Sid Meier's Civilization 4

Platforma: PC / Žánr: Strategy-TBS / Developer: Firaxis / Vydavatel: 2K Games/ Rok: 2005

Civilization 4 je další tahová 4x strategie, která se na jednu stranu hraje v obdobných pravidlech, jako každá jiná Civka před tím. Ale převratných novinek na poměry zavedeného a zdánlivě neměnného systému bylo tolik, že bylo (a je) naprostou povinností si i tento díl série pořídit a zahrát. A teď jak to popsat po všech těch civilizačních hrách, které jsem zde již rozebíral a přitom se neopakovat? Trochu povinně, ale jen stručně na úvod, se opakovat musím, abych zmínil základní princip hry pro případ, že by zrovna teď a tady přistál někdo z jiné planety a setkal se s pojmem Sid Meier's Civilization poprvé v životě. Více se k němu už pak nebudu vracet, pokud to nebude nutné v rámci konfrontace s novinkami. 

Jde tedy o tahovou strategii simulující vývoj lidské civilizace od pravěku až po věk atomový. Cílem je zakládat města a vylepšovat je všemi možnými dostupnými budovami zvyšujícími produkci a přísun peněz, a k tomu také pečlivě produkovat jednotky do obrany i útoku. Mimo města je možno vyslat pracovníky, kteří okolo obdělávají půdu v nížinách pro větší produkci jídla nebo staví doly v horách pro navýšení výroby ve městech. Dále budují mezi městy silnice a železnice, případně obchodní stezky. Klíčové je vyvíjet nové technologie od hrnčířství, kola, bronzu, železa, až k parnímu stroji, létání, atomové bombě, či výrobě z plastů. A samozřejmě se tady i válčí na zemi, moři a později i ve vzduchu. Cílem je buď ovládnout svět, odletět do vesmíru, nebo to vše přežít do roku 2100 a vyhrát na body. Počínaje třetím dílem byly možnosti vítězství rozšířeny o kulturní, dominanci nebo o diplomatickou formu zvolením do čela spojených národů.

Tak, to bychom měli v kostce popsaný systém, který je shodný pro všechny díly Meierovy Civilization. Podotýkám Meierovy, protože první počítačová Civilization je jeho dílem a každá hra Civilization nese jeho jméno, byť na dalších dílech pracoval jeho tým programátorů, zatímco on sám na to už jen občas dohlížel. Nelze opomenout, že sám Meier byl na samotném počátku silně inspirován deskovkou Civilization od Francise Treshama vydanou firmou Avalon Hill, nicméně herně jde o něco dost jiného. Každopádně na počítačovou Civilization má práva jen Meierův tým, ať už to bylo nejprve pod hlavičkou Microprose, nebo pak pod Firaxis, kterou Sid Meier založil společně s Jeffem Briggsem a Brianem Reynoldsem poté, co se všichni rozhodli domovskou MicroProse opustit. Mimochodem Jeff Briggs i Brian Reynolds se Sidem Meierem spolupracují od samého počátku a podíleli se na spoustě jeho her, včetně Civilization 2, 3 a Briggs figuruje jako skladatel také u aktuálně popisované Civilization 4. 

Hlavním designérem Civilization 4 je ovšem Soren Johnson, který se podílel rovněž na Civilization 3, a zmíním i další jméno a to grafika Steva Odgena, protože grafika bude u Civilization 4 velkým tématem. Nejsem moc na ty výčty jmen a kdo kdy kde a jak, a hry vnímám a nejraději popisuji zejména jako zážitek, ale občas neškodí se podívat, kteří borci za tím vším stáli a u série Civilization je zajímavé vědět, kolik jmen se kolem ní točí a že je to až do dílu čtvrtého plus mínus vždy obdobný tým, jenom se občas prohodí nějaká jména na pozici vedoucího designéra. Nakolik do toho ještě kecá sám Sid Meier je mnohdy otázkou, každopádně u všech těch her figuruje jako producent.

