Legendární číslo herního časopisu - Excalibur č. 13

Na Excalibur 13 mám speciální vzpomínky hned z několika důvodů. Jednak se ke mně dostal jako první společně ve trojici s čísly 11 a 12, jelikož mi je donesl do školy spolužák, který věděl, že zrovna intenzivně hraji dungeon Eye of the Beholder, a v těchto třech číslech byly mapy právě na tuto hru. Takže čísla 11, 12 a 13 se staly jakýmsi svatým triumvirátem v rámci mého prvního setkání s prvním herním časopisem. Bylo to krátce poté, co jsem dostal svůj první počítač PC 286. Dalším specifikem této situace bylo, že to vlastně tehdy nebyly už čísla horce aktuální. Byly již několik měsíců. Číslo 11 už dokonce skoro rok, číslo 13 jsem dostal v době, kdy se v novinových stáncích už objevovaly čísla 15, 16 a 17 v horizontu nějakého času. Schválně to píši takto neurčitě, protože byť si to tehdy člověk nijak plně neuvědomoval, Excalibur měl s vycházením značné potíže. 

Ačkoliv se prezentoval jako nejrozšířenější měsíčník o počítačových hrách, tzv. měsíční vycházení bylo opravdu vtipem k popukání, jelikož vycházel reálně co dva měsíce, když se zadařilo. Z tohoto pohledu se celkově rozmělnilo tehdy to, v jakém čase se mi který Excalibur dostal do rukou a i půl roku staré číslo tak vonělo stále jakousi aktuálností, protože v něm byly tehdy mnohé hry, které jsem nově hrál nebo jsem si je teprve měl postupně shánět. V čem ale bylo momentálně probírané číslo 13 vlastně extra zajímavé, respektive zajímavé pro mě mimo ty mapy ke hře Eye of the Beholder a mimo to, že to bylo tehdy mé první setkání s herními periodiky?

Tehdy byla doba krásná v tom, že přes jisté nedostatky si člověk každé maličkosti strašně vážil. Každé hry, kterou dostal na disketě, každičkého řádku o nějako počítačové hře, který se někde objevil, každičkého obrázku a samozřejmě každičkého čísla herního časopisu. A doba plynula záhadně pomalu a tehdejší dva roky mi připadaly a dnes připadají pomalu jako čas v celé poslední uplynuté dekádě. Excaliburů bylo na konci roku 1992 "jen" třináct a přitom byly rozprostřeny do celých dvou let od vydání nultého čísla v roce 1990 a člověku to připadalo jako dlouhá bohatá historie. Tak je to vlastně se vším, co je nové či mladé, i s lidským životem. 

Mnohé popisované herní tituly v Excaliburu číslo 13 by se na tehdejší dobu daly označit řekněme za Áčkové, většinou ale nepatřily k tomu vrcholu herní historie, jejichž názvy budou padat výrazně často. Přesto byl člověk za ně rád a snažil se je sehnat jen proto, že si o nich přečetl na stránkách časopisu a šlo alespoň minimálně o nadprůměrně hodnocený titul. K mnohým hrám časopis namotivoval klidně i jen nádechem nějaké té atmosféry, zbarvením stránky, strukturou screenshotů a taky poutavosti napsaných textů tehdejšími redaktory. A Excalibur 13 patří přesně k těm, z kterých ta atmosféra překypovala, byť se obsahem a počtem hvězdných titulů nemohl vlastně ani náznakem rovnat číslu 12 nebo 15. Vezměme to tedy popořadě, stránku po stránce. Obálka s chlubivým nápisem v levém horním rohu, že časopis vychází v 30 000 výtisků, je složena z tehdy ještě typické koláže obrázků z několika her. Nelze si nevšimnout vyzývavé Elviry, tanku ze hry Pacific Islands a dominantní scenérie ze středověké hospody ze hry Moonstone.

