Legendární číslo herního časopisu - Score č. 3

Konečně. Teď si asi říkáte, co jako konečně? Tak tedy konečně přišla v seriálů článků o legendárních číslech herních časopisů řada na Score č. 3. Ono si to podle mě zasloužilo již dávno, ale vždycky jej o nějaký ten milimetřík vystrnadilo z pořadí v minulosti již popisovaných nejlepších čísel herních časopisů jiné číslo, u kterého jsem měl pocit, že mělo o malinký kousek tu sílu okamžiku výraznější. A tak jsem je v minulých článcích upřednostnil právě před číslem 3. Určitě jste si u článků tohoto typu všimli, že je koncipuji zejména ve smyslu dát konkrétní číslo časopisu do kontextu s nějakým nezapomenutelným pocitem, atmosférou, rozpoložením, touhou po nějakém typu hry a náladou, jakou mohl člověk mít v momentě, kdy si časopis zakoupil a pak jím začal listovat. V tom samozřejmě budu pokračovat nadále a tak tady máme (konečně!) Score číslo 3, které do březnových chladných dní symbolizovala působivá obálka s upíří tématikou, zvěstující příchod hry Ravenloft, Strahd's Possession, ne však ještě v tomto čísle.

V tiráži i v třetím čísle je stále vše v pořádku a pro tentokráte se na to zaměřím trochu podrobněji. Základ redakce zůstává, ale přibývají postupně další jména. Takže na postech šefredaktra a jeho zástupce jsou s naprostou samozřejmostí Jan Eisler (Ice) a Andrej Anastasov (Andrew). Dále je v užším týmu redakce Lukáš Hoyer (Luke), Maxim Krušina (Madmax), jako posledně. Sice se někam na čas vytratil Tomáš Vápeník (TV), který se vrátí až v čísle 5, místo něj se však tady objevuje Vladimír Henzl (Cpt. Vlada), kterého jsme mohli již znát z Excaliburu. Dále se v tiráži objevil docela dlouhý seznam dalších externích spolupracovníků s dalšími jmény, které jsme rovněž vídávali ve starých Excaliburech. Jmenovitě uvedu například Jakuba Červinku (Červ) a Tomáše Adamce (TAD), což byli vlastně úplně ti první, kteří pracovali ještě na černobílých Exclaiburech. 

Objevují se tam ovšem i další významné a všem hráčům známé jména jako František Fuka a také Petr Bulíř (Peter Lee), který se rovněž objevoval již v Excaliburech a dnes už všichni vědí, že jeho budoucnost ve Score nebyla příliš dlouhá. Po 10. čísle Score odešel, aby se o dva roky později stal šéfredaktorem Levelu, shodou okolností počínaje číslem 11, čímž dodržel číselnou řadu, akorát už v jiném časopise. Naopak mezi budoucí výrazné redakční stálice na několik let ve Score se v třetím čísle poprvé zapsali například Martin Dvořák (Uvulua) nebo simulátorový nadšenec Bob Koutský (Bob). Výčet uzavřu trojicí dalších externích spolupracovníků, kterými byli Irena Formánková, Jiří Frkal (JFK) a Jana Jirsa (Yan). Tak, to bychom měli představení týmu, jak vidno, exodus celého starého dobrého týmu z Excaliburu byl dokonán do detailu a Score mohlo plout vstříc své úspěšné budoucnosti coby jedničky mezi herními časopisy beze sporu minimálně několik následujících let. A teď můžeme jít na obsah.

Na úvod tady je nepřekvapivě úvodník, v kterém redakce řeší drobné neduhy stále ještě se rodícího časopisu, který se však snaží ladit ke všeobecné spokojenosti. Jsou zde avizovány změny v rubrice novinek, která má být rozšířena o sekci preview, v které bude nová hra nejen zmíněna, ale podrobněji rozebrána. Další zavedenou novinkou je Druhá strana mince, což má být krátký sloupek s doplňujícím či opačným názorem jiného redaktora vůči recenzentovi některé z her. Úvodník uzavírá výčet nejzajímavějších her, o kterých budou následující stránky časopisu.