Pojďme tedy na to, co máme u Civilization 4 nového. Víme, že předchozí díl přišel s revolučními novinkami jako byly suroviny, šíření kultury, státní hranice a nové formy možného vítězství. S ohledem nazpět to ve srovnání s Civilization 4 vypadalo jako lehké oťuknutí fanoušků a toho, zda jsou na takové změny připraveni. Výsledkem byl kompromis, kdy nové prvky hezky zapadly do toho starého systému, hráč si rychle zvykl a ani mu to pak nepřišlo. V Civilization 4 se ovšem jde ještě o několik kroků dále a dalo by se hovořit o opravdovém zvratu v zažitém chápání, jak Civilization a její starý dobrý koncept může fungovat v nových souvislostech. Prapůvodní koncept to však zcela nezbouralo a to je na druhou stranu jen dobře. Opravdový převrat zapříčinily čtyři zásadní aspekty. 1. státní zřízení na bázi vybraných tzv. civics, 2. náboženství, 3. pozměněný systém vlastností bojových jednotek, 4. přechod do 3D grafiky.

Začnu státním zřízením. Vedle surovin a státních hranic to bylo od počátku právě státní zřízení, po jehož změně jsem vždy u Civilization toužil. Až u čtvrtého dílu byly mé přání vyslyšeny. Tady už si nezvolíte jasně dané státní zřízení s několika málo možnostmi napovídajícími jakou formu bude vaše vláda mít, když na výběr byly jen despocie, monarchie, republika, komunismus a demokracie. Každé to zřízení přinášelo jiný balanc v poměru výroba, příjem peněz, míra korupce a nálady obyvatel. V Civilization 4 oproti tomu postupně nacházíte v nově vynalezených technologiích nápady, jak jednotlivě řídit stát, jeho ekonomiku a obyvatelstvo. A to hned v několika kategoriích - vláda, právo, práce, ekonomika, náboženství. Zda půjdete cestou monarchie s demokracií, republikou s plánovaným hospodářstvím, teokratickou diktaturou s otrokářským systémem a pod., to se přesně odvíjí od toho, jaké civics si pro výše uvedené kategorie nastavíte. Není to už dohromady definováno jedním názvem zřízení jako dříve. 

Vývojáři se mi přesně trefili do vkusu a zpracovali státní zřízení přesně tak, jak jsem si o tom snil. Tak třeba si pro příklad vezměme kategorii vláda. Po patřičném technologickém pokroku můžete z počáteční despocie vybírat postupně mezi vládou svrchovaného vládce, řekněme krále, můžete si vybrat systém prezidentský, ale taky můžete zřídit policejní stát anebo naopak zavést všeobecné volební právo. Vlastně si zvolíte chování vlády a to ve výsledku určuje to prapůvodní, zda jste monarchií, fašistickou nebo komunistickou totalitou, anebo demokracií. To však ještě neurčuje, jak na tom budete po stránce práva a ekonomiky, jako tomu bylo automaticky v předchozích dílech.

Forma práva ve vaší zemi může být různá. Od počátečního barbarství se můžete posunout k feudálnímu řízení státu, případně státu řízeného úředníky (byrokracií), můžete se stát také silně nacionalističtí a jak to správně má být, můžete zavést svobodu slova. Pokud byste ne zcela chápali, co vám které z těchto civics přinesou a k jaké vládě se dopracujete s ohledem na jasné a jednotné názvosloví v předchozích Civkách, nápovědou tady budiž pokrok, kterého je třeba dosáhnout v rámci technického stromu při vývoji technologií. Například k té svobodě slova a všeobecnému volebnímu právu se dopracujete vymyšlením demokracie, ke zřízení ovládané svrchovanou hlavou království je nutno vyvinout monarchii a abyste se dopracovali ke státem řízené ekonomice, musíte vymyslet komunismus.