Jakmile otočíme první stránku (tedy obálku) časopisu, přivítá nás hitparáda z různých herních platforem, z které jsem si často do školního sešitu libovolného předmětu zapisoval názvy her, které si musím sehnat. Samozřejmě velké nadšení ve mně vzbudilo první místo v kategorii MS-DOS - Eye of the Beholder. Páni, já tehdy měl rozehranou nejlepší hru a věděl jsem, že je to nejlepší hra a najednou držím v ruce časopis, který mi to hitparádou a zveřejněnými mapami jen potvrzuje. Bylo mi tehdy 14 a měl jsem z toho všeho pocit, že se právě dívám otevřeným oknem do celého světa. Ale zpět k hitparádě. Další místa tady zastávaly hry jako Monkey Island 1 a 2, Indiana Jones 4,  (nic překvapivého tehdy, samozřejmě, a i dnes, kdyby mi dal někdo nůž na krk a chtěl po mně vyjádření, že tyto tři adventury jsou úplně nejlepší na světě, tak klidně řeknu, v klidu, dej to bokem, tohle ti potvrdím i bez nože). V hitparádě se umístil právem také Space Quest 3 (lidičky, jaká to sláva, druhá tehdy má nejoblíbenější hra, kterou jsem měl aktuálně rozehranou...ehm, už mlčím, nic jsem neřekl, nevytahujte zase ten nůž...), a nechyběl monumentální název Civilization, kterou jsem tehdy ještě neměl a musel jsem si pár měsíců počkat.

Další strana nás seznámí s obsahem časopisu. To, že recenze a návodová část se o čsopis dělí půl napůl, tehdy nebylo nic neobvyklého. Když se podíváme na obsah recenzí, vyzdvihnul bych zejména Quest for Glory 3, kterou si konzervativně redaktoři pojmenovávali Hero's Quest 3, jakoby chtěli vzdát poctu původnímu názvu, s kterým přišel první díl této hrdinské adventurní série od Sierry. Dále bych jmenoval Ishar, i když sláva prvního dílu nebyla ještě tak věhlasná a teprve později až druhý díl udělal z názvu Ishar opravdovou legendu. Milovníci arkád a stříleček samozřejmě teď na mě křičí, a co Project X a Moonstone, vždyť to jsou amigácké legendy. Ano, jsou, tak jsem to vlastně teď napsal. Ale rozhodně nepatří k takovým hvězdám jako svého času Xenon 2 Megablast nebo Turrican 2.

Pojďme na ty recenze postupně. Z dnešního pohledu je první recenzentská stránka vyplněna Iceovým pojednáváním o létání na osmibitech a snahou utěšit majitelé osmibitů, že i oni mají nějakou formu letových simulátorů a to hry Ace, Ace II,a Ace of Aces. Je to vlastně taková troj recenze na jednu stranu s pár obrázky. Pro ty, kteří už tehdy proháněli na monitoru F-15 Strike Eagle II na svých PC vlastně nic moc. Ale jak jsem psal výše. Tehdy byl článek o každičké hře dobrý a člověk si toho uměl vážit a se zaujetím si jej přečetl. 

Mnohem důležitější je stránka následující. Sice pojednává o novinkách podzimu 1992, což svědčí o tom, že tento Excalibur neměl vyjít až v prosinci roku 1992, ale komu to vadilo? Kdo už měl ty hry, o kterém píše novinkový článek? Navíc mnohé z toho ještě tehdy stále nevyšly. A tak jsme si s napětím mohli přečíst, co se chystá a těšit se například na Frontiera 2.

Otočme list a uvidíme chaotickou stránku s recenzovanou plošinovkou od The 8th Day, autorů například hry Heimdall. Recenze se ujal Jan Eisler (ICE) a když jsem napsal, že stránka je chaotická, měl jsem na mysli podivně pootočené screenshoty, mezi nimiž proplouvaly písmenka a jednotlivé řádky textů. A byť mělo jít asi o navození prostředí filmového studia, v kterém pracuje stříhač filmů, což je hrdina  této hry, nečetlo se mezi těmi pootočenými obrázky zrovna moc příjemně. Téma hry mě moc nezaujalo, ale vzhledem k hodnocení 80% nemuselo jít o špatnou hru. Mé pozornosti se však moc netěšila vlastně ani tehdy. 