Pohled na stránku s hitparádou je z historického hlediska vždy velmi zajímavý a je fajn připomínkou, co primárně mezi hráči vládlo. Zatímco redakce se vždy ráda sveze na novinkách, a tak v redakčním TOP10 pro měsíc březen 1994 nechybí Gabriel Knight, TFX, Blodnet, Innocent until Caught, Alien Bred 2, Doom či Sam&Max, tak u hráčů PC se tyto novinky probíjí teprve od konce a v čele žebříčku je Stronghold, Simmon the Sorcerrer, Aces over Europe, Seal Team, Sam&Max Hit the Road a Hired Guns. Hráči Amigy vynesli na čelo žebříčku Hired Guns, Alien Breed, Cannon Fodder, Terminator 2 a Turrican 3. Dále jsou zde žebříčky pro konzole SEGA a Nintendo. U Segy vede Aladin, u Nintenda Super Mario Kart. Bohužel Final Fantasy 4 nebo Zelda 3: A Link to The Past tady nenajdeme, protože u nás je konzoloví hráči nijak hromadně nehráli a věnovali se jen hopsačkám, škoda.

Novinková sekce přináší zprávy o chystaných hrách jako je akční adventura Litil Divil, strategický simulátior Campaign 2, arkáda s vrtulníkem Apocalypse, dungeon The Elder Scrolls: Arena nebo tahová strategie Battle Isle 2. Novinkovou sekci tehdy připravil ICE a Luke.

Po novinkách následuje první preview a taky jediný v tomto čísle. Pod drobnohled si bere velmi očekávanou point and click adenturu od Sierry-on-line pod názvem Quest for Glory 4: Shadow of Darkness. Článek sepsal Andrew a jak je jeho zvykem, popsal i připravovanou hru tak barvitě, že to zavání skoro už recenzováním, ale preview, to je vlastně doslova jen taková před recenze:-)

Tak a máme tady první recenzi, hru měsíce a jde o opravdu velkou věc, která se zapsala zlatým písmem do fondů adventur a někteří ji mají dokonce za nejlepší adventuru všech dob. A právem, protože Gabriel Knight: Sins of the Fathers z dílny Sierry-on line překonal dosud mnohé nezpochybnitelné krále žánru. Samozřejmě z mého pohledu to je na prvním místě plichta s Indiana Jonesem 4: And the Fate of Atlantis, ale někdo to může mít klidně úplně jinak. Gabriel Knight byl naprosto úchvatný svou mysteriózní atmosférou, detektivním příběhem a navíc navozoval takový zvláštní pocit, že jsem do Gabriela Knighta doslova převtělen a to kafe ve svém knihkupectví si tam fakt dávám ráno já osobně. Jeho kutloch za knihkupectvím se stal naprosto přirozeně mým domovem, z kterého jsem vyrážel na nebezpečné výpravy do města, v kterém jsem pátral po okultních praktikách a vyšetřoval rituální vraždy. Tento titul, a k tomu skvěle napsaná recenze Andrewem s hodnocením 86%, jasně činí Score 3 hvězdným číslem.

Samozřejmě číslo časopisu si můžete oblíbit i díky jedné hře, ale Score 3 jich obsahuje daleko více, díky kterým jsem jej četl opakovaně, kdykoliv jsem si na některou z těch her vzpomněl, že bych je konečně chtěl mít, hrát. Ale řádky textů a obrázky mi na nějakou dobu byly jediným prostředkem, jak se s danou hrou dostat do kontaktu. Jednou z takových her je hned ta následující pod názvem TFX. Jde o letový simulátor z dílny firem DID/Ocean (jistě znáte díky simulátoru F-29 Retaliator). TFX představoval doslova revoluci po těch všech jednak vektorových a později bitmapových simulátorech, které sice mohly vypadat pěkně, ale všichni si byli vědomi jasných rezerv. Ty jakoby na svou dobu TFX odboural, vypadal totiž neskutečně věrohodně a oblíbili si jej i hráči, kteří nebyli zrovna simulátoroví nadšenci. A jak říká ICE v recenzi, kdo nehrál TFX, jakoby nežil a uděluje TFX 85%. Já, jako nadšenec do letových simulátorů (vesměs od Microprose) jsem byl po přečtení recenze doslova jako u vytržení a jeden z mých prvotních cílů pro tento moment bylo - sehnat TFX. Povedlo se mi to možná o dva roky později, kdy jsem si hrdě nesl z prodejny Vision v Ostravě plnohodnotnou krabici s TFX za 599 Kč. Znamenalo to pro mě trochu měsíc hladu, protože jsem si jej koupil opět za peníze, které jsem dostal na obědy, ale to hladovění stálo za to:-) Ohledně té krabice jde s odstupem času pro mě o docela smutný příběh, protože jsem někdy po roce 2000 krabici někomu v rámci neuváženého třídění věcí věnoval a po dalších deseti letech jsem toho začal litovat a kdykoliv zavadím o recenzi na TFX ve Score, vybaví se mi bolestná vzpomínka na to, že jsem měl krásnou krabici s tehdy tolik vytouženou hrou a už nemám:-)

