UFO Enemy Unknown
Bylo to asi někdy v roce 1995. Tehdy, ještě jako student gymnázia, jsem při návštěvě prodejny Vision v Ostravě na Sokolské třídě zahlédl něco, po čem jsem neskonale už asi rok toužil. A to od prvního momentu, kdy jsem si o tom tehdy přečetl v herním časopise Score. Tím něčím byla krabice s nápisem UFO, CD-ROM budgetová edice Powerplus od Microprose. Ty se v té době prodávaly za přijatelných 599 Kč. Mimochodem jsem byl na místě vybaven "pouhými" 600 Kč určenými na svačiny a obědy na celý měsíc. Asi již tušíte, že následující měsíc jsem neobědval a nesvačil :-) Je to přesně tak, nešlo odolat a já si bez váhání odnášel z obchodu svou první krabicovou originálku, hru UFO Enemy Unknown (v USA vyšla pod názvem X-COM UFO Defense).
Šlo tehdy o hru svého druhu velmi ojedinělou. Marně hledám v paměti, jestli bylo tehdy, mimo stylově podobnou stařičkou Laser Squad (mimochodem rovněž od Mythos Games) nebo ryze taktickou Space Crusade, ještě něco podobného (pominu-li tuny Tactics RPG japonské produkce na konzolích). Něco, kde máte partičku různě vyzbrojených vojáků a v tahovém režimu je takticky posouváte po menším terénu a mezi budovami, i uvnitř nich, hledáte poschovávané nepřátele a snažíte se je eliminovat. Takhle v základu vypadají i bitvy v UFO Enemy Unknown. Ale takhle jednoduché to u jedné z nejlepších her v historii být samozřejmě nemůže. To je jen část složitějšího konceptu. Takže se pojďme podívat na to podrobněji.
Jeden z naší skupiny nenápadně vykoukne z okna v patře budovy a jeho výraz šokem ustrne. Ve svitu měsíce zahlédne na poli pod okny, mezi obilnými klasy, šedivou postavičku, úzké tělíčko, velká hlava.....není pochyb. Máme kontakt. Než cokoliv stihne naznačit spolubojovníkům, ozvou se rány a na zeď vedle okna dopadnou střely z nám neznámé zbraně. Voják okamžitě od okna odskakuje, aby se skryl. Jakmile střelba ustane, druhý člen týmu pohotově vykoukne z okna a spustí palbu....netrefil. Jsme sice vojáci, ale přesto sedíme stísněně v dřevěné stodole a víme, že musíme do akce. Přesto jako bychom se snažili si to tu o pár vteřin protáhnout. Ta akce některé z nás dost možná bude stát život. Kdo další vykoukne z toho okna a pokusí se trefit? Kdo bude mít odvahu vyjít ven ze stodoly a utkat se s vetřelci venku?.....
Planetu Zemi začínají sužovat nálety UFO. A nejsou to samozřejmě přátelé. Mají jasný cíl. Obsadit Zemi a zotročit lidstvo. Proto vznikla organizace X-COM, která má UFO nejen sledovat, ale rovnou jej sestřelovat, případně vojensky eliminovat jejich výsadky na povrchu. X-COM je globální organizace žijící z příspěvků jednotlivých států, které ji financují, ale výrazně profituje také z prodeje artefaktů, které naleznou vojáci v terénu po mimozemských vetřelcích. Z vybraných financí může X-COM stavět základny, zbrojit, trénovat vojáky, ale taky se věnovat výzkumu. Protože proč nevyužít technologií, které po střetech s UFO lidé získají? A tak je třeba zafinancovat obrovský tým vědců, ale také techniků, kteří pak budou umět mimozemské věci vyrábět. Samozřejmě půjde primárně o zbrojní technologie.