První opravdu podstatnou stránkou se zde totiž pro mě stala až ta s dvěma recenzemi na tahové strategie. A to na Space Crusade a Steel Empire. Tady je takový hezký příklad toho, jak hry hodnoceny jen 65% (Space Crusade) a 55% (Steel Empire) dokázaly v časopise zaujmout jen tím, jak byly popsány a k nim doloženo jen pár screenů. Fantasie člověku pracovala naplno a snil si o tom, jaké ty hry asi budou. Stačilo jen, když byly tematicky a žánrově padat do hráčova vkusu, byť se ještě tehdy na žánry moc nehrálo a pařilo se vše, co přišlo pod ruku. Je taky ale pravda, že ICE tady značně podle mě podhodnocoval. Byť textově hry nijak nestrhal, tak z hlediska procent by si Space Crusade, coby docela legendární tahová strategie tak trochu ve stylu UFO Enemy Unknown ze světa Warhammeru, určitě zasloužila větší číslo. Stejně tak Steel Empire, která v USA vyšla jako Cyber Empires a je to v podstatě předchůdce Fantasy Empires. Strategický koncept této hry je docela univerzální a lze na něj naroubovat jakékoliv téma, jak sci-fi tak i fantasy s AD&D pravidly. Tato tahovka, jejíž strategická část se odehrávala na statické mapě, disponovala takovou zvláštností. Po tazích, v kterých došlo ke střetu armád, se šlo přepnout do realtime soubojů. Bitvy se tak daly odehrát tak, že se hráč chopil jedné z jednotek a šel akčně střílet a rubat nepřítele. Docela zajímavý nápad. A kdo chtěl být této akce ušetřen, mohl si nechat bitvu vypočítat automaticky.

Na další stránce jsou další dvě recenze. Jednak na docela slavnou amigáckou vesmírnou střílečku s raketkou pod názvem Project X. Autorem recenze je Andrej Anastasov (Andrew) a hru pochválil a ohodnotil 80%. Druhá recenze je na budovatelskou strategii v podobě simulátoru dopravy ve městě, A-Train. Právě obrázky této hry mám v podstatě neodmyslitelně zaznamenané v paměti. Hra na nich totiž vypadá jako pokročilé Simcity a vždycky jsem si pak snil, jaké by asi bylo Simcity, kdyby vypadalo takto (samozřejmě do doby, než vyšlo Simcity 2000). Dodnes jsem hru v podstatě nehrál, když nepočítám letmé vyzkoušení, když se mi do rukou dostala až někdy po roce 2000. Ona je totiž docela náročná a těžkopádná. Pro zajímavost uvedu, že se jednalo vlastně již o třetí díl ekonomické budovatelské strategie původem z Japonska, jejíž první díl spatřil světlo světa v roce 1985. A dodnes tato série není mrtvá, v roce 2021 vyšel její desátý díl. Autorem recenze hry A-Train 3 v Excaliburu 13 je Petr Svoboda a hra si u něj vysloužila pěkných 80%

Pojďme na další stránku. Opět na ní najdeme dvě recenze. Tou první je vesmírná střílečka Epic od firmy DID. Určitě si ihned vzpomenete na slavná díla této firmy jako F-29 Retaliator a později TFX. A ti informovanější určitě dávno ví, že Epic má velmi známé, byť kapku kontroverzní pokračování, kterým je "slavná" vesmírná střílečka Inferno. Ale zpět k Epicu samotnému. Jan Eisler v hodnocení nijak zvláště procenty nerozhazuje a uděluje jen 69%. Přitom v recenzi hru docela dost chválí a obdivuje na tehdejší dobu velmi propracovanou vektorovou grafiku a takřka filmový zážitek. Jelikož stejně, jako na arkády, jsem levý i na vesmírné střílečky, nestal se Epic něčím, po čem bych toužil, ale recenze je docela poutavá a se zaujetím jsem si nejednou přečetl, jak se Janu Eislerovi hra líbila a když jsem si vždy vytáhl čas od času Excalibur 13 s tím, že si jej znovu přečtu, rad jsem se do této recenze začetl opakovaně. 

Jenže tím opravdu důležitým, co mě zaujalo na této stránce, byla její druhá polovina, v které stručně, ale přitom dostatečně přitažlivě referuje Andrej Anastasov o dungeonu s dech beroucí grafikou, tedy o hře Ishar od firmy Silmarils. Zatímco jsem se tehdy proháněl v kobkách Eye of the Beholder, tak on tady je dungeon, v které se prohání hráč po lesích a okolních městech. Ne, že by byl Ishar prvním dungeonem venku, na to tady už byl například stařičký Might and Magic. Ale ten Ishar vypadal opravdu úchvatně a stal se prioritou v mém shánění her. Osud tomu ovšem chtěl tak, že jsem nejprve získal druhý díl a ten první se mi poštěstilo hrát až o mnoho let později, kdy vyšla celá trilogie na Score CD.