Další recenze je na hru Alien Breed 2 od Team 17 na Amigu. Recenzi ICEho jsem si přečetl rád, hra získala hodnocení 80%, nicméně nejsem cílovka pro tento typ her. Jo, zkoušel jsem je, ale nikdy jsem se je nenaučil smysluplně hrát. Obtížnost je obvykle dosti našponovaná a celé je to o tom střílet kolem se rojící alieny. A není to jen tak, Je jich samozřejmě přesila, vy máte omezený počet nábojů, akce, stres, dochází náboje, dochází životy...no prostě nic pro mě:-) Což ovšem neznamená, že pro milovníky těchto stříleček, a Alien Breed 2 je střílečka s pohledem na scénu shora, to není to pravé ořechové.  

Bloodnet, to je mix adventury a RPG v hororovém cyberpunkovém prostředí, navíc od tvůrců z Microprose. Kvalita by měla být zaručena. Andrew uděluje této hře 80%. Recenze je klasická Andrewova óda na neutěšené prostředí plné strachu a hnusu (ovšem nemá nic společného s komediálním nádechem fantastického filmu Strach a hnus v Las Vegas). A jako stojí za to si přečíst Andrewovo dílo, které o Bloodnetu napsal, stojí za to si hru jistě i zahrát. Já už ji mám v hledáčku popravdě x let. Ne, že bych ji nezkoušel hrát, ale vždycky se na mě vysypalo tolik informací a možností, že jsem nějak nenašel ještě sílu hledat, co tam mám vlastně dělat. Ale jednou...snad.

Cannon Fodder, to je další titul na další stránce, kde se ICE na jednu stranu rozplývá nad tím, že je hra chytlavá, zábavná a precizně zpracovaná, na závěr si však neodpustí připomínku, jestli je opravdu nutno dávat do slovního spojení válka a zábava a jestli je nutné, aby všude okolo lítaly části těla. Takže jde o velmi čtivou recenzi s jistým morálním podtextem, který ovšem v druhé straně mince rozporuje Luke, který asi vlastně správně konstatuje, že na PC je nějaký Doom a že Cannon Fodder je takovým Doomem pro Amigu a nějaké to násilí bylo v podstatě v hrách odjakživa. Hra dostala 78%, což je někde na pomezí - dobrá hra, ale určitě ne priorita. Pro mě osobně, podobně Jako Alien Bred 2, není Cannon Fodder zrovna mým korbelem piva.

Subwar 2050 je futuristický ponorkový simulátor od Microprose. Recenzi na hru napsal Luke. Ačkoliv se rozplývá nad fantastickým grafickým zpracováním, s hrou už to není tak slavné. Mise mají kolísavou obtížnost, navigace ve hře je zoufalá a místo plnění mise se může stát, že hráč bude jen zoufale bloudit. 79% je docela vysoké číslo oproti tomu, jak hra vyznívá z recenze samotné. Propadák to není, ale popravdě mě na Subvar 2050 nikdy nic moc nenalákalo a nikdy jsem hru nehrál. Možná je to i tím, že mi to místo simulace ponorky spíše připomíná střílečku, jen se to odehrává pod vodou.

