Quest for Glory 4: Shadows of Darkness

Platforma: PC / Žánr: Adventure-RPG / Developer: Sierra-on-Line / Vydavatel: Sierra-on-Line / Rok: 1993

Quest for Glory 4 patří v éře krásných kreslených VGA point and click adventur jednoznačně k těm nejmonstróznějším vrcholným kouskům. Kromě nesporných kladů a kvalit, dosahujících k těm maximálním výšinám, to však přineslo mnohá úskalí, vzbuzujících i mnoho rozporuplných pocitů z toho, že program takto monstrózní hry nesepne vždy úplně precizně. Navíc v mnoha chvílích mate hráče různými nejasnostmi v návaznostech rozhovorů na vykonané činnosti.

Podivný začátek na to, že se teď chci bavit o jedné z nejlepších a nejzajímavějších her od Sierry-on-Line, mající ambice sáhnout si na stovkové hodnocení a trochu zahýbat s mým letitým žebříčkem TOP10 adventur. Zda dojde k přeskočení jiných Sierráckých božáren, jako Space Quest 3 či King's Quest 6, a také převálcování předchozích dílů Quest for Glory, to prozradím níže, po vyřčení skóre.

V každém díle se náš hrdina podíval do jiné specifické oblasti odpovídající nějakému kulturnímu prostředí naší reálné Země, a to v období zhruba středověku. V prvním díle to byl německý Spielburg, v druhém perský Shapeir a třetí díl nás zavedl na pomezí severoafrického Egypta, středoafrické stepi až po jihoafrickou džungli (směrováno ovšem ze západu na východ). A právě na konci třetího dílu, místo závěrečných děkovaček a fanfár po záchraně země, byl náš hrdina nějakou temnou magií odvlečen kdo ví kam.

A přesně tady začíná příběh dílu čtvrtého. A musím říci, že po aktuálním hraní celé série po sobě v posledních týdnech, mi čtvrtý díl připadl přesně na tu správnou dušičkovou listopadovou dobu. V kamnech mi praská dřevo, při pohledu z okna na okolní lesy a beskydské hory při setmění je vidět poletující žluté listí ve větru a já právě spouštím Quest for Glory 4, odehrávající se časově na podzim, v prostředí snad někde u hradu Bran v rumunských Karpatech, s upírskou atmosférou plnou duchů a nemrtvých. 

Do světa jste vhozeni bez jakýchkoliv úvodních sekvencí. Najednou jste v záhadné jeskyni s podivnou obří kostrou. Když z ní vybloudíte, otevírá se před vámi temné údolí s bažinami, lesem a městečkem v dáli, nad nímž se tyčí kromě zamlžených kopců i tajemný hrad. Za jeskyní vás přivítá zvláštní žena jménem Katrina, která vás pár slovy uvede do dění.   

Nacházíte se v Mordavii, zemi zkroušené zlem a temnotou. Ďábelský  zlý kult se ve svatyni ve městě pokoušel vzbudit mocného Temného Jediného. Věřící kultu se ale někam vypařili. Zlo však zůstalo. Zvěsti hovoří o upírech na hradě, z kterého údajně zmizel původní rod a dějí se tam podivné věci. Celé prostředí je zasazeno, jak jsem psal, jakoby do Karpat s tajemným hradem Bran, kulturně však odkazuje na slovanské mýty a legendy. Přízvuk místních obyvatel má tvrdé ruské rysy.

Po prvních rozhovorech v místním městečku se dozvíte o smutných osudech místního obyvatelstva. Kromě pokeců u starosty, v hospodě, nebo u obchodnice, se můžete dostat taky k šílenému vědci (obdoba Frankensteina), který se snaží  vytvořit a oživit umělou bytost. Pak je tady srandovní pomatenec Igor, ten tesá náhrobky. Nebo stařeček hledající ztracenou manželku. Místní guilda dobrodruhů je opuštěna, stejně jako děsivá obří kaple temného kultu symbolizovaného jakýmsi hlavonožcem se šesti chapadly (odkaz na H. P. Lovecrafta je tady více než zřejmý). 

Když si proběhnete okolí, najdete působivý hřbitov, jezero s hodně sexy Rusalkou, nechybí Eranina zahrada - jediné místo plné klidu a míru. Na severovýchodě je tábor cikánů a na jihovýchodě chaloupka na kuřích nožkách. Že by zase ta Baba Yaga? A na severozápadě se na skalách vyjímá temný hrad. Ne zrovna příjemným místem je stále se rozšiřující bažina na jihozápadě. Prostředí je tedy opravdu velmi bohaté.