Neméně zajímavé volby jsou pak v dalších kategoriích vlády. U práce je to postupně kmenové zřízení, otrokářství, nevolnictví a nakonec se dá dopracovat k emancipaci a také uznání práce v uměleckých a mediálních oborech. Ekonomické civics pak určují směrování vašeho státu po té finanční stránce a tak můžete zavádět ekonomiku založenou na obchodování, svobodném trhu, plánované ekonomice a nakonec i pokrokově enviromentální, což je zřejmě obdoba našeho Green Dealu, ale v mnohem logičtější, umírněnější a hlavně funkční podobě. Nakonec zmíním i náboženské civics, byť náboženství bude kapitolou samou o sobě. Ve svém státě můžete lidi navádět od počátečního mnohobožství k monoteismu, můžete udělat z náboženství státní záležitost v podobě teokracie nebo naopak navedete lidi k náboženství mírumilovnému a plného pochopení. Anebo vám to jako státníkovi bude buřt a zvolíte si volné náboženství, ať si kdo chce věří v co chce, jen ať to ale druhým nevnucuje nebo si to silou nevynucuje.

Každé ze zvolených civics do jednotlivých oblastí má různé efekty. Některé zvýší produkci, jiné zvýší spokojenost obyvatel, další zase navýší finanční zisk, některé zlevní provoz budov nebo vojenských jednotek, jiné zase zvyšuji zdraví obyvatelstva, což je jeden z dalších nových ukazatelů v Civilization 4. Geniální na tom je to, že si takto lze na míru vytvořit vládu, právní, politický a ekonomický systém bez nějaké jedné svazující škatulky, jako tomu bylo dříve ve smyslu - vyberu z jednoho, prásk a mám demokracii se vším všudy. Tady klidně můžete mít krále a zároveň demokratickou svobodu slova (víte jak, dostanete pětadvacet ne za to, že vtipy na krále vyprávíte, ale za to, že se jim smějete - zdroj: pohádka Šíleně smutná princezna;-).

Přejdu k výše zmíněnému náboženství. Tato novinka v Civilization 4 je vedle změny státního zřízení další, která zásadně ovlivňuje celé dění. Vlastně je otázkou, jak je možné, že víra, potažmo náboženství, které provází lidstvo od nepaměti, v Civilization nebylo už dávno. Vždyť podstatou lidstva je vlastně hon za potravou (ziskem a mocí), hon za partnerem/partnerkou (množení se) a v třetí řade víra v něco. Všechny tyhle aspekty vedou jednak k prosperitě, ale na druhou stranu k soupeření, sporům a nakonec válkám. Otázkou však je, jak zakomponovat náboženství do strategické hry, jakou bude mít úlohu a jak bude ovlivňovat již tak komplikované a složité procesy, jaké Civilization nabízí. S ohledem na to, že už dnes víme, jak mocné může být náboženství v pozdějších dílech Civilization, dá se říci, že tenhle aspekt vývojáři čtvrté Civky teprve jen tak lízli. Taková zkouška, jak to bude přijato. 

Během hry se na základě vynálezů a nových vědomostí postupně dozvídáte o jednotlivých vírách, rekrutujících se ze známých forem jako judaismus, křesťanství, budhismus, hinduismus, konfucianismus a islám. Z počátku je nějak náhodně rozdáno, v jakém poměru vaší lidé inklinují k jednotlivým náboženstvím. Klidně se v jednom městě mohou sejít i tři různé. Na základě toho se vám postupně zpřístupní možnost stavět jednotlivým náboženským frakcím chrámy. Ty produkují kulturu i spokojenost. Můžete v nich vyprodukovat misionáře a šířit dané náboženství dále. Se soupeři se lze takto vzájemně i ovlivňovat. Pokud se rozhodnete pro jedno státní náboženství, získáte dobré vztahy se státy, v kterých mají náboženství stejné. Ovšem s nelibostí to ponesou státy, které budou mít náboženství jiné. Tady například vede cesta k tomu, jak náboženstvím ovlivnit, zda dojde k válce nebo ne.

Náboženství zde vesměs působí mírně nejednoznačně ve věci výhod a nevýhod. Žádné konkrétní náboženství nemá totiž nějaký výrazný specifický bonus navíc, že byste stáli před rozhodováním, že chcete za každou cenu například judaismus a budete jej chtít za každou cenu šířit. Více možná půjde o vaše osobní preference. Jinak mi ale přišlo, že je nejlepší zavést úplně všechna náboženství, protože vám to umožní stavbu chrámů od všech a čím více chrámů, tím lépe pro kulturu. Největší bonus tak přináší, pokud se stanete prvním objevitelem, respektive zakladatelem některého z náboženství. Získáte tím svaté město produkující finanční bonusy navíc, obzvláště pokud učiníte objevené náboženství i státním. Vývojáři si ale ještě v tomto díle netroufli na něco, jako je náboženské vítězství. To se objevilo až v díle šestém.