A máme tady další adventuru od Sierry-on-line, tentokráte jde ovšem o pořádný propadák. Leisure Suit Larry 6. Adventura plná spoře oděných žen a s hlavním hrdinou Larrym, pořádně úlisným týpkem. Já osobně tuto sérii nemám zrovna oblíbenou, čehož jste si jistě mohli všimnout v mých článcích ze série Larry, jiní na ní ale nedají zase dopustit. Cpt. Vlada se nerozpakuje dát hře jen 44%. A já se mu nedivím. Hru jsem si z povinností k Sieře sice zahrál, měla pár zajímavých míst s přímořskou atmosférou a pěknou finální kočkou, což je fajn, nicméně náplň a příběh je úplně jiný svět, než za kterým se chodím na počítač bavit a zažívat dobrodružství. Takže tuto stránku přeskočíme a jdeme hned na...

nesmrtelnou legendu v žánru strategie. The Settlers. Tato hra je pro mě takovým zlatým grálem. Původně se s ní chlubili Amigisti a já jim ji jako PCčkář strašně záviděl. A ona konečně vyšla pak i na PC. Popravdě jsem o jejím blahořečení byl přesvědčen ještě dříve, než jsem si o ní přečetl ve Score. Na jednom porevolučním výletě v Polském Těšíně jsem totiž zabloudil do obchodu s počítačovými hrami a tam měl prodavač na stole Amigu, seděl zády ke vchodu (trochu neobvyklé) a tak měl monitor otočený směrem ven a já na něm viděl, jak hraje The Settlers. Jak tam pobíhají ti panáčci a pod rukama s nářadím jim rostou nejprve dřevěné konstrukce domů, pak jejich stěny, střecha, pak se do nich někdo nastěhoval a začal pracovat, sadit obilí...no prostě jsem na takové panáčkové záležitosti, v kterých se něco takto buduje, pěstuje, těží, bojuje, zatížený od momentu, kdy jsem The Setlers spatřil. Dodnes mám první díl nejraději z celé série (která pro mě končí druhým dílem:-). Středověk, hrady, to je prostě moje. Recenzi ve Score napsal Luke a udělil jí 83%. Docela málo na takovou pecku, ale to neva, ty další procenta do devadesátky si klidně rád domyslím:-) Trochu je škoda, že tady nebylo u recenze více obrázků ze hry.

Uridium 2 je střílečka na Amigu, které Ice dal 75% a Andrew k ní v druhé straně mince dodává, že už první díl byl jednou z nejlepších stříleček, jaké viděl a dvojka se nese ve stejném duchu jak po stránce grafiky, tak po stránce zábavy a klidně by jí dal i větší hodnocení. Ice ostatně kvalitu hře neupírá, ale nedostatek originality je pro něj asi docela zásadním aspektem, proč srazit nějaká ta procenta dolů. Tady je opět trochu škoda, že k té jedné z nejlépe vypadajících stříleček nedodali k recenzi jediný screenshot ze hry samotné. 

A přichází další pecka, Goblins 3, tedy třetí pokračování logické pohádkové adventury od Coctel Vision, jejichž devizou byla vždy úžasná pohádkově malebná grafika. Hratelnost vyzdvihly pak důmyslné více či méně logické puzzly, které byly postaveny před vás, jako hráče a měli jste je vyřešit pomoci goblinů. V třetím díle tedy máte na starost jen jednoho, ale přidají se k němu postupně různí pomocníci. Hodnocení dostali Goblins 3 ve Score celých 80% a recenzi napsal Andrew, který si pochvaloval hratelnost i navzdory časté nelogičnosti, která mu zde ale nevadí, ba naopak jej tady baví. A má recht, měl jsem pak ze hry přesně tentýž pocit. Pro milovníky prvního a druhého dílu je to jasná povinnost. Pro milovníky humorných dobrodružství, hezké grafiky a zábavných puzzlů rovněž.