O tuto strategickou část hry se samozřejmě jako hráči budete muset pečlivě postarat. Budete řešit otázky, zda nejprve postavit na základně další výzkumnou laboratoř, radar s větším dosahem, nebo spíše raketovou obranu a štíty. Budovy jsou nákladné a peněz není nazbyt. Během výzkumu se budete muset rozhodovat, jestli v laboratořích začít vyvíjet např. plasmové pušky, nebo energii raději vrhnout na výzkum psychiky alienů. Spousta dilemat nastolí i strategické rozhodování, zda postavit další plnohodnotnou základnu s vojenskou posádkou a tříštit tak síly, nebo se soustředit plně jen na jednu i s rizikem, že vám státy mimo dosah přestanou platit nebo je dokonce alieni ovládnou. Výzev je spoustu a je opravdu nad čím si lámat hlavu.
Strategická část je sice zábavná, ale na co se budete těšit nejvíce, to je ostrá akce, kterou jsem už lehce zmínil na začátku. Před tím je však třeba učinit ještě jednu záležitost. Pokud vaše systémy zaznamenají UFO, máte možnost vyslat stíhače a UFO sestřelit. To probíhá skrze takovou mini hříčku, kdy vidíte stíhače, UFO, a vy jen korigujete, zda se chcete přiblížit více a zahájit soustředěnější palbu s rizikem, že budete také zasaženi anebo budete UFO ostřelovat z dálky, ovšem naopak s rizikem, že vám uletí. Stíhač také může analyzovat velikost nepřátelské lodi.
Mimo sestřel lze taky spoléhat na to, že UFO přistane samo a vy vyšlete na místo rovnou transport se svými vojáky a uděláte výsadek. Bonusem nesestřelené lodi je to, že zůstává celá i se všemi vzácnými věcmi a také všemi živými alieny. V případě sestřelení můžete jen doufat, že něco zachráníte z trosek, na druhou stranu jsou však alieni částečně zdecimováni a přežilo jich třeba jen pár. A o to je jednodušší následný boj.
A teď přijde úplně to nejlepší. Taktická tahová soubojová část. Dnes, při té spoustě her, to nemusí být už nijak ojedinělé a překvapivé, ale musím se podělit o někdejší prastaré vzpomínky, které mi navždy zůstaly vryty v hlavě. A velkou výhodu přinášela taky vlastně nezkušenost. Když ve hře něco vidíte, či zažíváte, takto poprvé, tak je to v rovině takových těch nádherných úžasů - tvl. co to je, co se to tady děje, tady něco chodí, co mám ksakru dělat? Zkusím tohle, ty kráso, ono to funguje....
Představte si, že jste hozeni do víru bitvy a vůbec nevíte, která bije. Posouváte vojáky a přicházíte na to, že mají dle své rychlosti časové body. Určitý počet zabere chůze, otočení se, poklek, určitý počet časových bodu zabere střelba, nabíjení zbraní, nastavení a hod granátem a pod. Ve té době snad nic takto precizně zpracováno, a takto zasazeno do tísnivé atmosféry, mezi strategiemi nebylo. Každý další herní titul po té byl už jen další (ať už skvělou nebo horší) hrou v řadě a člověk už tušil, o co půjde a nebyl z toho tak paf, jako tady z tohoto, obzvláště, když to vypadá tak úchvatně.
Hned po prvních tazích, kdy pochopíte základní principy, začnete pečlivě počítat. Protože aby tah vašeho vojáka skončil tak, že zůstane stát někde viditelný v poli a vy máte odeslat tah, po němž následují akce alienů, to zjevně není nejlepší nápad. Velmi zajímavou možností je ponechat vojákovi v rezervě nějaké bodíky na sledovačku. To funguje tak, že má-li po odeslání tahu voják v zásobě nevyčerpaný potřebný počet časových bodů, může je využít v tahu soupeře a automaticky po něm pálit v momentě, kdy jej zahlédne. V podstatě se to stane stěžejní taktikou, protože jste to vy, kdo hledáte UFO a čekáte na každý jejich pohyb. Postav vojáka s ušetřenými body před dveře nepřátelské lodi a odešli tah soupeři. Jakmile soupeř dveře otevře a vejde do nich, váš voják automaticky sám utratí zbylé body spuštěním palby do překvapeného aliena ve dveřích.