Navíc se jasně ukazuje, že se autoři hry vrátili ke kořenům, tedy ke konceptu z Quest for Glory 1, kdy všude musíte dojít skrze plnohodnotné herní obrazovky. Žádné spletité prázdné bludišťové uličky z Quest for Glory 2 nebo imaginární cestování prstem po vyobrazené mapě stepí a džungle z Quest for Glory 3 se nekoná.

Zpracování hry je jedním slovem úžasné. Nedá se přímo říci, že grafika jako taková vykazuje nějak propastně vyšších kvalit, než třeba už tak nádherný Quest for Glory 3 nebo VGA remake Quest for Glory 1. Prostředí a atmosféru však vystihuje na jedničku s hvězdičkou a přišlo mi, že jedna malebná obrazovka střídá druhou. 

I každičká obrazovka jen průchozího lesa je nádherná a pozastavoval jsem se nad pěknými panorámaty a bublajícími potůčky, přeskakujícími kameny ve svých korytech mezi stromy. Hodně tomu taky dává atraktivní tajemná východoevropská upírská atmosféra. Melancholie a posmutnělé podzimno je zde všudypřítomné. Kdo má tohle rád, bude tohle pro něj jednoznačně nejkrásnější hra od Sierry-on-line. Sám nemám k takovým pocitům daleko. Okolní obrázky ostatně ukazují, jak nádherná to je hra. Tohle je jednoznačně jeden z vrcholů éry VGAčkových point and click adventur. 

Kde hra rovněž nezůstává pozadu, je ozvučení. Tady by se dalo hovořit o nové generaci her, kdy hudba již není jen úvodní znělkou při vstupu do lokace, ale hraje nepřetržitě a tady se opravdu vyřádila skladatelská sekce Sierry, protože těch melodií je spoustu, jsou krásné a neoposlouchají se. Po dlouhé době jsem si zase poslechl hudbu ze hry a neměl jsem potřebu to po čase vyměnit za nějaké CD své oblíbené kapely.

A to není všechno. Ačkoliv nejsem fanda dabingu, tak tady je to jiná. Všechny postavy jsou doslova mistrně namluveny s vysoce hereckými kvalitami. Už v King's Questu 6 předvedla Sierra mistrné namluvení, tady tomu nasadila ještě korunu navíc. Opravdu se vyplatí v této hře dabing poslouchat. Navždy vám v hlavě utkví třeba smích Igora, nebo profesorský hlas (myslím, že již známý právě z KQ6), který vám až skoro důrazně vypravěčsky třeba sdělí, že "po pečlivém a podrobném prohledání tohoto nábytku jste došli k naprosto jednoznačnému závěru, že tohle je postel". 

Hratelnost je rovněž vynikající. Průzkum prostředí je zábavný, tréning postav rovněž. Řešení jsou pro povolání Fighter, Mage, Thief, Paladin v různé míře odlišná. Souboje doznaly jisté změny, jsou viděny z boku a působí více jako arkáda. Lze však zapnout strategický mód, kdy jen nastavíte chování postavy a ona pak bojuje sama, jak nejlépe umí, dle toho, jakou míru agrese a obrany ji nastavíte. Já si to tedy stejně odklikával arkádovitě sám, cítil jsem se pak více zúčastněně. Stále však platí, že s opravdovou taktikou si v tomto systému soubojů moc hlavu autoři nelámali. Nikdy to nebyla nejsilnější stránka hry.

Je jasné, že v adventuře, kde máte možnost se volně potulovat a cvičit postavu, nepůjde o klasický přímočarý postup. Devizou už prvního Hero's Questu bylo, že si můžete jít kam chcete a na co přijdete, na to přijdete. Takový malý open world. Samozřejmě většina splněných úkolů mají návaznost na jednotlivé eventy ve hře. Stejně tak tomu je samozřejmě i zde, ale v mnohem monstróznějším měřítku. Což však přineslo mnohé problémy a ne vždy bylo jasné, kde se nová sekvence, posouvající děj, objeví. Možnost kostrbatého řešení věcí na přeskáčku tomu navíc výrazně nahrává.