Vikings: Fields of Conquest je velmi zajímavě vypadající strategie, na kterou mám již také velmi dlouho políčeno. TAD sice dává hře jen 60%, nicméně je to asi dost dáno tím, že je to takový ten typ hry určený fanouškům žánru a fanouškům tématu. Každý nadšenec do klidně suchopárných strategií z období středověku a Vikingských výbojů si tady přijde na své. Ostatní zahodí hru jako lacině vypadající shareware, jako recenzent TAD.

A teď pozor, pokud jste nabyli dojmu, že se blížím slabšími tituly ke konci toho dobrého, co časopis Score č. 3 nabízí, tak teď přijde pecka. Ne sice pro mě, ale pro ostatní ano. Doom. Nejslavnější 3D střílečka všech dob. František Fuka v recenzí vyzdvihující hru do nebes dává hře 93% a ani na naléhání redakce, aby score snížil, nedal ani o bodík méně, čímž se Doom stal hrou s vyšším hodnocením, než má hra měsíce Gabriel Knight. Pro mě je těžko tohle hodnotit. Respektuji přínos Doomu ve žánru 3D stříleček do té doby prezentovaných jen Wolfenstenem 3D. Ba dokonce uznávám doslova revoluci, kterou Doom přinesl. Takže respekt a i tato hra jasně řadí Score číslo 3 k těm, které jsou opředeny herními legendami. 

A že by Score číslo 3 obsahovalo recenzi konečně i na nějaký peckový dungeon? No, na dungeon ano, Dungeon Hack, ale peckový se říci nedá. Cpt. Vlada jako ne úplně dungeon nadšenec si na hře pochvaloval její pohodovou přístupnost i neznalcům žánru. Ono to je ale popravdě dáno tím, že hra neobsahuje nic extra, jen chození po chodbách a mlácení příšerek. Jediné puzzly spočívají v odemykání dveří různými klíči. Na hře byla přitažlivá snad jen hezká beholderovská grafika ( byť ji měl teda ale už první Beholder podle mě lepší). Cpt. Vlada si pochvalovat mohl jak chtěl a přesto hře dal jen rozumných 66%.

Pojďme dále, čeká nás totiž pokračování další legendy a to Alone in the Dark, tentokráte s číslovkou 2. Bohužel jak redakci, tak mnohé hráče, Alone in the Dark 2 moc nenadchnul, ale já si nemůžu pomoct, mně se ta hra hodně líbí, jakožto celá série. Nicméně druhému dílu byla vytýkána hlavně neoriginalita, značné množství střílecích pasáží a již ve své době kapku asi zastaralost takto pojaté 3D grafiky postav, která ovšem oplývala docela detailními texturami na stěnách. Andrew dává hře jen 74%.

Ani následující akční adventura Inca II: Wiracocha Andrewa úplně nepotěšila, respektive máme co dočinění v podstatě s vyloženým propadáčkem. Kromě hezkých efektů se pozastavuje nad tím, že hra a zábava nějak tomuto titulu chybí. 62% je možná hodně milosrdné hodnocení.

Tím bychom měli recenze na PC hry za sebou a následuje velmi bohatá návodová sekce obsahující řešení adventur Sam&Max Hit The Road, Lost in Time a Innocent until Caught.

Mezi návody se omylem dostalo něco, co se v budoucnu bude ve Score objevovat pod rubrikou klasika. Nejde tedy o návod, ale o klasiku, kterou si vzal na starosti Bob a jde o hru Falcon 3.0. S ohledem na dnešní dobu je srandovní, že se začalo uvažovat o hrách jako klasice tehdy u her, které byly tři roky staré. A už tehdy se občas pomýšlelo na to, jestli ty hry před třemi léty neměly něco lepšího než aktuální herní tituly. Zatímco dneska deset let uskladněna a nehraná hra v knihovně STEAMu je pro člověka svým způsobem stále novinkou. Docela je na tom vidět, jak se překotný vývoj her v 90. letech vlastně po roce 2000 zpomalil a později snad i téměř zastavil.

Ale zpět k Falconu 3.0 a prvnímu představení se Boba Koutského jako odborníka na simulátory. Falcona 3.0 si velmi pochvaluje jako prakticky stále nepřekonaný a nejrealističtější simulátor, na který nedosahuje ani TFX vychvalovaný v tomto čísle. Jen grafická zastaralost brání Bobovi dát více než 80% Od této chvíle je pro mě Falcon 3.0 něčím nezapomenutelným v oblasti simulátorů stejně jako tehdy aktuální TFX. 