Rozsah taktických možnosti mě tehdy velmi překvapil a v podstatě tím hra předložila komplexní podklady pro vývojáře dalších her podobného typu. Fungují tady veškeré možné schovávačky v budovách, za zdmi, na střechách, můžete alieny nejprve pozorovat a postupně si vylepšovat palebné pozice, můžete odhadovat, kam se asi posouvají, když před nimi obcházíte budovu a oni o vás vědí. Není nic zábavnějšího, než umět načasovat a nastražit granát s odhadem, za kolik kol asi půjde alien místem, kde jste granát hodili. Obrovskou zábavou je využívání všech terénních možností, rozmanitých budov, oken, dveří, schodišť, zídek i stromů. Vše to lze zahrnout do vaší taktiky.
Hlavním cílem pozdějších misí se však nakonec stane ne čisté zabíjení alienů, ale jejich chytání. K tomu se potřebujete k alienovi přiblížit a dát mu omračující ránu paralyzérem nebo lze využít plynové granáty. U těch ale pozor, aby nezasáhli i vaše svěřence. Tady je nutno dobře vážit vzdálenost.
Během soubojů navíc získávají vaši vojáci zkušenosti a zlepšují se jim vlastnosti, rostou jim hodnosti a výsledek výcviku je pak v bitvě velmi znát. Je rozdíl, jestli máte profi snipera schopného přesně trefit přes půl mapy na první zásah, anebo se vám amatér pokouší nepřítele na 3x trefit z bezprostřední blízkosti a 2x z toho mine a 1x jen lehce zraní.
Musím také zmínit nejnebezpečnější zbraň nepřítele a to jsou psionické útoky, které mohou vnést do vašich řad paniku, učinit z některého z vojáků beserkera nebo jej mohou takto alieni dokonce zcela ovládnout a on pak bojuje na jejich straně. Proti tomu je třeba se co nejdříve soustředit na výzkum vetřelecké psyché a psionický výcvik vojáků, aby proti tomuto byli odolnější.
Výzbroj vašich vojáků se postupem hry díky výzkumu a výrobě zdokonaluje, jak postupně od obyčejných pušek přejdete k laserovým a pak plasmovým. Budete hojně využívat sílu raketometů a ke konci dokonce budete moci nasadit na bojiště i ze dva tanky a jakmile vyvinete skafandry s tryskami a budete moci nad bojištěm létat, budete mít natolik výrazně navrch, že bude na čase s invazí vetřelců skončit definitivně. Kromě boje v otevřené krajině, nebo ve městě, kdy musíte chránit i okolo se pohybující civilisty (za to dostáváte ocenění nebo pokárání, dle toho, kolik jich v takové misi alieni zastřelí), se vám může taky stát, že bude napadena vaše vlastní základna a to se pak bráníte přímo v ní.
Vše, co si po úspěšné bitvě odvezete, to budete ve strategické části zkoumat. Nejlákavější je samozřejmě zisk účinnějších zbraní prozkoumáním alieních artefaktů. Zásadní je však zkoumat chycené živé alieny a zjistit tak, jakými mozkovými pochody dokáží ovládat někoho na dálku, ale hlavně budou mít znalosti o lokalitě hlavní aliení základně na Marsu. Nestačí eliminovat tedy vetřelecké základny jen na povrchu Země, které si tu a tam založí. Nakonec se totiž opravdu vydáte na Mars a tam zničíte hlavní hnízdo těchto vetřelců.