Přesunu se k třetí zásadní změně. Tou jsou změny ve statistikách jednotek. Každá jednotka má již jen jedno číslo, které určuje její sílu. Toto číslo je souhrnné jak pro útok, tak obranu. Pokud by vás napadlo, že jde o trapné zjednodušení a můžete tak útok i obranu sjednotit a vyrábět automaticky jen jednotky s nejvyšším číslem, není tomu tak zcela. Každá jednotka má totiž nyní specifické vlastnosti, kterými jsou jasně předurčeny k tomu, jestli budou útočit anebo bránit. Jenže to není všechno. Tady se totiž taktizuje tak dalekosáhle, že jakékoliv povýšení jednotky, ať už díky zkušenostem z boje, nebo díky výcviku, které jednotce vtiskne patřičná vojenská budova postavená ve městě, lze orientovat na mnoho nabízených dovedností. 

Chcete aby jednotka měla o 10% větší sílu? Není problém, je tu na to skill. Anebo v probíhající válce vidíte, že se k soupeři složitě probíjíte skrze džungle a svahy, a tak si pro ni při povýšení vyberete +20% do obrany v džungli a v horách. Jeví se střet s nepřítelem příhodně pro jasnou ofenzívu a dobývání měst? Nabízí se orientovat jednotky na um dobývat městská opevnění a přihodit jim bonus právě k tomuto. Dále lze povýšením jednotky rozdávat bonusy jako schopnost se stáhnout z nepříznivě se vyvíjejícího souboje, bonus k obraně proti jednotkám se střelnými zbraněmi, bonus při obraně města, větší průraznost dělostřeleckých jednotek a takhle bych mohl jmenovat další ze snad třiceti možných upgradů jednotek. 

Jistě si umíte představit, jakou to dělá ze soubojů novou taktickou záležitost, v Civilization dosud nevídanou. Vhodný mix bonusů u povýšených jednotek dokáže vyhrát bitvy. V opačném případě budete pak zklamaně koukat, jak zdánlivě méně vyvinutá a méně početná, avšak vycvičenější armáda soupeře rozmete vaší valící se moderní armádu nováčků, která měla udělat jasný blitzkrieg a do pár tahů učinit ze soupeřovy říše trosky. K tomu všemu mohu připočítat jako další taktický prvek generály, kteří umí z několika jednotek sestavit armádu a útočit díky ní spořádaně najednou, navíc s nějakou speciální generálovou schopností. Abych zmínil ještě poslední nový detail u jednotek, tak každá je nyní prezentována na bitevním poli několika kusy. Pěchota například chodí ve třech, jízda ve dvou. Tanková jednotka je však vyobrazena již jedním tankem. Samotná bitva je nově provázena animací, jak se jednotky mezi sebou mlátí. Nahrazuje to statický pohled na střet, jako tomu bylo dříve, kde jste koukali, jak ubývají dílky v liště s hit pointy a jednotky se jen lehce otřásaly pod palbou. 

Bitvy probíhají v tomto díle ještě standardně, jak je tomu u Meierových civilizačních strategií zvykem.  Posun jednotky na políčko se soupeřem spustí střet a na základě výpočtu dle síly a vlastností jednotky se rozhodne, kdo zvítězil. Zůstává i kontroverzní možnost stackovat na jedno políčko prakticky nekonečné množství jednotek. Občas vám to pomůže a dává vám to jistou svobodu, jindy vás s tím vypeče soupeř, který klidně naskládá do sousedství vašeho města na jednom políčku 20 jednotek a v dalším kole je na vás pošle. Těžko se tohle pak brání. Změnu zaznamenal oproti minulému dílu jen systém katapultů a dělostřelectva. Bombardovat totiž můžete jen město v dosahu a snižovat mu tak obranné číslo. Nelze však již na dálku bombardovat okolní úpravy kolem města nebo okolo stojící jednotky nepřítele. Staronově můžete dělostřeleckou jednotkou útočit přímo klasicky jako v dílech 1 a 2 na sousední nepřátelské jednotky posunem na jejich políčko. Tahle změna trochu postrádá logiku, bombardování bylo asi lepší v Civ 3, ale možná působilo přesíleně a tak to trochu omezili, těžko říct.