A Silmarils v tomto čísle opravdu řádili, protože hned na další stránce se nachází recenze, která na dlouhou dobu pohltila mou mysl a tuto recenzi jsem četl stále dokola znovu a znovu a snil si o tom, jak tuto hru hraji. Touto hrou byla úchvatně vypadající strategie Storm Master. Pro mě v podstatě jednoznačně v TOP3 z her tohoto čísla společně s tím Isharem. Storm Master měl možná o kousíček navrch díky tomu, že recenze zabírala celou stránku, která je pojata dost působivě a stylově. A nechybí samozřejmě takový ten pragmaticky strhující Eislerův recenzentský styl, který mám hodně rád. Storm Master si vysloužil pěkných 85%.O nějaký rok později se mi poštěstilo v Německu zakoupit v tamním obchodě s hrami disketu s touto hrou. Byla to originálka, ale taková ta laciná bundle verze, jen disketa v potištěném kartonovém obalu. Ale jak jsem byl za to rád. Storm Master jsem pak nějakou dobu hrál. Ale je pekelně těžká, řekl bych až frustrující a popravdě nesplnila zcela má obrovská očekávaní. Nebylo to vlastně nic monstrózního, spíše taková menší realtimová strategická hříčka se střílečkovými souboji ve vyzbrojených vzducholodích, v níž nebylo o zajímavé nápady a nádherné grafické motivy nouze. 

85% Jan Eisler hodnotí i hru Moonstone na další straně. Moonstone je rubanice a dle obrázků jsem si mohl představit ledacos. Tušil jsem, že tady zrovna gameplay nebude pro mě to pravé ořechové, ale dost se mi líbily obrázky okolo. Recenze je opět čtivá, a to bylo na časopise vlastně to podstatné. Aby se člověk začetl i do článku o hře, která není úplně pro něj. Samozřejmě můj pohled je tady podstatný jen v tom, že o něm píší. Pro mnohé hráče je totiž Moonstone velká legenda. A vlastně ani já jsem dodnes nezavrhnul možnost si tuto hru někdy zahrát (edit 17.8.2025: už se tak i stalo) s tím, že se pokusím překonat své bídné arkádové schopnosti :-)

I další velká recenze na celou stránku je od Jana Eislera, který docela v tomto čísle dominuje. Jedná se tentokráte o akční simulaci tankových bitev pod názvem Pacific Islands. Je druhou hrou v sérii po Team Yankee a má pak ještě následovníka pod názvem War in The Gulf. Tehdy jsem byl zasněn do hodně témat, které bych na počítači chtěl prožívat a tankové bitvy byly jedním z nich. Představa, jak se to bude hrát, a realita, se však dost často mohla lišit. S Pacific Islands se u mě pojí takový zvláštní příběh. Ještě před tím, než jsem viděl obrázky z této hry v Excaliburu a ještě jsem nevěděl, že nějaká hra vypadá takto, jsem v časopise Quelle spatřil reklamu na hru Team Yankee, v které byl na obrázku velký americký tank. Obrázky ze hry tam ale nebyly, nicméně se mi jednou v noci zdálo, že tu hru hraji. Aniž bych věděl, jak vypadá. Neumím si to dodnes vysvětlit, jestli jde o nějakou zpětnou projekci mozku, ale když se mi pak dostal do ruky Excalibur 13 a já tam viděl Pacific Islands, tak jsem si hned říkal, jé, to už jsem někde viděl, vždyť jsem to hrál tehdy v tom snu :-) No věřte nevěřte....byl tohle fakt nebo pouhá fikce?:-) No každopádně ICE uděluje 80%. Jde tedy určitě o slušnou zábavu a jde jen o to se ji pořádně naučit ovládat, což se mně prozatím nepovedlo:-)

A máme tady další celostránkovou recenzi a opět od Jana Eislera, no co jsem říkal, toto číslo jako by bylo hlavně jeho :-) V ní ICE představuje Special Forces od firmy Microprose a jde o taktickou střílečku viděnou shora. S odstupem času a znalostí dalších titulů bych možná tuto hru popsal jako takového předchůdce her typu Commandos. 85% a tedy další hra, co chcete sehnat. A to jsem na začátku psal, že toto číslo množstvím velkých titulů moc neexceluje a jeho devizou je zejména atmosféra, s jakou k jednotlivým hrám přistupuje.