Grafika hry je úchvatná nejen na svou dobu. Když jsem si hru teď zase v původní verzi cvičně rozehrál (bez nějakých těch Open vylepšení, které jsou dnes dostupné), tak na mě grafika působila stejně parádně, jako tehdy a nechtěl bych, aby vypadala jinak. UFO je prostě UFO tak jak vyšlo v roce 1994, je perfektní, nádherné, působivé a zároveň skvěle hratelné i dnes. Ze screenshotů jistě rozeznáte klasický krásný VGAčkový pixelart (a určitě taky víte, že ten já považuji za grafický vrchol a více nepotřebuji :-)
Úchvatná na pohled byla míra detailů. Noční farma nemůže snad působit lépe, než byla ztvárněna zde. Samotné ulice měst vypadají také velmi věrohodně. Jsou tady obchody, rozpoznáte hračkářství, v obytných domech uvidíte vybavené ložnice a obýváky. Pokud se bráníte ve vlastní napadené základně, tak se pohybujete v prostředí, které přesně odpovídá tomu, jak jste základnu rozestavěli v budovatelském módu. Máte tady hangáry, laboratoře, ubikace, sklady...a v tom všem se pohybujete v izometrickém nadhledu.
Dá se tomuto dokonalému strhujícímu hernímu dílu něco vůbec vytknout? Samozřejmě musím přiznat, že hru ve své době potrápilo pár bugů. Nevím, jestli jich měla disketová verze nějak více, ale ta má CD-ROM se jednomu nevyhnula a to byl vizuální i fakticky rozpad finální základny na Marsu, kdy bylo tak nějak vše popřehazované. Naštěstí ale nic neblokovalo cestu kupředu a šlo se dostat k centrálnímu mozku a hru vyhrát.
Na samotném herním konceptu bych asi nejvíce zkritizoval zakomponování psychického ovládnutí vojáka alienem. Jak jsem psal výše, může z něj udělat neovladatelného beserkera nebo rovnou nepřítele, který pálí po vlastních. Co je na tom nejhorší, tak alieni k tomuhle ovládnutí nepotřebovali vizuální kontakt a mohli vám svými vlnami ovlivnit kohokoliv kdekoliv (například tohle je údajně v dnešní fandovské modifikaci hry OpenXCOM opraveno a nepřítel musí cíl opravdu vidět). Ve hře sice existuje psychický tréning na zvýšení odolnosti proti převzetí mysli alieny, bohužel však funguje jen na základě nějaké pravděpodobnosti a i psychicky nejsilnějšího vojáka vám klidně ovládnou. Tohle dokáže klidně totálně zdevastovat původně úspěšně probíhající akci.
Jakkoliv jsem na hře vyzdvihl vizuál, tak i tady by se dala najít drobná chybička technického charakteru. Budově klidně raketometem můžete odstřelit celé spodní patro a zbývající patra budou viset ve vzduchu. Tehdy prostě ještě nebyly mnohdy domýšleny záležitosti, jako realistické zhroucení se budovy. Ale i na tu tehdejší dobu vypadaly levitující vyšší patra nějaké budovy docela absurdně. Přesto bylo úchvatné, že tady vlastně možnost naprosté demolice budov a fyzických překážek byla možná.
I přesto, že některé věci tehdy nebyly ještě vychytány na 100%, budiž té době ke cti, že vycházely tak kultovní hry, jako právě třeba UFO Enemy Unknown, ke kterým se těžko hledá něco, co by je překonalo po stránce hratelnosti, atmosféry, ale i třeba z hlediska uměleckého pojetí po stránce grafické. A co se týče herního konceptu - v tahovém režimu proháním po malém bojišti cca osm vojáků, tak se historie láme na dobu před UFO, kdy si tento koncept vývojáři teprve nějak zkoušeli, a dobu po UFO, kdy jej další vývojáři v podstatě jen kopírovali, ale jeho síle se přiblížili opravdu jen málokdy, zda-li vůbec :-)
Hodnocení: 100%
Ringo
Komentáře
Okomentovat