A nyní se dostávám konečně ke grafice a celkovému pojetí, jak na mapě vlastně Civilization 4 vypadá a taky funguje. Tak za prvé je grafika 3D a za druhé je ááách nádherná, jakkoliv vám může připadat, že to nemůže jít dohromady. Myslím, že obrázky mezi odstavci vás o tom dávno přesvědčily (pokud jste samozřejmě hru dávno nehráli a nepřesvědčili se o tom už osobně). Prostorová krása tady jde ruku v ruce s tím, že se zde vývojáři snažili udělat z pragmatické suché strategické herní mapy světa doslova životem překypující planetu. A asi mnohé překvapím, jak nemusím 3D, a jak mi ve strategiích připadá obzvláště zbytečné, tak v Civilization 4 došlo z mého pohledu doslova k revolučnímu zpracování při vyobrazení rozrůstající se civilizace po mapě světa, 3D tomu značně pomohlo a ta prostorovost tomu chtě nechtě sluší. Mapu si můžete různě přibližovat, natáčet, ale také oddalovat a to až do fáze, kdy vidíte glóbus, kterým můžete otáčet kolem vlastní osy. Je to velmi příjemný efekt. 

Grafika je kreslená a nahozena na 3D objekty vyčnívající na mapě a musím uznat, že díky té kresbě nepůsobí Civilization 4 nijak chladně a sterilně, navzdory tomu přepracování do 3D. Grafici se vyvarovali i zbytečné nepřirozené hranatosti a celkovým dojmem to působí naopak spíše jako rozpohybovaná izometrická scenérie. A musím opět říci, že velmi líbivá. Ano, slyšel jsem i kritické hlasy, jakože to působí komiksově a ubírá to hře jakýsi punc vážnosti, jaký by se pro legendární Civilization slušel a patřil. Ale je to věc názoru. Z mého pohledu jde o jednu z nejhezčeji vypadajících Civilization vůbec a to říkám jako člověk, který preferuje 2D grafiku. Klobouk dolů před grafikem Stevem Odgenem. 

A co se děje na takto v 3Déčku zpracované mapě konkrétně? Města se tentokráte rozrůstají nejen na jednom jediném čtverečku, ale rozšiřují se do okolí a to díky vylepšením, které vybudují vaší pracovníci (otroci, nevolníci, dělníci, jak kdo chce:-) Není to již omezeno jen na zavlažování nebo doly. Okolo měst můžete budovat kromě farem na pěstování potravin také pastviny, plantáže, vinice, mlýny, pily, dílny, klasické doly i těžební věže na ropu. Až to někdy při pohledu na mapu připomíná hru The Settlers v moderním hávu.

Můžete však na čtvercích okolo centra města nechat dále rozrůstat město samotné a to postavením kempu na prvopočátku, který se postupně přísunem obyvatelstva mění na chatu, usedlost, vesnici a nakonec městskou aglomeraci. Díky tomu na mapě sledujete, jak město najednou zabírá více než jeden čtverec. Ačkoliv se dá přepínat do administrativní mapky města a tam určovat rozmístění obyvatel i produkce, není zde takový ten klasický náhled na město, jak vypadá v celé své kráse. To totiž vidíte na mapě samotné po celou hru. Domky měnící se v pokroku postupně ze středověkých na industriální a pak na mrakodrapy, veškeré funkční budovy i divy světa přibývají postupně na mapě samotné u políčka s městem a pohled na takový akvadukt, jak v něm klokotá voda....no co mám k tomu povídat více. Opravdu živoucí mapa, na které se to vše odehrává. Ano, i tady vyvstávají kritické názory, že tím trochu mohla utrpět přehlednost. Ale nemyslím si, že nějak dramaticky.    

