše do sebe pěkně zapadá, ale je nutno být pečlivý a nic nezanedbat. Vše přísně svázáno logikou a vše funguje jak má. Když na něco nepřijdete hned, tak ono se to za chvíli dostaví, je třeba, aby přišla ta myšlenka. Skoro to pak vypadá, jakoby hra byla lehká, protože tady nenastávají momenty - "vůbec nic mě nenapadá". Tomu říkám perfektně zvládnutý level design. Líbí se mi i rozmanitost prostředí - vězeňský dungeon, chrám, věže různých barev. Rozmístění potvor taky dává svou logiku. Ne, že by tohle v EoB 1 bylo uděláno vše špatně, jen mi to tam nepřijde po dohrání dvojky až tak precizní. Ale pozor na jeden zádrhel, hra má asi dvě nebo tři místa, z kterých není návratu a proto je třeba dobře volit ukládací pozice a mít jednu takovou jistou a bezpečnou. Pozic je šest, oproti původně jedné v EoB1.
Příběh druhého dílu je zajímavý, byť vám dech asi nevyrazí. Prostě je zde podezřelý chrám, v kterém zmizelo pár lidí včetně vyslaného špióna. Rada Waterdeepu nemůže sáhnout po nikom jiném, než po ostřílených bojovnících, kteří zvládli porazit Xanatara. Vydáváte se tedy prozkoumat chrám, chrám zkázy, Darkmoon. Nic světoborného, ale díky umu SSI a Westwoodu je zpracování, doprovodné zvuky a grafické provedení naprosto přesné k vašim představám. Atmosféra je tedy na jedničku s hvězdičkou.
Souboje doznaly menších změn. Zatímco v prvním díle přísně držely interval pohybu i otáčení na předepsaných sekundách, tady umí některé potvory dělat úkrok stranou, jako vy, stále otočeni čelem k vám, a s úkrokem přichází zároveň úder. Což mnohé souboje značně ztěžuje. Jinak ale fungují pro krokovací dungeony příznačně. Sešlete útoky a pak pár sekund musíte počkat, než budete moci udeřit znovu, soupeř to má také tak. Samozřejmě můžete uhýbat, obíhat potvory, útočit na ně zezadu a podobně.
RPG systém je, jak už bylo výše zmíněno, dle pravidel AD&D, což by nebylo až tak nic hrozného, na svou dobu to bylo dokonce vítáno, moc těch RPG systémů známo ještě nebylo a zkopírovat dokonalost Dungeon Mastera nebo Wizardry 6 by bylo příliš okaté. Takže SSI raději využilo licence firmy TSR vytvářející AD&D a světy, jako je Forgotten Realms, v kterém se EoB odehrává.
Problém spočívá v tom, že buď začnete na levelu 6 s omezenou magickou knihou a mnoha prvními souboji se doslova protrápíte, aby vám hra hned ve sklepení nasypala tolik expů, s kolika jich přijdete z prvního dílu. Pokud z prvního dílu importujete partu, kterou jste tam vycepovali na level 9, budete mít mnohé super zbraně z EoB 1, plnou magickou knihu kouzel, které jste v jedničce do knihy přepsali a souboje nebudou tak drtivé. Nicméně v podstatě přicházíte o radost z nabývání dalších levelů a posunu vašich postav po stránce osobního rozvoje.
Jako on ten systém funguje dobře z hlediska toho, jak se promítají vaše momentální vlastnosti do soubojů, jakou šanci budou mít vaše postavy na zásah, jak mocné kouzlo budou moci seslat, to vše naprosto ok, dle pravidel a správně. Jenže už se moc nedočkáte dalších zlepšení těch vlastností během hry. Když se za celou hru posunete o dva levely zkušenosti, budete rádi. Ale naštěstí si to ani neuvědomíte, protože hra vás prostě zaměstná jinak.