Quest for Glory 4 má jednoznačně nejsilnější příběh ze všech dílů. Má jej taky nejvýpravnější a rozhovory s obyvateli jsou někdy docela rozsáhlé. Možnosti, na co se jich zeptat, jsou docela  široké. Je to vlastně nejkomplexnější díl v dokonalé podobě, v jaké to vůbec mohlo být. Questy mají širší návaznosti a souvislosti, které do sebe vesměs postupně pěkně zapadají. Úkolů je celkově více, přibyly i logické skládačkové puzzly. 

Ale má to výše zmíněný háček. Na tak komplexní hru bylo asi ještě buď trochu brzy, nebo autoři přecenili některé technické možnosti. Pokud chcete komplexní adventuru s navazujícími questy a dějem, a zároveň ji pojmout jako open world ve smyslu, pohybuj se kudy chceš, vyřeš, na co zrovna přijdeš, a do toho přimícháte RPGčkový  výcvik postavy a souboje, chce to opravdovou programovou preciznost. Jenže tou se bohužel Quest for Glory 4 pochlubit zrovna nemůže. A tady se dostáváme k tomu, proč i tahle takřka dokonalá adventura od Sierry tu stovku prostě nedostane.

Grafika, lákavé prostředí, jedna z nej atmošek, co jsem v adventurách zažil, hezké logické rébusy, to vše mě celou dobu přemlouvalo, dej tomu stovku, protlač to do TOP 5. Jenže...nevím, jestli jsem to už na blogu někde zmiňoval, ale hru jsem kdysi měl rozehranou před asi 23 lety a strašně se mi líbila. Bohužel jsem pohořel ve fázi, kdy je třeba za mága získat Heart ritual a hru tak tehdy nedohrál. Prostě jsem jej nedokázal získat. Stejný problém mě potkal i teď. Do té doby jsem se bavil královsky.

Pořád jsem myslel, že jsem narazil na bug, díky kterému mě hra nepustí dále. Bug, ano, těmi je hra totiž pověstná. Tady smutně zavzpomínáte na hry ještě v EGA grafice, které běžely jako po másle a slovo bug jsme takřka neznali. To si tady takhle hrajete, na něco kliknete a šup ven do DOSu (dnes Windowsu). OK, asi to spadlo. Teda ne asi, určitě. Spustíte znovu, loadnete a jedete dále. 

V jiné fázi hry se zase má spustit dějová sekvence, ale co to? Černá obrazovka a hraje jen hudba. rozjede se to ještě nebo ne? Po 3 minutách čekání hru restartuji. Kolik těchto jobovek mně ještě čeká? Někdy se neotevřou nějaké dveře, jindy se zasekne kurzor zrovna v souboji v horní části obrazovky a nejde dolů. 

Nepěkné je, že i na dnešních strojích, byť pod DOSBOXem i s navýšenými cykly, hra neskutečně dlouho ukládá a ještě déle loaduje. A čím déle máte hru puštěnou, tím se to zhoršuje. Čekat v dnešní době na load DOSové hry i dvě minuty, tohle jsem naposledy zažíval snad u Dark Sunu před pětadvaceti lety. No a při všech těch chybách v programu, jak mám teď sakra vědět, co je na tento program ještě tak komplikované, že nesepne správně? Jak mám vědět, že jsem se zasekl ve hře a není to dílem bugu, který mi třeba nespustí event, který by se spustit měl? 

A právě v tomto je ještě větší kámen úrazu. Ty bugy přejdete (bohužel mnohé zůstaly i v současné aktualizované GoG verzi). Jenže i přesto, že klasické úkoly - sežeň předmět, použij jej na potřebném místě - jsou pěkně logické a dá se na ně přijít, nastane pak potíž v rozhovorové části řešení hry.

Jinak chvályhodná komplexnost a monstróznost bohužel navozuje situace, kdy nevíte, jak dále, protože absolutně nemůžete někdy vědět, že na tom či onom místě se někdo nebo něco objeví, a to až po té, co někoho správně a nutně po xté prokecnete. Paráda, 50 obrazovek, z toho různě dějící se eventy přes den, večer, někdy rovnou i v noci....hledej postavičku, která se má v tom či onom sektoru objevit a když ne, znamená to, že jsi se asi nevrátil k některé z postav a po třetí ses jí nezeptal na určitou věc.