Ostatní klasické náležitosti ve hře běží stejně jako v díle třetím. Pokud jsem minule zapomněl zmínit například vnitřní obchod, tak kromě toho, že spojujete města cestami a železnicemi tady stejně, jako u dílu třetího, lze budovat obchodní stezky, které slouží k výměně luxusního zboží mezi vašimi městy. Zvyšuje to spokojenost obyvatel a přináší do pokladny peníze navíc. K tomu není třeba otrocky posouvat jednotky s karavanami, jako tomu bylo u Civ 1 a 2. Samozřejmě nadále funguje obchod mezinárodní a můžete obchodovat se surovinami s dalšími národy, s nimiž navazujete již systémově velmi  kvalitně a komplexně zpracované diplomatické formy kontaktů. Zajímavou novinkou je například společně sdílené jedno státní náboženství, což dokáže silně utužit vztahy. Stejně jako v minulém díle funguje i v Civ 4 šíření kultury a rozšiřování hranic. Kultura má zde ale očividně dalekosáhlejší vliv, protože se mi nějak častěji stávalo, že mi například soupeř bez boje svou kulturou doslova spolykal rozsáhlá území i s městy. Nechybí pochopitelně boj o strategické suroviny. Meč bez železa nevyrobíte, tank bez nafty nepojede.

O Civilization by se dalo psát ještě dlouho spousta různých náležitostí, detailů, vychytávek, jako jsou třeba divy světa dávající národu, který jej postaví, drtivé bonusy ať už ke spokojenosti lidí, obraně měst, finančního profitu nebo urychlení výzkumu. Všechny herní prvky a moznosti jsou navíc dokonale zdokumentovány opět ve všudy přítomné dokonalé civilopedii. Ale lepší bude, když si Civilizaci rovnou zahrajete, pokud jste tak již dávno neučinili. Od roku 2005 bylo příležitostí jistě mnoho. Pokud bych měl posuzovat komplexnost, míru změn, funkčnost, grafickou líbivost, ale klidně i hudební doprovod, tak chtě nechtě musím říci, že Civilization 4 je zřejmě fakticky nejlepším dílem série. Z jedné strany přelomovým revolučním po všech stránkách, dotahující konečně zcela vše, na co si mohl hráč detailista vzpomenout, ale zároveň zůstává starou dobrou Civkou staré školy chytře kombinující novinky s prvky známými od prvního dílu. Až budu někdy příště popisovat další díl Meierovy Civilization, tedy díl pátý, tak se přesuneme ze čtverců na hexy, na jednom políčku bude moci stát už jen jedna jednotka a budeme koukat na realistické, až skoro fotografické ztvárnění povrchu mapy a jednotek. Jestli je to dobře nebo špatně, to už je na jinou recenzi. 

V obecném vnímání má u mě v podstatě jakýkoliv díl Civilization vyhráno už tím, že je to dodnes snad už jediná hra, od které neodcházím a nedělám pauzy, dokud nedohraji rozjetou partii. Je to jediná hra, která mě i v mém věku a pracovním i rodinném vztahu dokáže vytrhnout z reality a najednou se neznám a poruším veškeré zásady stravování, spánku i socializace. Jen sedím, buduji říši a tahám jednotkami po mapě. A čtvrtá Civka je toho dokonalým příkladem. No a pokud by v základní Civilization 4 někomu chyběly ještě nějaké detaily navíc, tak ani tento díl nebyl ušetřen datadiskové (moderněji řečeno DLC) mánii. Má hned dvě DLC, Warlords a Beyond the Sword s novými národy, jednotkami, ale také vylepšeními pro města. A to není vše. Autoři si připravili pro fanoušky i jednu perličku a to vydání remaku staré dobré Colonization v grafice Civky 4 a není to jen nějaký scénář hrající se jako Civka v období zámořských objevů, ale jde o plnohodnotný s herní systém staré Colonization. Ale o tom si také napíšeme až někdy příště. Nyní Civilizujme počtvrté. 

Hodnocení: 100%

Ringo