Kdybych měl zmínit ještě jeden neduh, tak respawn. Ten tu musí být, abyste mohli levelovat, kdybyste chtěli. Když začnete na tom levelu 6 s novými postavami, budete to potřebovat. Takže nic proti respawnu, já jako notorický grinder bych to oceňoval. Nicméně jsou zde lokace, jako třeba s mravenci, skeletony, vosami i bazilišky, kde je respawn přepálený a jen co zabijete jednu potvoru, už slyšíte, jak k vám kráčí další, byť by měl být dungeon už čistý.
Ale konec kritiky, protože klady jasně a drtivě převažují a já jsem se tu o chybkách rozepsal, jak kdyby byly nějak zásadní, ale spíše jsem je pořádně vypotil, abych jen vyloženě nechválil a nebyl obviněn z neobjektivity :-). Tohle je prostě hra, klenot, smetánka mezi dungeony a jasná povinnost pro každého kobkaře.
Ještě bych dodal poznámku k rozsahu hry. Tím, že je hra doslova nadupaná puzzlovými komplikacemi na každém kroku, tak je pořád co dělat a hra tím přináší velmi bohatý herní obsah. Ale odhadem, i když porovnám mapy EoB 1 a 2, tak mi přijde EoB2 o něco menší. Jakoby neměl potřebu hráčům předkládat jen tak nějaké průchozí chodby jen na to, aby byly projity a zmapovány, ale jinak v nich nic nebylo. Takže na čtverečky bych řekl, že je EoB 2 asi tak o zhruba 2 levely menší než EoB 1, počítáno na plnohodnotné levely, kdy je chodbami vyplněno 30x30 čtverců jedné úrovně, jedné mapy. A už jsme zase u srovnávání a to značí, že je na čase končit povídání o EoB 2, který hodnotím takřka absolutně :-). A nekdy příště u Eye of the Beholdera 3 s možná překvapivým pohledem na hru.
Hodnocení: 95%
Ringo
Eye of the Beholder 1 i 2 vyšel na PC v roce 1991 a po té v omezené paletě barev na Amize v roce 1992. Někdy kolem roku 2006 se rozhodli fanoušci Amiga verze udělat remake v AGA verzi, což je obdoba VGA PC grafiky a proto AGA verze vypadá naprosto stejně jako VGA verze. Fanoušci remaku šli však ještě dále a udělali pro oba díly přímo ingame automaping s designem převzatým z Lands of Lore 1.
Nedávno jsem oba díly v této AGA verzi a automapingem dohrál a sepsal ke každé třídílný sesumírovaný deníček. Ke dvojce zde: report k Eye of the Beholder 2.
Denní záznamy k celé trilogii vedu na Oldgames v Eye of the Beholder Trilogy - deník hráče.
Čau,
OdpovědětVymazatjá tenhle dungeon prostě miluju. Dohrál jsem ho asi 20x. Takže jsem rád, že existují podobní "oldschool" hráči. Jinak web taky supr. ještě, že občas sleduji Jakub Červinku.
Nejsem si jistý, jestli někde byla zmínka o zvucích resp. rozdílu mezi amigáckou a PC verzí. To třeba pro mě bylo šílený dilema. V dobách, kdy jsem to hrál na amize jsem záviděl písíčkářům zvuky kapek v dungeonech, bimbání zvonu v chrámech, hudbu u doprovodných statických obrazovek, ale i třeba zvuk zavírajících dveří, přestože na amize byl objektivně realističtější...prostě chceš to co nemáš. Co ale bylo na amize vždycky lepší byly zvuky nepřátel, legendární bitva ve druhém levelu katakomb a neustávající klapot okovaných bot slyším dodnes...nebo dunění velkých potvor, zvuky mávání křídel, sekání, náraz do zdi, smrt...to zpětně po letech vidím jako jasný vítězství amigy. A když jsem si tehdy koupil do A600 další 1Mb navíc, tak začaly hrát doprovodný obrazovky i na amize...to byla nádhera:)
OdpovědětVymazat