Přesně tyhle prvky mě vytáčely, stejně jako to, že když předběhnete události, hra je nereflektuje a klidně vám je zadá na řešení a ke splnění už jen stačí opustit obrazovku s danou postavou a pak k ní hned zase vejít a znovu započatý rozhovor se rázem ubírá novým směrem. Takže tady nám to Sierra až překombinovala a skvělý dojem z hutnosti děje i po textové stránce se rozplyne v otravném navrácení se ke všem postavám a vyzpovídáním je znovu a znovu dokola. A když to nezafunguje, zkusíte zase tu dlouhatánskou cestu do hradu a takhle běháte od čerta k ďáblu, abyste zjistili po třech dnech hraní, že jste stejně na nic nepřišli, mrknete do návodu a tam se dozvíte  - tadyhle musíte zajít v tuhle dobu, ale až po rozhovoru s tím či oním a objeví se tam...něco, co tam před tím prostě nebylo. 

Takže abych to shrnul - bugy budící nejistotu, zda se program nerozpadl a neztratil návaznosti + mnohdy neintuitivní postup skrze rozhovory a hledání následně nově spuštěných dějů, kazí dojem ze hry natolik, že máte chuť dát dolů vzteky ne jen 5%, ale i 20%. Naštěstí to hra vždycky brzy vyžehlí a uchlácholí vás nádherným prostředím a věčnou melancholickou podzimní atmosférou, která do vás vlije opět tu jistotu, že z toho ryze herního hlediska je tohle prostě pecka a nejlepší díl série. A bylo fér se rozsáhleji o těch chybách rozepsat, když se i přes to chystám dát hře velmi vysoké hodnocení.

Proč tedy pořád až těch 95% pro hru, u které jsem několik odstavců věnoval chybám, bugům a nesrovnalostem? Hra toho z hlediska celé série prostě nabízí jednoznačně nejvíce. Pravděpodobněji i nejlépe vypadá. Nejlépe taky zní a i ten dabing, který teda hru samotnou samozřejmě nedělá, tady dokázal své.

Všechna prostředí, která nám série nadělila v předchozích dílech, byla lákavá a atraktivní, ale tady tahle melancholická duchařská upířina, to je prostě nejvíc. Nemůžu si pomoct. Je to prostě pecka navzdory všem těm chybám. Hru rozhodně doporučuji. K tomu se ale obrňte železnou trpělivostí a když vám něco nepůjde, nebojte se klidně zlehka naťuknout návodem. Ne často, ať si nezkazíte dojem a radost z vyřešení rébusů vlastními silami. Ale holt když to nepůjde, tak nějaké to opatrné popostrčení neuškodí. Není nic horšího, než třeba týdenní frustrace strávená zíráním do hry bez špetky posunu :-) Za hodnocením hry vás čekají moje mapy, na počátku avizované drobné srovnání a monstrózní galerie dalších obrázků ze hry. Enjoy!

Hodnocení: 95%

Ringo 

Mordavia Valley

Borgov Castle


A jak je to tedy s odpovědí na otázku, zda překonává Quest for Glory 4 staré pecky? Z hlediska zábavy asi musím říci, že ve smyslu, že hra šlape jako hodinky, jsem si ze série Quest for Glory užil nejvíce stařičký EGAčkový první Hero's Quest. Quest for Glory 4 tady možná o kousíček vyhrává jen díky prvkům navíc, které v době HQ1 nebyly a ani být nemohly. Ale v prvním Hero's Questu jsem si třeba více užíval trénování postavy. V dalších dílech mi tohle přišlo již méně nutné. Atmosférou je HQ1 a QFG 4 hodně podobně silný a čtverka asi o milimetr vyhrává. Quest for Glory 2 a 3 však čtverka překonává s přehledem ve všech směrech navzdory těm chybkám. 

A co se týče jiných her? Dokonalost, jakou je i EGAčkový Space Quest 3, na ten si jen tak někdo nepřijde. Tady navíc hodně záleží na momentální preferenci. Přeci jen se obtížně porovnává Sci-fi vs fantasy. Space Questu 3 tak zanechávám legendary status s absolutní neporazitelností. Největším přirozeným sokem pro QFG4 tak zůstává zejména naprosto dokonalý King's Quest 6. A tady jednoznačně říkám, že je to plichta. Přímočařejší King's Quest 6 netrpí technickými chybami. Quest for Glory 4 má na druhou stranu navíc RPG prvky, působí komplexněji a v těch krásných obrazovkách hráče pozdrží o poznání déle. Z hlediska zábavy však je King's Quest 6 asi méně prudérní a na řešení je asi přeci jen logičtější. 



































Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Heroes of Might and Magic: A Strategic Quest

Definice žánru cRPG dle Červa, Elemira, Anoraka, StrideraCZ a Ringa.

Pokémon - dětinská záležitost nebo komplexní fenomenální RPG?