Následuje opět stránka s dvěma recenzemi. V jedné píše autor Rob o akční stealth akci Alcatraz. Zajímavostí této akce byla kombinace dvou pohledů. A to 2D pohled jako u klasické plošinovky a pak pohled vlastníma očima. 75%. Další hru si opět uzmul Jan Eisler a rozepsal se o postarším kousku na Commodore 64, arkádě Giana Sisters. Hodnotí opět docela vysoko, 80%. Jelikož u recenze není jediný screenshot, tak mě vlastně tato hra ničím neupoutala, za což dost mohlo i to, že je na platformu, kterou jsem ani neměl. 

A nyní je třeba završit tu pomyslnou TOP3 z her tohoto čísla, jak jsem to načal výše. A jde v podstatě asi o opravdovou hru tohoto čísla. Je to fantastická adventura firmy Sierra-on-line, Quest for Glory 3. Dostává tady 93%, tady si to Andrew nenechal Eslerem vzít a jako tehdy ještě přeci jen vysloužilejší herní recenzent se zhostil úkolu nám toto veledílo představit. Quest for Glory 3 patří jednoznačně k těm nejlepším adventurám a je myslím zbytečné diskutovat o tom, jestli byl lepší první, třetí nebo až čtvrtý díl nebo jestli byl či nebyl překonán legendární díl první. Quest for Glory 3 je prostě pecka a vrátit se v čase, našel bych x školních sešitů, v kterých jsem měl ozdobně nápis této hry vepsaný v nějakém vymezeném místě mezi textem učiva:-)  

Návodovou sekci shrnu letem světem. Návodová část je velmi bohatá a nabízí parádní Andrewovy mapy k první části návodu na Eye of The Beholder 2. Já tehdy hrál teprve tu jedničku.

Jak u recenzí dominoval Jan Eisler, tak v návodové části si to vynahrazuje právě Andrew. Takže i mega tuhou Elviru 2 tady v návodu rozlousknul právě on.

Trochu jsem Andrewův návodový nástup zakřiknul, protože následující návod je od Jana Eislera. Jde o hru Thunderbird na C-64.

Ale nebojte nic, Andrew je zpět s dvoustránkovým návodem na pokračování Cadavera pod názvem The Pay Off. Někdo hru označuje jako Cadaver 2, někdo to má za datadisk. V podstatě je to fuk, rozsahem vyjde The Pay Off klidně na druhý díl. Nádherné obrázky okolo tohoto návodu mě již tehdy přesvědčily, že jde navždy o jednu z nejkrásnějších her a grafici Birmap Brothers patří k největším umělcům.

David Kika připravil na další stránce poslední část map k Eye of the Beholder, paráda.

Jan Eisler sebemrskačsky onávodoval (tohle slovo čtěte pozorně, ať nedomýšlíte jiné) nic moc adventuru Plan 9 From Outer Space. Alespoň hodnocení 59% nesvědčí o žádném zázraku, pokud nejde o úmyslné šetření procenty. Vždyť 55% u Steel Empire mě vůbec neodradilo, ale 59% tady už jo, přitom adventury mám rád stejně jako strategie:-)

Pak tady máme ještě čtenářský návod na hru Gobliiins, ale ten jsem nikdy nepotřeboval, neboť jsem si hru projel celou sám bez jediného hintu či popostrčení. U dalších dílů této legendy se mi to už nepoštěstilo. Pod Gobliny se krčí krátký návod na hru Zombie na C-64.

Časopis pak uzavírají návody na adventuru Hook (ICE), Lure of the Temptress (The Players), do toho se vtěsnaly dopisy čtenářů, a po nich je tady návod úplně poslední a to na vynikající legendární adventuru The Legend of Kyrandia.

Excalibur 13 vyšel v prosinci roku 1992 a jeho příprava byla evidentně podzimní. A musím říci, že přesně takto na mě časopis působí a to i s odstupem času. Jako by byl plný melancholie a záhadných, příjemný mráz v zádech  vyvolávajících, her. Viz např. ten Ishar a Storm Master nebo stránka se Space Crusade a Steel Empire. Tímto lehce filozofickým závěrem bych završil povídání o jednom z těch legendárních čísel herního časopisu, Excaliburu 13, a budu se těšit u nějakého dalšího herního časopisu. 

Ringo     

Pozn.: Odkazy v názvech her odkazují na mé články na tomto blogu, pokud k dané hře existují, nikoliv na originál dobové recenze z probíraného časopisu.

Odkaz na předchozí díly: 

Excalibur 11, Excalibur 12, Excalibur 15, Excalibur 18, Excalibur 19

Score 1, Score 2, Score 3, Score 4, Score 5, Score 6, Score 30