Následuje Pařanský zákysník, hardwarová rubrika věnující se hrám na CD anebo přppojení 4 joysticků k Amize najednou. Různé hardvarové a softwarové finesy uzavírá Techbox ladící konfigurace a nastavení pro jednotlivé zmíněné hry. 

Jan Eisler se možná trochu chvíli i nudil a tak sestavil slovníček, lexikon počítačového hráče. Krásné na tom je, jak prostě všechno bylo tehdy sranda a s každým výrazem si ICE trochu vtipně pohrál, aby nám přiblížil jeho význam.

A a na úplný konec tady máme konzolovou sekci. Takže Nintendo a formule ve hře Nigel Mansells World Championship popsal ICE s hodnocením 65%, s arkádou Blues Brothers se trápil Andrew a udělil jen 63%. Za zmínku stojí Super Mario Kart, což jsou vynikající závody autíček s reáliemi plošinovek s Mariem. Anrew této hře dává zasloužených 80%. 

Konzoli Sega tady zastupují hry jako plošinovka Indiana Jones 3: And The Last Crusade (neplést s adventurou stejného jména) s hodnocením 50% od ICEho. Mortal Kombatu dal 75%, což už vypadá mnohem lépe pro tuhle bojovku známou i z PC. Sekci recenzí definitivně ICE uzavře hrou Hellfire, což je klasická kosmická arkádová 2D střílečka, 60%. Konzolová sekce je pro redakci očividně vynucená povinnost. škoda, že jí někdo nepředhodil lepší tituly, kterými oplývalo Super Nintendo.

Počkat ještě, není to úplný konec. Nemohu opomenout dopisy čtenářů, které se staly neodmyslitelně přímým kontaktem hráčů, pařanů, s oblíbenou redakcí svého božského časopisu. Tak, a za dopisy máme ještě jednu stránku, kterou zmíním. Obsahuje rubriku kultura. 

V té se dozvíme o knize Františka Fuky Hry na PC, po které jsem nesmírně toužil, ale nikdy ji nesehnal. S odstupem času už to není moc aktuální kniha, jelikož obsahem je více méně návod na ovládání her jako Stronghold, Space Hulk nebo Dune 2 a to dnes už snad všichni ovládat umíme, ne? :-) Hned vedle reklamy na tuto knihu se ještě dozvíme, že v minulém čísle Score došlo k pár omylům a na tomto místě jsou zveřejněny opravy. A neodpustím si ještě jednu stránku a to reklamní, tohle prostě musím, tohle je reklama v tomto čísle Score na jedno z nejlepších RPG vůbec, Dark Sun: Shattered Lands. Reklama na hru prodejny Vision:

A tímto Score číslo 3 definitivně končí. Jak vidíte, obsah byl tehdy nabitý a každý si vybral jistě to své. Samozřejmě vedle velkých titulů tu jsou články i na slabší kousky, ale pořád platilo, že to vše bylo tak čtivé, že si člověk přečetl opravdu všechno. Proto je ta éra tehdejších časopisů svým způsobem nepřekonatelná, i když nedosahovala technických možností, které měly časopisy o mnoho let později. Neopakovatelný je totiž ten zážitek.

Ringo  

Pozn.: Odkazy v názvech her odkazují na mé články na tomto blogu, pokud k dané hře existují, nikoliv na originál dobové recenze z probíraného časopisu.

Pozn. 2: Pokud se vám zdá, že fotky jsou nezřetelné a proloženy ne úplně ok efekty jako stíny nebo odrazy světel, je v tom trochu úmysl, nechci dokonalé scany stránek časopisu, abych se nedostal třeba do křížku s autorskými právy. Např. Excalibur prezentaci stránek časopisu v podstatě bez svolení -ml- zakazuje. 

Odkaz na předchozí díly: 

Excalibur 11, Excalibur 12, Excalibur 15, Excalibur 19

Score 1, Score 2, Score 4, Score 5, Score 6, Score 30